V protikladu k idealismu, který tvrdí, že reálně existuje jen naše vědomí, že materiální svět, bytí a příroda existují jen v našem vědomí, v našich vjemech, představách a pojmech, vychází marxistický filosofický materialismus z toho, že hmota, příroda a bytí jsou objektivní realitou, existující mimo vědomí a nezávisle na něm, že hmota je prvotní, jelikož je zdrojem počitků, představ a vědomí, kdežto vědomí je druhotné, odvozené, jelikož je odrazem hmoty, odrazem bytí, že myšlení je produktem hmoty, která dosáhla ve svém vývoji vysokého stupně dokonalosti, totiž produktem mozku, mozek pak orgánem myšlení, že proto nesmíme odlučovat myšlení od hmoty, nechceme-li propadnout hrubému omylu.
Engels
Engels: „Hmotný, smyslově vnímatelný svět, k němuž sami patříme, je jediné skutečno… Naše vědomí a myšlení, ať se zdá jakkoli nadsmyslné, je výtvorem hmotného, tělesného orgánu, mozku… Hmota není výtvorem ducha, nýbrž duch sám je jen nejvyšším produktem hmoty“
Marx, pojednávaje o otázce hmoty a myšlení, praví:
„Myšlenku nelze oddělit od hmoty, která myslí. Hmota je subjektem všech změn““ (K. Marx a B. Engels, „Svatá rodina”)
Lenin
Lenin, když charakterizuje marxistický filosofický materialismus, praví:
„Materialismus vůbec pokládá objektivně reálné bylí (hmotu) za nezávislé na vědomí, vnímání a zkušenosti ,. Vědomí… je jen odrazem bytí, v nejlepším případě přibližně věrným (adekvátním, ideálně přesným) jeho odrazem“ (Lenin, „Materialismus a empiriokriticismus“, Družstvo Dílo, 1945, Str. 249.)
A dále:
a) „Hmota je to, co působíc na naše smyslové orgány, vyvolává počitek; hmota je objektivní realita, daná nám v počitku … Hmota, příroda, bytí, fysické je prvotní, kdežto duch, vědomí, počitek, psychické je druhotné“ (Tamtéž, str. 109—110.)
b) „Obraz světa je obrazem toho, jak se hmota pohybuje a jak „hmota myslí“ * ( Tamtéž, str. 269.)
c) „Mozek je orgánem myšlení“ (Tamtéž, str. 114.)
Rozdelenie filozofií na materialistické a idealistické
„Nejvyšší otázkou veškeré filosofie — praví Engels — je otázka poměru myšlení k bytí, ducha k přírodě… Podle toho, jak filosofové odpovídali na tuto otázku, rozštěpili se na dva veliké tábory. Ti, kdož hájili prvotnost ducha proti přírodě… utvořili tábor idealismu. Ostatní, kteří pokládali přírodu za prvotní, patří k různým školám materialismu …“ (B. Engels, „Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie“, Svoboda, 1949, str. 25.)
Praktický význam pre činnosť komunistickej strany
Jestliže příroda, bytí, materiální svět je prvotní, kdežto vědomí a myšlení druhotné, odvozené, jestliže materiální svět je objektivní realitou, existující nezávisle na vědomí lidí, kdežto vědomí je zrcadlením této objektivní reality, pak z toho vyplývá, že materiální život společnosti, její bytí, je rovněž prvotné, kdežto její duchovní život druhotný, odvozený, že materiální život společnosti je objektivní realitou, existující nezávisle na vůli lidí, kdežto duchovní život společnosti je odrazem této objektivní reality, odrazem bytí.
Idey majú pôvod v materiálnych podmienkach života spoločnosti
Zdroj utváření duchovního života společnosti, původ společenských idejí, společenských theorií, politických názorů a Politických institucí nesmí být tedy hledán v idejích, theoriích, názorech a politických institucích samých, nýbrž v podmínkách materiálního života společnosti, v společenském bytí, jehož odrazem jsou tylo ideje, theorie, názory atd.
Jestliže se v různých obdobích dějin společnosti vyskytují různé společenské ideje, theorie, názory a politické instituce, jestliže za otrokářského řádu nacházíme jiné společenské ideje, theorie, názory a politické instituce než za feudalismu, a za kapitalismu opět jiné, vysvětluje se to tedy nikoli „přirozeností“, „povahou“ idejí, theorií, názorů a politických institucí samých, nýbrž různými podmínkami materiálního života společnosti v různých obdobích společenského vývoje.
Jaké je bytí společnosti, jaké jsou podmínky materiálního života společnosti, takové jsou její ideje, theorie, politické názory a politické instituce.
Marx o tom praví:
„Bytí lidí není určováno jejich vědomím, nýbrž naopak jejich vědomí je určováno jejich společenským bytím“ (K. Marx, „Předmluva ke kritice politické ekonomie“, Svoboda,1950, str. 7.)
