Redakce Kominternet-Dialogu přináší druhou část rozboru dvou projevů předsedy vlády ČR Petra Fialy, které přednesl v červnu a červenci tohoto roku. Pokouší se zasadit je do kontextu vývoje, konfrontovat slova s praxí a na základě marxistické analýzy představit také některé vlastní návrhy řešení pravděpodobně největší obecné krize kapitalismu od r. 1989 ve světovém měřítku i v ČR. Snažíme se analyzovat rovněž některé širší souvislosti témat, o nichž v projevu byla řeč.
Dne 6. 7. přednesl Petr Fiala před Evropským parlamentem projev, v němž představil témata a priority předsednictví České republiky v Radě EU. Projevu i předsednictví předcházela kampaň v režimních sdělovacích prostřednictvích hlavního proudu, jež za účasti premiéra „hrdě“ zdůrazňovaly, jak se chystáme na vládnutí, řízení Evropy.
Velká část obyvatel nejen ČR, ale i EU dobře ví, kdo v této imperialistické polostátní struktuře vládne, svědčí o tom četná data, mnohé vědecké i popularizační práce. Nikdo však zřejmě neočekával, že bude skutečný charakter způsobu tohoto „vládnutí a řízení“ ze strany ČR velmi brzy plasticky odhalen právě při vystoupení pana Fialy v Evropském parlamentu. Na jeho slova o tom, že je otázka reformy EU dlouhodobým úkolem, zareagoval zlostně a agresivně bývalý belgický premiér, poslanec Evropského parlamentu Guy Verhofstadt – viz https://www.europarl.europa.eu/plenary/en/vod.html?mode=unit&vodLanguage=EN&playerStartTime=20220706-10:36:50&playerEndTime=20220706-10:38:57 Sami si můžete poslechnout, co panu Fialovi vytkl, ale zřetelně mu ukázal, kde je jeho místo, co se od něj očekává a jak bude EU „řídit“. Ještě tristnější byla reakce předsedy české vlády, který si říká konzervativec, možná i vlastenec. Bezmocně seděl, zapisoval si (zřejmě úkoly) a nezmohl se alespoň na verbální reakci.
Zrušení veta členských států a jednomyslnosti při hlasování v Evropské radě (již schválené Evropským parlamentem, který ale o ničem zásadním nerozhoduje) by znamenalo demontáž jednoho z mála formálních obranných mechanismů slabších zemí, podřízených vládnoucímu západoevropskému kapitálu a jeho státům. Ostatně tato dominance a podřízenost existovaly nejen uvnitř nejsilnějších kapitalistických států (proti většině vlastních obyvatel) od počátků integrace západoevropských monopolů v 50. letech 20. století (ESUO, EHS, ES – mimo jiných okolností byly tyto monopoly motorem ekonomické migrace do Německa či Francie počínaje 60. lety 20. století). Začala se rozšiřovat r. 1973 s většími možnostmi monopolů expandovat do mocensky slabších zemí – Irska, Řecka, Španělska, Portugalska. Naplno se však daný proces rozjel až po vstupu bývalých socialistických zemí do EU r. 2004.
Idealizovat si EHS či ES před r. 1992, jak činí někteří neokonzervativci (tzv. leví i tzv. praví), je nebezpečné, protože základy svého dnes tak kritizovaného (oprávněně) mocenského systému existovaly v EHS a ES od samotných počátků (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu). Z těchto základů naprosto zákonitě vyrostla politická, právní a bezpečnostní nadstavba, polostátní instituce. Chtít se k ní vracet je reakční a možné snad jen po světové apokalypse. Takový návrat a opětovný rozjezd hospodářské integrace monopolů by znamenal jen čekání na zrod dalšího podobného polostátu.
