Kritici nekapitalistických systémů minulosti a současnosti rádi svádějí vinu na smyšlené, domnělé či skutečné chyby v těchto zemích na systém a stát samotný. Mnohokrát jsme se na různých místech těmito způsoby argumentace zabývali a snažili se je demaskovat. Z druhé strany veškeré nedostatky, chyby ba přímo zločiny kapitalismu tito kritici buď ignorují, nebo zamlčují, případně je shazují na různé jednotlivce, skupiny lidí, politické strany či vlády. Slouží jim k tomu ohromný rozpor mezi podstatou, základy systému a jeho jevovým zdáním, mezi formálně přiznaným a reálně platným, který je přímo zakódován v samotném nitru organismu kapitalistického systému. Nynější kolaps kapitalistických struktur na celém světě je však natolik zjevným a masivním, že nabízí jedinečnou možnost příčiny a průvodní jevy jeho totálního selhávání v mnoha rovinách života člověka a společnosti demaskovat. Nečiní nám to v žádném případě radost, protože jde v prvém případě o lidské životy. Číst dál
Kolektiv o teorii a historii - 6. page
Jiný 17. listopad
17. listopad, Mezinárodní den studentstva, který byl vyhlášen jako mezinárodní svátek v Londýně v roce 1941, jako reakce na projev fašistického barbarství – uzavření Československých vysokých škol a perzekuce československých studentů je hanebně po kontrarevoluci upozaďován a jeho podstata je zamlčována. Místo tohoto mezinárodního svátku akcentuje buržoazie kontrarevoluční události z roku 1989.
Jinak tomu je v řeckých Athénách. 17. listopad je v Řecku datum, které je mobilizační pro pokrokovou část společnosti. V tento den si řecký lid připomíná události z roku 1973.
17. listopad 1973 byl zlomovým bodem odporu tisíců pracujících a studentů proti diktatuře vojenské junty podporované USA a NATO vládnoucí v Řecku. Číst dál
OS ČMS k výročí 17. listopadu
Připomínáme si Mezinárodní den studentstva, připomínku teroru nacistických okupantů, kteří brutálně potlačili manifestaci vysokoškolských studentů 17. listopadu 1939. Symbolem této události se stal zavražděný student Jan Opletal, rodák z hanácké Litovle. Po tomto masakru začala masová vlna zatýkání, studenti byli deportováni do koncentračních táborů, řada z nich zavražděna. Následně nacisté uzavřeli české vysoké školy ve snaze pomoci zničit český národ znemožněním růstu pro něj tak typické vzdělanosti.
Toto výročí, hlavní připomínka 17. listopadu, bylo účelově zastíněno výročím demonstrace na Národní třídě, provokace vedené agentem Státní bezpečnosti, která vyústila v převrat a porážku socialistického zřízení, které padlo nakažené nemocí perestrojky a všelijakých oportunistických veletočů za poslední desetiletí. Byla to i zrada kariéristických odborářských špiček a dalších kariéristů. Toho všeho disident dovedně využil i lživými slovy, že socialismus bude zachován. Ti všichni otevřeli cestu k převratu, na kterém většina ze jmenovaných vydělala. Většina společnosti si dříve nebo později musela projít složitostí kapitalistické restaurace, nezaměstnaností či neúspěšnou snahou obnovit řemeslné živnosti. Číst dál
Stručně k současné situaci v lesnictví
Státní podnik Lesy České republiky ohlásil další svoji reorganizaci. Stáváme se svědky objevování Ameriky v přímém přenosu, nyní však k novému kontinentu připlouvají přelakované lodě naklánějící se na bok. A fraška pokračuje.
