Odbory - 8. page

Lednický Hotel Galant na jižní Moravě se stal dějištěm kauzy, kterou se aktivně zabývá Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska. Je to příběh zaměstnankyně, která poznala, že v České republice mohou vše, bez ohledu na zákoník práce a ostatní normy právního řádu. Za opulentním zevnějškem hotelu v oblíbené lokalitě turistů se skrývala sprostá arogance a vykořisťování.

Po pohovoru nastoupila na místo kuchařky hotelové restaurace zaměstnankyně, které byla kromě výhodných platových podmínek slíbena i možnost ubytování v hotelu. Zaměstnankyně po začátku směny zjistila, že iluze dostává trhliny. Neobdržela pracovní smlouvu a na rozdíl od ostatních zaměstnanců byla ubytována v pokoji bez zavedeného topení, bez možnosti pokoj jakkoli efektivně vytopit. Postel byla hned vedle místnosti na elektrická zařízení, což neodpovídá bezpečnostním standardům. Číst dál →

Kritizovaný tlak na bezpodmínečné otevření škol graduje i jakýmsi happenningem pražských studentů v pyžamech před poslaneckou sněmovnou, spojený s peticí „Nesmíme obětovat děti“. Akce je medializována, proč se jí tedy s povzdechem a povytaženým obořím nevěnovat.

Obsahem demonstrace je v podstatě to, že oproti životnímu nebezpečí rizikům skupinám a seniorům, permanentnímu riziku v zdravotnictví a továrních provozech, středoškolské studenty pobyt doma nudí, je pro ně „dlouhý a nepříjemný“.

Přihlédnout pak musíme ke stanovisku jedné studentky, který si dovolím pro jeho závažnost citovat: „Už je to doma hrozný a už nás to nebaví a myslím si, že to má dost velkej vliv na psychické zdraví, že se nemůžeme vídat s kamarádama a jsme furt zavřený doma. Už se v té karanténě cítím docela špatně, už je to pro mě těžký.“ Číst dál →

V posledních týdnech se v elektronické poště Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska množí dopisy pracujících, kteří se nebojí prezentovat své názory ohledně současné nelehké situace občanů, obavy z hluboké hospodářské a sociální krize, i ta často oprávněně kritická stanoviska k dotacím ze strany populistické vlády, k rozdávání z peněz občanů. Není důvod, proč tyto názory tajit, především v čase, kdy je tolik prostoru věnováno skuhrajícím boháčům, ale kdy média ani nezavadila o názor těch, z jejichž kapes se tlumí manažerské chyby a neschopnost čelit podnikatelskému risku v době pandemie.

Pokládáme proto za vhodné zveřejnit část jednoho z řady kritických mailů, aby se čtenář mohl seznámit i s názory těch, kterých se dnes nikdo neptá, tedy zaměstnanců: Číst dál →

Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska poskytuje v těchto dnech pomoc zaměstnancům postiženým diskriminačním chováním dvojice zaměstnanců, kteří jsou kryti manažerem podniku.

Zaměstnankyně olomoucké pizzerie čelila před nedávnem verbálnímu xenofobního útoku ze strany dvojice zaměstnanců. Napadení ihned hlásila manažerovi podniku, který přislíbil neprodlené vyvození důsledků z celého incidentu. Přes své sliby však on ani vedení společnosti neučinilo žádný krok k nápravě, nereagovalo na mailovou komunikaci, ani neinformovalo o dalším postupu.

Zaměstnankyně se tedy obrátila o radu i praktickou pomoc na Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, jedinou českou třídně orientovanou odborovou centrálu. Představitelé centrály zaštítili nejen poškozenou zaměstnankyni, ale i další z kolektivu zaměstnanců čelícím diskriminačnímu jednání na pracovišti pizzerie právní i další odbornou pomocí. Číst dál →

Nepotýkáme se jen s krizí koronavirové pandemie, ale i s krizí vkusu. Těžko lze totiž jinak než absencí vkusu i soudnosti označit, že musíme čím dál častěji číst v celostátním i regionálním tisku skuhrání atypických podnikatelů s bizarním artiklem, jak strašná je uzavírka, že kompenzace na jejich podnikání nestačí, že jsou zaměstnanci doma za sto procent, jak bylo snadné být zaměstnancem, jak je podnikání „na sebe“ likvidační a řada tohoto sentimentálního povyku korunovaná stížností na nošení roušek a respirátorů, depresemi neuspokojených zákazníků (zřejmě blbů, kteří nemají co jiného na práci) a výzvou ke vzpouře proto, že jsou nadále zavřené restaurace (bez kterých v době 10 000 nakažených denně, okolo 6000 hospitalizovaných a smrtelného rizika pro seniory a těžce nemocné nemohou žít jen bezohlední lemplové a lidé neschopní si uvařit).