Vraťme se ke snaze zrušit veto a zásadu jednomyslnosti jednotlivých států v rámci hlasování v Evropské radě. Takový krok by odebral další podstatnou část zbylé formální suverenity ČR, když ekonomickou a značný díl politické suverenity ČR ztratila – nejen v rámci členství v EU. Podporujeme vystoupení z EU, jako i z dalších imperialistických struktur, ale tento akt bez rozhodných revolučních zásahů do hospodářství a politického systému samostatně nic podstatného nevyřeší. Smysl dává jedině v celkovém komplexu kroků a změn a ve spolupráci s dalšími národy a pokrokovými státy.
Přistupme k Fialovu projevu s ještě jednou terminologickou výtkou. Týká se nejen jeho rétoriky, ale také názvů oficiálních orgánů EU. Evropská unie, Evropská komise, Evropská rada a další názvy mají do vědomí lidí vštípit názor, jako by EU byla synonymem Evropy, jako by neexistovalo svébytnější vyjádření Evropy než je právě existence EU, která nemá dle těchto tvrzení vývojovou alternativu. Kdo v EU nebyl, dříve nebo později do ní vstoupí. Kdo nechce, bude se muset podřídit. Jestliže se bude některý stát či národ bránit a vymývání mozků propagandou nebude stačit, přinutíme ho silou. To je skrytý vzkaz vtělený do zmíněných názvů, terminologie současné propagandy, jež zaznívá i ve školní výuce. V rámci jednoho z průřezových témat hlavního vzdělávacího dokumentu pro základní školy, Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV), se má mezipředmětově vyučovat Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Krásný název, potřebná schopnost a dovednost, jenže přídavné jméno „evropských“ zde reálně představuje eurounijních. RVP ZV obsahuje nám známé nebezpečné fráze a odkazy na evropské hodnoty, evropskou integraci, identitu…Tato slova jen výše zmíněné názvy doplňují, podtrhují. V případě projevu Petra Fialy je zmiňujeme z toho důvodu, že ho touto frazeologií a přístupem vyplnil prakticky celý.
Že se EU nerovná Evropě, ví každé malé dítě. Námi kritizovaný přístup je pouze dalším příkladem mocenských choutek, arogance, agresivity a imperialismu západoevropského kapitálu a jeho nástroje – EU.
Nechceme se vyjadřovat k výrokům, které premiér pronesl již v červnu před kamerami televizí v ČR a ve Štrasburku je zopakoval. Už jsme se jimi zabývali v prvním článku, případně v jiných materiálech. Rozebereme postupně jiné důležité pasáže, sdělení, jejich souvislosti a případné dopady.
Pan Fiala si ihned na začátku projevu posteskl, že se nacházíme v situaci, kdy se těsně za hranicemi EU odehrává konvenční vojenský konflikt, o němž si „řada z nás“ myslela, že je v Evropě minulostí. Pokud „řadou z nás“ má na mysli politické představitele buržoazní moci v ČR a v EU, jedná se o vážný případ eurocentristické arogance a povýšenosti, který do r. 1989 neměl v našich dějinách obdoby. Jednak účelově zapomíná na krutou a krvavou občanskou válku v bývalé Jugoslávii. Ta zřejmě nebyla pro Fialu a další zastánce „evropských hodnot“ dostatečně civilizovaná a „evropská“, protože se neodehrávala na území EU. Jestliže je ale představitel státu (záměrně rozlišujeme stát jakožto nástroj vládnoucí třídy, s nímž se neztotožňujeme, a zemi, ke které cítíme niterný vztah a vzhledem k níž jsme vlastenečtí), jenž se aktivně účastnil, podporoval nebo mlčky přehlížel imperialistické agrese v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii, Mali, proti Palestině atd., překvapen z válečného konfliktu na území Evropy, můžeme jeho postoj interpretovat takto: „Společně se svými partnery z NATO a USA budeme třeba i násilím a zbraněmi zasahovat kdekoliv na světě, kde je ohrožen „mír a demokracie“, seč by to vedlo k dlouholeté válce. Samozřejmě jde o naše zájmy. U nás doma válka nehrozí, je historicky překonaná. Válčit můžeme jen my mimo náš domov.