Skip to content

Ze zahraničí - 19. page

KS Turecka: Protilékem na expansionismus NATO je socialismus, a ne ruský nacionalismus!

Imperialismus je řád destrukce a války. Pro každou buržoazní vládu, která se snaží získat v tomto prohnilém řádu převahu a rozšířit sféru svého vlivu, to také znamená, že se zaměřuje na útlak jiných národů. Berličkami expanzionistické politiky jsou nacionalismus, rasismus a šovinismus. To je smysl Putinových včerejších prohlášení o uznání nezávislosti Doněcké a Luhanské lidové republiky.

Putinova slova, jimiž pomlouval Lenina, vůdce bolševické revoluce, a Sovětský svaz, v němž vládla nejrovnostářštější a nejmírumilovnější národnostní politika, jaká kdy existovala, jsou s nepodloženými soudy nepřijatelná. Jeho argumenty postrádají historický základ a jsou zcela demagogické. Nemůžeme ignorovat systém vykořisťování, válečného štvaní a nacionalistických bludů, které odsuzují pracující lid v Rusku k chudobě jen proto, že si Putin přeje vyjádřit své monarchistické „fantazie“ z jedenadvacátého století. Číst dál

KS Řecka o uznání „nezávislosti“ takzvaných „lidových republik“ na Donbasu

Prohlášení tiskového oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Řecka (KKE)

 

Komunistická stana Řecka (KKE) a Komunistická mládež Řecka (KNE), stejně jako promírové a anti-imperialistické organizace, posilují boj proti zapojení země do vojenských plánů USA-NATO-EU tak, aby řecké území nebylo využíváno pro operace na Ukrajině, řecko-americká dohoda o základnách nebyla ratifikována a všechny euroatlantické základny a infrastruktura byly okamžitě uzavřeny. Číst dál

FGC: ITÁLIE MIMO VÁLEČNÉ PLÁNY

Prohlášení Národního sekretariátu FGC (Fronta mladých komunistů) k vývoji na Ukrajině.

 

Uznání republik Doněck a Lugansk ruskou vládou je dalším krokem v eskalaci imperialistické konkurence na Ukrajině. Prvními oběťmi této soutěže, která po léta viděla jako protiklady USA-NATO-EU a Rusko, jsou obyvatelé Donbasu, oběti utrpení a deprivace a rozdrcené agresí ultranacionalistické ukrajinské vlády podporované USA, NATO a EU a strategie, které ruská buržoazie hraje s jejich kůží. Číst dál

Děsivý osud Afghánců

8. února 2022 rozeslal UNICEF (Dětský fond Organizace spojených národů) Afghánistán ponurý soubor tweetů. Jeden z tweetů, který obsahoval fotografii dítěte ležícího na nemocničním lůžku s matkou sedící vedle ní, řekl: „Poté, co se nedávno zotavila z akutního vodnatého průjmu, je dvouletá Soria opět v nemocnici, tentokrát trpí edémem a chřadnutím. Její matka byla poslední dva týdny u jejího lůžka a úzkostlivě čekala, až se Soria zotaví.“ Série tweetů UNICEF Afghánistán ukazuje, že Soria není ve svém utrpení sama. „Každá třetí dospívající dívka trpí v Afghánistánu anémií, přičemž země bojuje s „jedním z nejvyšších podílů zakrnělosti na světě u dětí do pěti let: 41 procent,“ tvrdí UNICEF. Číst dál

Vojenské převraty v Africe jsou nástrojem neokolonialismu

Často se opakující vojenské převraty a nepokoje na africkém kontinentu nikdy nikoho nepřekvapí. Vojenský převrat v Africe se již stal klasickým systémem svržení moci.

Po pádu koloniálního režimu vypukly vojenské převraty v Africe všude; proto je tento kontinent považován za nejvýbušnější a nejkonfliktnější oblast. Od roku 1960 se z téměř tří set vojenských převratů na celém světě odehrály dvě stovky v Africe. Většina z nich se nachází v západní Africe, kde se jich odehrálo více než 100. Ve druhé polovině 20. století se na kontinentu odehrálo několik desítek válek a některé jsou považovány za genocidu. Číst dál

Obsazení Ottawy je ultrapravicový útok na pracující a na demokracii

Ottawa 10. února — Někteří lidé jsou přesvědčeni, že obsazení Ottawy je levicový, prodělnický fenomén, což ale sotva je názorem odborářů, společenských či profesních organizátorů, aktivistů a prvosledových pracovníků ve městě.

