Skip to content

Zákon o vnitřních rozporech

V protikladu k metafysice vychází dialektika z toho, že přírodním věcem, přírodním jevům jsou vlastní vnitřní rozpory, neboť všechny mají svou zápornou a kladnou stránku, svou minulost a budoucnost, to své, co dožívá, a to své, co se vyvíjí, že boj těchto protikladů, boj mezi starým a novým, mezi tím, co odumírá, a tím, co se rodí, mezi tím, co dožívá, a tím, co se vyvíjí, tvoří vnitřní náplň vývojového procesu, vnitřní náplň zvratu kvantitativních změn v změny kvalitativní.

Proto dialektická metoda soudí, že proces vývoje od nižšího k vyššímu probíhá nikoli jako harmonické rozvíjení jevů, nýbrž jako vyjevování se rozporů, které jsou vlastní věcem a jevům, jako „boj“ protikladných tendencí, působících na základě těchto rozporů.

Dialektika ve vlastním smyslu — praví Lenin — je zkoumání rozporu v samé podstatě věci“ (Lenin, „Filosofické sešity“, rusky, str. 263.)

A dále:

Vývoj je „boj“ protikladů“ (Lenin, „Materialismus a empiriokriticismus“, Družstvo Dílo, 1945, str. 281.)

Praktický význam pre činnosť komunistickej strany

Probíhá-li vývoj jako vyjevování se vnitřních rozporů, jako střetání se protikladných sil na podkladě těchto rozporů, Vedoucí k překonání těchto rozporů, pak je jasné, že třídní boj proletariátu je zjev zcela přirozený a nevyhnutelný.

Rozpory kapitalistického řádu nesmějí být tedy zastírány, nýbrž odhalovány a rozuzlovány, třídní boj nesmí být tlumen, nýbrž doveden do konce.

Nechce-li se tedy někdo v politice dostat na scestí, musí provádět nesmiřitelnou třídní proletářskou politiku, a nikoli reformistickou politiku, snažící se uvést v soulad zájmy proletariátu a buržoasie, nikoli kompromisnickou politiku „vrůstání“ kapitalismu do socialismu.

Zdroje

  • STALIN, Iosif Vissarionovič. O dialektickém a historickém materialismu. vyd. Malá knihovna marxismu-leninismu. Praha: Svoboda, 1952.