Komunistická strana musí vychádzať z materiálnych podmienok
Aby tedy proletářská strana v politice nesešla na scestí a nepropadla pouhému blouznění, musí ve své činnosti vycházel nikoli z abstraktních „zásad lidského rozumu“, nýbrž z konkrétních podmínek materiálního života společnosti jakožto rozhodujícího činitele společenského vývoje, nikoli ze zbožných přání „velikých lidí“, nýbrž z reálných potřeb vývoje materiálního života společnosti.
Ztroskotání utopistů, jakož i narodniků, anarchistů a eserů se mimo jiné vysvětluje tím, že neuznávali primární roli podmínek materiálního života společnosti ve vývoji společnosti, a propadajíce idealismu, budovali svou činnost v praxi ne na základě potřeb vývoje materiálního života společnosti, nýbrž nezávisle na nich a proti ním, budovali ji na základě „ideálních plánů“ a „universálních projektů“, odtržených od reálného života společnosti.
Síla a životnost marxismu-leninismu spočívá v tom, že se řídí ve své činnosti v praxi právě potřebami vývoje materiálního života společnosti a nikdy se neodtrhuje od reálného života společnosti.
Idey dokážu spätne pôsobiť na materiálne podmienky
Z Marxových slov však nevyplývá, že společenské ideje, theorie, politické názory a politické instituce nemají pro život společnosti význam, že nepůsobí zpětně na společenské bytí, na vývoj materiálních podmínek života společnosti. Pojednávali jsme zde zatím o původu společenských idejí, theorií, názorů a politických institucí, o jejich vzniku, o tom, že duchovní život společnosti je odrazem podmínek jejího materiálního života. Pokud jde o význam společenských idejí, theorií, názorů a politických institucí, pokud jde o jejich úlohu v dějinách, pak historický materialismus jejich závažnou úlohu a význam v životě společnosti a v dějinách lidstva nejenom nepopírá, nýbrž naopak zdůrazňuje.
Ztroskotání „ekonomistů“ a menševiků lze mimo jiné vysvětlit tím, že neuznávali mobilisující, organisující a přetvářející roli progresivní theorie, progresivní ideje, že propadajíce vulgárnímu materialismu, vymezovali jim úlohu téměř nicotnou, a tudíž odsuzovali stranu k pasivitě, k živoření.
Dialektika pokrokových a reakčných ideí
Společenské ideje a theorie bývají různé. Existují staré ideje a theorie, které se přežily a slouží zájmům dožívajících sil společnosti. Jejich význam záleží v tom, že brzdí vývoj společnosti, její postup vpřed. Existuji nové, progresivní ideje a theorie, sloužící zájmům progresivních sil společnosti. Jejich význam záleží v tom, že usnadňují vývoj společností, její postup vpřed, při čemž nabývají tím většího významu, čím přesněji vyjadřují potřeby vývoje materiálního života společnosti.
Nové společenské ideje a theorie vznikají teprve tehdy, když vývoj materiálního života společnosti vytyčil před společností nové úkoly. Když však vznikly, stávají se tylo ideje a theorie velmi závažným činitelem, usnadňujícím vyřešení nových úkolů, kladených vývojem materiálního života společnosti, usnadňujícím postup společnosti vpřed. V tom se zračí nesmírný organisující, mobilisující a přetvářející význam nových idejí, nových theorií, nových politických názorů, nových politických institucí. Nové společenské ideje a theorie vznikají vlastně právě proto, že jsou pro společnost nezbytné, že bez jejich organisujícího, mobilisujícího a přetvářejícího působení není možno vyřešit úkoly vývoje materiálního života společnosti, pro které dozrály podmínky. Nové společenské ideje a theorie, které vznikly na podkladě nových úkolů, kladených vývojem materiálního života společnosti, si klestí cestu, zmocňují se lidových mas, mobilisují je a organisují je proti dožívajícím silám společnosti, a tím usnadňují svržení dožívajících sil společnosti, brzdících vývoj materiálního života společnosti.
Tak společenské ideje, theorie a politické instituce, vzniklé na podkladě dozrálých úkolů vývoje materiálního života společnosti a společenského bytí, samy potom působí na společenské bytí, na materiální život společnosti a vytvářejí podmínky, nezbytné k tomu, aby rozřešení dozrálých úkolů materiálního Života společnosti bylo dovedeno do konce a aby byl umožněn jeho další vývoj.
O tom praví Marx:
„Theorie se stává materiální silou, jakmile ovládne masy“ (K. Marx, „Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva“ (čes, vyd. ve spisku Marz-Engels „O historickém materialismu“, str. 37.)
Komunistická strana má podporovať pokrokové idey
Aby tedy proletářská strana měla možnost působit na podmínky materiálního života společnosti a urychlit jejich vývoj, Urychlit jejich zdokonalení, musí se řídit takovou společenskou theorií, takovou společenskou ideou, která správně vyjadřuje Potřeby vývoje materiálního života společnosti, a je proto s to Uvést do pohybu široké lidové masy, zmobilisovat je a zorganisovat z nich velikou armádu proletářské strany, odhodlanou potřít reakční síly a proklestil cestu progresivním silám společnosti.
Použité zdroje
- STALIN, Iosif Vissarionovič. O dialektickém a historickém materialismu. vyd. Malá knihovna marxismu-leninismu. Praha: Svoboda, 1952.