Autor: Ángel Chávez Mancilla
Bertolt Brecht prohlásil: „Ti, kdo jsou proti fašismu, aniž by byli proti kapitalismu, kdo naříkají nad barbarstvím, které barbarství plodí, jsou jako ti, kdo chtějí sníst svůj kus hovězího, ale nechtějí, aby bylo hovězí poraženo.“
Německý spisovatel tak jasně uvedl, že skutečný antifašistický boj znamenal svržení kapitalismu, který je základem fašismu.
Osmdesát let po porážce fašismu a vítězství Sovětského svazu a jako pocta antifašistickým bojovníkům je nutné tento koncept promyslet a přehodnotit, protože mnozí jej mylně používají jako prostředek ke kritice nebo diskreditaci politik považovaných za „reakční“. Toto použití přehlíží skutečnost, že v éře imperialismu nebo parazitického kapitalismu je každá kapitalistická vláda v podstatě reakční a staví se proti revolučním změnám ve společnosti.
Existují tací, kteří návrat fašismu ohlašují již po celá desetiletí, což je mylné. Trivializují koncept fašismu a jednají nezodpovědně, přispívají k politickému zmatku a podceňují barbarství, kterým trpěly národy Sovětského svazu a Evropy pod touto formou buržoazní nadvlády. Je správné nazývat buržoazní vlády, které se nedrží „progresivní“ politické agendy, fašistickými? Jsou buržoazní vlády, které se nedrží politiky „humanizace kapitalismu“, fašistické?
Obviňování vlády nebo určitých politických osobností z fašismu zvýhodňuje blok buržoazních politiků, kteří se prezentují nálepkami jako „progresivismus“ nebo „keynesiánství“, ale zároveň zastupují zájmy monopolů. Tento přístup naznačuje, že zatímco fašismus je nepřijatelný, kapitalistická vláda s „progresivními“ podtóny by byla tolerovatelná. Brechtova výše zmíněná úvaha se tak opět stává relevantní: je možné bojovat proti fašismu prosazováním jiné formy kapitalistické vlády, nebo je správnou cestou úplné svržení kapitalismu?
V poslední době se slovo fašismus používá také k popisu represivních akcí určitých vlád, jako by buržoazní stát nebyl ze své podstaty aparátem represe. Používá se také k popisu politiky územní expanze a vykořisťování národů, což jsou akce inherentní imperialistické dynamice, a nikoliv náležející výlučně fašismu. Tento termín se také volně používá k jeho spojení s rasistickou politikou, přičemž se zapomíná, že rasismus je nástrojem koloniální expanze kapitalistických zemí od 19. století.
Zkreslování konceptu fašismu je podporováno i ideologickým hnutím, na němž se podílela Hannah Arendtová a které propagovalo s cílem ztotožnit fašistické vlády se socialistickou demokracií SSSR koncept „totalitarismu“. Tuto trivializaci, podporovanou protisovětskými propagandistickými kampaněmi, zneužila buržoazie v zemích jako je Polsko, Ukrajina, Litva, Gruzie, Lotyšsko a Slovensko (nevíme, proč je v článku uvedeno Slovensko, ale zcela jistě do seznamu zemí náleží po schválení antikomunistické novely trestního zákoníku ČR – text vznikl před přijetím novely – pozn. red.), k nařízení ilegalizace komunistických aktivit. Je třeba poznamenat, že to neznamená vzestup fašismu v těchto zemích, protože antikomunistická politika je také inherentní buržoazním vládám.
Další politický postoj tvrdí, že potlačení parlamentu a (buržoazní) demokracie jsou známkami vzestupu fašismu. I toto je nepravdivé, protože buržoazní diktatura, aniž by byla fašistická, může potlačit fungování demokracie – řekněme to bez obalu, „buržoazní demokracie“. Je třeba si uvědomit, že pro ortodoxní marxismus demokracie neexistuje abstraktně, ale vždy má třídní charakter, ať už buržoazní nebo proletářský.
Jaká je tedy podstata fašismu? Je to nejvhodnější politický projev a forma pro konfrontaci s rostoucími revolučními silami, tedy jako prostředek k potlačení vnitřního třídního nepřítele. Zároveň byl fašismus využíván kapitalistickými zeměmi ke konfrontaci s jinými opozičními kapitalistickými státy, což vyžadovalo masivní spojení lidových sil s buržoazními zájmy.
Dnes nečelíme vzestupu revolučních sil, které by se snažily svrhnout buržoazní státy za účelem vybudování socialismu. Buržoazie proto prozatím nemá potřebu používat fašismus jako formu vlády.
Další otázkou k přehodnocení v souvislosti s fašismem je, jak mu čelit. Historická zkušenost mezinárodního komunistického hnutí nám zanechala vzorec pro aplikaci taktiky lidové fronty jako prostředku boje proti fašismu, která spočívá ve spolupráci mezi komunisty a „progresivními“ buržoazními silami.
Výsledek této spolupráce však komunisty nepřiblížil k nastolení socialistických vlád. Naopak, tato taktika vedla komunistické organizace k oslabení jejich aspirací na radikální transformaci společnosti a k posunu strategického horizontu socialistické demokracie ve prospěch zachování buržoazní demokracie jako menšího zla proti fašismu.
Ti, kteří po celá desetiletí mylně předpovídali vzestup fašismu, aniž by se odvážili zpochybnit moudrost či chybnost antifašistické taktiky lidové fronty, si nyní přejí opakovat historii jako frašku a vyzývají revoluční organizace usilující o svržení kapitalismu ke spolupráci s „méně reakčními sektory buržoazie“, a proto odložit aspiraci na socialistickou společnost ve prospěch obrany buržoazní demokracie. Antikapitalistické síly, které tvoří pravou levici, se tak dostávají do pasti podřizování se kapitalistickým vládám.
Dnes nedochází k žádnému vzestupu komunistického hnutí, které se buržoazie snaží potlačit pomocí fašismu. Je seriózní nazývat vlády Trumpa, Bolsonara, Milei nebo podobných fašisty? A ještě více, je správné, aby ti, kteří si přejí svrhnout kapitalismus, podporovali progresivní buržoazní vládu proti Bolsonarovi, nebo aby se postavili na stranu Bidena kvůli odporu k Trumpovi?
Podle Brechta je předložení nebo odložení programu revoluční transformace společnosti ve prospěch zachování určitého typu vlády a domnívání se, že revolucionáři mají buržoazní síly jako své hlavní spojence v antifašistickém boji, chybné a absurdní, protože je to totéž, jako říkat, že by se mělo bojovat proti fašismu, aniž by se bojovalo proti kapitalismu.
Původně publikováno v La Jornada (mexický deník s masovým vlivem, který je považován za levicový – pozn. red.)
newworker.us
Zdroj: https://www.idcommunism.com/2025/06/rethinking-fascism.html
Vybrala, přeložila, upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu