Skip to content

Fantastický odraz podmínek materiálního života lidí v náboženských představách a názorech

Nikoli život společnosti je odrazem náboženských vyznání, náboženských představ, jak tvrdí idealisté, nýbrž naopak, náboženská vyznání a představy jsou odrazem příslušných podmínek materiálního života společnosti, avšak odrazem v klamné, fantastické formě. Svědčí o tom obsah náboženských představ, povaha náboženských kultů, modliteb atd. Tak na příklad u prvobytných lidí, zabývajících se hlavně lovem a rybolovem, připomínají obrazy bohů zvířata a ryby. Tito bohové mohli být podle představ prvobytných lidí dobří a zlí; buď napomáhali úspěchu lovu a rybolovu, nebo mu bránili.

Když pak prvobytné kmeny přešly od lovu a sbírání divoce rostoucích plodin k zemědělství, tu se tvář bohů, jejich znaky a „funkce“ mění, a to se odráží i v mythologii. Národy, žijící na pobřežích moří, se domnívaly, že jejich rodoví bohové (bohové — totemy rodu, kmene), změnili svou tvář: dříve se podobali žraloku, rackovi, a později dostali tvář psa, holuba, netopýra, divoké svině. Toto nové vtělení bohů převráceně odráželo změnu hospodářské činnosti národů. Jestliže dříve bohové „pomáhali“ při rybolovu nebo při lovu, pak s přechodem prvobytných rodových společenství k zemědělství začali „pomáhat“ rodu, kmeni při zajišťování úrody ječmene, rýže, kokosového ořechu atd. Obsahem modliteb, jimiž se prvobytné národy a jejich kněží obracejí ke svým bohům-totemům, bohům-předkům, jsou prosby o déšť, o slunce, o teplo, o úrodu, o úspěšný rybolov, o přírůstek dobytka.

Jihoafričtí Kafrové, přinášejíce oběti duchům zemřelých předků, prosí je o zdraví, přízeň a rozmnožení stád buvolů. U Karenů – (Birma), kteří stojí na poměrně vysokém vývojovém stupni, je rozšířena představa, že duši („la“) mají nejen lidé a zvířata, ale i rostliny. Špatný růst rýže si vysvětlují tím, že je opustila „la“. Aby vadnoucím stéblům rýže vrátili život, obracejí se k duši rýže s touto modlitbou: „Přijď, Óó duše rýže! Vrať se na pole, vrať se k rýži!… Přijď ze západu, přijď z výchedu! z ptačího hrdla, z opičí tlamy, ze sloního chobotu!… Ze všech obilních sýpek! Ó, duše rýže, vrať se k rýži!“

Vztahy mezi lidmi a božstvy dostávají ráz úmluvy: já ti, bože, přináším oběť, a ty mi dopomáhej k úspěchu. Charakter a hodnota přinášených obětí je přímo závislá na způsobu života lidí, na charakteru jejich činnosti. Jestliže se bohové projeví jako „neúprosní“ a oběti jim přinášené jsou marné, pak se s bohy V prvobytné společnosti často zacházelo zcela neuctivě: byli svržení ze svých podnoží a veřejně zmrskáni.

Bohové žijí stejně jako lidé: rovněž bojují a vzájemně se hašteří, jsou lstiví a úskoční, pěstují obžerství, milují a nenávidí a dokonce svádějí lidské ženy. Jakmile pak vzniká třídní společnost a stát, mění se i představy lidí o božstvech. Objevují se mocní vládcové států a lidé si i bohy začínají představovat jako všemohoucí, stojící vysoko nad lidmi.

„Jak vývoj náboženských vyznání následoval za sociálnim vyvojem, je patrno z toho, Jak se rodoví bohové měnili v bohy kmenové, kmenoví v národní a nakonec v jediná, „všemohoucí“ božstva světových monotheistických náboženství. Původně měla každá pospolná obec své bohy. Když se pak pospolné obce spojovaly v kmeny a Kmeny v národy, spojovali se i bohové, mezi nimiž vznikala hierarchie, odrážející různou specifickou váhu sjednocených kmenů. Tak na příklad při vzniku staré babylonské monarchie se hlavní božstvo města Babylonu, bůh Marduk, stal hlavním božstvem říše, kdežto ostatní bohové mu byli podřízeni.

Vzniku císaře na zemi odpovídalo objevení se císaře na nebi. „… Jediný bůh by nikdy nebyl vznikl bez jediného císaře… Jeden bůh, kontrolující četné přírodní jevy, sjednocující protikladné přírodní síly, je pouze kopií jediného východního despoty, který zdánlivě či skutečně sjednocuje lidi, bojující za jeho zájmy.“ [52]

Reference

  • 52. K, Marx a B. Engels, Spisy, sv. XXI, rus. vyd. str. 45.

Použitá literatura

  • KONSTANTINOV, Fedor Vasil’jevič. Historický materialismus. Praha: Svoboda, 1952.