Vážení pracující, senioři, vážená mladá generace!
Obracíme se na Vás v den našeho a vašeho Svátku práce s prohlášením, které bude v kontextu toho, co jste doposud slýchali, znít poněkud nezvykle. Jsme přesvědčeni, že je třeba, aby toto prohlášení ve své avantgardnosti i upřímnosti zaznělo, aby ukázalo, že nezbytné změny jsou možné, že pracující třída nemá žít pro zisky vlastníků kapitálu a společnost zde není od toho, aby skomírala.
Národ, který si prošel dvěma světovými válkami a přežil snahu o úplné vyhlazení v té druhé, nezlomí ani kapitalismus, ani zapojení do imperialistického bloku, kam nás dovedli zrádci a kolaboranti. Změna je možná, změna je nutná, status quo není neměnný, ale je nutné pro změnu mnoho vykonat. Ne někdo abstraktní, ale každý z nás musí přiložit ruku k dílu, nejen dle nálady vhodit volební lístek, jak jsme na to doposud byli zvyklí.
Žijeme v roce 2026, v roce válek, genocid a převratů, v období stále většího drancování. Osud naší pracující třídy je spjat s osudem zbytku lidstva. A je lží vykládat, že my se můžeme vyvíjet ve lhostejnosti, vylhané „neutralitě“ navzdory všem tragédiím současnosti, v nějaké ideální skleníkové izolaci.
Namísto obligátních vět o přání všeho nejlepšího, zdaru v pracovním i osobním životě, chceme vyjádřit přesvědčení, že se dělnická třída a další lidové vrstvy, stejně jako pracující a lidové třídy dalších národů, ocitají v nejhlubší krizi za poslední roky. Jsou to tvrdá slova, ale není to strkání hlavy do písku.
Původci těchto krizí haraší dalšími a horšími hrozbami, jejichž cílem je neustálé obohacování buržoazie a jejich korporací na úkor života a holé existence pracujících lidí. Bída, vykořisťování, válka – někde rychlejší, jinde pomalejší smrt, živoření a beznaděj. To je kapitalismus, to je jeho dekadentní stádium – imperialismus – slovo, které není starým propagandistickým heslem, ale které je pojmenováním epochy, ve které musíme žít, která však není konečná.
Jsme přesvědčeni, a právě dnes na Svátek práce tuto tezi zdůrazňujeme, že zájmy pracujícího člověka a lidových vrstev by měly a MUSÍ být středobodem všech politických a společenských snah, cílem hospodářských výsledků, nikoli překážkou nenažrané oligarchie. Tyto zájmy by neměly být na periferii a využívané pouze k verbálnímu soutěžení buržoazních politiků. Pracující člověk byl dehumanizován, stal se jen materiálem – tu jako levná pracovní síla, jinde jako potrava kanónům. Živoří a umírá, aniž by pocítil důstojnost, spokojenost a lidské štěstí. A to nejen pro sebe, ale i pro starší i nastupující generace. Kapitalismus nabídl otroctví, nikoli budoucnost.
Našim programem je vítězství věci pracujících, jejich povznesení, jejich aktivizace a sjednocení, je to mír, je to prosperita pro ty, kteří se na ní vlastníma rukama podílí. Je to důstojnost, je to odměna za práci, je to spravedlnost a je to naděje, že pokud se uskuteční alternativa ke kapitalismu, pokud se řekne NE buržoazii i imperialistickým blokům, pak si nové a další generace budou žít jen lépe, z vlastní nikým nezneužívané snahy a že nepoznají ani válku ani bídu.
Neříkáme to, co říkají mnozí jiní: že stačí věřit, že řešení k nám spadne z nebe, s nějakým vyvoleným kandidátem či silným vůdcem. Nikoli. Řešení je v rukách nás všech, je to naše odpovědnost a závisí na zapojení všech dělnických a lidových sil, na kolektivním úsilí i na individuální snaze překonat limity doby a nynějšího systému.
Budoucnost je naše, patří nám, kteří jsme se nenechali ukonejšit, že jsou karty napevno rozdané, že budou bohatí, bohatší a chudí a ještě chudší, že je vykořisťování přirozené a že třídní výsady jsou znamením úspěchu. Tuto společnost trápí nemoc kapitalismu. Jedině lidská snaha, zapojení, jednota a odhodlání ji vyžene z těla tohoto národa a lidu, doufejme provždy.
Na Prvního máje zdravíme všechny, kteří neustali ve svém boji, od odborářů, od demonstrujících demokraticky cítících lidí světa po národy a hnutí, kteří se postavili imperialistické vražedné mašinérii na bitevním poli. Neznáme lhostejnost, neznáme umělé bariéry národy, jsme internacionalisté, kteří vidí svět jako místo pro život, ne jako válečné hřbitovy.
Ať žije První máj, ať žije pracující třída!
Ať její jednota a bojovnost porazí všechny nepřátele, kteří jí chtějí ukrást budoucnost!
Kolektiv pro práci, kulturu a vědy