Týpek na fotce měl 25. května narozky, i ve svých 50+ vyzařuje charisma. Je nezapomenutelným hráčem mnoha francouzských klubů. Napsal významnou kapitolu ve francouzské i britské kopané. Dnes herec a filmový producent. Eric Cantona…
Tenhle týpek, když byl jednou vyloučený, uslyšel při odchodu do šatny fanouška, jak mu z tribun sprostě nadává. Divák byl známý nacista, který byl souzen za ublížení na zdraví uprchlíka, kterého inzultoval těžkým nástrojem. Cantona neváhal a přímo na hřišti mu uštědřil kopanec. Za takovou rebelii dostal osmiměsíční distanc. Cantona, ne divák.
Tenhle týpek se nepovažuje za Francouze, ale za světoobčana ve smyslu rovnosti všech lidí na světě, ne ve smyslu: mám na to žít kdekoliv. Ve světě, kde se stále dělíme na nás a je, neúnavně podporuje ty, kteří museli opustit své domovy: „Neriskují svoje životy, aby sem přišli a pak žili ve stanech nebo na ulici. Přišli, aby pracovali, aby mohli znovu žít, aby mohli žít třeba jen trochu lépe. Nikdo z nich ani nevěděl, jestli se mu podaří dostat se živý až sem.“
Tento týpek překvapil na předávání ceny prezidenta UEFA v roce 2019 řečí označenou jako bizární. Pro mnohé je ale snadno pochopitelná: „Čím mouchy hochům bujným, jsme my bohům;[1] Zabíjí nás pro sport. Brzy věda nebude pouze schopná zpomalit stárnutí buněk, ale dokáže je stabilizovat. A tak se staneme věčnými. Pak nás pouze nehody, zločiny a války budou chopné zabít. Bohužel zločinu a válek bude přibývat. Miluju fotbal! Děkuji.“
Tenhle týpek na otázku, proč lidé mlčí směrem k nespravedlnosti, pouze opáčil: „Proč racci létají za rybářskou lodí? Pro pár sardinek, co rybáři hodí přes palubu jako nepotřebné“
Tenhle týpek prohlásil, že nebude sledovat Mundial v Kataru a to proto, že 6500 dělníků místních i imigrantů přišlo o život při stavbě nových megastadionů. Podmínky práce byly příšerné po všech stránkách: „Abych byl upřímný, nezajímá mě ani trochu tenhle Mundial. Pro mě to ani není skutečné mistrovství světa. Způsob, jakým se chovají k lidem, kteří budovali hřiště vlastníma rukama je příšerný. Tisíce lidí zůstalo na stavbách. A tam pak máme jít a oslavovat světový pohár?!“
Tenhle týpek, který byl vyhlášen historicky nejdůležitějším hráčem Manchesteru, se kterým získal pětkrát pohár UEFA, byl známý svojí tréninkovou disciplínou, tvrdou prací, týmovým uvažováním, ale také nepředvídatelným, často diskutovatelným chováním (viz kopanec diváka). Hrál v mnoha francouzských týmech, působil také v britském Leedsu. Všude zanechal výraznou stopu. Před evropským mistrovstvím v roce 1996 byl kapitánem francouzského týmu. V lednu 1995 byl však odvolán. Záminkou byl kopanec diváka.
Tenhle týpek podporuje bezdomovce, v roce 2010 organizoval kampaň proti bankám, o dva roky později podpořil palestinského fotbalistu Mahmuda Sarsaka, je vyhlášený svým sociálním smýšlením a chováním, svým znechucením z kapitalizace fotbalu.
Tenhle týpek, není rozhodně žádný komunista, ale jeho případ je velmi typický pro současnou dobu. Dokládá, že tzv. celebrity – hráči ve vrcholových týmech, herci, zpěváci, novináři předních MME a další tzv. celebrity jsou vybraní jedna vedle druhé. Lidé bez politického názoru, samostatného uvažování, nebo tací, kteří jsou ochotni mlčet, ale ideálně ti, kteří ještě přidají k podpoře systému z vlastní hlavy a kapsy. V případě, že se objeví někdo, jako King Eric, jenž si nebere servítky, ukazuje na paradoxy doby, a přestože jeho hráčské nebo odborné kvality jsou nadstandartní, perfektní a nezpochybnitelné, musí jít ze scény pryč. Ideologie je víc než cokoliv jiného, víc než tvůrčí síly, víc než kvalitně odvedený výkon. Zbožštění kapitálu a oprávněnost jeho zájmů nesmí být za žádnou cenu zpochybněna! Demokracie a názorová pluralita se rázem stávají prázdnou proklamací. Proto se nám jeví kulturní a sportovní scéna jako názorově jednolitá, proto nám připadá, že nemáme žádnou podporu, že jsme sami. Ti, co měli a mají vlastní názor, ptají se, pochybují, ukazují na rozpory současného statu quo, nebo – nedej bože – rovnou zpochybňují kapitalismus, se nemohou ani přiblížit, nebo musí rychle a nekompromisně z kola ven. Na druhou stranu naše hnutí, až na zářné výjimky (např. KKE umí kolem sebe shromáždit ohromnou kulturní frontu) zaznamenává (snad prozatím) tristní nedostatky. Neumíme pracovat s problematikou role mas a osobností ani prakticky, ani na filozofickém poli.
[1] E.C. použil citát z Shakespearova Krále Leara: Čím mouchy hochům bujným, jsme my bohům; ti pro svůj žert nás smrtí. (Překlad L. Čelakovského, 1856)
VKJ