Ať pohlédne člověk v současnosti kamkoliv, šermováním demokracií, lidskými právy a humanismem se to jen hemží. Krize nekrize, virus nevirus, továrny na fráze a prázdné žvanění jedou na plné obrátky, stejně jako desítky „diskuzních“ a „společenských“ pořadů v různých médiích. Jak se to s onou demokracií má, jsme my jako marxisté-leninovci mnohokrát psali. Nemíním se proto na toto téma rozepisovat, jen zmíním, že neexistuje nic jako pravá a nepravá demokracie, stejně jako patří na smetiště intelektuálských plků rozjímání o demokratuře apod.
V praxi počínající krize kapitalistického hospodářského systému, která byla pouze urychlena, nikoliv vytvořena koronavirovou krizí, nám současná velkohubá „demokracie“ ukazuje v přímém přenosu, jak velkorysé možnosti volby nám poskytuje. Volbami nemyslím onu stále větší šaškárnu s hlasovacím lístkem, při níž si lidé jednou za čas volí zástupce svých vykořisťovatelů, i když i s těmito volbami toto téma také souvisí. Mám zde na mysli možnosti, které nám současný „demokratický“ systém nabízí, jako přípustné, povolené k uvažování, vybírání.
O jaké oblasti hovořím? Je jí oficiální „diskuze“ o ekonomických opatřeních na podporu „lidí“ zasažených koronavirovou krizí, resp. proti nastupující krizové fázi hospodářského cyklu. V redakci Dialogu jsme diskutovali, že by se ekonomická opatření současného režimu proti dopadům koronavirové krize a v rámci nástupu krize kapitalistické měly stát předmětem rozsáhlejší analýzy, uceleného materiálu. Máme tento úkol za zásadní, důležitý, ale nyní řešíme řadu starších publikačních restů, navíc k danému tématu stále neexistují komplexnější, snadněji dostupná fakta. Snad se k tomuto úkolu dostaneme někdy v budoucnu.
Vraťme se ke zmíněné „diskuzi“. Když se oprostíme od zbytečných detailů a balastu, do jehož osidel se nás pokoušejí lapit jmenované nekonečné a stále stejnější „diskuzní“ a „společenské“ pořady, jaké možnosti volby nám současný „demokratický“ systém nabízí coby v tomto případě přípustné?
Jedna část reprezentantů vládnoucí třídy říká, že je třeba především finančně podpořit podnikatele, aby mohli dál „poskytovat zaměstnání“ lidem. Tato podpora má dosahovat mamutích rozměrů. Částečně má být doplněna finanční pomocí některým dalším občanům, jako jsou lidé s kratšími pracovními úvazky, někteří zaměstnanci veřejného sektoru, částečně důchodci, avšak v nesrovnatelně menším rozsahu než v prvém případě. V sociální a zaměstnanecké oblasti zatím (!) škrtat nehodlá. To vše za cenu ohromného nárůstu už tak vysokého zadlužení veřejného sektoru – cestou půjček.
Druhá část reprezentantů vládnoucí třídy říká, že je třeba podpořit zejména podnikatele, aby mohli dát „poskytovat zaměstnání“ lidem. Ostatním lidem, např. s kratšími pracovními úvazky by pomohla neznatelně více než první část, nikoliv některým zaměstnancům veřejného sektoru (zde by naopak propouštěla), na druhou stranu by prosazovala větší úspory, což znamená citelné škrtání v sociální oblasti. To vše za cenu ohromného nárůstu zadlužení, i když údajně ne tak vysokého jako v prvém případě.
O investicích žvaní obě reprezentace, ovšem mají jí na mysli takové drobné (ve srovnání např. s rozpočty let reálného socialismu – např. r. 1974 v dnešních cenách, ale zejména s možnostmi výrobních sil a s potenciálem akumulace současnosti), že o nich nemá cenu hovořit.
Není to krásné? Nejen že nám někdo určuje, mezi čím je z ekonomického hlediska přípustné volit, aniž by to opřel o jediný vědecký důkaz. Dokonce jsou nám nabízeny možnosti, z nichž jedna se od druhé liší jen kosmeticky. Že v této komedii různých částí vládnoucích tříd hraje roli křoví KSČM, jen smutně dokazuje její charakter, úlohu a nezměnitelnost. Máme tedy připravenou argumentační výbavu pro další volby: Jedni (vláda s KSČM) prosazují masivní sanaci zisků buržoazie, drobky ze stolu pro lidové třídy a vrstvy a masové zadlužení, druzí (tzv. opozice) prosazují masivní sanaci zisků buržoazie, menší drobky ze stolu pro lidové třídy a vrstvy a kosmeticky menší růst masového zadlužení. To bude asi ta demokracie…..
Nyní vážněji. V rámci kapitalismu nemůže existovat zásadněji větší míra demokracie pro vykořisťovanou a zbídačovanou většinu lidí než dnes. Je to proto, že se nejedná o žádnou čirou, všeobecnou demokracii, nýbrž o buržoazní demokracii, která je demokratická jen pro vládnoucí třídy, případně pro jejich spojence. S ostatními se nakládá diktátorsky. V kapitalismu se mohou práva většiny společnosti částečně zvýšit jen tehdy, pokud se vzedme lidové hnutí, lidé se ho aktivně účastní, organizují se, vzdělávají a v různých sférách života bojují. Brzy ve svém boji zjistí, že skutečně demokratická práva a svobody pro sebe a své spojence zajistí jedině porážka kapitalismu a budování socialismu.
Až si budete při příštích volbách lámat hlavu, kterou z mnoha stejných stran volit, případně který návrh na podporu ekonomiky je lepší, a zákonitě se v tom nebudete moci vyznat, hoďte tyto starosti za hlavu. Zkuste popřemýšlet, jak vybřednout z „demokracie“, která nám dovoluje v podstatě jen dvě možnosti voleb…..
PS: Omlouvám se za velké množství uvozovek. Všechna slova, u kterých jsem jich použil, nesou ve skutečnosti jiný význam, než se jim obecně přikládá. Slovo diskuzní předpokládá různost názorů, ale v dnešních „diskuzích“ najdeme cokoliv jiného, jen ne to. Slovo společenský předpokládá zacílení na skutečné hlavní a akutní problémy společnosti, jenže v rámci hlavního proudu těchto pořadů se dnes většinově od těchto problémů odvádí pozornost, případně se zakrývají (bylo by přiléhavější použít slova protispolečenské). Atd., atp.
Jiří Charvát