Proč už úvodem tolik ironie? Ony postupně probíhající reformy státního podniku a celé lesnické legislativy, které s sebou aktuálně probíhající kalamita vleče jsou totiž smutným obrazem toho, kterak kapitalistická krize ničí to nejcennější, co nám zůstávalo. Lesy. Krize v tomto oboru plně koresponduje s krizí celého systému. Pro omezený prostor si řadu věcí shrneme jen heslovitě, k hlubšímu rozboru se vrátím. Číst dál
Někdo to rád horké, někdo řecké básníky…
Vím, že je text strašně dlouhý, vím, že přesně to se dnes v době nesouvislých internetových výkřiků považuje za nepatřičné. Ale jak vtěsnat jeden celý plodný život do pár vět? Jak obsáhnout dílo básníka, který žil dějiny? Navíc, opít se tím, co má člověk rád v případě poezie není rozhodně nic špatného…
V listopadu 1990 jsem se v Soluni nachomýtla k demonstraci na paměť studentského povstání, které vyvrcholilo 17. listopadu 1973 a spustilo události, které přinesly pád plukovnické junty. Už na shromaždišti na Aristotelově náměstí mně zaujali někteří účastníci s transparentem, kde bylo napsáno Jannis Ritsos „Z“. Pravděpodobně čtenáři Kominetrnetu-Dialogu jsou lépe informováni než já tehdy a budou vědět, že přízvisko „Z“ je zkratkou slovesa ζει, tedy žije. Používá se jako symbolický titul pro toho, kdo zemřel, ale jeho odkaz je nejenom živý, ale také aktuální a aktivní. Poprvé bylo použito po vraždě poslance EDA (Jednotná demokratická levice) Grigorise Lamprakise (1961) v době, kdy komunistická strana byla mimo zákon a její členové se politicky aktivizovali právě v EDA. Český čtenář bude patrně znát román Vasilise Vasilikose „Z“ (1967), který byl přeložen do více než 30 jazyků, včetně češtiny. Ritsos zemřel 11. 11. 1990 a lidé tak chtěli vyjádřit, jak si považují jeho díla. Tehdy jsem neměla tušení, kdo to byl Jannis Ritsos, a když jsem se dozvěděla, že básník, začala jsem přemýšlet, který současný básník by v České republice musel zemřít, aby si ho připomínali lidé napříč generacemi, aby si to sdělovali mezi sebou a na každém jednom bylo patrné pohnutí. Číst dál
Vojenské prostory – zahaleny tajemstvím
Vojenské prostory, kolik jich vlastně máme? Asi sedm nebo osm. V podstatě ubyly pouze Brdy, kde zůstaly některé zóny zákazu vstupu. Všechny tyto prostory sloužily v minulém režimu dlouhodobě výcviku naší armády a občas v nich probíhalo cvičení vojsk Varšavské smlouvy. Sloužily především armádě Československé socialistické republiky a mnohonásobně vyššímu počtu vojáků a technice, než je doposud.
Já sám, protože tatínek byl vojákem z povolání, jsem prožil podstatnou část mého mládí v jednom takovém vojenském prostoru, a to i v době po roce 1968, kdy v tomto vojenském prostoru byla umístěna vojska SSSR. Od třetí třídy základní školní docházky až do mých sedmnácti let. Život kluka ve vojenském prostředí, mezi vojáky byl naprosto úžasný, dobrodružný a rád na to vzpomínám. Život uprostřed přírody, tam jsem formoval svůj vztah k přírodě. Mohl bych popisovat mnoho mini příběhů, které moji vrstevníci nemohli prožít. To je však už dávno. Číst dál
Válka v Náhorním Karabachu: Pro dělníky skutečný nepřítel leží doma
Stoletý konflikt
Válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach není ničím novým. Nicméně, vysídlení asi sta tisíc lidí a smrt stovek dalších během pár dní ukazují zoufalou situaci, jež sužuje nejen oba státy, ale stále víc se tříštící globální kapitalistický systém.
