Svátek práce, 1. květen, je každoročně spojen s řadou politických akcí doma i ve světě. Zdá se však, že ty domácí stále řídnou a slábnou.
Státní moc tento státní svátek sice uznává – a velkodušně rozhodla, že toho dne mohou být otevřeny i velké obchody, asi aby jejich zaměstnanci mohli oslavit svátek prací – nicméně žádné oficiální oslavy nebo jiné připomínky svátku se nekonají, v souladu s tím, že nemalá část společnosti včetně její vrcholové politické reprezentace vzhlíží spíše k bezpracnému obohacení než poctivé práci.
Ze současných vládních stran zřejmě jen jediná v minulosti pořádala politické akce ke Svátku práce. Byla to Občanská demokratická strana se svými poměrně známými setkáními na Petříně, což byla lokalita patrně mající přispět k odklonu od nechtěných dávných bojových tradic k oslavě „svátku lásky“ dle slavných počátečních veršů básně Máj Karla Hynka Máchy, za jehož života se, jak známo, ještě Svátek práce neslavil. Mácha svou nejslavnější báseň napsal v roce 1836, kdy dospívali a své revoluční myšlenky začínali rozvíjet Karel Marx a Bedřich Engels.
Letos ODS své petřínské setkání nepořádala s poukazem na to, že prý areál prochází rekonstrukcí, což je jistě jen záminka, protože zaprvé rozhodně není v rekonstrukci celý areál petřínského kopce, zadruhé prvomájové shromáždění by jistě bylo možné uspořádat v Praze na řadě jiných zajímavých přírodních lokalit. (I když na Džbánu by se to neslušelo, tam je to spojeno s KSČM – a s érou, kdy na její první polistopadové první máje chodily desetitisíce lidí. A na Střeleckém ostrově také ne, tam už je přeplněno, ale o tom dále…)
Žádné prvomájové akce nepořádaly ani největší opoziční subjekty, politická hnutí ANO 2011 a Svoboda a přímá demokracie. Naopak obrovské množství setkání uspořádala KSČM, která tak byla 1. května – jen na jediný den v roce – jistě nejaktivnější politickou formací v republice. Kromě snad všech okresních měst se její setkání konala i v mnoha menších sídlech. Dle dostupných informací se však na takové sešlosti dostavilo nanejvýš 200 lidí v Praze a Brně, jinam jen desítky, a atmosféra nebyla příliš sváteční, natož bojová. S ohledem na stav strany a její členské základny se nelze divit. Rozhodně se přitom nelze odkazovat jen na otázku jejího věku, ať už omluvně či naopak dokonce posměšně. (Což je nehoráznost, protože proti věku není léku, zatímco proti oportunismu ano – v leninismu…)
Větší počet připomínek Svátku práce pořádala letos i druhá kdysi slavná a mocná, dnes však dosti neslavná a bezmocná „levicová“ strana, ČSSD. V Praze se její představitelé dostavili na Střelecký ostrov, místo konání první prvomájové manifestace v roce 1890, společně se zástupci marginální strany „Levice“. Tamtéž pořádala své shromáždění pražská KSČM, ale odděleně od zbývajících dvou. Příznačné je, že různé malé subjekty, vzniklé na základě kritiky hlavních dvou „levicových“ stran za „zradu revoluce“, se nakonec na veřejných akcích připojují a lísají tu k jedné, tu ke druhé z těchto stran, snad pod heslem „bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic“, zapomínajíce, že 0 + 0 se nerovná 1.
Pakliže předseda ČSSD Michal Šmarda v této souvislosti kritizoval KSČM za nacionalismus, zapravdu mu dala i podoba pražské prvomájové „demonstrace za mír“ na vrchu Vítkově, ve jménu odporu k Evropské unii a nepodpory Ukrajině (což je v jejich pojetí eufemismus pro podporu Ruska). Svérázné politické figurky identifikující se jako konservativci a pravičáci našli společnou řeč s „komunisty“ v čele s Josefem Skálou, marně se pasujícím do úlohy „sjednotitele vlastenců“. Přinejmenším jeden z účastníků této akce byl vybaven vlajkou Ruské federace, což zřejmě nezpůsobilo u nikoho z přítomných nevoli, na rozdíl od vlajek Ukrajiny, které je přivádějí k šílenství, když o nich jen slyší.
Anarchistický pochod Prahou, obnovený po několika letech, také nečítal více než dvě stovky účastníků. Všechny akce se obešly bez větších incidentů, zůstalo jen u slovních potyček mezi členy a příznivci KSČM a jejich odpůrci na Střeleckém ostrově, přičemž nelze přehlédnout, že příznivců s postupem let výrazně ubývá, kdežto odpůrců je početně přinejmenším stejně, ne-li více. Když to tak půjde dál, na veřejné akce KSČM nebude už chodit nikdo kromě jejích odpůrců. Jestliže člen ÚV KSČM Jiří Dolejš kritizoval ve sporu s antikomunisty na pražském 1. máji politiku současné Ruské federace, jistě musel vědět, stejně jako vědí oni a jako víme my, že nemluvil hlasem velké části členů a příznivců „své“ strany. Stačí se podívat například na jejich elektronické diskusní platformy, dokonce i na ty veřejné…
Ruku v ruce s tím, jak ve společnosti slábne povědomí o Svátku práce a zájem o jeho připomínání, sílí diskuse o jeho možném zrušení jako dne pracovního klidu, panujícího pro všechny pamětníky „odnepaměti“, protože byl zaveden zřejmě již v 90. letech 19. století a platil dokonce i za „protektorátu“. Zdá se však málo pravděpodobné, že by byl v nejbližší době 1. květen znovu běžným pracovním dnem. Ne však z úcty k práci či dokonce dělnickému hnutí, ale prostě proto, že zrušení jakéhokoli dne pracovního klidu je mezi masami nesmírně nepopulární a žádná vláda si takovým krokem nechce uškodit.
Leopold Vejr