Ve dnech 13. a 14. ledna 2023 se uskuteční první kolo přímé volby prezidenta ČR; pokud žádný z kandidátů nezíská 50 %, bude následovat ve dnech 27. a 28. ledna druhé kolo, kdy se o křeslo na Hradě utkají dva nejsilnější kandidáti z kola prvního.
Režimní sdělovací prostředky a instituce, drtivá část tzv. opozice a „alternativní“ scény se tímto tématem velmi intenzivně zabývají, plní jím stránky svých novin, časopisů, internetových stránek, pořadů a aktivity. Vytváří dojem, jako by volba jednoho z kandidátů mohla zásadním či významným způsobem ovlivnit život obyvatel naší země. Pokládáme tuto kampaň za trik, který má tak či onak odvézt pozornost od zásadních událostí dneška, ale také od podstaty společensko-politického systému ČR a jeho reprezentantů. Jeho účelem je svést veřejnost na hřiště vykolíkované a kontrolované nynějším kapitalismem, kde se hraje za jeho organizace a podle jeho pravidel. Proto jsme se rozhodli apelovat na voliče prostřednictvím tohoto stanoviska.
Žijeme v době vyostřené kapitalistické krize, válečných konfliktů, míru v ohrožení na mnoha místech planety, energetické krize, inflace, komercializace zdravotní a sociální péče, školství, katastrofy přírodního prostředí, úpadku umění a mezilidských vztahů, rozkladu formálních i neformálních struktur, kterým se často říká tradiční, jako by zde byly odjakživa a navěky. Každodenně se nejen v ČR přesvědčujeme o tom, že buržoazní strany, prosystémové strany od různých odstínů liberálů, přes varianty konzervativců, fašistickou nebo fašizující pravici na jedné straně, až po oportunistickou levici na straně druhé jsou úplně bezzubé: nejsou schopné navrhnout a realizovat jediné řešení, které by zlepšilo život většiny pracujících lidí, kteří prožívají období nejistoty, propadu do chudoby, ztráty sociálních a politických práv. Chod světa určují držitelé kapitálu a strategických přírodních zdrojů. Dovedli ho až na začátek třetí světové války, k postupnému propadu životní úrovně a lidských práv, jež jež může klesnout pod hranici známou z nejvyspělejších kapitalistických zemí před více než 50 lety. V polokolonii jménem ČR budou perspektivy ještě horší.
V této situaci přichází volba prezidenta, prostřednictvím které vládnoucí třída zakrývá a oddaluje projevy nesouhlasu lidových mas předstírajíc, že prezident může hrát pozitivní roli, že je oním člověkem, který bude jako nějaký kouzelný dědeček (nebo babička) přinášet dobro všem. Na hrobech jejího dekadentního individualismu se tak rýsuje představa jakéhosi osvíceného monarchy, který sám se svým „dvorem“ učiní zázraky dle falešných analogií s 18. stoletím. Většinou jde o marketingový tah propagandy, který pomáhá navyšovat zisky různým společnostem, ale nemůžeme vyloučit, že část vládnoucí třídy v takové představě vězí, nebo, dokonce, může použít funkce prezidenta k urychlení fašizace režimu. Bývá pravidlem, že stejná část, pokud nevyhraje její kandidát, začne obviňovat konkurenčního buržoazního kandidáta z nerespektování zvyklostí parlamentní demokracie. Přitom si všechny rozhodující složky vládnoucí třídy zadělaly na tento problém prosazením rádoby demokratické a prolidové přímé volby, jíž fakticky rozkolísaly ústavní systém směrem k prezidentskému.
Všechny významné volby a jejich důsledky nejen v Evropě, ale v celé zájmové sféře NATO-EU a jejích nejbližších spojenců (Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Jižní Korea) prokázaly od r. 1989 – 1991 dvě základní skutečnosti: nedokázaly významnějším způsobem ovlivnit zrychlující se trend destrukce života většiny společnosti a přírody – bez ohledu na charakter vlád a jejích představitelů; i ve formálních (buržoazních) demokraciích mají široké lidové vrstvy mnohem menší reálný vliv, než ho měly kdykoliv předtím. Tento vývoj pokračuje a urychluje se.
Nejen v prostoru imperialistického bloku, který ČR ovládá, sílí tendence vládnoucí moci „reorganizovat“ politický systém včetně lidových organizací prostřednictvím nových zákonů, kontrol, špehování a šikanování, překážek a limitů, zakazování stran a organizací. To vyřazuje nemálo politických sil z volebního klání – nejčastěji protikapitalistických. Dále narůstá tendence režimu zasahovat do organizace volebního aktu, sčítání a zveřejňování výsledků, a to prostřednictvím korespondenčního hlasování, online voleb a dalších machinací. Volební práva se tak posouvají v českých zemích na úroveň před r. 1919, kdy volby nebyly zcela rovné ani tajné.
