Ženy-zemědělkyně a pomocní zemědělští dělníci, bojující za svá půdní práva, protestovali v Bombaji proti novým zemědělským zákonům, aby ještě více neprodělávali na prodeji toho, co vypěstovali, pod minimální zaručenou cenou.
Laxmibai Kale přichází každý rok o část úrody. Není to kvůli prudkým lijákům nebo suchu či ubohým zemědělským technikám. „Naše úroda je zničená proto,“ říká šedesátiletá Laxmibai, „že panchayat (v indickém kastovnictví vesnická pětičlenná rada starších; pozn. překl.) dovoluje zvířatům se na půdě pást. Ztratila jsem přehled o ztrátách, jež jsme utrpěli.“
Pětiakrové (cca 2,02 ha) políčko ve vesnici Mohadi v oblasti (okresu) Nashik, jež Laxmibai a její manžel Waman obdělávají po tři desetiletí, je součástí Tiranu – vládou kontrolovaných obecních pozemků, využívaných jako pastviny. Pěstují tu tur (druh hrášku), proso, čirok a rýži. „Členové panchayatu (druh místní samosprávy; pozn. překl.) říkají, že proti nám podají žalobu, pokud nedovolíme vesničanům pást jejich dobytek na našich pozemcích,“ říká.
Laxmibai i další rolníci z její vesnice v taluce (podoblasti) Dindori bojují za svá pozemková práva od roku 1992. „Jsem třetí generace (rodiny) obdělávající tuto půdu, ale stále ji nevlastníme,“ řekla. „V roce 2002 jsme za naše pozemková práva praktikovali satyagrahu (forma nenásilného odporu; pozn. překl.) a jail bharo andolan (specifická forma protestu, kdy demonstranti dobrovolně naplní vězení; pozn. překl.).“ V té době, připomíná, strávilo téměř 1 500 rolníků, většinou žen, 17 dní ve hlavní věznici v Nashiku.
Bez pozemkového nároku nemá Laxmibai, který patří ke kastě Loharů – v Maháráštře vedené jako Druhá nekulturní třída – žádnou pomoc při řešení ztráty úrody. „Jelikož pozemek není na naše jméno, nedostáváme (na [ne-]úrodu) půjčky ani pojištění,“ řekla. Ztráty místo toho tlumí tím, že pracuje jako zemědělský dělník, někdy i dvě osmihodinové směny denně, aby si vydělala víc.
Vijabai Gangurde, pětapadesátiletá rolnice a vdova z etnika Bhil Adivasi, je v podobné situaci. Nemůže žít mimo svou půdu v Mohadi. „Po osmihodinové práci na svých dvou akrech půdy jsem dalších osm hodin pracovala jako pomocná dělnice (na půdě někoho dalšího),“ řekla Vijabai, jejíž dny jsou rozdělené do dvou směn se začátkem v 7 ráno. „Ale nikdy jsem nežádala o půjčku u lichváře,“ dodala. „Lichváři si účtují úrok 10 rupií z každých 100 rupií, jež půjčí, což musí být splacené do konce měsíce.“ Laxmibai se také drží dál od soukromých věřitelů. „Lichváři šikanují vdovy ze sousedních vesnic,“ říká.
Ženy ve vesnici Mohadi nemají peněz nazbyt. Mají nižší mzdy než muži. Dostávají 150 rupií (45 Kč) za osm hodin práce, zatímco muži dostanou za tutéž práci 250 rupií (cca 75 Kč; samotná suma je ovšem zavádějící, neboť většinou nemáme sebemenší představu o její kupní síle; pozn. překl.). „Dokonce i dnes jsou ženy, i když pracují mnohem víc než muži, placeny méně. Proč si vláda myslí, že tyhle (nové zemědělské) zákony nezasáhnou víc rolnické ženy (než muže)?“ ptá se Laxmibai.
Aby mohly protestovat proti novým zemědělským zákonům, musely se Laxmibai a Vijabai dostat na Azad Majdan na jihu Bombaje, demonstraci vsedě, již 24.-26. ledna organizoval Samyukta Shetkari Kamgar Morcha.
Přes 1 500 zemědělců odjelo 23. ledna na kárách, v džípech a pikapech z vesnic kolem Nashiku a z přilehlých okrsků, aby se příští den dostali do Bombaje. Na shromáždění vyjádřili solidaritu se zemědělci, demonstrujícími na okrajích Dillí proti novým zemědělským zákonům, a dožadovali se svého práva na půdu. „Nebojíme se vlády. Zúčastnily jsme se pochodu z Nashiku do Bombaje (v r. 2018), byly jsme v Dillí a víc než dvacetkrát jsme demonstrovaly v Nashiku a v Bombaji,“ řekla Laxmibai a na znamení protestu vztyčila prst.
Nové zákony, proti nimž zemědělci protestují, jsou Zákon o obchodování a podpoře obchodu se zemědělskými produkty (podpoře a usnadnění) z roku 2020, Zákon o dohodě se zemědělci o (oprávnění a ochraně) pojištění cen a zemědělských služeb z roku 2020, a Zákon o základních komoditách (dodatek) z roku 2020. Nejprve byly schváleny 5. června coby nařízení centrální vlády a potom byly 14. září předloženy jako zemědělské zákony v parlamentu a 20. září urychleně vloženy do zákoníku.