Obsazení vidíme, cítíme, slyšíme a prožíváme z první ruky, z terénu. Proto možná chápeme obsazení jinak: ne jako levicový fenomén a demokratické vyjádření, ale jako krajně pravicové hnutí rasistů, protestantských pánbíčářů, odpůrců odborů a konspiračně smýšlejících šílenců, inspirovaných a podporovaných lidmi jako Donald Trump, Ted Cruz nebo Elon Musk. Číst dál

Spojené státy pokrytecké: Návrat k Monroeově doktríně

Stále častěji se i na poli americké politické scény objevují hlasy, které zpochybňují současné směřování politiky reprezentované Joe Bidenem. Nezřídka velmi správně upozorňují na kroky v minulosti, které logicky vedly k současnému stavu. Nesmíme však tyto kritické komentáře chápat jako reprezentující lidové zájmy nebo něco, s čím bychom se měli politicky nebo z taktických důvodů ztotožňovat. Jejich kritika vyplývá z vnitroimperialistických rozporů a jejich autoři argumentují, že americká reprezentace měla volit jiné kroky, aby zajistila zájmy ekonomické, teritoriální a mocenské kapitálu koncentrovaného v Americe. Dokud byly USA nepochybnou ekonomickou “jedničkou” na světovém trhu, nebyl problém rozpory mezi jednotlivými frakcemi a typy kapitálu řešit uspokojováním potřeb obou (nebo všech). V době nárůstu čínské ekonomiky, krize vyplývající z koncentrace kapitálu, jenž narazil na hranice dané vlastními možnostmi, už to není možné a rozpory se projevují v plné míře, ostře, nekompromisně a odrážejí se také v politických komentářích plných výčitek adresovaných současné a předcházející politické reprezentaci.

Číst dál

Panorama – 6.-7. týden

Dohoda mezi USA a Slovenskem

 

9. 2. došlo mezi USA a Slovenskem k podpisu smlouvy týkající se vojenské spolupráce. Stalo se tak v atmosféře všeobecné bezpečnostní krize v Evropě. Podpis smlouvy vyvolal vášnivé reakce mezi slovenskou veřejností. Dokonce i česká buržoazní média informují, že podle průzkumů se převážná část slovenské veřejnosti staví proti podpisu smlouvy.

Slovenské opoziční strany z rozličných důvodů proti podpisu smlouvy silně protestují. Naopak ke smlouvě se velmi pozitivně staví prezidentka Čaputová, jedna z hlavních představitelek prozápadního liberalismu v zemi. Číst dál

Panorama – 5. týden

Situace v Mali a Burkině Faso zmíněná v minulé Panoramě nebyla rozhodně pomíjivou událostí na druhém konci světa. Intenzivně jsou v této části Afriky zapleteni světoví hráči. Dnes Mali vypověděla francouzské diplomaty  a po celé zemi probíhají proruské a protifrancouzské manifestace. K pochopení situace je třeba znát vývoj událostí. Mali je jednou ze zemí, kde působí organizace Islámský stát Velké Sahary (Islamic State in the Greater Sahara, dále IS-GR). Působení této organizace se stalo záminkou pro Francii, jejíž kolonií v letech 1892-1960 bylo Mali a další okolní státy, aby do oblasti poslala svoje ozbrojené síly.  K Francii se přidaly další země na základě slibu Francie dosáhnout na různé výhody v této zemi. Své kontingenty poslaly např. Řecko nebo Belgie. Tyto vojenské síly nastolily profrancouzskou vládu, ale nedošlo k výraznějším výsledkům v otázce omezení působení IS-GR. Malijská armáda tedy požádala o pomoc ruské nevládní armádní jednotky WAGNER (2020), aby vypomohly s výcvikem místních jednotek. Tyto jednotky společně s malijskou armádou zaznamenaly výrazný postup v boji proti IS-GR. Následně mající podporu malijského lidu svrhli profrancouzskou vládu. Číst dál

Panorama – 4. týden

1. Mali

 

Malijci zaplnili ulice hlavního města Bamako, kde v několika kilometrovém zástupu  vyjádřili podporu přechodné vládě  a nesouhas se sankcemi podporovanými USA a EU, které na zemi uvalil západoafrický blok ECOWAS. Protifrancouzské nálady se projevovaly  v ulicích celé země. Demonstrace se konali od Koutiala na jihu země po Timbuktu na severu a dokonce se k nim přidali senegalští demonstranti na hranici Senegalu s Mali. Číst dál

Kdo koho napadá? Síly USA  už jsou ve východní Evropě

Zatímco přední sdělovací prostředky v USA, konzervativní i liberální, jsou všechna na hraně očekávání ruské „invaze“ na Ukrajinu, ignorují skutečnost, že USA už „napadly“ nejen Ukrajinu, ale i řadu dalších zemí v regionu.