“ Koloniální, vojensky po delší dobu agresivní minulost ani prvorepublikové buržoazní Československo nemělo. Je tragické pozorovat, jak hluboce musely klesnout loutky zahraničních kapitálových zájmů v ČR, mezi něž patří Petr Fiala. Těmito větami se vlastně implicitně přihlásil k tomu, co ve skutečnosti tvoří obsah sousloví „evropské hodnoty“ – jak se k němu hlásí všechny prosystémové (buržoazní) politické síly dneška (liberálové všech odstínů včetně neoliberálů, zelených a pirátů, sociální demokraté, konzervativci všech odstínů včetně mnohých tzv. levicových) – imperialistický kolonialismus západoevropských monopolů a jejich států, šovinismus a rasismus vůči jiným zemím a národům, jejich vraždění, plundrování, představa o vlastní výlučnosti, nadřazenosti vlastního modelu jako jediného správného. Ale s tím neměly české země, Československo až do polistopadového období nic společného…
Pan Fiala se k těmto „našim“ hodnotám, mimo jiné také s odkazem na Václava Havla, odvolával v průběhu celého projevu. Odkazoval se také na boj Ukrajiny proti Rusku. Ukrajina má být nyní hlavní silou v prosazování těchto západních hodnot. Jak příznačné, stále fašističtější Ukrajina…Ostatně mezi důsledky evropských hodnot v imperialistickém podání náleží i rozpoutání dvou světových válek a holocaust.
Opět zdůrazníme, což už jsme několikrát učinili, že jednak vystupujeme proti abstraktnímu a frazérskému vymezení evropských hodnot, mezi něž má patřit demokracie (žádná všeobecná demokracie nikdy nikde neexistovala), solidarita (koho s kým?, za jakých okolností?), tolerance, svoboda (všech a stejná? Koho s kým, proti komu? Nic tak obecného rovněž nikdy v historii neexistovalo) atd. Jednak nemůžeme opomenout, kdo slova o evropských hodnotách pronáší. Jestliže jsou to představitelé „politického předvoje“ západoevropského kapitálu a jeho hlavní instituce, EU, nemůžeme zapomínat na to, jaké zločiny má jejich třída na svědomí v minulosti a jaké páchá dnes. Pak je obsah těchto hodnot ze své podstaty, reálně, nikoliv jevově, takový, jak jsme ho popsali.
Pan Fiala zopakoval také mnohokrát omílané tvrzení, že nás členství v EU a NATO chrání před podobnými scénáři, jaký se odehrává na Ukrajině. Zaprvé zamlčel podíl EU a NATO na rozpoutání občanské války na východě Ukrajiny r. 2014, na jejím neřešení a eskalaci situace až do rozsáhlejšího konfliktu, který v současnosti živí dodávkami výzbroje a výstroje. Tím nezamlčujeme podíl ruské buržoazie na rozpoutání války, proti němuž jsme se také opakovaně vymezili.
Zadruhé, skutečně se situace může jevit tak, že ČR a dalším státům poskytuje členství v NATO a EU určité bezpečnostní záruky. Může však být propastný rozdíl mezi tím, jak se situace jeví (i díky buržoazní propagandě, „vědeckým“ a jiným institucím státu) a jaká je ve skutečnosti. Proč pan Petr Fiala vhodil do jednoho koše NATO a EU? Plynou snad z členství v EU konkrétní formální bezpečnostní záruky, dohody? Nikoliv. Český předseda vlády tímto krokem v podstatě přiznal realitu, o které mnozí obyvatelé Evropy a světa dávno vědí – USA, NATO a EU jsou úzce zájmově provázány, EU je svým způsobem odkázána na NATO jakožto hlavní ozbrojenou pěst svého imperialismu, čímž se ale pravidelně dostávají některé nejmocnější státy EU (Německo a Francie) do zájmového vleku USA, někdy dokonce částečně proti zájmům části svého vládnoucího kapitálu. A z těchto rozporů vyvěrají čas od času návrhy určitých složek buržoazie zmíněných zemí vytvořit vlastní, eurounijní ozbrojené síly. Tento návrh však pan Fiala nezmínil a ani ho nepodporuje. Na to je příliš svázán se zájmy vládnoucí moci USA. Alternativní vojenská síla EU by pochopitelně nic pokrokového neznamenala.