Od konce první války o sporné území o Náhorní Karabach uplynulo přesně jedno století. V roce 1920, se stále ještě zuřící občanskou válkou v Rusku, vyhlásily dvě bývalé provincie Ruského impéria nezávislost a okamžitě proti sobě začaly bojovat o enklávu arménské většiny, obklopenou územími s ázerbájdžánskou většinou. Když síly SSSR znovu obsadily celou oblast Kavkazu, „vyřešily“ problém tím, že v roce 1923 vytvořily autonomní oblast Náhorní Karabach (jehož obyvatelstvo bylo ze 70 procent arménské) uvnitř Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky. Číst dál
Zemřela soudružka Milada Sigmundová
K blábolům kandidáta Šenkýře
Levicový deník s názvem Haló noviny čtu naprosto minimálně. Pokud ovšem o tyto noviny zavadím, bohužel se mi znovu potvrdí správnost volby je naprosto ignorovat. Těžko říct, zda se redaktoři cítí být pokračovateli Haló novin z roku 1929, v jejichž redakci působil Julius Fučík, anebo spíše pokračovateli polobulvárních brněnských Haló novin vycházejících později za socialismu. Troufám si tvrdit, že kvalita těchto dnešních novin pokulhává za oběma verzemi. Není tedy mnoho důvodů, proč se novinami, které se ani ke komunistickému odkazu nehlásí (byť „žijí“ z peněz od strany, která se alespoň ke komunismu formálně hlásí) příliš zabývat. Číst dál
Soběstačnost zemědělství v České republice
Existenční nutnost pro naši zemi. Je však nutností i pro naše zemědělce?
O tom, proč bychom měli být samostatní ve výrobě zemědělství, bylo napsáno mnoho a z různých pohledů – ekonomických, vojenských, globálních a spousty jiných. Nečetl jsem však nic z pohledu dnešního zemědělce.
Když začala vrcholit koronavirová krize, bylo toto téma jedním z aktuálních témat, protože hrozilo vykoupení základních potravin a zásobovací krize. Zvláště také po informaci o stavu zásob tak zvaných enzetů, NZ – nedotknutelné zásoby – pro případ krizí a válečného stavu. Kde je ta diskuse dnes? Velké obchodní řetězce toto ustály a nic ze základních potravin se nevyprodalo. Jsem stálý zákazník Kauflandu, také proto, že vedle něj bydlím, a měl jsem možnost to každodenně pozorovat. Určitě k tomuto průběhu přispěla i rozhodnutí krizového štábu o určení prodejních ploch a dělení prodejní doby pro důchodce a ostatní. Číst dál
Thomas Sankara – velká osobnost národně osvobozeneckého hnutí
Během čtyř krátkých let dokázal: Číst dál
Tak trochu (ne-)kulaté výročí
Sdělovací prostředky byly dnes (11. 6.) zaplaveny poklonami a uznáním Diane Abbottové v den 33. výročí jejího zvolení poslankyní Westminsterského (britského národního) parlamentu, jako první černošky v Británii zvolené do tohoto zákonodárného sboru.
Diane Abbottová byla zvolena poslankyní za Hackney North v roce 1987 a od té doby byla členkou čtyř stínových vlád, většinou jako ministryně vnitra. Její kolegové poslanci včera uctili a oslavili její neochvějnou podporu socialismu a kampaně za rovnoprávnost a občanská práva.
Bell Ribeiro-Addyová, která pro ni pracovala 10 let, než byla vloni zvolena poslankyní za Streatham, ji popisovala jako inspiraci. Na tweetu o ní napsala: „Socialistická hrdinka, která nikdy neslevila ze svých zásad, bez ohledu na to, za jakou cenu, a vždy byla na správné straně dějin.“ Číst dál
Památce Niny Alexandrovny Andrejevové
Sovětské a mezinárodní komunistické a dělnické hnutí utrpělo těžkou a nenahraditelnou ztrátu. Po dlouhé a těžké nemoci zemřela 24. července v Leningradě Nina Alexandrovna Andrejevová, generální tajemnice Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků.
Zastavilo se srdce přesvědčeného patriota sovětské vlasti, prozíravého politika, přesvědčeného bolševika, bojovníka proti oportunismu a revizionismu v komunistickém hnutí ve všech jeho projevech, významného činitele mezinárodního komunistického hnutí, statečné ženy – naší drahé přítelkyně a soudružky.
Nina Alexandrovna se narodila 2. října 1938 v dělnické rodině v Leningradě. Stejně, jako mnoho jejích vrstevníků ztratila v roce 1941 otce, který padl na frontě. Střední školu ukončila se zlatou medailí, s výborným hodnocením pak absolvovala Leningradský technologický institut a stala se kandidátkou technických věd. V roce 1966 vstoupila do Komunistické strany Sovětského svazu. Číst dál
Demokracie dvou možností volby
Ať pohlédne člověk v současnosti kamkoliv, šermováním demokracií, lidskými právy a humanismem se to jen hemží. Krize nekrize, virus nevirus, továrny na fráze a prázdné žvanění jedou na plné obrátky, stejně jako desítky „diskuzních“ a „společenských“ pořadů v různých médiích. Jak se to s onou demokracií má, jsme my jako marxisté-leninovci mnohokrát psali. Nemíním se proto na toto téma rozepisovat, jen zmíním, že neexistuje nic jako pravá a nepravá demokracie, stejně jako patří na smetiště intelektuálských plků rozjímání o demokratuře apod.