Bidenův Bílý dům v pondělí odhalil, že na cestě do východní Evropy by mohlo být až 50 000 amerických vojáků spolu s bojovými letouny, tanky a raketami, a v úterý ráno oznámil, že 8 500 amerických vojáků je teď ve „vysoké pohotovosti“ kvůli rozmístění v oblasti. S těmito oznámeními však nepadla žádná zmínka o tom, že ve východní Evropě jsou již rozmístěny tisíce amerických vojáků a spousta útočných amerických zbraní, mnoho z nich rozmístěno přímo podél hranic Ruské federace.

Nasazení vlastních jednotek a zbraní na východ Evropy už pod tlakem USA a NATO oznámily Francie, Dánsko a Nizozemsko. Číst dál

EU a ukrajinská krize

Nejznepokojivějším aspektem přístupu EU k ukrajinské krizi je to, že naprosto neuznává skutečné historicky podložené obavy Ruska. Ruský velvyslanec to dal jasně najevo ve zprávách RTE Six-One: členství Ukrajiny v NATO by znamenalo, že rakety by byly jen pět minut letu od Moskvy.

Ruský lid nezapomněl, že během posledního pokusu o zničení jeho vlasti zahynulo 27 milionů sovětských občanů. A posledních 20 let nikdy nekončících krvavých válek, které západní imperialismus vedl v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii a Mali, ukazuje, že Washington a jeho pomocníci jsou v této fázi schopni jakékoliv vojenské ohavnosti. Číst dál

NATO coby náboženství

Spor USA/NATO/Ukrajina/Rusko není úplně nový. Potenciál vážných potíží jsme viděli již v roce 2014, kdy se USA a evropské státy vměšovaly do vnitřních záležitostí Ukrajiny a tajně/otevřeně se podílely na státním převratu proti demokraticky zvolenému prezidentovi Ukrajiny Viktoru Janukovyčovi, protože nehrál hru, již mu Západ přidělil. Naše (rozuměj americké; pozn. překl.) sdělovací prostředky samozřejmě tento puč oslavovaly jako „barevnou revoluci“ se všemi znaky demokracie.

Krize let 2021/22 je logickým pokračováním expanzionistické politiky, kterou NATO prosazuje od zániku Sovětského svazu, jak již dlouho naznačují četní profesoři mezinárodního práva a mezinárodních vztahů – včetně Richarda Falka, Johna Mearsheimera, Stephena Kinzera a Francise Boylea. Přístup NATO naplňuje v praxi tvrzení USA, že mají „poslání“ vyvážet svůj společensko-ekonomický model do jiných zemí, bez ohledu na preference suverénních států a sebeurčení národů. Číst dál

Maroko míří k válce o fosfáty na Západní Sahaře

V listopadu 2020 vyslala marocká vláda svou armádu do oblasti Guerguerat, nárazníkové zóny mezi územím nárokovaným Marockým královstvím a Saharskou arabskou demokratickou republikou (SADR). Hraniční post Guerguerat je na samém jižním okraji Západní Sahary podél silnice, která vede do Mauritánie. Přítomnost marockých jednotek „v nárazníkovém pásmu v oblasti Guerguerat“ porušila příměří z roku 1991, na kterém se dohodly marocká monarchie a Fronta Polisario Sahrawi. Tato dohoda o příměří byla vypracována s předpokladem, že Organizace spojených národů uspořádá v Západní Sahaře referendum, které rozhodne o jejím osudu; žádné takové referendum se nekonalo a oblast existuje v nečinnosti už tři desetiletí. Číst dál

K situaci v Kazachstánu

Řecký komunistický informační portál KKE 902.gr zveřejnil 12. ledna 2022 rozhovor s vedoucím mezinárodního oddělení ÚV KKE s. Elisaiosem Vagenasem:

 

902: Nedávné masové demonstrace v Kazachstánu vedly k násilným konfliktům a zásahu vojenských sil k jejich potlačení. Prezident Tokajev hovořil o zahraniční intervenci, o 20 000 zahraničních ozbrojencích, po níž následovala vojenská intervence zemí Organizace smlouva o kolektivní bezpečnosti. Nabízí se otázka: Vycházely tyto demonstrace z vnitřního vývoje, nebo šlo skutečně o zahraniční intervenci jako např. v případě Ukrajiny před pár lety?

