Právě v době, kdy se demokraté v Kongresu pokoušeli obvinit Trumpa z fašistického řádění 6. ledna, vyjádřil prezident Joe Biden podporu ruskému politickému vůdci spojenému s gangem srovnatelným s Pyšnými hochy (Praud Boys). Při svém prvním kontaktu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem ve funkci amerického prezidenta Biden okamžitě naléhal na propuštění protiputinovského kandidáta Alexeje Navalného.
Navalného notoricky známý rejstřík je v Rusku dobře známý. Američtí a němečtí představitelé, kteří ho popisují jako disidentského novináře, investigativního blogera nebo protikorupčního aktivistu, klamou.
Proč ne Assange nebo Mumia?
Probíhá mezinárodní kampaň za propuštění mnohem významnějšího investigativního novináře z Austrálie – Juliana Assange. Assange odhalil korupci, sledování a válečné zločiny americké vlády. Biden mohl vyslat povzbudivou zprávu o lidských právech tím, že upustil od amerických požadavků na jeho vydání.
Probíhá čtyřicetiletá kampaň za propuštění dalšího investigativního novináře, uznávaného černošského autora, který odhalil rasistickou policejní brutalitu ve Filadelfii – Mumia Abu-Jamala. Kdyby Biden volal po jeho propuštění, mohlo by to vyslat zprávu hnutí Black Lives Matter, že USA řeší systémový rasismus. Místo toho zaměřil svou „lidskoprávní“ pozornost na pravicového ruského národního šovinistu!
Rozdíl je v tom, že Assange a Abu-Jamal zpochybnili moc americké vládnoucí třídy. Navalnyj ji přijímá.
Dobře známý rasista
Navalnyj není politicky neznámý. Po mnoho let byl na výsluní, v médiích, na videu a v ulicích ve fašistických mobilizacích, které vyzývají k vyhnání všech neruských národů z Ruska. Navalnyj byl hnací silou každoročního protimuslimského, antisemitského a protiimigrantského „ruského pochodu“ v Moskvě. Jejími ústředními tématy jsou „Vraťte Rusko“, „Rusko pro Rusy“ a „Přestaňte živit Kavkaz“ – to poslední je požadavek na ukončení federálních dotací pro chudší, méně rozvinuté, převážně muslimské regiony Ruska.
Na ruských březnových shromážděních se scházely nacistické živly, monarchisté a náboženské pravoslavné skupiny. Na výstavě byly hákové kříže, konfederační vlajky, náboženské insignie a výzvy k „bílé pomstě“. Proti těmto ultranacionalistickým shromážděním se po většinu let stavěly levicové demonstrace vedené Ruskou protifašistickou frontou, pokrokovými pouličními aktivisty a mladými komunisty.
Navalnyj je organizátor „Hnutí proti nelegálním imigrantům” a „Velkého Ruska“, a vyzývá k rozbití Ruska. Požaduje vyhnání všech kavkazských a asijských národů, bez ohledu na to, že jsou občany žijícími v tom, co je stále součástí Ruské federace nebo ze sousedních středoasijských republik, které se odtrhly po zhroucení Sovětského svazu. Navalnyj na videu vyvolal sektářské násilí, když označil lidi z Kavkazu za „zkažené zuby, které je třeba vytrhnout“ a „šváby, které je třeba vyhubit“.
Navalnyj volá po agresivní privatizaci dalšího ruského průmyslu, seškrtání veřejných výdajů, naprosté svobodě podnikání a dramatickém odvrácení sociálních jistot, jež stále přetrvávají ze Sovětského svazu. Chlubí se, že kdyby byl prezidentem, měl by velmi přátelské vztahy s USA a Evropskou unií.
Antikorupční aktivista?
Navalnyj byl mnohokrát zatčen kvůli obvinění z korupce a zpronevěry, které pochází od bývalých spolupracovníků. Mnoho obvinění je založeno na rabování organizací, které sám založil. To však ruským oligarchům a západním agenturám nebrání v tom, aby financovali jeho protikorupční nadaci nebo mu pomáhali udržovat úřady a zaměstnance ve 43 městech po celé zemi. Nezabránila americké Národní nadaci pro demokracii, aby poskytla pět milionů dolarů na Navalného a další falešné protikorupční kampaně.