Slova o ochraně ČR ze strany NATO se již opírají o konkrétní bod Severoatlantické smlouvy, která ve svém článku č. 5 obsahuje deklaraci o pomoci paktu vojensky napadenému členu. Celá problematika má však tři základní háčky. Zaprvé se jedná pouze o formální deklaraci, která nebyla nikdy praxí prověřena. Zadruhé četní odborníci, vysoce postavení vojenští důstojníci i politici zejména v USA v posledních desetiletích tvrdili, že tento článek neznamená automatickou pomoc NATO napadené zemi. A do třetice, postup dle jakékoliv smlouvy v třídně rozděleném světě závisí na zájmech hlavních mocenských sil, nikoliv periferie, mezi něž ČR jednoznačně patří. V naší historii se to ukázalo jednoznačně r. 1938, kdy byla ČSR smluvně vázána s Francií, partnersky s Velkou Británií, nehovoříc o Společnosti národů, a situace dospěla nejen ke zradě těchto spojenců, ale k plánovitému a postupnému předání Československa vládnoucí mocí těchto tehdejších států Německu jakožto kořisti (k ochraně vlastních zájmů – aby je Německo nenarušovalo a aby byla jeho pozornost upřena na hlavního společného nepřítele, SSSR). Existence českého i slovenského národa byla smrtelně ohrožena – nejvíce od časů vzniku moderního národa.
Nejen na základě této zkušenosti tvrdíme, že pokud to nebude v zájmu vládnoucího kapitálu NATO, může být nejen ČR vydána v případě napadení cizí mocností všanc nepřátelským ozbrojeným silám. Rusko takovou hrozbu prozatím nepředstavuje, ale není vyloučeno, že vnitroimperialistické konflikty NATO a EU x Čína a Rusko k takovému ohrožení povedou. Nejbezpečnější cestou je opustit všechna imperialistická uskupení (v prvé řadě NATO, EU, posléze také MMF, SB a další) a uskutečňovat na těchto uskupeních zcela nezávislou politiku.
Přistupme k rozboru pěti pilířů, priorit, které pro české předsednictví pan Fiala představil.
Hovořil o potřebě zvládnout uprchlickou krizi z Ukrajiny a poválečnou obnovu této země. Kromě toho, že jde o největší uprchlickou krizi od konce druhé světové války a že ČR přijala jeden z nejvyšších počtů uprchlíků z Ukrajiny, však nepředstavil jediný konkrétní návrh, prostředek, postup. Že je uprchlická krize naprosto nezvládnuta zejména s ohledem na budoucnost ČR, ale např. i Slovenska (včetně části uprchlíků samotných), je stále evidentnější. Nemáme nyní prostor pro důkladnější rozbor příčin a následků. Pan premiér však spojil s touto prioritou také potřebu jednotné politické a vojenské pomoci Ukrajině. Ta však vede k prodlužování války, tragédii zabíjení, ničení a mrzačení, ale především k prodlužování migrační vlny. Nezaujatý pozorovatel by se musel divit a klást si otázku: Pan Fiala chce po válce obnovovat Ukrajinu a zvládnout migrační vlnu, propagandisticky, politicky, vojensky i ekonomicky však dělá vše možné (pod vedením svých loutkovodičů), aby byla prodlužováním války Ukrajina co nejvíce zničená a vylidněná. Není to protimluv? Proč tak činí? Pokud nespadl z jiné planety nebo nepočítá s přímým a masovým zapojení NATO do války, jak může na základě zkušeností posledních měsíců věřit v úspěch této politiky? Není náhodou účelem této podpory zabít několik much jednou ranou: Utrhnout pár kousků z koláče v budoucnu totálně kolonizované Ukrajiny, získat její pracovní sílu a jejím prostřednictvím ukrajinizovat ČR (mimo jiné i změnit společenské vědomí v ČR), získat prostor pro investice při obnově země pro český a jiný kapitál a zároveň výrazně oslabit ruského konkurenta? Tyto varianty se přímo nabízejí. Jejich největší obětí bude naprostá většina obyvatel Ukrajiny, zejména dělníci, zaměstnanci, důchodci, rolníci a další lidové vrstvy.