Číst dál →

Na rozdíl od těch talentovanějších, není mým osudem ani údělem trávit čas předvolebními selfíčky s „prostým lidem“, komentáři čehokoliv včetně uzavírkového Stalingradu ministryně Maláčové či onanie intelektuálského pingpongu, který chce využít čas před koncem světa k národnímu souručenství za „bílého muže“ a za revanš předčasně ukončené kariéry.

Nemyslím si, že je nutné vyjádřit se ke každé potrefené huse, avšak povytažené obočí zasloužilé mistryně pedagogiky při mém dnešním emotivním projevu o přecitlivělosti našich individuí nabitém vulgarismy mě přesvědčilo, že teď je ta chvíle, ten okamžik zareagovat.

Společnost přešlechtěná liberálním individualismem, podobná cílům mistrů transformace, tedy přecitlivělým primitivům, kteří si jako prasata pomejí užívají odpadkového koše konzumu a životní úrovně na dluh, tito znudění nezdární rodiče nezdárných dětí, si zaslouží reakci, za kterou nebudu veleben, ale která jde od srdce i od plic a já doufám, že bude jasným vykřičníkem a vysvětlením, proč řešíme JEN problémy těch, co pracovali a pracují a výstřelky chovanců nás nezajímají. Číst dál →

Věnuji se odborové práci již třináct let ve funkci uvolněného předsedy základní organizace jednoho odborového sdružení v největší firmě zaměřené na kovovýrobu v našem regionu.

Když po nástupu do vedoucí sekce vyššího odborového orgánu má metodicky nadřízená napsala, že odbory musí být apolitické, tak jsem nevěřícně zíral. Když si mi zaměstnanci některých firem stěžovali, že u nich není odborová organizace a že ředitel prohlásil, že každého, kdo se pokusí založit odborovou organizaci, propustí z práce, tak mi jich bylo docela líto, že se nenašel nikdo statečný, kdo by to konzultoval s vyššími organy odborů v příslušném odborovém svazu a nedokázal panu řediteli, že už tím vyhrožováním, natož vyhazovem by se dopustil porušení zákoníku práce a mohl by být trestně stíhán. Číst dál →

Dlouhodobě sleduji činnost odborů v Diagnostickém ústavu Veslařská (dále DÚ) a nestačím se divit nad přístupem stávající ředitelky Mgr. Renaty Ježkové k sociálnímu dialogu se zaměstnanci a odboráři.

Na úvod krátká rekapitulace událostí. Vzhledem k dlouhodobému nepříznivému klimatu v DÚ, šikanóznímu jednání se zaměstnanci ze strany Mgr. Ježkové, které se také odráželo v kvalitě poskytovaných služeb DÚ, byly v polovině března založeny ustavující členskou schůzí odbory v rámci celorepublikově působícího Odborového svazu Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS). O této skutečnosti byla Mgr. Ježková neprodleně obeznámena ústní formou a také jí byl cetrálou zaslán dopis oznamující založení odborů působících na pracovišti. Ústně byla Mgr. Ježková informována neprodleně a dopisem 30. 3. Číst dál →

Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska vyjadřuje upřímnou soustrast pozůstalým k úmrtí Miloše Jakeše, někdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ, který zemřel ve věku 97 let v Praze.

Miloš Jakeš se narodil v chudé rodině na Šumavě, mládí prožil jako jeden z Baťových mužů ve Zlíně. Zkušenost z nespravedlivých poměrů první kapitalistické republiky, mnichovské zrady a nacistické okupace jej přivedla do řad KSČ. Jakeš se účastnil poválečného budování republiky i počátků mládežnického hnutí. Po zkušenosti s regionální politikou v Gottwaldově zastával řadu zodpovědných funkcí celorepublikového významu. Jeho specializací bylo zemědělství, otázka národních výborů a personální politika. V době počínající eroze východoevropského tábora socialistických zemí nahradil v nejvyšší funkci generálního tajemníka Gustáva Husáka. Bohužel nebylo v silách Jakeše ani kohokoli jiného zbrzdit nebezpečné krizové jevy, spjaté s chybami sovětské politiky. Po převratu se Miloš Jakeš stal obětí antikomunistické represe, nezměnil však svůj světonázor a vždy otevřeně vystupoval na obranu socialistické myšlenky i toho, co se za předchozí období let 1945-1990 poctivou prací vybudovalo. Číst dál →