Dne 6. února 2026 byla v Čennaí v komplexu Veřejné knihovny a Státního muzea v Connemara odhalena socha Karla Marxe v životní velikosti premiérem státu Tamil Nádu M. K. Stalinem. Slavnostní otevření, které uspořádala vláda státu, doprovázela výstava o Marxově životě a myšlenkách, která zdůraznila explicitně ideologický charakter události. Číst dál
Kultura
Paul Robeson: 50 let od úmrtí legendárního komunistického hlasu
Dne 23. ledna 1976 svět ztratil Paula Robesona – umělce s mimořádnými schopnostmi a muže vzácné morální odvahy. Po padesáti letech nám Robesonův život připomíná, že umění může být zbraní proti nespravedlnosti a že integrita, jakmile si ji jednou vybereme, může být nesena i v těch nejkrutějších bouřích represí.
Robesonova osobnost měla mnoho rozměrů a všechny byly výjimečné. Narodil se v roce 1898 v Princetonu v New Jersey jako syn bývalého otroka, jehož život formoval nezlomný smysl pro důstojnost jeho syna. Číst dál
Renato Guttuso – velikán moderního umění
Nedávno uplynulo 114. let od narození Renata Guttusa (26. 12. 1911 – 18. 1. 1987), jednoho z největších moderních malířů světa. Guttuso nebyl jen malíř, byl aktivním účastníkem hnutí za lepší a spravedlivější svět, antifašista, člen a senátor ve své době významné Komunistické strany Itálie, autor jejího znaku a četných děl z života dělníků a rolníků, jejich sociálních zápasů a utrpení. Ale rovněž tvůrce obrazů s barvitou orientací na vykreslení typického prostředí života lidí na jeho rodné Sicílii s opunciemi, slunečnicemi, sluncem a ženskou krásou. Šířka a hloubka jeho osobnosti a tvorby sahá i do bývalého Československa – Guttuso je autorem portrétu našeho hrdiny Julia Fučíka z r. 1953, který je vystaven v Národní galerii v Praze – https://artdatabase.ngprague.cz/soupisove-katalogy/detail-dila/?dilo=1153 Číst dál
Komunistická strana Izraele a Hadash truchlí nad úmrtím renomovaného herce a režiséra Mohammeda Bakriho
Komunistická strana Izraele a Hadash truchlí nad úmrtím renomovaného herce a režiséra Mohammeda Bakriho
Komunistická strana Izraele (CPI) a Hadash (Demokratická fronta pro mír a rovnost) ve čtvrtek 25. prosince truchlila nad úmrtím renomovaného herce a režiséra Mohammeda Bakriho, který zemřel ve středu (24. 12. 2025) ve věku 72 let. Číst dál
William Morris: průkopník socialistického hnutí
Dělnickým, marxistickým, revolučním hnutím prošla řada lidí známých i anonymních. Každý zanechal nějakou stopu. Jak málo je známe! Marxe, Lenina a Stalina vyjmenuje každý, občas probleskne pár dalších jmen. Může to vypadat, že ani nikdo jiný nebyl. Někdy je záměrné zamlčovat postoje, názory a politickou aktivitu některých osob, které jsou známé, ale kapitalismus s nimi má jiné záměry.
Jednou z takových postav je William Morris (24.3.1834 – 3.10.1896). Číst dál
Studna na konci světa Williama Morrise
Tento román vyšel poprvé v roce 1896, tedy v roce autorovy smrti. Od tohoto data byl publikován mnohokrát v různých jazycích. U nás naposledy v roce 2019 v nakladatelství Černý drak, edici Základní kameny fantasy. Jedná se o obsáhlé dílo o několika stovkách stran. Má budit dojem středověké rytířské ságy. Morris společně se svým přítelem malířem E. Burne-Jonesem jej vybavili ilustracemi a kapitálami v gotickém duchu. V angličtině používá poměrně konzervativní jazyk, jehož úlohou je také přispívat ke klimatu románu. Číst dál
Geniální přítelkyně: pokračování
Odkaz na první díl recenze: https://kominternet.cz/genialni-pritelkyne-prvni-cast/
Podívejme se na další recenzi:
Geniální přítelkyně: Ti, kteří studují a ti, kteří vědí
Autor: Dawn Tefft
Neapolský seriál Eleny Ferrante odmítá zjednodušit systémy kapitalistické a patriarchální nadvlády, které popisuje. Číst dál
Geniální přítelkyně: první část
Esej věnuji s. MPE s díky, že téma Geniální přítelkyně přinesl k diskusi KPKV.