Zmiňme se ještě několika větami o kandidátském statutu EU, který před nedávnem získala Ukrajina a Moldavsko a jejž pan Petr Fiala tak ocenil s tím, že by se „v integraci“ mělo pokračovat. Praxe rozpínání EU v posledních letech jednoznačně ukazuje, že tento imperialistický polostát (tak jako každá instituce tohoto charakteru) potřebuje expandovat, aby udržel zisky vlastní buržoazie na vysoké úrovni, zachoval sociální smír, životní úroveň středních vrstev v nejmocnějších zemích západní Evropy, aby dovedl jakž takž konkurovat svým mocenským soupeřům. Proto potřebuje levnější, ale kvalifikovanou a kvalitní pracovní sílu z bývalých socialistických států, jejich trhy, suroviny, dopravní cesty – od r. 2004 spolkla EU 13 těchto zemí. Tento vstup vývojově, společensky i kulturně zcela od drtivé většiny původních členů odlišných států mimo jiných mechanismů výrazně rozšiřuje a dynamizuje nerovnoměrný vývoj v rámci EU, vnitřní rozpory a rozdíly, čímž dialekticky oslabuje mocenské možnosti vládnoucí třídy. Ta však nedovede uvažovat perspektivně, stává se obětí vlastní propagandy, ale zejména primárního zájmu – co nejrychlejšího nárůstu zhodnocování kapitálu. A ten strategičtější zájmy předbíhá.
Kandidátský status obou zemí je ryzí deklarací. Stačí si připomenout, že ho mají např. Turecko od r. 1999 a Severní Makedonie od r. 2005, tedy země, sužované velkými vnitropolitickými i zahraničními problémy. Případný vstup Ukrajiny do EU, jejíž státní budoucnost není známa a jediné, co je jisté, je, že pokud útok Ruska přežije a bude schopna vést jakous takous na Rusku nezávislou politiku, stane se kolonií unijního a amerického kapitálu v rozsahu, jenž nemá za poslední desetiletí v Evropě obdoby, by znamenal ještě zásadnější exodus ukrajinského obyvatelstva směrem na západ – těch, kteří v zoufalých podmínkách zcela zbídačené a válkou zničené země zůstanou.
Druhou prioritou českého předsednictví má být energetická bezpečnost. V tomto případě Petr Fiala opakoval fráze, falešné a zejména nebezpečné představy, jež přednesl v červnu. Zajímavé je apelování premiéra ČR na potřebu solidarity unijních členských zemí při rozdělování plynu a energií v následujícím období. Jak tato „solidarita“ funguje, jednoznačně ukázaly nejtěžší momenty pandemie COVID 19 – platilo, že prioritu mají mocensky nejsilnější státy, podobně tomu bylo také v případě vakcín. Domnívat se, že následující vývoj bude jiný, je nepochopením vnitřních rozporů EU, vztahů nadřazenosti a podřízenosti v rámci ní, jejího historického i současného nerovnoměrného vývoje.
Třetí prioritou je „posílení evropských obranných kapacit a bezpečnosti kybernetického prostoru“. Fiala prosazuje zvyšování zbrojních rozpočtů a dodávek zbraní svojí straně (EU, NATO, jim minimálně částečně podřízená Ukrajina) ve válce na Ukrajině. Počítá samozřejmě s posílením vojensko-průmyslového komplexu, který již nyní dosahuje v EU rekordních zisků. Růst zbrojení a prodlužování války je opravdu typicky eurounijní opatření pro boj s „klimatickými hrozbami“…
V případě kybernetické bezpečnosti český předseda vlády nezapomněl na oblast, s níž má bohaté zkušenosti. Hovořil o boji s dezinformacemi a bezpečnosti kyberprostoru, srozumitelnými slovy má na mysli stále rozsáhlejší špehování a špiclování celé společnosti, její fízlování, udávání, šikanování, souzení a odsuzování, vymývání hlav stále tupější propadnou a cenzuru. Ta se v poslední době rozrostla z cenzury mlčením, autocenzury a mocenské cenzury (financemi, nemožností vydávat a distribuovat alternativní zdroje a informace, rozsahem oficiálního působení), jež byla běžnější v nejvyspělejších zemích kapitalismu, v běžnou formální cenzuru. Dá se očekávat, že bude sílit. Kapitalismus se odkopává. Tato skutečnost je o to děsivější, že země EU nejsou v žádném mocenském ohrožení.
Čtvrtou prioritou má být „strategická odolnost evropské ekonomiky“. Stále více stagnující, závislá, neindustrializovaná, méně rozvojová a obecně neinovativní EU (nejen ona, ale také např. USA) se má stát průmyslovým a technologickým lídrem. Jak toho chce pan Fiala docílit? Zmínil pouze dva konkrétnější prostředky – zbavit vnitřní trh zbytečných administrativních překážek a prohloubit volný trh s partnery. Zdálo by se, že toto primitivní uvažování, logika „čím více, tím více“, černobílá schematika měla být po tolika debaklech odklizena na smetiště dějin. Jenže hlavní proud buržoazie na víc nemá, systematicky tento způsob pohledu na svět vštěpuje veřejnosti, která jím je logicky poznamenaná. Donedávna byl obchod „volný“ tak, jak snad nikdy v historii lidstva. Pomohlo to většině společnosti? Samozřejmě ne, ale dokonce tento stav EU neposílil ani hospodářsky. Svůj part v kapitalismu dané země zkrátka dohrávají. Hovořit však o volném obchodu v letech, kdy EU a ČR uvaluje jednu sankci za druhou, volá po dalších, je tragikomické. Pan Fiala měl být přesnější a sdělit, že jde o to volat po volném obchodu s „vhodnými“ partnery, což naznačil v jiné pasáži. V takovém případě se dá očekávat probourání TTIP (z anglického The Transatlantic Trade and Investment Partnership – Transatlantické obchodní a investiční partnerství) do prostoru EU včetně ČR, což bude znamenat další oslabení suverenity ČR a práv většiny naší společnosti.
Představa, že může existovat trh bez zbytečných administrativních překážek, je naprostým nepochopením fungování trhu. Ten se zákonitě vyvíjí nerovnoměrně, o to více v epoše imperialismu, vytváří nerovnováhu, a v tomto důsledku generuje tlak na vznik různých předpisů, norem, institucí. Pokud chce buržoazní stát udržet společenský smír a vlastní existenci jako takovou (a také kontrolu a represi), což je jeho hlavní účel, musí administrativu a byrokracii dnes a denně plodit. V každodenní praxi to vidíme od počátku 90. let.
Zmínku předsedy vlády ČR o potřebě digitalizace a automatizace bez jakéhokoliv upřesnění zařaďme do koloritu povinných frází, vycpávkových slov, jež reálný význam nemají. Pokud by reálná byla, úpadkovost shnilého systému tyto prostředky nevyřeší a postavení proletariátu nevylepší.
