Kdo by neznal Šostakovičův Druhý valčík (napsaný jako soundtrack pro film První eskadra – česky V prvním sledu – r. 1955)? (LINK: https://www.youtube.com/watch?v=DdYvkwu8ijc) Hudba Suity pro varientní orchestr, jíž je valčík součástí, byla také úspěšně použita ve filmu Spalující touha (1999), tvůrci videí ji často používají pro scény z filmů Válka a mír nebo Anna Karenina. Druhý valčík také poskytl hudební prostor řadě špičkových krasobluslařů, ozývá se na plesech i v tanečních soutěžích. Milují jej lidé po celém světě.
Mnozí patrně nevědí, kdo je autorem, někteří si třeba vzpomenou na jméno sovětského skladatele, ale už jen málokdo ví, že se nechá unášet melodií, kterou napsal komunista; skladatel, který odmítl evakuaci z obléhaného Leningradu a jenž po celou dobu blokády pilně komponoval a prostřednictvím rozhlasu informoval o postupu svého díla. Výsledkem byla tzv. Leningradská symfonie, mistrovské dílo, které skladatel věnoval “našemu boji proti fašismu, našemu nevyhnutelnému vítězství nad nepřítelem a svému rodnému městu Leningradu…” (Šostakovič 29.3.1942, Pravda). I tato symfonie spolu s dalšími mistrovými díly jsou dosud v repertoárech světových hudebních těles (ODKAZ na Frankfurt radio symfony, 2020, Klaus Makela: https://www.youtube.com/watch?v=GB3zR_X25UU)
U příležitosti uplynutí půlstoletí od smrti skladatele komunisty přinášíme článek původně uveřejněný na stránkách Na obranu komunismu:
50 let od úmrtí Dmitrije Šostakoviče: Dítě Říjnové revoluce
„I kdyby mi usekli obě ruce, stejně budu skládat hudbu s perem v zubech“
– Dmitrij Šostakovič
Bylo to 9. srpna 1975 – před 50 lety – kdy zemřel jeden z hudebních velikánů 20. století. Byl to Dmitrij Šostakovič, velký sovětský skladatel a klavírista, který zanechal nesmazatelnou stopu v ruské i světové kultuře.
Šostakovič se narodil v Petrohradu (později Leningradu) v roce 1906 a byl dítětem Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917, která ho hluboce inspirovala. Po celý svůj život věnoval svůj talent službě lidu, který budoval socialistickou společnost. Za to získal řadu ocenění a vyznamenání, a to jak v Sovětském svazu, tak i v zahraničí.
Šostakovič byl členem Nejvyššího sovětu RSFSR (1947) a Nejvyššího sovětu Sovětského svazu (od roku 1962 až do své smrti) a také předsedou Svazu skladatelů RSFSR (1960–1968).
Byl prvním hudebníkem, kterému byl udělen čestný titul Hrdina socialistické práce a třikrát obdržel Leninův řád (1946, 1956, 1966).
Orchestrální díla Dmitrije Šostakoviče zahrnují 15 symfonií a šest koncertů (dva pro klavír, housle a violoncello). Jeho komorní díla zahrnují 15 smyčcových kvartetů, klavírní kvintet a dvě klavírní tria. Jeho sólová klavírní díla zahrnují dvě sonáty, raný soubor 24 preludií a pozdější soubor 24 preludií a fug. Mezi jevištní díla patří tři dokončené opery a tři balety. Šostakovič také napsal několik písňových cyklů a značné množství hudby pro divadlo a film.
Právem je považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů Sovětského svazu, kterému se podařilo úspěšně spojit hudební odkaz předních evropských skladatelů (Beethoven, Bach, Musorgskij) s ruskou lidovou tradicí.
Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/ Public domain.
Úvodem vybavila, přeložila a upravila redakce KPKV