Kolektiv o teorii a historii - 6. page

Před čtyřiceti roky se protest proti autoritářské vládě v Jižní Koreji změnil v povstání. Odkaz povstání je zpochybňován dodnes.   

„Občané, napadají nás vládní jednotky. Jejich pušky a meče zabíjejí naše milované bratry a sestry. Přišel čas! Povstaňte a bojujte! Budeme bránit Kwangdžu do smrti. Nezapomeňte na nás. Budeme bojovat do posledního.“

Tato slova pronesl jedenadvacetiletý univerzitní student Pak Jong Son z korby náklaďáku v ranních hodinách 27. května 1980. Pak, člen propagační komise Výboru lidového vedení Kwangdžuského povstání, se vydal dobrovolně varovat obyvatele Kwangdžu před hrozícím vpádem jihokorejské armády. 

Předcházejících 10 dní, od 18. do 27. května, obyvatelé Kwangdžu vzdorovali vojenské juntě Čon Tu Hwana, jenž se chopil moci v prosinci 1979 po říjnovém atentátu na vojenského diktátora Pak Čong Huia. Během oněch dnů obyvatelé Kwangdžu bojovali s jihokorejskou armádou. Pět dnů z toho bylo město Kwangdžu osvobozeným územím pod kolektivní kontrolou svých obyvatel.  Číst dál →

V Evropské unii a ve Spojených státech a v dalších rozvinutých kapitalistických oblastech říkají, že konkurence je králem. Konkurence je tím, co dává současné tržní ekonomice legitimitu. Učí se to na druhém a třetím stupni vzdělávacích institucí, na katedrách ekonomiky, obchodu a práv. Je tak téměř zakořeněné, že konkurence se rovná zdravému rozumu. Když máte trh, na němž prodáváte zboží a služby, řeknou vám, že konkurence mezi firmami zaručuje nejúčinnější a nejspravedlivější systém distribuce. Potřeby celé společnosti jsou proto předurčeny tržním systémem, fungujícím coby nezaujatý, nestranný prostředník.

Čím víc člověk něco chce, tím víc je ochotný za to zaplatit; a čím víc jsou lidé ochotní za něco zaplatit, tím víc těchhle věcí bude dodáno, a tak konkurence plyne mezi firmami, které se snaží uspokojit poptávku. Čím větší konkurence tu je, tím víc je cena stlačovaná dolů, jak bude každý konkurent na trhu podrážet druhé, aby si z téhle činnosti ukrojil.

Číst dál →

Členové a sympatizanti brněnského seskupení Společnosti česko-kubánského přátelství si připomněli v minulých dnech slovem i obrazem některé teroristické akce amerického imperialismu proti Kubánské republice. 

4. března 1960 došlo k teroristickému útoku na francouzský parník La Coubre zorganizovanému americkou CIA. V tento den byla výbuchem v havanském přístavu zničena  dvěma časovanými výbuchy nákladní loď při vykládce munice přivezené z Belgie pro povstaleckou armádu. Výbuch měl za následek 101 mrtvých, přes 200 zraněných a mnoho nezvěstných osob. Již den na to tzn. 5. března při organizované pietě Fidel Castro  poprvé použil hesla „Patria o muerte – Vlast nebo smrt“. Zde na smutečním shromáždění ve Staré Havaně vznikl i slavný snímek „Che Guevary“, pořízený kubánským fotografem Albertem Kordou. Až v r. 1977 se díky italskému tisku stal tento snímek ikonou revolucionářů po celém světě.  Číst dál →

Akutní potravinová krize zasáhla svět v roce 2008. Je na špičce dlouhotrvající krize zemědělství a potravin, jež zanechala již miliardy lidí hladových a podvyživených. K plnému pochopení strašlivých důsledků toho, co se dnes děje, je nezbytné podívat se na vzájemné působení obou těchto krizí, krátkodobé i dlouhodobé. Prvotně obě krize vzešly z produkce potravin, vlákniny a teď biopaliv pro zisk a z rozporu mezi potravinami a lidmi, jakou toto nevyhnutelně vyvolává.

