Pokus o analýzu programu Bojovníků za ekonomickou svobodu
Přesto, že africký kontinent představuje celou pětinu zemského povrchu a žije na něm jedna a čtvrt miliardy lidí, často je na tento kus země pohlíženo jako na domov velmi zaostalých kultur, kde žijí lidé, kteří si nevědí rady s civilizací, nechápou její hodnoty a principy, nedokáží racionálně rozhodovat o své zemi. Případně nás děsí migrační vlny směřující z Afriky do Evropy. Velká část xenofobní populace buď Afričany pohrdá nebo je považuje za bezohledné hlupáky, kteří se chtějí přiživovat na evropské “prosperitě” a odvolávají se na jejich kulturní, jazykovou a hygienickou nekompatabilitu s evropskou civilizací. Takové a podobné pohledy dokládají minimálně totální neznalost poměrů v Africe, jsou pozůstatky koloniálního rasismu a úspěchem buržoazní propagandy.
V každém případě je třeba si uvědomit, že africké populace prošly úplně odlišným vývojem než Eurasie a s ní následně Amerika. Většina kontinentu byla po dlouhou dobu izolovaná od vývoje v Evropě a Asii a první setkání s Evropany bylo setkáním s kolonisty věřícími ve svou nadřazenost danou boží vůlí, šířícími násilí. Jihoafrické populace žily v symbióze s ostatní přírodou a jejich setkání s kapitalistickou, industriální společností bylo pro ně naprosto devastující.
Obyvatelé Afriky nebyli Evropany ani považováni za stejný živočišný druh s bílými lidmi, v lepším případě byli označováni jako “divoši”, “primitivní národy” apod.
V současnosti zůstala Afrika jediným prostorem, kde mohou kapitálová centra exploatovat přírodní bohatství a cítí tam ještě nějakou možnost expanze, kterou kapitál v krizi nutně potřebuje. I když kolonialismus de iure neexistuje, de facto je mnoho zemí pod přímou kontrolou svých bývalých metropolí jak politicky, tak ekonomicky. Proto je velice důležité vědět nejenom, co se děje v afrických státech, ale také v jakém postavení a na jaké úrovni uvědomění jsou tamní obyvatelé. Je nutné pokusit se pochopit, jaká jsou východiska a tradice pro tamní lidová hnutí.
V dnešním článku se podíváme do Jihoafrické republiky a pokusíme se o analýzu programu strany Bojovníků za ekonomickou svobodu (Economic Freedom Fighters) a osobnosti jejího předsedy Julia Malemy. Jihoafrická republika čítá 62 milionů obyvatel. Je to africká země s největším podílem bělochů (přes 20%). Země disponuje značným přírodním organickým i anorganickým bohatstvím; patří mezi nejindustrializovanější země kontinentu. Do r. 1994 nemělo africké obyvatelstvo žádná politická práva a zrovnoprávnění všech obyvatel země předcházela desetiletí tvrdých bojů. Dnes jsou formálně všichni obyvatelé Jihoafrické republiky rovnoprávnými občany. V zemi je dokonce 12 oficiálních jazyků, ale to rozhodně neznamená, že všechny problémy (ekonomické, sociální, kulturní, národnostní a rasové) byly vyřešeny. Země se potýká s hospodářskou a politickou krizí projevující se rozpory různých zájmových skupin reprezentovaných v Africkém národním kongresu (ANK), který vlastně vznikl jako fronta bojující téměř celé století proti apartheidu. Dnes tvoří vládnoucí koalici sestávající ze tří stran (samotný ANK, Fronta Jihoafrických odborů, Jihoafrická KS). Tato tripartitní strana se účastní voleb s jednou kandidátní listinou a v současném parlamentu obsadila 230 ze 400 křesel. Kontroluje vládu a také jihoafrický prezident pochází z jejích řad. Konkrétně Cyril Ramaphosa, bývalý aktivista v boji proti apartheidu, výrazná osobnost jihoafrické podnikatelské scény ovládající velkou část pracovního trhu černošských obyvatel, vlastnící podíly v nadnárodních koncernech aktivních v JAR (Coca Cola, Uvilever, McDonald ad.).