Rolníci vidí tyto zákony coby devastující jejich živobytí, protože otevřou prostor velkým společnostem, aby měly ještě větší moc nad rolníky a zemědělstvím. Tyto zákony také podrývají hlavní formy podpory obdělávatelům, včetně nejnižší podporované ceny (minimum support price; MSP), Komise pro trh se zemědělskou produkcí (APMC), státního zaopatření a dalších. Jsou také kritizovány proto, že se dotýkají každého Inda, protože znemožňují právo na právní postih kteréhokoli občana, čímž podrývají Článek 32 Indické ústavy.
„Když soukromí odběratelé získají úrodu pod úrovní MSP, zasáhne to jak zemědělce, tak zemědělské dělníky,“ uvedla Laxmibai. „Rolník si vydělá a zaplatí námezdní síly jen tehdy, dostane-li dobrou cenu.” S těmito zákony pak dodala: „Na trhu budou přibývat soukromé společnosti. Aamhi bhaav karu shaknar nahi (Nebudeme schopni vyjednat cenu).“
Na demonstraci Azad Majdan souhlasila osmatřicetiletá Suvarna Gangurde z vesnice Korhate v okrsku městečka Dindori s tím, že ženy jsou mezi těmi, koho by tyto zákony zasáhly nejhůře. „Ženy vykonávají kolem 70-80 procent zemědělských prací,“ řekla Suvarna, která patří ke komunitě Koli Mahadev Adivasi. „Ale podívejte se na plán Ministerstva zemědělství. Žádná žena z naší vesnice těch peněz nemá na svém bankovním účtu ani haléř.“ Yojana, plán ústřední vlády, opravňuje malé a drobné rolníky k tomu, aby dostávali každoročně 6 000 rupií (cca 1 800 Kč) jako podporu ke příjmu.
Podle Suvarny ze 64 rodin Adivasiů ve vesnici Korhate jich jen 55 dostalo soupis » ‘7/12’«, pozemkových práv podle Zákona o lesním právu (the Forest Rights Act) z roku 2006. Ale výpisy obsahují shera (poznámku) – potkharaba jameen (neobdělávatelná půda). „Jsme třetí generace hospodařící na téhle půdě, takže jak mohou říci, že to je potkharaba jameen ?“ ptá se.
Suvarna pěstuje rajčata, bhuimug (podzemnici olejnou), koriandr, kopr, špenát a další listovou zeleninu na pěti akrech půdy, již obdělává. Vlastní jen dva akry, i když má nárok i na zbytek. „Fasavnuk keleli aahe (Byli jsme oklamáni),“ řekla.
Přestože sháněli pozemkové listiny na své jméno, dostali adivasijští farmáři z Korhate společné 7/12. „Kvůli tomuto opatření nemůžeme dostat ani úvěr na úrodu, ani vykopat studnu nebo vrt na našich polnostech, což nám znemožňuje hromadit dešťovou vodu. Nemůžeme si ani zřídit chovný rybník,“ dodala.
Z Korhate přišlo do Bombaje 50 zemědělců a pomocných zemědělských dělníků, aby se přidali k protestům. Mezi nimi 35 žen.
Protestující zemědělci se rozhodli jít 25. května k Raj Bhavan, rezidenci guvernéra státu Maháráštra, na jižním okraji Bombaje. Chtěli předložit chartu svých požadavků ve snaze o zrušení tří zemědělských zákonů, nákup úrody za MSP, pozemkové listiny na své jméno a stažení všech čtyř pracovních zákonů, předložených v roce 2020.
Před pochodem k Raj Bhavan měla Mathurabai Barde, pětačtyřicetiletá rolnice z kraje Ahmadnagar, plné ruce práce s kopírováním několika žlutě zbarvených formulářů. Formuláře, jež zhotovila celoindická Kisan Sabha, Rolnická fronta, jež přivedla demonstrace na majdan, obsahovaly seznam běžných problémů, jimž rolníci čelí. Seznam obsahoval problémy jako „těch 7/12 půdy, jež obdělávám, mi nepatří“; „patří mi jen určitá část půdy, již obdělávám“; „úřady, místo aby mi daly pozemkovou listinu, mi řekly, abych půdu uvolnila“.
Každý zemědělec musel vybrat problémy, kterým čelí, a vyplněné formuláře měly být předány spolu s listinou požadavků guvernérovi. Mathurabai se ujišťovala, že všechny rolnice z její vesnice Shindodi v okrsku Sangamner vyplnily formulář správně. Neustále kontrolovala ručně psaný seznam jmen zemědělců, aby si ověřila, že každý napsal náležitě své údaje.
Ve své vesnici Mathurabai obdělává 7,5 akru (3,035 ha) půdy. Díky nedávným zkušenostem se soukromými obchodníky je odhodlanější proti novým zákonům protestovat. Říká, že obchodníci jí platili 900 rupií za kilo pšenice, což je mnohem méně než 1 925 rupií, schválených k MSP pro pšenici v letech 2020-2021. „Prodávají nám stejnou pšenici na trhu za třikrát vyšší cenu. My jsme ti, kdo ji pěstují, a přesto jsme žádáni, abychom platili mnohem víc.“
Pochod rolníků k Raj Bhavan 25. ledna byl zrušený, protože policie v Bombaji odmítla vydat povolení. Mathurabai, spolu s ostatními rozněvaná, že se nemohou sejít s guvernérem, řekla: „Nepřestaneme bojovat. Jsme to my, kdo pěstuje zrno pro všechny, včetně guvernéra a předsedy vlády.“
https://ruralindiaonline.org/en/articles/they-sell-our-wheat-to-us-at-thrice-the-price/
překlad Vladimír Sedláček