V roce 2011 se vydal do světa první díl románové ságy Neapolský kvartet (v češtině vyšlo jako Geniální přítelkyně, nakladatelství Prostor, 2018) italské spisovatelky Eleny Ferrante a rychle následovaly další tři díly. I když má celý spis přes 1500 stránek, stal se okamžitě bestsellerem nejen v Itálii, ale také v dalších zemích. Velice úspěšný byl ve Spojených státech, kde je překladová literatura spíše na okraji ohromné americké produkce. Číst dál
50 let od úmrtí Dmitrije Šostakoviče: Dítě Říjnové revoluce
Kdo by neznal Šostakovičův Druhý valčík (napsaný jako soundtrack pro film První eskadra – česky V prvním sledu – r. 1955)? (LINK: https://www.youtube.com/watch?v=DdYvkwu8ijc) Hudba Suity pro varientní orchestr, jíž je valčík součástí, byla také úspěšně použita ve filmu Spalující touha (1999), tvůrci videí ji často používají pro scény z filmů Válka a mír nebo Anna Karenina. Druhý valčík také poskytl hudební prostor řadě špičkových krasobluslařů, ozývá se na plesech i v tanečních soutěžích. Milují jej lidé po celém světě. Číst dál
60 let od úmrtí sochaře Oldřicha Peče
Letos uplynulo 60 let od předčasného úmrtí sochaře Oldřicha Peče (1922-1965), umělce spjatého s Olomoucí a Prostějovem. Číst dál
Henry Moore: Mladý radikál
Monumentální umělecká díla Henryho Moora zdobí nádvoří a veřejná prostranství po celém světě. V této recenzi na novou výstavu Moorova díla v galerii Tate Britain John Molyneux diskutuje o politické trajektorii jeho umění a vrací se k radikálnímu původu tohoto slavného umělce.
Tate Britain, často zastíněná Tate Modern, v tuto chvíli stojí za návštěvu. Kromě stálé sbírky Turnerových mistrovských děl a měnícího se, ale vždy bohatého výběru umění 20. století je v současné době přehlídka Chrise Ofiliho a obzvláště zajímavá výstava Henryho Moora. Číst dál
Od Hitlera po Trumpa, dvě umělecká díla říkají pravdu o kapitalistech a státu
Zde jsou dvě redakční umělecká díla o kapitalistech a státu. John Heartfield sestavil v
roce 1932 montáž, který představovala, jak velcí kapitalisté jako Fritz Thyssen, majitel United
Steelworks, financovali nacistickou stranu. Heartfield byl plodný umělec, celoživotní
komunista a jeden z prvních členů německé komunistické strany. Číst dál
Dvacetkrát k Tajnostem levice
V r. 2013 vydal francouzský filozof Jean Claude Michéa esej s názvem Tajnosti levice, s podtitulem Od ideálu osvícenství k triumfu neomezeného kapitalismu. Do češtiny ji přeložil prof. Petr Drulák a vydala ji r. 2019 Masarykova demokratická akademie. Kniha vzbudila poměrně široký ohlas ve francouzské, evropské, ale i české, nejen levicové čtenářské obci. Patrně nejsilněji rezonují její myšlenky v části levice, která sama sebe nazývá konzervativní. Patří k ní také překladatel, politolog a politik, prof. Petr Drulák. V posledních letech je jednou z nejviditelnějších postav „alternativní“ kritiky současné vlády a směřování společnosti posledních desítek let. O konzervativním socialismu, „který není ani liberální, ani marxistický“, otevřeně hovoří. Je také autorem jednoho z příspěvků do sborníku Budoucnost levice bez liberalismu. Lze tedy říci, že se společně se svými spojenci teoreticky i prakticky pokouší zmíněný směr na české politické scéně vybudovat. Číst dál
Glosa: Kam nás vedou nápady a hesla
Čím dál častěji slyšíme z nejrůznějších stran, že politici jsou blbci. Ale také řidiči, sousedi, učitelé, úředníci… Ti, kteří s bohorovným sebevědomím pronášejí takový soud, mají pocit, že jich se rozhodně blbost netýká. Odkud vyplývá takové vymezování se?
Na první pohled kupodivu má tento pocit opodstatnění: jednotlivci jasně zaznamenávají, že opatření a rozhodnutí, která jsou přijímána v mikro i makroměřítku, nefungují; zcela se míjejí účinkem: „Vidím to? Jak to, že to nezaznamenali ONI? Ergo: jsou hloupí.”
Následuje otázka, proč se nemění situace, když víme, kdo jsou ti hloupí? Proč je prostě nevyměníme za někoho „z nás”? Číst dál
Chudá Praha – tentokrát jako kniha
Muzeum hlavního města Prahy vydalo v letošním roce objemnou knihu „Chudá Praha“ s podtitulem „Lidé-Místa-Instituce (1781-1948)“ (237 stran A4, k dostání za 520 Kč).
Publikace vychází z výstavy v uvedené instituci, pořádané v roce 2019, jež tehdy vzbudila velký ohlas veřejnosti. (Psal jsem o ní zde: https://levaperspektiva.cz/clanky/chuda-…l-m-prahy/) V knize má zájemce o danou problematiku podstatně lepší možnost se s ní seznámit než na výstavě, často přeplněné návštěvníky, přičemž na zkoumání výstavy by si asi málokdo vyčlenil několik hodin času, kdežto na knihu, průběžně, vážný zájemce jistě ano. Pro mě osobně jde o publikaci skutečně nesmírně zajímavou, až strhující, tím spíše, že v dnešní době neobvyklou. Víme přece dobře, jak hlavní mediální proud neustále hovoří o tom, že „první republika“ byla érou nejskvělejšího a nejskvostnějšího rozkvětu, ve všech ohledech nejhezčí a nejlepší. Učí se to tak i ve školách. I já jsem tak byl učen už asi před dvaceti lety. Krásně se to říká, když už ji prakticky nikdo nepamatuje. Číst dál
ALARMující glosa
Glosy se většinou týkají jednoho užšího tématu, názoru, článku. Nebývá běžným zvykem vztahovat je k obecnějším otázkám. Přesto jsem se do tohoto úkolu pustil. Není jednoduchý, zvláště pro autora, který s psaním glos příliš zkušeností nemá, a musí se držet, aby ho ťukání do klávesnice nesvedlo k analýze. Takže mi držte palce.
Mám ve zvyku čerpat informace o současném dění z různých zdrojů, zejména internetových. Na sledování mainstreamu, jak se dnes pseudomoderně říká hlavním sdělovacím prostředkům, to chce mít žaludek. Jenže vím, že by s tímto prostředím člověk ztrácet kontakt neměl. Přeci jen mnohé vypovídá o vývoji a stavu vládnoucí moci, její propagandy, represe a vymývání mozků. Vedle různých zahraničních médií však dominantně sleduji alternativní portály z ČR. Přídavné jméno alternativní by se slušelo dát do uvozovek, navíc uvozovky u různých webů by byly jinak velké a výrazné. To by si však zasloužilo další vysvětlení, na které nyní není prostor. Číst dál
Panorama – 23. týden
Týden uplynul, alespoň z naší strany v mírném údivu, jak je možné, že válka/y, které se odehrávají a jsou podporovány různými mocenskými centry, nepředstavují pro většinu masmédií zásadní událost. Válka na Ukrajině se přesouvá do kategorie „nic nového“ a hledá si své místo vedle okupace severního Kypru, Palestiny, války v Sýrii, Afganistánu aj.
Je charakteristické, že hlavní událostí masmédií kontrolujících trh s informacemi a dominantní propagandu, byl soud hollywoodských hvězd a z kontextu vytržené dílčí zprávy podávané stylem: neočekávaná senzace. Sem by rozhodně patřilo zabití agenta Mosadu v Iráku, rozšíření opičích neštovic již ve 29 zemích, teroristický útok v Německu (útočník najel autem do lidí v obchodní zóně v Berlíně), útok organizací Izraelští občané a Superortodoxní židé na řecký patriarchát v Jeruzalémě, bombardování oblastí jižně od Damašku izraelskou armádou, společné manévry jižní Koreje a USA, vypálení severokorejské rakety jako odpověď, ad. Ale ani jedna z těchto událostí se neodehrává v laboratorním prostředí, ve vakuu, bez souvislostí s celkovým kontextem, jehož charakter určuje kapitalistická krize, krize hlubší než všechny předešlé. Nic nebude jako dřív a přechod, ať už povede kamkoliv, bude plný brutalit a násilí, pro pracujícího člověka velmi drahý, vyústění nejisté. Číst dál
Jak přežít anthropocén?
Cílem příspěvku je vysvětlit současnou krizi doprovázenou totální vyprázdněností společensko-ekonomického systému, a v závěru navrhnout řešení.
Začněme tím, že většina z nás, pokud ne všichni, si uvědomuje, že je něco shnilého v království dánském, ať už dochází k recepci kritického stavu na jakékoliv rovině a ať už je subjektivní interpretace jakákoliv. Na nutnosti nějaké zásadní změny se shodneme napříč politickým i ideologickým spektrem.
Titul semináře Současná levice – charakter a možnosti, svým způsobem podsouvá řešení, i když na základě upřímné víry a naděje. Může se pak zdát, že vyřešíme-li problém charakteru, jednoty levice, jsme z nejhoršího venku. Nepřistupuji k tomuto konceptu jako k a priori platnému, ale podrobuji jej kritice a omlouvám se předem, že argumentuji proti němu. Číst dál
Rudolf Cortés a socialistická kultura Československa
16. března 2021 uplynulo 100 let od narození jednoho z nejslavnějších českých zpěváků a bezpochyby největší hvězdy československé populární hudby 50. let Rudolfa Cortése (16. 3. 1921 – 12. 12. 1986). Příjemně mě překvapilo, že tomuto výročí věnovala pozornost zařazením vzpomínkových pořadů i Česká televize.
Život a dílo Rudolfa Cortése nelze oddělit od dějin československé kultury 40. – 80. let minulého století. Příznačná pro svou dobu je i poválečná změna jeho občanského jména Kraisinger (po otci, bednáři z Plzně) na Cortés (po matce, narozené v Brazílii), v době, kdy německá příjmení byla v československém prostředí trnem v oku (s výjimkou Gottwalda). Číst dál
Někdo to rád horké, někdo řecké básníky…
Vím, že je text strašně dlouhý, vím, že přesně to se dnes v době nesouvislých internetových výkřiků považuje za nepatřičné. Ale jak vtěsnat jeden celý plodný život do pár vět? Jak obsáhnout dílo básníka, který žil dějiny? Navíc, opít se tím, co má člověk rád v případě poezie není rozhodně nic špatného…
V listopadu 1990 jsem se v Soluni nachomýtla k demonstraci na paměť studentského povstání, které vyvrcholilo 17. listopadu 1973 a spustilo události, které přinesly pád plukovnické junty. Už na shromaždišti na Aristotelově náměstí mně zaujali někteří účastníci s transparentem, kde bylo napsáno Jannis Ritsos „Z“. Pravděpodobně čtenáři Kominetrnetu-Dialogu jsou lépe informováni než já tehdy a budou vědět, že přízvisko „Z“ je zkratkou slovesa ζει, tedy žije. Používá se jako symbolický titul pro toho, kdo zemřel, ale jeho odkaz je nejenom živý, ale také aktuální a aktivní. Poprvé bylo použito po vraždě poslance EDA (Jednotná demokratická levice) Grigorise Lamprakise (1961) v době, kdy komunistická strana byla mimo zákon a její členové se politicky aktivizovali právě v EDA. Český čtenář bude patrně znát román Vasilise Vasilikose „Z“ (1967), který byl přeložen do více než 30 jazyků, včetně češtiny. Ritsos zemřel 11. 11. 1990 a lidé tak chtěli vyjádřit, jak si považují jeho díla. Tehdy jsem neměla tušení, kdo to byl Jannis Ritsos, a když jsem se dozvěděla, že básník, začala jsem přemýšlet, který současný básník by v České republice musel zemřít, aby si ho připomínali lidé napříč generacemi, aby si to sdělovali mezi sebou a na každém jednom bylo patrné pohnutí. Číst dál