V praxi počínající krize kapitalistického hospodářského systému, která byla pouze urychlena, nikoliv vytvořena koronavirovou krizí, nám současná velkohubá „demokracie“ ukazuje v přímém přenosu, jak velkorysé možnosti volby nám poskytuje. Volbami nemyslím onu stále větší šaškárnu s hlasovacím lístkem, při níž si lidé jednou za čas volí zástupce svých vykořisťovatelů, i když i s těmito volbami toto téma také souvisí. Mám zde na mysli možnosti, které nám současný „demokratický“ systém nabízí, jako přípustné, povolené k uvažování, vybírání. Číst dál
Co formuje naše myšlení?
Čas od času si některý z exponentů současného režimu povzdechne nad tím, jak minulý systém negativně poznamenal dnešní myšlení, chování a jednání lidí. Všimněme si, že se tyto odkazy objevují od samotného počátku 90. let 20. století a s přibývajícím časovým odstupem se pouze prodlužuje období, po které bude dle autorů těchto výroků třeba žít v „demokracii“, aby se i lidé stali „demokracie“ hodni. Častokrát slýcháme také odvolávky na Masarykův výrok z Čapkových Hovorů s TGM, kterak „potřebujeme 50 let nerušeného vývoje (myšleno demokratického – pozn. autora) a budeme tam, kde bychom chtěli být už dnes.“
Jestliže představitelé současné moci hovořili před 30 lety o potřebě alespoň deseti let „demokratického, nerušeného“ vývoje, postupně se z deseti let stalo dvacet let, „dlouhá doba“, až jsme se nakonec v posledních letech začali dovídat, že bude třeba mnohem delšího času, než se původně očekávalo, načež následoval Masarykův citát. Zajímavé bude sledovat, jakou výmluvu si budoucí autoři najdou za 18, 20 let, kdy vstoupí v platnost Masarykův idealistický (myšleno filozoficky) předpoklad. Tedy pokud do té doby nedožene kapitalismus svět na další velká válečná jatka, což žel není nereálné. Číst dál
Jihokorejské povstání proti diktatuře
Před čtyřiceti roky se protest proti autoritářské vládě v Jižní Koreji změnil v povstání. Odkaz povstání je zpochybňován dodnes.
„Občané, napadají nás vládní jednotky. Jejich pušky a meče zabíjejí naše milované bratry a sestry. Přišel čas! Povstaňte a bojujte! Budeme bránit Kwangdžu do smrti. Nezapomeňte na nás. Budeme bojovat do posledního.“
Tato slova pronesl jedenadvacetiletý univerzitní student Pak Jong Son z korby náklaďáku v ranních hodinách 27. května 1980. Pak, člen propagační komise Výboru lidového vedení Kwangdžuského povstání, se vydal dobrovolně varovat obyvatele Kwangdžu před hrozícím vpádem jihokorejské armády.
Předcházejících 10 dní, od 18. do 27. května, obyvatelé Kwangdžu vzdorovali vojenské juntě Čon Tu Hwana, jenž se chopil moci v prosinci 1979 po říjnovém atentátu na vojenského diktátora Pak Čong Huia. Během oněch dnů obyvatelé Kwangdžu bojovali s jihokorejskou armádou. Pět dnů z toho bylo město Kwangdžu osvobozeným územím pod kolektivní kontrolou svých obyvatel. Číst dál
Když je konkurence králem
V Evropské unii a ve Spojených státech a v dalších rozvinutých kapitalistických oblastech říkají, že konkurence je králem. Konkurence je tím, co dává současné tržní ekonomice legitimitu. Učí se to na druhém a třetím stupni vzdělávacích institucí, na katedrách ekonomiky, obchodu a práv. Je tak téměř zakořeněné, že konkurence se rovná zdravému rozumu. Když máte trh, na němž prodáváte zboží a služby, řeknou vám, že konkurence mezi firmami zaručuje nejúčinnější a nejspravedlivější systém distribuce. Potřeby celé společnosti jsou proto předurčeny tržním systémem, fungujícím coby nezaujatý, nestranný prostředník.