Číst dál

Panorama – 2.-3. týden

ČTK oznámila, že laboratoře v České republice zjistily za pondělí 17. ledna 20 270 nových případů nákazy koronavirem, o 12 928 více než před týdnem. V úterý 18. ledna to bylo 28 469 a ve středu 19. ledna 25 889 nově nakažených a 3 327 reinfekcí.

Klesají ale počty pacientů s koronavirem v nemocnicích. 19. ledna jich bylo 1615, o 509 méně než před týdnem.

Ačkoli před některými testovacími centry se tvořily až dvouhodinové fronty, katastrofické scénáře o paralyzaci hospodářství po zavedení povinného testování všech zaměstnanců a živnostníků se nenaplnily, ani doprava (potýkající se s dlouhodobým nedostatkem provozního personálu) nezaznamenala mimořádně rozsáhlé výpadky (nicméně zvláště mimo velká města ji při dlouhých intervalech i sebemenší vynechání spojů činí velmi nespolehlivou až nepoužitelnou). Číst dál

Protesty v Kazachstánu

Kazachstán zažil a stále ještě zažívá horký začátek roku. Od prvního ledna došlo k již dříve naplánovanému zrušení cenového stropu pro zemní plyn, důsledkem bylo dvojnásobné zdražení tohoto paliva. Hned tento den se konalo první protestní shromáždění, které bylo svoláno pracujícími a dalšími obyvateli ve městě Žanaozen (je nutné dodat, že stávky a veřejná shromáždění nejsou v tomto regionu za uplynulých deset let žádnou výjimkou, byť jsou jejich účastníci pravidelným terčem represí vládnoucího režimu). Účastníky protestu pobouřila skutečnost, že k tak výraznému zdražování dochází právě v regionu, kde se plyn těží. Protestující poukazovali na to, že s rostoucí cenou plynu vzrostou i ceny dalších nutných životních potřeb. Za viníka situace označili nejen vládu, ale také bývalého prezidenta Kazachstánu Nazarbajeva za jeho politiku posledních 30 let „nezávislé“ republiky, která dovedla Kazachstán do koloniálního postavení – přírodní bohatství neslouží jeho obyvatelům, nýbrž je z větší části ovládáno zahraničními společnostmi z Velké Británie, USA, potažmo z Číny, Ruska a dalších zemí. Číst dál

Panorama – 1.-2. týden

Situace v Kazachstánu zůstává nadále nepřehledná. Ačkoli hodně komentátorů se přiklání k tomu, že jde jen o další z řady tzv. „barevných revolucí“, mnoho komunistických i dalších pokrokových stran i dalších organizací jako Světová odborová federace se postavilo za prohlášení Socialistického hnutí Kazachstánu, že základem je lidová a dělnická revolta v reakci na zhoršující se společenskou situaci v zemi, a vyjadřuje lidu a pracujícím Kazachstánu solidaritu v probíhajícím třídním boji. Probíhají stávky, nejvýznamnější v těžařském průmyslu. Číst dál

Římské ohlédnutí – Vzpomínka na náměstí Republiky

Bylo to na podzim, kdy jsem se svou snoubenkou navštívil Itálii. Benátky, Řím i Florencii. Museli jsme si díky novým a novým vlnám pandemie na naši vysněnou cestu počkat, na optimismu nepřidaly ani zprávy od příbuzných z Apeninského poloostrova. Vyráželi jsme sem s cílem si odpočinout, poznávat, ale také bez iluzí o situaci na místě.

 

Země si v předchozích vlnách koronavirové pandemie musela prožít peklo znásobené liberalizací zdravotnictví s prioritou komerčních služeb a úkonů. Plastická chirurgie byla těžko schopná zajistit urgentní péči nebo kyslíkové přístroje. Kladl jsem si otázku, zde nebylo možné katastrofě předejít nebo ji zmírnit. Asi je to ta daň za blahobyt… Interiéry kostelů pak připomínaly ty, které před rokem a půl sloužily jako sklady na rakve se zesnulými. Kyslík byl pouze pro jednoho člena rodiny. Mluvit s touto nedávnou zkušeností o „chřipečce“ je stupidním hyenismem asociála. Itálie si prošla peklem a my jsme do ní přijeli až v relativně stabilní době, která se nyní znovu vrací do časů předchozí krize, která nebyla zmírněna tím, že se o ní přestalo mluvit. Číst dál