EFF
Strana Bojovníků za ekonomickou svobodu – v angličtině Economic Freedom Fighters (https://effonline.org/) – byla založena v roce 2013. Zakladateli jsou bývalý předák Ligy mladých Afrického národního kongresu již jmenovaný Julius Malema a mluvčí též organizace Floyd Shivambu. Organizace sama sebe popisuje jako radikální a militantní hnutí za ekonomickou rovnoprávnost a svobodu v perspektivě našich životů. Charakterizuje se jako antiimperialistické, levicové hnutí s internacionalistickým přesahem. Hnutí se inspiruje širokou marxisticko-leninskou tradicí, marxistickou teorií státu, imperialismu, kultury a třídních rozporů v každé společnosti. Dalším polem působnosti je boj za rovnost před zákonem. Hnutí se snaží propojovat se s dalšími protestními organizacemi nejenom v jižní Africe, na zbytku kontinentu, ale také na celém světě s cílem bojovat proti globální imperialistické nadvládě.
Svůj program shrnují do sedmi bodů:
1. Vyvlastnění jihoafrické půdy bez kompenzace a její rovné přerozdělení k užívaní.
2. Znárodnění dolů, bank a dalších strategických sektorů hospodářství, také bez kompenzace.
3. Budování státu a vládních nástrojů, které povedou ke zrušení výběrových řízení.
4. Kvalitní vzdělávání, zdravotní péči, bydlení a hygienu pro všechny.
5. Chráněný rozvoj průmyslu, aby byla zajištěna pracovní místa, minimální mzdy s cílem překlenout propad mezi bohatými a chudými, pracovní apartheid, zajistit kariérní příležitosti pro Afričany.
6. Masivní rozvoj africké ekonomiky a prosazování přechodu od usmíření ke spravedlnosti na celém kontinentu.
7. Podpora odpovědné vlády bez korupce.
Hnutí EFF oceňuje roli, kterou sehráli průkopníci jihoafrického osvobozeneckého hnutí. Čerpá inspiraci z radikálního, dělnického výkladu Charty svobody (https://en.wikipedia.org/wiki/Freedom_Charter). Od jejího přijetí v roce 1955, kdy jí byly přikládány různé významy. Charta se stala základním kamenem pro zrovnoprávnění veškerých obyvatel JAR. Jedná se o velmi pokrokový dokument. Jeho první body se týkají národnostní a rasové rovnosti. Dále se věnuje rozdělování bohatství země mezi všechny obyvatele, rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči, kultuře a bydlení. Všichni obyvatelé země by podle této charty měli mít důstojnou práci, právo na mír, bezpečí a pohodu. Jednotlivé body však bývají vládnoucími subjekty chápány buď abstraktně nebo jako nerealizovatelné dnes. Výklad Charty svobody, který zastává EFF, však spočívá v tom, že vlastnictví jihoafrických ekonomických zdrojů a přístup k příležitostem by měly odrážet, že země patří lidu, který v na ží žije, pracuje a tvoří hodnoty. Všichni by měli mít stejná práva a možnosti bez odkladu. Jednotlivé postuláty Charty by měly být aplikovány bez výjimek a výmluv.
EFF také kritizuje ANK za propojení s velkým podnikáním, globálním kapitálem a jinými protilidovými ekonomickými zájmy. Např. V případě současného prezidenta JAR Ramaphosy to rozhodně platí (viz výše). Malema nekompromisně kritizoval i bývalého prezidenta Jacoba Zumu za stejné přestupky (Zuma dokonce pochází z řad Jihoafrické KS), což tohoto politika stálo prezidentský post (poté, co se prokázaly nejrůznější korupční a lobbystické aféry, ve kterých byl zainteresovaný) a Malemu předsednictví Ligy mladých ANK.
V současnosti má EFF 25 členů v parlamentu Jihoafrické republiky a řadu reprezentantů v regionálních zastupitelstvech, posiluje svoje pozice v odborech. Strana uskutečňuje velmi přísnou kontrolu zezdola svých reprezentantů a zastupitelů.
Julius Malema
Tento zhruba čtyřicetiletý muž, donedávna (2013) předsedající Lize mladých ANK je často vidět v červeném nebo zeleném baretu a polovojenském outfitu. Malema je velice zdatný řečník se schopností zaujmout a přesvědčit. V posledních době na sebe strhl pozornost svým vystoupením na demonstraci na podporu Palestiny, kdy boj Palestinců přirovnával k boji Jihoafričanů proti apartheidu. Opakovaně varuje, že vláda Jihoafrické republiky zradila lid, zradila Chartu svobody (https://www.sahistory.org.za/article/congress-people-and-freedom-charter ) a že není nijak připravená na blížící se prohloubení krize. Působení Číny a Ruska na africkém kontinentu neidealizuje, ale naopak se vyjadřuje ve smyslu, že i tento i blok má své geopolitické a ekonomické zájmy. Nicméně v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou straní Rusku, což zdůvodňuje tím, že Rusko představuje protipól americkému imperialismu.
