Skip to content

Marxismus-leninismus v boji proti náboženství

Dialektický materialismus se nemůže smířit se žádnou pověrou, se žádným duchovním a sociálním útlakem. Marxismus-leninismus vždy důsledně, nesmiřitelně bojoval proti všem odrůdám reakce, idealismu a náboženství. A právě on ukázal správnou cestu k plnému zdolání náboženství a vykořisťovatelského řádu, který je podporuje.

Už v jedné ze svých prvních prací „Ke kritice Hegelovy filosofie práva“ Marx napsal: „Náboženství je povzdechem utlačovaného tvora, citem bezcitného světa, duchem bezduchých poměrů. Je <strong>opiem</strong> lidu.“ [57]

Marx a Engels zdůvodňovali ve všech svých filosofických dílech důsledný, bojovný atheismus. Lenin a Stalin pak dále a všestranně rozvinuli tento atheismus. Vždy nesmiřitelně bojovali proti kněžourství ve všech jeho odrůdách, kritisovali sebemenší odchylky od dialekticko-materialistického světového názoru, od důsledného atheismu.

Po porážce revoluce let 1905—1907 nastoupilo v Rusku období reakce. Část inteligence se pohroužila v mystiku, hlásajíc reakční ideje „bohostrůjství“ a „bohohledačství“. „Bohostrůjci“, spjatí s machisty a bogdanovci, přikrašlovali zkompromitované křesťanské náboženství a církev a hlásali obnovené náboženství. Lenin vystoupil proti hlasatelům idealismu, kněžourství, „bohostrůjství“ a „bohohledačství“ ve své proslulé knize „Materialismus a empiriokriticismus“ a v řadě článků. V dopise M. Gorkému kritisuje Lenin „bohostrůjce“ takto:

„Není pravda, že Bůh je komplex idejí, budící a organisující sociální city. To je bogdanovský idealismus, zastírajicí materiální původ idejí. Bůh je (historicky i obyčejově) především komplex idejí, zrozených otupělostí člověka, vnější přírodou a třídním útlakem — idejí, které upevňovaly tento útlak, uspávaly třídní boj. V dějinách existovalo období, kdy bez ohledu na tento původ a tento skutečný význam ideje boha se boj demokracie a proletariátu projevoval ve formě boje jedné náboženské ideje proti druhé. Avšak toto období už dávno minulo.“ [58]

V naší době je každé, i to nejrafinovanější a nejopatrnější obhajování či ospravedlňování ideje boha ospravedlňováním reakce a jeji podporou.

„Milion hříchů, špinavostí, násilí a fysických nákaz je mnohem snadněji odhalováno davem, a proto jsou mnohem méně nebezpečné, než rafinovaná, duchovní, do nejparádnějších „ideových“ kostymů oděná idea, pánbička.“ [59]

Proto tedy marxisté-leninci považovali a považují za nutné bojovat proti náboženským předsudkům a pověrám, ať už se projevují v jakékoli formě.

V reformistických stranách II. Internacionály se velmi rozšířila oportunistická snášenlivost k hlásání náboženství, a dokonce i přímé pokusy „sjednotit“ socialismus s náboženstvím. Oportunisté z II. Internacionály prohlašovali, že náboženství se musí stát „soukromou věcí“ každého sociálního demokrata. Dnešní pravicoví socialisté ve všech zemích hlásají idealismus, mystiku, kněžourství a „náboženský socialismus“.

Když Lenin odhaloval oportunisty, ukazoval, že nelze ztotožňovat vztah státu k náboženství a vztah strany proletariátu k náboženství. „Žádáme, aby náboženství bylo soukromou věcí ve vztahu k státu, avšak naprosto nemůžeme považovat náboženství za soukromou věc ve vztahu k naší vlastní straně.“ [60]

– Uznávat náboženství za soukromou věc ve vztahu ke státu znamená, že musí být provedena odluka církve od státu, že stát nesmí podporovat náboženské obřady a že každý občan musí mít naprostou svobodu vyznávat kterékoli náboženství nebo nevyznávat žádné, t. j. být atheistou. Strana proletariátu, vytyčujíc tyto požadavky jako součást demokratických přeměn, snažila se zajistit občanům plnou svobodu svědomí a skoncovat s pronásledováním lidí za to, že se odchýlili od vládnoucího náboženství, jak je to zvykem v kapitalistických zemích.

