Komunistická strana Turecka – Nejnovější hodnocení generálního tajemníka Kemala Okuyana
Na tom, co se děje v Sýrii, není nic neznámého. Po rozpadu Sovětského svazu bylo jedním z nejdůležitějších nástrojů imperialistické agrese, který se nazýval „Nový světový řád“, rozbití zemí a rozdělení světa na malé jednotky. Někteří to uvítali pod heslem, že „každý národ má právo na státnost“, jiní se to snažili zjednodušit, protože „národní státy jsou napadeny“. Od té doby jsme se snažili vysvětlit, že jde o čistě třídní záležitost, že nadnárodní monopoly nechtějí žádná omezení pohybu kapitálu, vykořisťování pracujících a zabírání přírodních zdrojů. Problém nebyl ve skutečnosti celostátní, ale spíše třídní.
Bylo zřejmé, že nové jednotky, které vznikly pomocí imperialistických intervencí a válek, budou sloužit imperialismu. Můžeme vidět situaci na Balkáně. Operace nazvaná „Arabské jaro“ byla projektem, který měl přenést dynamiku, která začala na Balkáně, na Blízký východ využitím spravedlivých reakcí chudých národů. Sýrie vstoupila do arabského jara pod vládou Asada, který se opíral o pohodlí represivních mechanismů v domnění, že se dohodne se Západem prostřednictvím liberálních praktik, které vyvolaly reakci chudých lidí. Když si však část Syřanů uvědomila nebezpečí, které představují džihádisté a imperialistická agrese využívající reakční vlády v regionu, a začala se bránit, Asad převzal vedení tohoto odporu.
Důvod, proč AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje – turecká vládnoucí strana prezidenta R. Erdoğana – pozn. redakce Kominternetu) a další reakční vlády v regionu nenáviděly Asada, byl jasný: kdyby Asad rozhodně neodporoval, americký imperialismus a džihádistická koalice by navrhli celý region, jak by chtěli. Írán a Rusko tento odpor posílily, nepochybně ve svém vlastním zájmu, a nedokázaly svrhnout Sýrii.
Protože však podstata problému nebyla národní, ale spíše třídní, zákony kapitalismu nadále fungovaly. Ve válkou znavené Sýrii nebyly uplatňovány hospodářské politiky, za kterými by stál pracující lid, a Assadova administrativa v domnění, že „nebezpečí pominulo“, začala podporovat pesimismus lidí novou liberální politikou. Na druhé straně takzvaná „fronta odporu“ nebo obecněji BRICS, která byla nabízena jako alternativa k aliančnímu systému pod vedením USA, byla založena na kapitalistickém vykořisťovacím systému jako USA a jejich spojenci. V kapitalismu neexistují žádné principy, existuje konkurence, konflikt a partnerství zájmů.
Co se stalo s palestinským lidem? Ti, kdo obviňují palestinský odpor ze stavu věci, který se nyní objevil, ti, kteří říkají: „Kdyby nevyprovokovali Izrael“, dobře vědí, že za otevřenou podporou USA a jejich spojenců a plachou podporou zbytku světa pro Izrael jsou třídní důvody. Izrael a židovský kapitál obecně jsou velmi mocní, obyvatelé Gazy jsou chudí a těch pár palestinských kapitalistů se proměnilo v kolaboranty, kteří většinou plavou na své lodi.
Nyní je také Sýrie ponechána svému osudu. Přesněji řečeno, rozděluje se v souladu s dohodou. Toto je imperialistická dohoda. Už tři měsíce říkáme, že tato dohoda přichází. Nyní, v ústech „vůdců“ v Sýrii, kteří jsou jeden po druhém vystaveni pod ochranou imperialismu a leštěni médii velkých monopolů, se o „dohodě“ mluví, jako by to bylo něco obyčejného. Říká se výměnou za základny, říká se výměnou za Ukrajinu. Říká se, že ‚Irán a Rusko spolu nemohou vyjít‘. Říká se a říká.
Imperialistická válka má nepředvídatelné důsledky, stejně jako imperialistický mír. Proces stále probíhá. Kalkulace nevycházejí, objevují se nečekané odpory, začínají nové konflikty v boji o rozdělení. Z tohoto důvodu nelze učinit a neměl by být učiněn závěr.
Je však třeba vědět následující: Je nemožné postavit se proti imperialismu bez třídní perspektivy a bránit zemi bez třídní perspektivy. Tohoto bodu je třeba dosáhnout prostřednictvím střetů zájmů mezi kapitalistickými zeměmi a „bezpečnostními“ politikami vyvinutými proti tomu či onomu národu nebo sektě.
Pokud jde o Turecko… Ti, kteří křičeli, že se ‚zakládá kurdský stát‘ a ‚HTS (Organizace pro osvobození Levanty – islamistická síla, která dobyla moc v Sýrii – pozn. redakce Kominternetu) a PYD (Sjednocená demokratická strana – kurdská strana, jež ovládá s podporou USA sever Sýrie – pozn. redakce Kominternetu) spolupracují‘, sloužili Erdoğanově neo-osmanské politice roky a činí tak i nyní. Co by se stalo, kdyby HTS nespolupracovalo s PYD? Je založení kurdského státu v Sýrii začátkem a koncem všeho?
Nebo otázka zní: Pokud HTS, al-Nusra, al-Káida, ISIS, FSA nebo jejich deriváty vstoupí z východu od Eufratu, vystěhují se z Golanských výšin, celou Sýrii vezmou do krvavého chalífátu a velitelé džihádistů řeknou ‚Turci jsou naši přátelé‘, vydechneš úlevou?
Našli by se takoví, kteří by Stavebnictví, potravinářství, energetika, textil, automobilové monopoly, banky… Ti nejsou Turecko, to jsou ti, kdo vykořisťují Turecko.
Třída kapitalistů se nestará o národy, chce vykořisťování, drancování, snadnou mobilitu, chce dělníky rozdělit. Takových je v Sýrii mnoho.
Nyní je třeba být zcela proti tomuto procesu a zabránit legitimizaci této ostudy. A pak? Boj bude pokračovat.
Tento boj je proti imperialismu, proti reakcionářství, proti vykořisťování. A ten neskončí!
Vybrala, přeložila a upravila: Redakce Kominternetu