Při charakteru režimu po kontrarevolučním převratu z roku 1989 považuji za docela překvapivé, že „Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy” byl Poslaneckou sněmovnou schválen až 24. října 2019. Pokud by k tomu došlo již v 90.letech, nedivil bych se. Načasování na letošní podzim zavání antikomunistickou provokací a snahou zákonodárců hledat zástupné problémy od současných problémů kapitalistické společnosti.
Na některé komunisty provokace zřejmě zabrala, jak svědčí dva příspěvky na našich stránkách z 2. 11. a 4. 11. tohoto roku. V zásadě souhlasím s článkem Karla Mráze, byť místy jsou jeho názory vyjádřeny zkratkovitě. Je třeba připomenout, že 3 .8. 1968 se setkali v Bratislavě nejvyšší představitelé ČSSR, SSSR, Polska, Maďarska, Bulharska a NDR. Společné prohlášení těchto států a jejich komunistických stran schválili i českoslovenští činitelé v čele s Dubčekem, a to včetně deklarace: „Podpora, ochrana a upevnění vymožeností, kterých dosáhly národy svým hrdinským úsilím, obětavou prací lidu každé země, jsou společnou internacionální povinností všech socialistických zemí.”
Skutečnost, že i KSČM ve svých dokumentech tento fakt záměrně opomíjí, hovoří o jediném: KSČM (nejen z tohoto důvodu) dávno není komunistickou stranou jinak než názvem.
Ilja Jihlavský
25. 11. 2019