Ale stejně jako v případě Bolsonara v Brazílii nebo Trumpa v USA, jeho reakční názory jsou maskovány jako kampaň proti korupci. V Rusku je samozřejmě korupce. Kapitalismus, ekonomický systém založený na krádeži lidské práce a soukromém vyvlastňování veřejných zdrojů, je ze své podstaty zkorumpovaný.
Takzvané protikorupční kampaně mohou oslovit lidi rozzuřené do očí bijící nerovností systému. Záměrně však takové kampaně nemají pro masy jiný program než výměnu současných úřadujících politiků.
Navalnyj se teď snaží o nápravu tím, že se staví proti novým důchodovým regulacím, které zvyšují věk odchodu do důchodu. To je naprosto oportunistický obrat v postoji, který on a jeho Strana pokroku léta zastávali: zvýšit věk odchodu do důchodu a zlikvidovat vládní penzijní fond.
Navrhované zvýšení věku odchodu do důchodu z 60 na 65 let u mužů do roku 2028 a z 55 na 63 let u žen do roku 2034 se setkalo s pobouřením po celém Rusku; bylo zapotřebí velkých protestů, aby se v některých aspektech plánu ustoupilo. Ruští penzisté – dost staří na to, aby si pamatovali důchodové záruky za Sovětského svazu – se zřejmě nenechají oklamat Navalného falešným čelem vzad v otázce penzí.
Neoliberalismus volného trhu
Celou Navalného ošklivou historii glosují západní korporátní média. Je soustavně označován za „liberálního“ disidenta. To znamená, že je pokrokový.
“Liberální” má v Rusku úplně jiný význam než v americkém politickém spektru. Neznamená to vágní volání po zvýšení sociálních programů, větší inkluzi nebo liberalizaci zpátečnických zákonů o potratech a právech LGBTQ+. Být liberálem v Rusku znamená podporovat „liberalizaci“, tj. neoliberální politiku a ekonomiku volného trhu. Přesnějším termínem jsou tržní liberálové, kteří prosazují větší svobodu pro kapitalistické trhy. Liberalizace znamená „otevření“ obchodu a uvolnění vládních regulací, které omezují ziskuchtivost korporací.
Když finančnické spisy v Rusku, USA a EU tleskají Navalnému coby „největší naději na liberalizaci Ruska“, slídí po návratu k otevřenému drancování průmyslu a přírodních zdrojů západními kapitalisty v době Borise Jelcina, 1991-2000.
Jelcinovy roky a volné trhy
Nucená demontáž Svazu sovětských socialistických republik v roce 1991 za prezidenta Jelcina byla rozchodem s plánovaným socialistickým hospodářstvím a úplným státním vlastnictvím průmyslu. Zavedení kapitalistického tržního hospodářství vedlo k drancování téměř všech odvětví hospodářství, zejména zpracovatelského průmyslu, energetiky a bankovnictví. Státní statky byly bez plánu rozděleny a státní dotace pro průmysl a zemědělství byly omezeny. Kontrola cen skončila. Za dva roky bylo ze státu do soukromých rukou převedeno více než 15 000 firem.
Nárůst kapitálu USA, Německa a dalších zemí Evropské unie do Ruska – za účelem skupování veřejných aktiv a zdrojů za výhodné základní ceny – vedl k chaotické svobodě pro všechny, po níž následovala hospodářská deprese, hyperinflace a masová nezaměstnanost. Národní zdravotnický systém a sociální programy byly téměř eliminovány; střední délka života prudce klesla a prudce vzrostla dětská úmrtnost.
Tato „liberalizace“ – ekonomická šoková terapie pro masy – bývá označována za nejkatalyčtější hospodářský kolaps v době míru v průmyslové zemi.
Zároveň se z malé hrstky podnikatelských oligarchů, magnátů a vyložených pirátů stali miliardáři a přesunuli co nejvíce svého ukradeného bohatství do západních bank a na zahraniční účty. Nic z tohoto ukradeného bohatství nebylo reinvestováno do modernizace ruského průmyslu.