Buržoazní média včetně např. Wikipedie prezentují Malemu jako demagoga, populistu a extrémistu, případně jako rozporuplnou osobu. Je pravda, že Malema v některých případech změnil názor. Např. podporoval bývalého prezidenta Zumu, ale rozešel se s ním, protože podle Malemy zradil jihoafrický lid (viz výše). Stejně tak vnímal i aktivity Afrického národního kongresu, ze kterého byl v roce 2013 vyloučen se zdůvodněním, že kazí reputaci tohoto uskupení. Malema nepřestal kritizovat odchýlení ANK od původních ideálů. Jeho postoje je možné charakterizovat jako konzistentní.
Shrnutí
Jak hnutí EFF hodnotit? Je možné je považovat za marxistické a revoluční? Charakterizovali bychom jejich program jako oportunistický? Abychom dokázali na tyto otázky odpovědět je třeba uvědomit si tradici, historii a kořeny lidového hnutí v Africe a vůbec historický vývoj v daném regionu. Strategie a taktika každého lidového, dělnického, marxistického, komunistického, revolučního hnutí musejí vycházet z konkrétních podmínek a konkrétního kontextu, což potvrdila i praxe socialistických revolucí 20. století.
Před příchodem Evropanů do Afriky žily hlavně jižně od Sahary kmeny se subsistenčními systémy na úrovni sběračů a lovců, případně na úrovni raných zemědělských společenstev. To však neznamená, že byli zaostalí! Přírodní podmínky bohaté Afriky byly natolik výživné, že nebylo třeba, aby se rozvíjela hierarchizovaná společnost a státní útvary (s několika málo výjimkami právě ve zdrojově exponovaných oblastech). Byla zachována rovnováha mezi prosperitou skupiny a integritou přírodních zdrojů. Jednotlivé kmeny následovaly přírodu (vodní režim, migrace zvířat, výskyt určitých rostlin). Například v jazycích původních jihoafrických společenstev neexistuje slovník pro vlastnictví, majetek, přivlastňovací zájmena, ale ani pro násilí, krádež, lež, trest apod. Takovéto komplexní biologicko-geografické symbiotické systémy jsou však velmi křehké a zásah kolonistů, který násilně pronikl do všech sfér jihoafrického přírodně-kulturního systému, byl katastrofický jak pro přírodní zdroje, tak pro lidi, protože podmínky, ve kterých se vyvíjeli, nepřinesl potřebu vytvářet obranné mechanismy proti násilí a přivlastňování si. Uvědomme si, že v Eurasii se od pozdního neolitu (tedy od doby, kdy se začala formovat třídní společnost) vyvíjejí spolu s útočnými také obranné struktury: vojenské družiny, osobní zbraně, opevnění a s těmito projevy hmotné kultury i ideologické systémy. V Africe náznaky těchto tendencí sledujeme právě v oblastech, kde se začalo rozvíjet zemědělství, usedlý způsob života a vlastnictví (obvykle kmenové, skupinové, vesnické) dobytka, pastvin a půdy. V této fázi vývoje došlo k násilnému přerušení všech vztahů, a to představuje těžiště chápání svobody v Africe – soulad s přírodou, pocit bezpečí na území, které sdílíme s jinými lidmi a formami života, jistota svobody pohybu na velkém regionu (v našem světě). Takovému chápání života odpovídají i ideologické systémy (přírodní mytologie), které padly za oběť křesťanskému protestantismu, který jde ruku v ruce s buržoazií, kapitálem a jejich formami kontroly a vlády. Euroatlantského čtenáře překvapí, že v dokumentech jako jsou Charta svobody, program EFF nebo i Jihoafrické KS, dokonce i ANK se nevyskytuje “svatý grál” evropské politické scény: slovo demokracie. Demokracie je spojená se slovem demos (obce, stát) a doslova značí vládu obce, obyvatel nějaké hierarchizované, strukturované komunity. V moderní politice pak představuje jakýsi ideál rovnosti politických práv. Obsah termínu bývá zjednodušován na vládu lidu, což dovoluje další účelovou manipulaci s ním. Demokracie je tedy spojena se zápasem o spravedlivou urbánní společnost; je plně propojena s buržoazní společností. Naše snaha vnucovat tyto naše (pro nás vývojově přirozené) ideály demokracie v Africe se naprosto míjí s tamními specifickými vývojovými podmínkami a naráží na totální nepochopení.
