Skip to content

Zákon o nekonečném vývoji

Vývoj je nekonečný

Veškerá příroda — praví Engels — od nejnepatrnější částečky až po největší těleso, od písečných zrnek až po slunce, od prvoků (živá zárodečná buňka — J. Stalin) až po člověka, je ve věčném vznikání a zanikání, v nepřetržitém toku, v neustálém pohybu a změně“ (B. Engels, „Dialektika přírody“, Svoboda, 1950, str. 31)

Vplyv na dialektickú metódu

Je potrebné sledovanie vývoja

“…dialektika bere „věci a jejich pojmové snímky hlavně v jejich souvislosti, v jejich sřetězení, v jejich pohybu, v jejich vzniku a zániku”. (B. Engels, „Anti-Důhring“, Svoboda, 1949, str. 22.)

V protikladu k melafysice  dialektika zkoumá přírodu ne jako stav klidu a nehybnosti, ztrnulosti a neměnnosti, nýbrž jako stav nepřetržitého pohybu a změny, nepřetržité obnovy a vývoje, kdy stále něco vzniká a vyvíjí se, něco hyne a dožívá.

Proto dialektická metoda vyžaduje, aby jevy byly zkoumány nejen s hlediska vzájemné souvislosti a podmíněnosti, nýbrž i s hlediska jejich pohybu, jejich změny a jejich vývoje, s hlediska jejich zrodu a odumírání.

Dôležité je to, čo sa práve vyvíja

Pro dialektickou metodu je důležité především nikoli to, co se zdá v dané chvíli pevným, začíná však již odumírat, nýbrž to, co vzniká a vyvíjí se, i když to v dané chvíli vypadá nepevné, neboť podle dialektické melody je nezdolné jedině to, co vzniká a vyvíjí se.

Praktický význam pre činnosť komunistickej strany

Neexistují „neotřesitelné“ společenské pořádky

Je-li svět v ustavičném pohybu a vývoji, je-li odumírání starého a narůstání nového vývojovým zákonem, pak je jasné, že již neexistují „neotřesitelné“ společenské pořádky, „věčné principy“ soukromého vlastnictví a vykořisťování, „věčné ideje“ podřízení rolnictva statkářům a dělnictva kapitalistům.

Kapitalistický řád je tedy možno nahradit řádem socialistickým tak, jako byl kdysi feudální řád nahrazen řádem kapitalistickým.

Je potrebné sa orientovať na pokrokovú časť spoločnosti

Je tedy zapotřebí orientovat se nikoli na ony vrstvy společnosti, které se už nerozvíjejí, i když jsou nyní převládající silou, nýbrž na ony vrstvy, které se rozvíjejí, mají budoucnost, i když nyní silou převládající nejsou.

V osmdesátých letech minulého století, v době, kdy marxisté bojovali proti narodnikům, tvořil proletariát v Rusku nepatrnou menšinu v porovnání s individuálním rolnictvem, tvořícím převážnou většinu obyvatelstva. Proletariát se však jako třída rozvíjel, kdežto rolnictvo se jako třída rozpadalo. A právě proto, že se proletariát jako třída rozvíjel, marxisté se orientovali na proletariát. A nezmýlili se, neboť, jak známo, proletariát vyrostl potom z nevelké síly v prvořadou historickou a politickou sílu.

Nechce-li se tedy někdo v politice dostat na scestí, musí hledět vpřed, a nikoli zpět.

Použité zdroje

  • STALIN, Iosif Vissarionovič. O dialektickém a historickém materialismu. vyd. Malá knihovna marxismu-leninismu. Praha: Svoboda, 1952.