„Každý, kdo miluje svobodu, dluží Rudé armádě takový dluh, že jej nikdy nebude možné splatit.“ Tento citát Ernesta Hemingwaye zahrnuje celou symboliku 9. května 1945; dne Velkého vítězství národů proti fašismu.
Uplynulo 80 let ode dne, kdy se nad Říšským sněmem v Berlíně vztyčila rudá vlajka se srpem a kladivem, čímž se označilo vítězství Rudé armády a Sovětského svazu nad monstrem nacismu-fašismu.
Ikonický okamžik se sovětským vojákem v Říšském sněmu nebyl jen výsledkem boje Rudé armády a jejího vedení, ale také obrovských obětí sovětského lidu a hrdinského odporu osvobozeneckých hnutí po celé Evropě. Koneckonců to byl Sovětský svaz, kdo pod vedením Komunistické strany v čele s Josifem Stalinem nesl hlavní tíhu boje proti nacisticko-fašistické imperialistické Ose.
Tato čísla potvrzují kolosální, s jakoukoli jinou zemí nesrovnatelné, ztráty SSSR ve válce.
— Lidské oběti činily přes 27 000 000 lidí, včetně zraněných a postižených. Více než 20 000 000 mrtvých vojáků a lidí, včetně přibližně 2 000 000 členů komunistické strany, kteří položili své životy za ochranu socialistické vlasti a lidstva.
— Ztráty Spojených států a Velké Británie činily 405 000, respektive 375 000 mrtvých.
— V Sovětském svazu bylo zcela zničeno přibližně 1 700 měst a 70 000 vesnic. Téměř 32 000 továren a 65 000 kilometrů železnic bylo zcela nebo částečně zničeno. Přes 100 000 kolchozů, 5 000 sovchozů, tisíce nemocnic, univerzit, škol a knihoven byly buď zničeny, nebo vypleněny.
— Triumf 9. května 1945 byl výsledkem série vítězství Rudé armády: Stalingrad, Kursk, Leningrad, Moskva, na předměstí Berlína a jinde. Je charakteristické, že na východní frontě bylo zničeno nebo zajato celkem 607 německých divizí; číslo třikrát až čtyřikrát větší než ztráty nacistů na ostatních frontách (západní Evropa, severní Afrika atd.) dohromady.
Ve vítězné cestě mužů a žen Sovětského svazu vidíme obzvláště důležitý aspekt nadřazenosti socialistického systému, výhod dělnické moci, centrálního plánování ekonomiky a společenského vlastnictví centralizovaných výrobních prostředků. Tyto faktory hrály klíčovou roli ve včasné přípravě obranného systému SSSR a řádné organizaci Rudé armády.
Antikomunistické zkreslování dějin
Po mnoho desetiletí, zejména po kontrarevolučních událostech v SSSR a východní Evropě na začátku 90. let 20. století, probíhá organizované úsilí imperialistických center o zkreslení dějin druhé světové války, o snižování sovětského podílu na jejím výsledku a v konečném důsledku očerňování socialismu-komunismu.
Tato reakční propaganda se zaměřuje především na mladší generace, které nemají přímou historickou paměť ani znalosti faktů.
Buržoazní historiografie záměrně skrývá imperialistický charakter druhé světové války a skutečnost, že se „zrodila“ v důsledku soutěže monopolů a jejich států o rozdělení trhů. Druhá světová válka byla výsledkem hluboké politické krize způsobené kapitalistickou ekonomickou krizí v meziválečném období.
Zakrývá skutečnost, že fašismus a nacismus se zrodily z lůna kapitalistického systému a že historicky představují buržoazní typy vlády. Velké evropské a americké monopolní skupiny financovaly Hitlerovo Německo, čímž přispívaly k nekontrolovatelnému růstu nacistického vojenského aparátu.
Propaganda imperialistů se snaží zamlžit fakt, že Sovětský svaz byl ve skutečnosti nucen účastnit se války, kterou nechtěl a na které neměl žádný zájem. Kapitalistické síly, které se účastnily druhé světové války, a to jak „demokratické“ (USA, Británie), tak „nacisticko-fašistické“ (Německo, Itálie), sice měly své vlastní soupeření, ale měly také společný cíl: zničení prvního socialistického státu na světě, Sovětského svazu.