V Čečensku, Gruzii a Ázerbájdžánu vypukly sektářské války vedené soupeřením o kontrolu nad nyní privatizovanými zdroji.
Jelcin byl zcela v souladu s americkými a evropskými kapitalistickými požadavky. Když se Sovětský svaz jako světová velmoc zhroutil, ve východní Evropě se rozvinul týž brutální „volný trh“. Vojenská aliance NATO pod velením Spojených států se v devadesátých letech rozšířila přes východní Evropu – toto dobývání rozsáhlého regionu byl nemilosrdný proces.
Rusko ukončilo své obchodní a vojenské spojenectví s východoevropskými zeměmi, KLDR, Kubou a rozvojovými zeměmi v západní Asii a Africe. To umožnilo nárůst amerických rekolonizačních válek v arabském a muslimském světě, včetně Iráku a Afghánistánu, a a válku, jež silou rozbila Jugoslávii.
Sankce proti Rusku
Vlna masového hněvu a druhý pokus o obžalobu z korupce vedly k Jelcinově náhlé rezignaci 31. prosince 1999 výměnou za imunitu. Premiér Vladimir Putin tak zůstal úřadujícím prezidentem.
Putin nezvrátil kapitalistické vlastnictví v Rusku. Stejně tak nedal dohromady Sovětský svaz. Začal však reorganizovat ruský průmysl, zavést kontroly otevřeného drancování západních kapitalistů a zpětně znárodňovat některá zásadní odvětví. Hyperinflaci se podařilo zkrotit.
Ruská ekonomika je dnes menší než brazilská. Jeho primárním vývozem jsou suroviny v ropě, plynu, nerostech, obilí a dřevu. Ruská průmyslová kapacita je vykuchaná; už to není supervelmoc jako před 30 lety.
Ale imperialisté nejsou nikdy spokojeni. Chtějí to všechno.
V roce 2014, během Obamovy/Bidenovy administrativy, USA financovaly fašistický převrat na Ukrajině, dříve součásti Sovětského svazu. To přineslo první odpor vůči 15 letům rozšiřování USA/NATO. Putin podpořil povstání proti fašismu v silně industrializovaných regionech Luganska a Doněcka na východě Ukrajiny. Zablokoval obsazení Krymu ze strany NATO a umístění námořní základny v Sevastopolu, jediném ruském teplovodním přístavu.
Kvůli tomuto odporu – aby se zabránilo úplnému rozpadu Ruska jako země – uvalily USA a EU na Rusko řadu hospodářských sankcí. Nadějí Wall Street bylo, že výsledná ekonomická dislokace a inflace bude tlačit na oligarchy, aby Putina vytlačili.
Další sankce byly uvaleny, když Rusko v roce 2015 přišlo na pomoc Sýrii. Rusko zasáhlo po čtyřech letech amerických operací na změnu režimu – financování desetitisíců žoldnéřských sil a koordinovaného bombardování, které vyhnalo z domovů 25 % syrského lidu.
Ke vzteku Washingtonu je ruský vojenský průmysl součástí národní obrany a nikdy nebyl privatizován. Ruská diplomacie a prodej zbraní poskytují určitou ochranu před agresivními americkými operacemi od Íránu po Venezuelu. Užší obchodní dohody s Čínou pomohly Rusku obejít škrtící pavučinu sankcí.
Ruští oligarchové, jejichž nemravné bohatství sídlí v západních bankách, jsou tím vším ohroženi. Hledají nové vztahy s imperialismem. Rostoucí spojenectví Ruska s Čínou a bývalými sovětskými republikami není v jejich zájmu.
Tohle je Navalného základna.
Navalnyj má v Rusku malou podporu. Po údajné otravě Putinovými silami loni na podzim dosáhla jeho obliba 20 %. Jeden průzkum ukazuje, že ho jako kandidáta upřednostňují jen 2 %! Navalnyj je však nebezpečný, protože má mocné stoupence na Západě i mezi ruskými oligarchy.
Pokrokáři by se neměli nechat ošálit, aby podpořili tohoto pro-fašistického neoliberála.
Sara Floundersová 17. února 2021