Naše polistopadová politická reprezentace (tedy abych byl přesný, její většina; komunistů [skutečných, ne těch, kteří jsou opět pouhými členy strany] s jejich nekompromisním protiválečným postojem a několika dalších jedinců, kteří si i v dnešní sobecké agresivní době zachovali aspoň špetku soudnosti, se tohle netýká, naopak před nimi smekám, že se nenechali strhnout euforií proamerických doktrín) se (opět) dopustila vraždy (i když tentokrát spíše „pouhého“ zabití „z nedbalosti“). Nebo přinejmenším dopustila, aby k onomu činu došlo. Za což by měli být obžalováni a souzeni dle zákona, a stejně tak potrestáni. Exemplárně. Než dojde k dalším.
Proč ta tvrdá slova? V cizině zahynul další český voják, tentokrát na Sinaji. Navíc žena, vojanda či vojákyně, pro ty, kteří trvají na generové rovnováze. Oni to byli, a nikdo jiný, kdo je tam poslal. Z tepla svých domovů a kanceláří, bez skrupulí, bez uzardění, jedním škrtem pera poslali na smrt syny a dceru českých matek, které je s největší pravděpodobností zvolily do čela země (pokud ne, hluboce se jim omlouvám!). Poslali je do ohně jen proto, aby se sami zalíbili svým americkým chlebodárcům a odvděčili se jim za to, že k nám rozšířili demokracii. A zároveň podpořili to, čemu vládnoucí kruhy USA říkají dosáhnout stability. V tomto případě neuznávám námitku, že mise na Sinaji je pozorovatelská a má mandát OSN. Je to pokrytecké. Představitelé imperiálních zemí dobře věděli, co dělají, když, donuceni lidově osvobozeneckými hnutími, předali místním lidem území a přes mezinárodní instituce rozhodli, že každý národ bude žít na svém. Věděli dobře, že konflikty jsou jen otázkou času, a s výkřiky o demokracii se je o překot hrnuli hasit. Známý intelektuál Noam Chomsky, na základě zpráv o íránské hrozbě, předložených Kongresu USA, vyjádřil tento druh uvažování velice jasně. Írán je významná hrozba, protože se snaží rozšiřovat svůj vliv do sousedních zemí. Říká se tomu destabilizace. Snahou rozšířit svůj vliv vynášejí do sousedních zemí destabilizaci a to je pro USA problém, protože USA se snaží dosáhnout stability. Když USA přepadnou jinou zemi, je to vyvolání stability – v literatuře o mezinárodních vztazích terminus technicus, jenž znamená poslušnost vůči rozkazům USA. Takže když napadneme Irák a Afghánistán, vytvoří to stabilitu. Když se Íránci snaží rozšiřovat svůj vliv, alespoň do sousedních zemí, je to destabilizace. Tohle je zamontované do vědecké i jiné doktríny. Dá se dokonce říci bez posměchu, jako to učinil liberální komentátor a bývalý šéfredaktor časopisu Foreign Affairs James Chase, že USA musely destabilizovat Chile prezidenta Allendeho, aby dosáhly stability, totiž podřízení se rozkazům USA.
Dovolím si malé odbočení. Počátkem novověku vpadli na území dnešní Indie muslimové. Došli přibližně tam, kde najdete v srdci dnešní Indie město Hyderabad. Dobyli zdejší pevnost (pro ty, kterým to něco říká: tu, na jejímž nádvoří později našli diamant Koh-i-noor) a zvolili si ji za sídlo správy. Udrželi se tu asi tak 300 let, do příchodu Angličanů. Nikdy nezapomenu na slova indického hinduistického průvodce: „Nastalo období míru a prosperity. Bylo to jediných tři sta let v dějinách Indie, kdy se tady neválčilo (!).“
Teď tito lidé opět stáli na letišti v Ruzyni nad rakví a pronášeli květnaté řeči o hrdinství českých vojáků v zahraničních misích. Pitomost, oni jen naletěli na sliby snadného výdělku v cizím žoldu za americké zájmy. Netoužili být hrdiny, natož položit život za imperialistické sny o ovládnutí světa. Jak dlouho budete tento stav snášet vy, kterých se to přímo týká, mámy, manželky, družky, v tomto případě zřejmě i druh či táta, vy všichni, v jejichž středu někdo naletěl a většina z vás více či méně tiše souhlasila? Námitky proti tomuhle svému tvrzení neberu, to byste tuhle partu nevolili! Mimochodem, rád bych věděl, a dost mi vadí, že se to zřejmě nikdy nedovím, jak by reagovala (či snad, nedej bože, jak reagovala) ona manželka jednoho z českých vojáků, která tenkrát, před jejich odletem na jednu z prvních afghánských misí, říkala televizním reportérům, jak je hrdá na to, že její manžel odlétá bránit demokracii… Teď vy všichni, kdo jste dočetli až sem, PROSÍM, než zareagujete, bez ohledu na to jak, zadržte dech a pomalu napočítejte do deseti. A potom si zkuste odpovědět, komu prospělo, že zahynuli kluci, kluci jako vy, kteří si kdysi s lidmi jako vy hráli, chodili s vámi do školy, milovali děvčata, která se líbila i vám, chodili třeba do stejné hospody nebo i jinam jako vy, smáli se s vámi a hádali se či dokonce prali s vámi, ale nikdo z vás si nepřál, aby šli zabíjet nebo aby někdo zabil je.
Vražda je vždy vražda. I zabití „z nedbalosti“ zůstává zločinem. Tyhle jsou konec konců velmi dobře prokazatelné. Podpisy pod rozkazy jsou viditelné, ověřitelné a známé. A osobně soudím, že nestačí se dojímat nad plačícími příbuznými, co myslíte…?
Vladimír Sedláček
19. 11. 2020