Po vítězné Velké říjnové socialistické revoluci a nastolení sovětské moci byla v SSSR provedena odluka církve od státu a školy od církve. V článku 124 Ústavy SSSR se praví: „Všem občanům se přiznává svoboda provádět náboženské úkony a svoboda protináboženské propagandy.“

Náboženství, jež je s hlediska marxismu soukromou věcí ve vztahu ke státu, naprosto není soukromou věcí ve vztahu k proletářské straně. Marxistická strana se nemůže chovat lhostejně k tomu, jaká přesvědčení a zásady vyznávají její členové. Vyžaduje od svých členů aktivní boj proti veškerému sociálnímu a duchovnímu útlaku, boj proti všem zaostalým názorům, proti všem předsudkům, tedy i proti předsudkům náboženským. Za kapitalismu, kdy náboženství má pevné sociální kořeny, se proti němu bojuje nejen výchovou, propagandou vědeckého světového názoru, ale
především získáváním pracujících pro aktivní boj za revoluční přeměnu společnosti. Přitom strana vždy podřizuje boj proti náboženským předsudkům politickým úkolům, hlavním zájmům boje za diktaturu dělnické třídy, za komunismus.

K tomu, abychom zdolali náboženství, pověry, mystiku, nestačí jen vzdělavatelské knížky, byť by byly sebelepší. Abychom zdolali náboženství, pověry, mystiku, je třeba odstranit kapitalistickou společnost a vybudovat společnost komunistickou.

Socialistická revoluce, vítězství socialismu v SSSR plně potvrdily tuto thesi marxismu-leninismu. Jakmile bylo zavedeno plánovité socialistické hospodářství, jakmile bylo odstraněno vykořisťování člověka člověkem a likvidovány vykořisťovatelské třídy, byly v SSSR navždy odstraněny sociální kořeny náboženství. V boji za socialismus se občané SSSR zbavovali náboženských pověr, náboženských vyznání. Dnes je převážná většina občanů socialistické společnosti atheistická, nevěřící. Ve svém boji za komunismus nespoléhá na pomoc nadpřirozených nebeských sil, nýbrž na své vlastní síly, opírá se o fakta vědecky zjištěná, o vedení bolševické strany.

Vzrůstající mechanisace zemědělství, rozsáhlá opatření sovětského státu v boji proti suchu, boj o vysoké, pravidelné sklizně od základů podrývají náboženské pověry. Desetimiliony vyspělých kolchozníků už jasně chápou, že nelze pasivně očekávat milodary nejen od neexistujícího
boha, ale ani od přírody. Opírajíce se o pokročilou techniku a vědu, dosahují svou socialistickou prací nezvykle vysokých sklizní, a tím už vyvracejí reakční náboženské bajky.

Avšak v socialistické společnosti nejsou náboženské názory ještě plně překonány. Náboženství, náboženské pověry stále ještě ovládají značnou část obyvatelstva, zvláště na vesnici. Náboženské názory v socialistické společnosti jsou <strong>přežitkem</strong>, dědictvím starého řádu.

Když nové sotva vzniklo, prvky starého dále z tradice existují vedle nového. Bývá tomu tak v hospodářské oblasti i v oblasti ideologické. A náboženství je nejkonservativnější formou ideologie. Jakmile jednou vzniklo a ovládlo miliony, stává se silou zvyku, předává se z pokolení na pokolení.

Náboženské přežitky jsou nesporně brzdou na naší cestě ke komunismu. Boj proti náboženskému světovému názoru, boj za vědecký, materialistický světový názor je součástí boje za komunismus. Proto v socialistické společnosti má zvláštní význam propaganda vědeckého světového názoru. A právě proto, že sociální, hospodářské kořeny náboženství v SSSR jsou již odstraněny, má rozhodující význam dovedná systematická protináboženská propaganda, úzce spjatá s každodenní praxí budování komunismu.

Komunistická strana staví proti náboženství důsledný bojovný atheismus, dialektický materialismus. Dialektický materialismus tím, že podává správný, vědecký obraz světa, povznáší člověka, probouzí jeho aktivitu, rozmnožuje jeho sily v boji za přetvoření světa v zájmu pracujících.

Reference

  • 57. K. Marx a B. Engels, Spisy, sv. I, rus. vyd. Gospolitizdat, 1938, str. 385; čes. vyd. Marx-Himgels, O historickém materialismu, 1951, str. 29.
  • 58. V. I. Lenin, Spisy, sv. XVII, rus. 3. vyd., str. 85.
  • 59. Tamtéž, str. 82; čes. vyd. „O literatuře“, 1950, str. 111—112.
  • 60 V. I. Lenim, Spisy, sv. 10, rus. 4. vyd., str. 66.

Použitá literatura

  • KONSTANTINOV, Fedor Vasil’jevič. Historický materialismus. Praha: Svoboda, 1952.