Zatímco například šíří lži o paktu o neútočení Molotov-Ribbentrop, zřídka se zmiňují o Mnichovské konferenci z roku 1938 mezi nacistickým Německem, Mussoliniho Itálií, Británií a Francií. Buržoazní dezinformace neustále hanobí Sovětský svaz, obviňují Stalina ze zločinů, které nikdy nespáchal, ale záměrně zatajují, že zločiny proti lidskosti nespáchali jen nacisté, ale i vlády „demokratických“ kapitalistických států. Byla to však vláda USA za prezidenta Harryho Trumana, která spáchala nejhroznější zločin 20. století; jaderný holocaust v Hirošimě a Nagasaki (6. a 9. srpna 1945). Válečný zločinec Truman nařídil použití atomových bomb v době, kdy bylo Japonsko zcela izolováno a nemělo jinou možnost než se vzdát.
Skutečným důvodem tohoto hrůzného zločinu USA bylo vyslat zastrašovací signál Sovětskému svazu a socialistickému táboru. Také bombardování Drážďan americkým a britským letectvem v únoru 1945, které si vyžádalo 120 000 obětí, nemělo pro výsledek války žádný vojenský význam.
Skutečný význam 9. května je dnes obzvláště významný v boji proti imperialistické válce, která se vede mezi euroatlantickým táborem (EU-USA-NATO) a kapitalistickým Ruskem. Ti, kdo podporují invazi na Ukrajinu pod rouškou „denacifikace“ a dokonce srovnávají válku vedenou ruskou buržoazií s hrdinským bojem Sovětského svazu proti fašismu, šíří iluze mezi pracujícími lidmi po celém světě, a tak či onak sabotují snahy o ideologické a politické přeskupení mezinárodního komunistického hnutí.
Dále, zatímco si připomínáme a oslavujeme vítězství nad nacistickým fašismem, musíme si být plně vědomi toho, že boj proti fašismu může být úspěšný pouze tehdy, je-li spojen s širším bojem proti vykořisťovatelskému kapitalistickému systému, proti buržoazním třídám, jejich zájmům a konkurenci, ve prospěch boje dělnické třídy za socialismus-komunismus.
Špinavá role EU
Evropská unie sehrála vedoucí roli v překrucování dějin druhé světové války a hanobení Sovětského svazu. Řada rozhodnutí, prohlášení, politik a činů dokazuje, že antikomunismus byl jedním ze základních kamenů EU.
Kromě četných antikomunistických memorand a rezolucí přijatých institucemi EU stanovila Unie 9. květen jako „Den Evropy“ ve snaze zkreslit historický význam tohoto výročí. Antikomunistická hysterie vedla EU k vyhlášení 23. srpna jako „Evropský den památky obětí stalinismu a nacismu“; což je naprosto opovrženíhodný a antihistorický pokus ztotožnit komunismus s nacismem.
Zároveň v pobaltských zemích a na Ukrajině EU podporuje historickou rehabilitaci fašistů a nacistických kolaborantů z 2. světové války a označuje je za „bojovníky za demokracii“, protože bojovali proti Rudé armádě. V členských státech EU rozpoutaly krajně pravicové vlády perzekuce místních komunistických stran (Polsko), odstraňují nebo dokonce ničí památky socialistické éry (např. Polsko, Česká republika), uzákoňují zákaz komunistických symbolů atd.
Dějiny nelze přepsat
Když přemýšlíme o 9. květnu, každý si musí položit otázku: Jaký by byl osud Evropy, kdyby hrdinná Rudá armáda neporazila nacisty? Jaký by byl osud východoevropských zemí, kdyby je sovětské síly neosvobodily od nacistické okupace?
Pravda je jedna a nemění se: Bez nesmírného a klíčového příspěvku Sovětského svazu a místních antifašistických partyzánských hnutí by Evropa nebyla osvobozena od nacistického jha. Bez vítězství hrdinné Rudé armády na východní frontě by Evropu zachvátilo barbarství nacismu a fašismu.
U příležitosti 80. výročí velkého antifašistického vítězství uctíme velké hrdiny, muže i ženy, Sovětské armády. Vzdáváme hold antifašistickým osvobozeneckým hnutím, partyzánským bojovníkům v celé Evropě, kteří se postavili proti okupačním silám nacistického Německa.
Hájíme historickou pravdu před antikomunistickými zkresleními. Těm, kteří chtějí přepsat dějiny, říkáme toto: Žádné falzifikace nikdy nezastíní epopej hrdinských mužů a žen Sovětského svazu. Pomlouvačné protikomunistické kampaně imperialistů nemohou zabránit společenskému pokroku a kolo dějin se bude pohybovat vpřed. Naše éra je érou přechodu od monopolního kapitalismu k socialismu a 21. století přinese nové sociální revoluce.
Věčná vděčnost a čest bojovníkům Rudé armády, lidu Sovětského svazu! Ať žije socialismus-komunismus!
Autor: Nikos Mottas
Zdroj: In defence of communism
Přeložila redakce