 „Běžný“ hlad před současnou krizí

OSN odhaduje, že z více než šesti miliard lidí, kteří dnes obývají svět, jedna miliarda trpí trvalým hladem. Ale toto číslo, což je pouhý hrubý odhad, opomíjí ty, kteří trpí nedostatkem vitamínů a výživných látek a dalšími formami podvýživy. Celkový počet potravinami nezajištěných lidí, kteří jsou podvyživení nebo postrádají rozhodující živiny, se pravděpodobně blíží třem miliardám – asi tak polovině lidstva. Vážnost této situace je zřejmá z něco přes rok starého (psáno 2008; pozn. překl.) odhadu OSN, že denně umírá průměrně 18 000 dětí přímými či nepřímými následky podvýživy (Associated Press, 18. února 2007). Číst dál →

Okolnosti

Obrovský nárůst cen ropy i dalších paliv za posledních pár let a obava, že jsme dosáhli (nebo brzy dosáhneme) ropného vrcholu (konce) – poté, co těžba ropy začíná klesat – obnovily zájem o alternativní zdroje energie. Patří sem sluneční a geotermální energie, vítr, příbojové a přílivové mořské vlny a biopaliva. Někdy se dávají neupřímné sliby o potřebě energetické hospodárnosti, změn životního stylu (včetně ekologicky iracionálního přehnaného spoléhání se na automobily a bydlení daleko od pracoviště), potřebě přenést ekonomickou činnost z továrních podlah do budov úřadů a do domovů, a o tom, že je nutné, aby zámožná společenství odstoupila od stále se zvyšující úrovně spotřeby. Radikální analýza realizace výše uvedeného by ale vedla ke zpochybnění samotných základů toho, jak kapitalizmus funguje.    Číst dál →

Momentálně diskrétně vší silou pracujeme na tom, abychom vyrvali tuhle mysteriózní sílu zvanou svrchovanost ze spárů místních národních států světa.

—Arnold Toynbee, 1931

Jedním z pozoruhodných, významných posunů v politice post-sovětského světa je téměř ničím nerušené zapojení západních agentů, poradců a veřejných i soukromých institucí v řízení národních volebních procesů ve světě – včetně států bývalých sovětských spojenců. Jak se aparáty komunistických stran v těchto zemích začínaly téměř bez krveprolití koncem 80. let hroutit a otevřely cestu vzestupu jiných politických sil, Západ, především Spojené státy, se začal rychle míchat do jejich politických a ekonomických záležitostí. Metody zmanipulovávání voleb v zahraničí byly od dob rozkvětu melodramatických intrikánských operací „pláště a dýky“ CIA modifikovány, ale hlavní cíle imperiální vlády se nezměnily. Dnes vláda USA nespoléhá ve většině případů tolik na CIA, ale spíše na relativně transparentní iniciativy veřejných i soukromých organizací, jako je Národní nadace pro demokracii (National Endowment for Democracy; NED), Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (U.S. Agency for International Development; USAID), Dům svobody (Freedom House), Otevřená společnost (Open Society) Georga Söröse a síť dajších, dobře financovaných, světem obíhajících veřejných i soukromých profesionálních politických organizací, zejména amerických, operujících ve službách současných neoliberálních ekonomických a politických cílů státu. Allen Weinstein, který pomáhal založit NED, konstatoval: „Plno toho co [NED] děláme dnes, dělala tajně před 25 roky CIA.“1 Číst dál →

U příležitosti nedávného 25. výročí jejího přijetí zveřejňujeme “Bruselskou deklaraci za vytvoření jednoty mezinárodního komunistického hnutí”. (Komunistická strana Čech a Moravy nebyla mezi signatáři.)

České znění je převzato ze stránek Komunistické strany Československa, www.ksc.cz.

Text deklarace v PDF zde: Bruselská deklarace za vytvoření jednoty mezinárodního komunistického hnutí. Číst dál →

Mezi jinými surovsými skony či ztrátami uctíváme počátkem května Marxe a jedinou milenku: Pařížskou komunu. „Její mučedníci jsou uchováváni ve velkém srdci dělnické třídy,“ prohlašoval Marx, a Connolly o třicet let později tvrdil:  „Komuna, kdyby bývala uspěla, byla by zahájila vládu skutečné svobody nad světem – byla by znamenala emancipaci dělnické třídy.“

Úpěšná nicméně nebyla, stejně jako Velikonoční povstání v roce 1916, stejně jako občanské nepokoje a květinové revolty v 60. a 70. létech 20. století nebo ekonomické útrapy z let 80. nebo z roku 2008; a musíme přijmout, že ani pandemie covidu-19 (a následné hroucení ekonomiky) nemusí přinést úspěšnou revoltu pracujících. Číst dál →

Následuje prohlášení Politického předsednictva KS Komunistické strany Řecka (KKE) k 150. výročí narození V. I. Lenina.