Čím víc člověk něco chce, tím víc je ochotný za to zaplatit; a čím víc jsou lidé ochotní za něco zaplatit, tím víc těchhle věcí bude dodáno, a tak konkurence plyne mezi firmami, které se snaží uspokojit poptávku. Čím větší konkurence tu je, tím víc je cena stlačovaná dolů, jak bude každý konkurent na trhu podrážet druhé, aby si z téhle činnosti ukrojil.
Oživení paměti
Členové a sympatizanti brněnského seskupení Společnosti česko-kubánského přátelství si připomněli v minulých dnech slovem i obrazem některé teroristické akce amerického imperialismu proti Kubánské republice.
4. března 1960 došlo k teroristickému útoku na francouzský parník La Coubre zorganizovanému americkou CIA. V tento den byla výbuchem v havanském přístavu zničena dvěma časovanými výbuchy nákladní loď při vykládce munice přivezené z Belgie pro povstaleckou armádu. Výbuch měl za následek 101 mrtvých, přes 200 zraněných a mnoho nezvěstných osob. Již den na to tzn. 5. března při organizované pietě Fidel Castro poprvé použil hesla „Patria o muerte – Vlast nebo smrt“. Zde na smutečním shromáždění ve Staré Havaně vznikl i slavný snímek „Che Guevary“, pořízený kubánským fotografem Albertem Kordou. Až v r. 1977 se díky italskému tisku stal tento snímek ikonou revolucionářů po celém světě. Číst dál
Světová potravinová krize – Zdroje a řešení
Akutní potravinová krize zasáhla svět v roce 2008. Je na špičce dlouhotrvající krize zemědělství a potravin, jež zanechala již miliardy lidí hladových a podvyživených. K plnému pochopení strašlivých důsledků toho, co se dnes děje, je nezbytné podívat se na vzájemné působení obou těchto krizí, krátkodobé i dlouhodobé. Prvotně obě krize vzešly z produkce potravin, vlákniny a teď biopaliv pro zisk a z rozporu mezi potravinami a lidmi, jakou toto nevyhnutelně vyvolává.
„Běžný“ hlad před současnou krizí
OSN odhaduje, že z více než šesti miliard lidí, kteří dnes obývají svět, jedna miliarda trpí trvalým hladem. Ale toto číslo, což je pouhý hrubý odhad, opomíjí ty, kteří trpí nedostatkem vitamínů a výživných látek a dalšími formami podvýživy. Celkový počet potravinami nezajištěných lidí, kteří jsou podvyživení nebo postrádají rozhodující živiny, se pravděpodobně blíží třem miliardám – asi tak polovině lidstva. Vážnost této situace je zřejmá z něco přes rok starého (psáno 2008; pozn. překl.) odhadu OSN, že denně umírá průměrně 18 000 dětí přímými či nepřímými následky podvýživy (Associated Press, 18. února 2007). Číst dál
Politická ekonomie a ekologie biopaliv
Okolnosti
Obrovský nárůst cen ropy i dalších paliv za posledních pár let a obava, že jsme dosáhli (nebo brzy dosáhneme) ropného vrcholu (konce) – poté, co těžba ropy začíná klesat – obnovily zájem o alternativní zdroje energie. Patří sem sluneční a geotermální energie, vítr, příbojové a přílivové mořské vlny a biopaliva. Někdy se dávají neupřímné sliby o potřebě energetické hospodárnosti, změn životního stylu (včetně ekologicky iracionálního přehnaného spoléhání se na automobily a bydlení daleko od pracoviště), potřebě přenést ekonomickou činnost z továrních podlah do budov úřadů a do domovů, a o tom, že je nutné, aby zámožná společenství odstoupila od stále se zvyšující úrovně spotřeby. Radikální analýza realizace výše uvedeného by ale vedla ke zpochybnění samotných základů toho, jak kapitalizmus funguje. Číst dál