Svou špetkou do mlýna přispěla i prezidentská volba. Velmi vážné pochybnosti se objevily v případě několika kandidátů, kteří sháněli potřebných 50 tisíc podpisů pod svou kandidaturu. Týkaly se jak relativně vysokého množství sehnaných podpisů (Danuše Nerudová), tak i vyřazování některých kandidátů státními orgány kvůli nízkému počtu podpisů. V jednom případě dokonce takového kandidáta vrátil Nejvyšší správní soud do volebního klání (Karel Diviš). Samozřejmě šlo o politika, který byl většinovým zájmům vládnoucí třídy nejvíce nakloněn. Jak by se asi postupovalo, kdyby mezi zájemci figuroval skutečný představitel lidového hnutí?
Volba prezidenta tak není poznamenána jen absencí skutečné opozice v Parlamentu ČR a jeho nominanty, marketingovými kampaněmi a sbíráním podpisů různými soukromými organizacemi, kterýžto způsob mínění lidu neobráží, ale další kaňkou, odpovídající tendencím posledních desítek let v ČR i zahraničí. Nejsilněji je však ovlivněna absencí lidového, dělnického hnutí v ČR a jeho organizací.
Ze současných devíti, respektive osmi kandidátů (v neděli 8. 1. v průběhu televizní debaty vyslovil své rozhodnutí rezignovat na kandidaturu žluťácký předák Středula), ani jeden nereprezentuje lidové zájmy, i přes dílčí proklamace některých, ani jeden nenavrhuje jediné možné řešení problémů většiny obyvatel ČR, kterým je skoncování s kapitalismem, nastolení socialismu, tedy společensko-ekonomického řádu, ve kterém jsou určující lidské potřeby, a ne růst zisku. Všichni, jeden vedle druhého jsou zastánci kapitalistického systému. Někteří věří v možnost jeho obrody prostřednictvím demokratických institucí, jiní vidí cestu prostřednictvím podpory tržních vztahů. Nikdo nezpochybňuje hlavní imperialistická uskupení jako jsou NATO a EU a členství ČR v nich. Žádný z kandidátů nenabízí realistický recept k ukončení imperialistické války nejen na Ukrajině. Pokud hovoří o mírové politice, pak bez patřičného programu a cesty k jejímu prosazení.
Současný systém je natolik prohnilý, že nedokázal do voleb postavit ani jednu skutečnou politickou, byť buržoazní osobnost. Je natolik nedemokratický, že nabízí nejen pouze zastánce kapitalismu, ale také v drtivé většině zastánce stejných kapitalistických zájmů a názorů (až na jednu výjimku).
Řada voličů si tato fakta uvědomuje, ale přesto je odhodlaná jít k volbám s cílem vyjádřit nespokojenost (volbou některého z kandidátů, které nepodporuje vládní pětka) anebo volit tzv. menší zlo. Nabízí se logická otázka: jak vyjádřit nespokojenost a nesouhlas volbou kandidáta s podobnými, ne-li identickými politickými názory, jako mají ostatní spolukandidáti? Co se týče menšího zla, jedná se o argument, jehož realizace většinou v historii selhala. Byla použitelná za jiných společenských podmínek a jiného poměru mocenských sil. V posledních desetiletích však jednoznačně k žádnému, byť dílčímu zlepšení vývoje nevede.
Pokud volíme menší zlo, stále volíme zlo. Je to tedy špatné řešení. Volba tzv. menšího zla vede nakonec ke stejným důsledkům a jako by byla volba tzv. většího zla, v některých případech sice pomaleji, ale zato s hrozivějšími důsledky pro většinu lidí. Stejně tak hledání alespoň jednoho styčného bodu s daným kandidátem, abych měl(a) koho volit není politickým postojem, ale přistoupení na pravidla hry zastíracího divadla jménem volby v současné buržoazní demokracii, v tomto případě prezidenta ČR.
Považujeme za nutné uvědomit si, že žádný z kandidátů nemůže reprezentovat sám sebe. Reprezentuje konkrétní zájmy určité sociální třídy či její části, zastupované financemi, zázemím, stranami, poradci a týmem kandidáta. Stejně by tomu bylo, pokud by kandidoval zástupce zájmů proletariátu a lidových tříd. Může se stát, že některý z kandidátů má relativně pokrokový program, hovoří rozumně, jedná se o lidsky čestného člověka, avšak při volbě musíme mít na paměti, čí zájmy zastupuje a jaký okruh lidí ho obklopuje. Protože tento zájem volíme především. Pokud akceptujeme tento přístup, hroutí se politika tzv. menšího zla jako domeček z karet.
Redakce Kominternetu proto doporučuje, aby voliči využili svého hlasovací práva k vyjádření nesouhlasu se všemi kandidáty, k vyjádření protestu proti všem reprezentantům současného protilidového systému, a to ignorováním voleb, neúčastí ve volbách. Toto stanovisko platí pro obě kola voleb.
Nepovyšujeme se nad lidi, kteří v dobré vůli hodlají k volbám jít. Pouze vysvětlujeme, proč považujeme tento postup za nesprávný a v konečném důsledku za jdoucí proti jejich zájmům.
Kriticky se však stavíme vůči všem zástupcům „alternativy“, případně dokonce zastáncům názorů dialektického a historického materialismu, pokud se nechali do divadla současné vládnoucí moci zatáhnout a strhávají s sebou i ostatní.
Redakce Kominternet-Dialogu
11. 1. 2023