K 150. výročí narození V. I. Lenina

“A při pohledu zpět z budoucnosti v tento den,

první viděná věc bude Leninova postava,

z tisíciletí otroctví hořícího cestou

do věku Komuny díky touze a přísnosti.”

(V. Majakovský, „Vladimír Iljič Lenin“)

Číst dál →

V článku zveřejněném 22. dubna 2020 v novinách „Sovetskaja Rossija“ generální tajemník ÚV Komunistické strany Řecka (KKE) Dimitris Koutsoumbas oceňuje osobnost a dědictví Vladimíra Iljiče Lenina při příležitosti 150. výročí narození.

„Dnes, 150 let od narození V. I. Lenina, učení tohoto velkého revolucionáře a teoretika vědeckého komunismu zůstává naživu, relevantní, slouží jako vodítko pro boj mezinárodní dělnické třídy, lidových hnutí, za jejich konečné a neodvolatelné osvobození od vykořisťování, útlaku a nespravedlnosti – které jsou charakteristické pro kapitalistické výrobní vztahy, samotný kapitalistický systém, který je po desetiletí na svém posledním a nejvyšším, nejnebezpečnějším a barbarském stupni, ve fázi imperialismu. “ .

Generální tajemník KKE odkazuje na současnou situaci a píše, že „vývoj, který se odehrává v tomto období, s pandemií koronaviru, stejně jako nová ekonomická recese v globální ekonomice, znovu potvrzuje Leninovu analýzu, že kapitalismus je skutečnou hrozbou pro všechny lidi na světě“. Číst dál →

V osmém kalendářním týdnu t.r.  některý náš tisk a zejména televize ČT velkoryse rozvinuly cestu prezidenta Havla do Spojených států USA, uskutečněnou před 30 lety na pozvání prezidenta Bushe. V rámci této cesty se uskutečnilo setkání s bývalými Čechoslováky, jako např. Škvoreckým, Jasným, Matuškou a jinými. Uskutečnilo se také setkání v Bílém domě. Pan prezident Havel vystoupil i v Senátu. Tolik slávy neunesl a ve své slabé chvilce, při položení hlavy na rameno Bushe slíbil „nejmocnějšímu muži světa“ pod rouškou utajení provést demokratizaci Kuby. Číst dál →

Před několika dny dominovala v mezinárodních masmédiích zpráva o propadu cen akcií, což bylo vysvětlováno jako důsledek pádu cen ropy. Ropa – za surova nafta, případně zemní olej, chemicky směs uhlovodíků, převážně alkanů, se nachází téměř všude na Zemi, miliardy lidí žijí nad anebo u ložisek nafty, miliardy lidí na naftu pracují – ztratila během krátkého času cenu a propadla se tak hluboko na burze, že hrozí celosvětový hospodářský krach.  

Vnímavý pozorovatel nepřejde  bez povšimnutí fakt, že rozhodnutí o pádu ceny ropy bylo učiněno v podstatě jediným člověkem. Byl jím „majitel“ Saudské Arábie. To snad ani není možné! To nedává smysl!  A přece, jedná se o úplně normální logickou skutečnost. A to v době umělé inteligence, v době, kdy je možné vědecky doložit, že rozvoj společnosti může pokračovat bez uhlovodíků, jejichž spotřeba a produkce uvrhují do nebezpečí likvidace samotnou lidskou společnost. V době, kdy politici skloňují ve všech pádech slovo demokracie.  Číst dál →

26. února 2020 zemřela v Tiraně ve věku 99 let Nedžmije Hodžová (albánsky psáno Nexhmije Hoxha), přední činitelka albánského komunistického hnutí, která byla jedním z posledních žijících účastníků protifašistického partyzánského odboje ve 2. světové válce. Narodila se 7. února 1921 v Makedonii, ve městě s makedonským názvem Bitola a albánským názvem Manastiri, jako Nedžmije Džugliniová (Xhuglini). Rodiče pocházeli z makedonského Debaru (albánsky Dibra). Otec byl úředníkem a hluboce věřícím muslimem. V roce 1928 se rodina přestěhovala do Tirany, kde Nedžmije studovala na ženském pedagogickém institutu a od počátku roku 1942 do dubna, před svým odchodem do ilegality, byla zaměstnána v Tiraně jako učitelka. Po osvobození země (po roce 1944) pokračovala dálkově ve studiu na Fakultě historie a filologie, obor jazyků a literatury.

Číst dál →