Symbolem největších vítězství a nejvýznamnějším revolučním vůdcem v dějinách československého komunistického hnutí a našeho pracujícího lidu, jakož i politikem nejnenáviděnějším jeho nepřáteli, je přední činitel československého i mezinárodního revolučního dělnického hnutí soudruh Klement Gottwald, který od roku 1929 po čtvrt století stál v čele vítězného revolučního předvoje dělnické třídy a ostatních pracujících, Komunistické strany Československa.
Klement Gottwald se narodil před 125 lety, 23. listopadu 1896 v Dědicích na Hané jako nemanželský syn zemědělské podruhyně a prožíval dětství v těžkých poměrech chudé zemědělské rodiny. Politicky činný byl od svých šestnácti let, od roku 1912, kdy začal pracovat v sociálně demokratické mládeži a dělnické tělovýchovné jednotě ve Vídni, kde se učil truhlářem.
Původem Klementa Gottwalda ze zemědělské rodiny a jeho životem dělníka bylo určeno, že se v jeho osobnosti spojily nejlepší vlastnosti dvou pracujících tříd, dělnictva a rolnictva.
Od roku 1915 Klement Gottwald sloužil jako rakouský voják na frontách 1. světové války, odkud pod vlivem událostí Velké říjnové revoluce v roce 1918 dezertoval. V letech 1918 – 1920 sloužil v čs. armádě, poté pracoval jako truhlářský dělník v Rousínově, kde se účastnil v prosinci 1920 generální stávky a v roce 1921 založení KSČ. V letech 1921 – 1926 působil jako funkcionář KSČ na Slovensku, kde řídil komunistické listy Pravda chudoby a Hlas ľudu, pracoval též jako redaktor časopisu Spartakus.
Klement Gottwald díky znalosti života československých pracujících dokázal aplikovat teoretické poučky marxismu-leninismu na domácí podmínky a vyspíval v nového revolučního vůdce dělnického hnutí Československa. Od roku 1925 byl členem Ústředního výboru a politbyra KSČ. Stál v čele boje za překonání vnitrostranické krize a bolševizaci KSČ. Tato linie byla prosazena v roce 1929 na V. sjezdu, na němž byl Gottwald zvolen generálním tajemníkem. Téhož roku se stal i poslancem Národního shromáždění.
Svými bolševickými vůdčími schopnostmi vynikl Klement Gottwald natolik, že byl roku 1928 zvolen do Exekutivy Komunistické internacionály. V letech 1934 – 1936 působil v Moskvě, kde se podílel na rozpracování linie lidové fronty proti fašismu a válce a na přípravě VII. kongresu Komunistické internacionály, ve které zastával od roku 1935 funkci tajemníka výkonného výboru. Po přijetí mnichovského diktátu odjel v listopadu 1938 znovu do Moskvy, odkud až do osvobození ČSR řídil v čele moskevského vedení KSČ práci strany doma i v emigraci.
Za 2. světové války a v prvních poválečných letech vedl Klement Gottwald zápas o lidově demokratický charakter obnovené ČSR a podílel se na vypracování Košického vládního programu. Nadále stál v čele KSČ, nyní jako její předseda. 4. dubna 1945 byl jmenován náměstkem předsedy košické vlády a zvolen předsedou Národní fronty, po volbách 1946 byl jmenován předsedou vlády.
Významně se zasloužil o vítězství československého pracujícího lidu nad třídní nadvládou buržoazie v únoru 1948 a prosazení Ústavy 9. května.
Socialistickou revoluci v ČSR dovedla k vítězství Komunistická strana Československa, která dokázala v roce 1945 prosadit pokrokový Košický vládní program a o rok později se ve volbách stala nejsilnější parlamentní stranou. Měla v té době podporu širokých lidových mas a kolem dvou milionů členů.
Ve středu 25. února 1948 podepsal prezident Československé republiky dr. Edvard Beneš demisi reakčních ministrů a jmenoval vládu obrozené Národní fronty. Československý pracující lid zvítězil nad buržoazií a reakcí, přistoupil k budování socialistické společnosti, a dokud se držel revoluční teorie marxismu-leninismu a Gottwaldových myšlenek, byla jeho moc neochvějná.
14. června 1948 byl Klement Gottwald zvolen prezidentem ČSR. Na Pražském hradě tak poprvé usedl dělnický prezident. Tím bylo vítězství pracujícího lidu potvrzeno nejpádněji. Novým předsedou vlády se stal Antonín Zápotocký.
Soudruh Gottwald měl podstatný podíl na vypracování generální linie budování socialismu v ČSR vyhlášené IX. sjezdem KSČ v roce 1949.
Zemřel ve věku 56 let v Praze 14. března 1953, krátce po návratu letadlem z pohřbu J. V. Stalina v Moskvě. Bezprostřední příčinou smrti byla prasklá výduť srdeční aorty.
Odchod Klementa Gottwalda znamenal velkou a bolestnou ztrátu pro vedení strany a státu. Vedením sekretariátu ÚV KSČ byl pověřen Antonín Novotný, kterého v září 1953 zvolil ÚV KSČ prvním tajemníkem strany. Novým prezidentem republiky zvolilo Národní shromáždění Antonína Zápotockého.
Po kontrarevolučním převratu v listopadu 1989 se stal Klement Gottwald, tak jako celé komunistické hnutí, cílem zběsilé antikomunistické štvanice, a období po Únoru 1948 je od té doby buržoazní propagandou považováno za dobu „temna“ a „politického teroru“ a nezřídka ztotožňováno s fašismem. Je hanebné přirovnávat k fašistické imperialistické agresi a tyranii budovatelské nadšení při přestavbě a budování průmyslu, socialistické soutěžení, kolektivizaci zemědělství, nevídaný hospodářský a sociální pokrok a rozvoj kultury v období po Vítězném únoru.
Úroveň průmyslové výroby vzrostla roku 1953 o 93 % proti roku 1948 a zemědělská produkce vzrostla v letech 1949 – 1953 o 12,7 %. Nikdy nebyl československý pracující lid tak jednotný, masově organizovaný a revolučně naladěný jako v této době. V rámci masových organizací Národní fronty mohli všichni pracující aktivně ovlivňovat politiku lidově demokratického a později socialistického Československa, takže reálně měli podstatně větší vliv na řízení politiky státu než v současnosti. To bylo praktickým důkazem fungování socialistické demokracie.
Po nastolení diktatury proletariátu bylo třeba překonat odpor reakčních živlů, které se snažily všemi prostředky zvrátit vývoj zpět ke kapitalismu, včetně jejich agentů v komunistickém hnutí. Socialismus bojoval s kapitalismem na život a na smrt, proto byli zrádci trestáni rázně. Došlo i k omylům, ale měl-li pracující lid svou moc uhájit, nemohl si dovolit ve strachu před omyly nebojovat proti nepřátelům vůbec.
Jakmile komunistické hnutí nebojovalo proti antisocialistickým silám s patřičnou rázností, vedlo to k tragickým důsledkům – v Československu k srpnu 1968 a pak k listopadu 1989.
Proto se i dnes musíme my komunisté – a všichni pokrokoví lidé – stavět za dílo Klementa Gottwalda, který v čele KSČ dovedl československý pracující lid k jeho prvnímu vítězství.
Leopold Vejr