Posledním pilířem předsednictví ČR v Radě EU má být „odolnost demokratických institucí“ vůči vnitřním i vnějším hrozbám. Také v tomto případě opakoval pan Petr Fiala fráze o „našich“ hodnotách, svobodě a demokracii, lidských právech a právním státu, jež jsou údajně neustálým cílem útoků od těch, kterým „naše“ hodnoty vadí. Ano, vadí nám tzv. západní imperialistické hodnoty, jak jsme je popsali výše, protože jsou pro většinu lidí ne demokratické, ale diktátorské, berou jim stále více lidských práv a právním státem jsou maximálně pro vládnoucí buržoazii. Považujeme za užitečné vnímat, jakými způsoby by český premiér rád posiloval odolnost demokratických institucí – konkrétně, nikoliv pouze slovy. A v tomto případě sdělil pouze jeden instrument – posilování občanské společnosti, svobodných médií a nezávislých institucí. Pan Fiala tedy navrhuje posilování společnosti, jejímž základem je soukromé vlastnictví výrobních prostředků, tedy korupce, ovládání státu kapitálem (včetně mnohých neziskových a „nezávislých“ institucí, ve skutečnosti zcela závislých na kapitálu), lichva, exekuce a společenská degenerace, jak ji pozorujeme v celém kapitalistickém světě. Dále chce podporovat „svobodná“ média, jež jsou svobodná jedině na vůli a zájmech vykořisťované a ožebračované většiny lidí, jinak jsou zcela závislá na kapitálu a jeho státu. Otevřeně to neříká, ale součástí ochrany hodnot pana Fialy, jeho spojenců a především jejich pánů je také represe – vnitřní a vnější.
Toto navrhuje tam, kde my bychom navrhovali dělnickou a zaměstnaneckou kontrolu a řízení podniků, posílení role odborů a společenských organizací také v rozhodujících orgánech, zespolečenštění klíčového kapitálu (banky, nerostné suroviny včetně vody, veřejná a nákladní doprava atd.), změnu samosprávy s výrazným růstem role volených zástupců na úkor státních úředníků, zrušení církevních tzv. restitucí, lidovou diskusi o zespolečenštění lesů a půdy, vystoupení z NATO, EU a dalších imperialistických institucí…
Na závěr proslovu, zřejmě aby se neřeklo, se předseda české vlády snesl z výšin svého státnictví a historických úkolů, aby utrousil pár slov o vysoké inflaci, rostoucích cenách energií, hrozbě zvyšování nezaměstnanosti a poklesu HDP. Nesmí se údajně zapomínat na občany, na které to bude mít sociální dopad – na chudé a potřebné. Jak, to už pan Fiala nezmínil, jednalo se opravdu jen o několik slov. Jakým způsobem vláda P. Fialy na chudé a potřebné nezapomíná, zažíváme na vlastí kůži. V prvé řadě by si P. Fiala a jeho spojenci museli uvědomit, že potřebná bude v tomto rozměru krize většina obyvatel ČR. Takový posun mu ale jeho zjednodušené a dogmatické myšlení nedovolí.
Kdybychom měli srozumitelnějším jazykem na základě naší analýzy a výkladu souvislostí interpretovat pět priorit vlády ČR pro předsednictví v Radě EU, jednalo by se: o ukrajinizaci EU, rostoucí zbrojení a rozdmýchávání války na Ukrajině (1.), ohrožení energetické bezpečnosti členských států EU a prudké zvyšování cen energií (2.), fízlování a špehování, cenzuru a represe uvnitř EU (3.), prudký pokles práv zaměstnanců a spotřebitelů (4.) a nové finanční prostředky pro režimní média a další vymývače mozků (5. – včetně tzv. politických neziskových organizací).
Redakce Kominternet-Dialogu