Stav komunistického a dělnického hnutí v Řecku v souvislostech nedávných parlamentních voleb

V neděli 21. května 2023 se v Řecku po čtyřech letech uskutečnily v řádném termínu parlamentní volby. Vítězství obhajovala pravicová strana Nová demokracie, která dosud vládla s podporou nadpoloviční většiny parlamentu. Voleb se účastnilo 60.94% voličů, což odpovídá zájmu řeckého občana o volební klání v posledních letech, přestože je účast ve volbách stále povinná. Je to spíše mírně nižší procento než obvykle. Zákon však definuje řadu výjimek, volební knížky již byly zrušené a účast se prakticky nekontroluje.

Tabulka s výsledky voleb:

Všeobecný komentář volebního výsledku

Volební výsledek byl i nebyl překvapením. Nová Demokracie je samo sebou spokojená s vítězstvím, ale chybí ji pět křesel k samostatné vládě. Dobře ví, že v takovém případě není třeba se dělit, a tak využila možnosti řeckého volebního zákona a požádala prezidentku republiky, aby byly vypsány nové volby s cílem získat většinu. Prezidentka, která je nominantkou Syrizy, tedy strany proklamující se jako lidová, demokratická a marxistická strana, souhlasila a další kolo voleb se uskuteční 25. června 2023. Je reálné očekávat, že v těchto volbách ND ještě posílí.

Syriza, která v roce 2015 vyhrála triumfálně volby, a v referendu, které se týkalo bankrotu Řecka, se za ní postavilo přes polovinu občanů, se propadá stále hlouběji nejenom procentuálně, ale také do beznaděje. Opět se ukazuje (nyní na příkladu Řecka, ale za poslední více než stovku let v různých částech světa), že oportunistická levice, že kapitalismus s lidskou tváří, socialismus parlamentní cestou je pouhou chimérou. V její přístupy výrazně upadá důvěra a úplně vyprázdněná Syriza si s tím neví rady, protože její politika i historie nedávají šanci na lepší výsledek. I kdyby nakrásně lepší výsledek Syriza získala, neznamenalo by to žádné zlepšení života pracujících.

Tradiční socialistická strana PASOK žije ze své minulosti a donedávna (do přijetí memoranda v roce 2010) jistě dominantní hráč řecké politické scény žije ze zašlé slávy a volí ji ne úplně malá skupina nostalgiků vedená idealizovanou vzpomínkou: “za nás bylo dobře”. Nakonec dlouhodobá vláda PASOKu má ohromný podíl na tom, jak Řecko vypadá dnes, jak se tam lidem žije, jaká je struktura ekonomiky, jak je na tom země geopoliticky, jak se změnila krajina, mentalita, sociální vztahy.

Do parlamentu se nedostala strana předního ekonoma Varoufakise, kterého bychom mohli přirovnat k Iloně Švihlíkové. Varoufakis na sebe výrazně upozornil poté, co premiér Tsipras v roce 2016 po referendu o bankrotu Řecka podepsal i přes vůli 60% občanů všechny podmínky dalšího memoranda a uvrhl pracující v Řecku do kolosálních ekonomických strastí, které přetrvávají dodnes. Tehdy Varoufakis odešel z vlády, prohlásil, že se jedná o zradu a Syrizu rovněž opustil. Bohužel jeho elitářská politika, zahleděnost do sebe sama, víra, že vše mohou vyřešit intelektuálové, že nepotřebuje žádné hnutí, zanechala jeho stranu (Mera25) mimo parlament.

Do sněmovny se ještě dostala strana Řecké řešení (Elliniki lysi), kterou vede nacionalista, klerikál, populista a šmelinář Kiriakos Velopoulos, který je známý proto, že ve vlastním televizním vysílání nabízí léky “starověkých” receptur, dopisy Ježíše Krista a podobné nesmysly, ale mnozí starší lidé na tento typ “historického odkazu” reagují.

Do parlamentu se také nedostaly – a to je samozřejmě velice pozitivní – krajně pravicové, nacionalistické, fašistické a fašizující strany jako Zlatý úsvit (Chrysí avgí), Laos a další menší uskupení.

Největší nárůst hlasů i procent zaznamenala KKE a z tohoto úhlu pohledu je jasným vítězem.

Komunisté v Řecku

Komunisté byli již před volbami reálně optimističtí. Několik týdnů před celostátním volebním kláním zvítězilo studentské komunistické uskupení ve volbách do studentských samospráv vysokých škol a univerzit, a to již po druhé za sebou. Výrazně narůstá vliv komunistů v odborech. Všichni soudruzi účastnící se voleb potvrzují, že během kampaně byli velice pozitivně přijímáni i těmi, kteří proklamovali, že KKE volit nebudou, protože se rozhodli jít tzv. cestou reálného řešení.

Za vzestupem hlasů komunistů rozhodně nestojí rozhodnutí typu: “je hůř, budu volit komunisty.” To ani omylem ne, i když u nás se někdy proklamuje, že to je cesta, nebo alespoň (planá) naděje. Za nárůstem nejenom volební, ale také, a hlavně, akční síly, stojí tří základní pilíře: 1. ideologická a teoretická důslednost, ze které potom vyplývá i důslednost praktické politiky, 2. systematická, dlouholetá práce v třídním odborovém hnutí. Zde poznamenejme, že do parlamentu se dostali tři odboroví předáci, tedy ti, které lidi znají, vědí, jak reagují v kritických situacích, jaké jsou jejich každodenní postoje. Řečtí odboráři zaznamenali v uplynulých letech několik zářezů na pažbě v podobě odborových úspěšných stávek pracujících v kurýrních službách, v umělecké sféře, ale také v námořní dopravě. Role třídních odborů byla v každém z nich naprosto zásadní a určující. Do třetice, systematická práce v mládežnickém hnutí, která se již otiskla i aritmeticky ve výsledku voleb. Pokud by volili občané do 25 let, komunisté by měli 30% a byli by vítěznou stranou (!).

Co z toho vyplývá?

Komunistická strana Řecka a její politika potvrzuje, že se nemůže stát žádný zázrak, že krásné řeči, různí elitní líbiví politici, nic nepřinesou, snad kromě chvilkové úlevy, když plamenně řeční v parlamentu nebo na náměstí. Jedinou možností, jak si lid může pomoci je, že si bude vládnout sám, že se o tuto změna rozhodujícím způsobem zasadí. Zároveň, že se bude vzdělávat, aby k tomu mohlo dojít. V jedné z předvolebních debat dostal generální tajemník strany Dimitris Koutsoumpas dotaz: “A co když vyhrajete?”  S. Koutsoumpas odpověděl se smíchem, že to je úplně teoretická otázka, že kdyby bylo vítězství komunistické strany na spadnutí, tak už by to každý cítil dávno před volbami, že to by znamenalo, že rozhodující část řeckých pracujících chce a je připravená na změnu společensko-ekonomického systému a taková situace není. Ale dodal, KKE rozhodně usiluje, aby se tak stalo.

Kvantitativní i kvalitativní posun KKE je důležitý pro všechny komunisty i veškerý lid v celé Evropě a přilehlých regionech.

P.S. Volby 25. června patrně s výsledkem zamíchají. V Řecku není možné volit kdekoliv, ale pouze tam, kde je občan evidovaný. Toto místo není možné během měsíce zvolit. Ti, kteří se musejí přesunovat na větší vzdálenosti, jsou více méně z volební účasti diskvalifikovaní a to je nevýhodné pro strany, kde se shromažďují lidové hlasy. Ale řečtí komunisté dobře vědí, že ztracený je jenom ten boj, který se vzdá předem.

Redakce