To neznamená, že by lidová hnutí černého kontinentu neusilovala o spravedlnost a rovnost. Naopak! Jejich chápání osvobození jde mnohem dál za buržoazní demokracii; je mnohem plastičtější. EFF (a nejenom) má na prvním místě právo na půdu, na zemi (ne v zemi, jak bychom řekli my!), na které lidé žijí a kterou si přivlastnili evropští kolonisté. EFF argumentuje, že není možné postoupit v boji za spravedlivou společnost ani o píď, když země, po které chodí je majetkem nejrůznějších korporací. Správně kritizuje ANK a současného prezidenta Ramaphosu za spolupráci se zemědělskými lobby a za podnikatelské aktivity samotného prezidenta na poli masové produkce hovězího masa na úkor drobných místních zemědělců.
Dalším bodem je rasová rovnost. Rasová rovnost přímo souvisí s rovností ekonomickou, sociální, politickou a kulturní. Do roku 1994 bylo domorodé obyvatelstvo JAR mimo tyto sféry osobní a kolektivní svobody. Jejich šance být zaměstnaný anebo mít stejná pracovní práva byla blízká nule. Ještě dnes po 30 letech je ohromný sociální rozdíl mezi bílým a černým obyvatelstvem Afriky. V JAR existují firmy, které pod rouškou snahy pomoci černošskému obyvatelstvu uplatnit se trhu práce, obchodují s nájemnými dělníky. Největší business tohoto typu vlastní současný prezident. Pro EFF je tedy východiskem k dalšímu boji to, že obyvatelé JAR musí vlastnit půdu a sami sebe. Od toho se odvíjejí další kroky.
EFF také klade důraz na internacionalismus a panafrikanismus. Pro obyvatele Afriky nepředstavují současné státy hlavní identifikační charakteristiku jako pro nás. Náš stát má nějaké kulturní, historické a ideologické kořeny. Cítíme se z těchto důvodů, že jsme jiní, než lidé žijící například za Krušnými horami nebo jižně od Šumavy apod. Máme jiné referenční body: geografické, jazykové, kulturní, historické a nich vyplývající další charakteristiky. Jihoafričan ale tímto způsobem nedefinuje vlastní identitu a nechápe čáru mezi Botswanou a JAR. Jemu hraniční čára mezi (uměle vytvořenými) státy nedává žádný smysl a je čistě produktem koloniální zvůle. Proto důraz na internacionalismus a panafrikanismus v programech EFF. Africké státy ale také existují řadu desetiletí, jsou na ně napojené buržoazní systémy, vlády podporované euroatlantickou kulturou, a hlavně ekonomickými zájmy, ale přesto většina lidových hnutí se odvolává k panafrikanismu. Volání po volném pohybu po kontinentu rezonuje stále silněji.
EFF se úplně nevyhýbá analýzám perspektiv socialismu, který považuje za přechodné stádium mezi kapitalismem a vyšší, spravedlivější formou společenského zřízení. Svůj aktuální akční program však koncipuje jako úkoly, které by mohly nebo měly být splněny v časové perspektivě našich životů. Opět si uvědomme aktuálnost a palčivost přítomnosti residuí kolonialismu, touhy po svobodě pohybu a rozvoje ve vlastní zemi, která byla původním Afričanům ukradena doslova pod nohama, a přežívající pohrdání původní africkou populací. Půda, rasová rovnoprávnost, bratrství jsou tedy tři logické mety, které představují první strategický krok směrem ke spravedlivé společnosti. Možná jsou určitou paralelou Leninovým dekretům o míru, o půdě, o práci (o vytvoření dělnicko-rolnické vlády) a Deklarace práv národů Ruska.
Popisky k obrázkům:
Obr. 1: Logo Bojovníků za ekonomickou svobodu (Economic Freedom Fighters). Zdroj: internetová stránka hnutí.
Obr. 2: Julius Malema hovořící k mládeži Ghany, 23. 1. 2024. Zdroj: https://citinewsroom.com/2024/01/ghanas-democracy-threatened-by-corruption-julius-malema/
Obr. 3: Rozhodujícím faktorem vývoje a pohybu života po jižní části Afriky je poušť Kalahari, západní monzuny a mírné klima východního pobřeží. Kalahari se rozkládá na území JAR, Botswany, Namibie a zasahuje jih Angoly. Státní hranice jsou dalším dokladem násilí páchaného kapitálem na přírodě (kam patří bezpochyby i člověk). Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kalahari_Desert_and_Kalahari_Basin_map.svg
