Babiš a Fiala – jeden za 18, druhý bez dvou za 20. Fiala pokračuje na stejné trati
Nový předseda vlády ČR Fiala hodil do studené vody všechny, kteří v sobě živili naděje a iluze, že s novou vládou nastanou nějaké změny k lepšímu (my jsme je neměli, ale řada lidí v ČR objektivně ano). Náhle zapomněl na předvolební proklamace, že nová vláda je připravena lépe než skautský oddíl a všechno bude jinak a lépe. Raději ihned v úvodu neváhal jasně prohlásit, že doba, která nás čeká, bude jedním z nejhorších období v dějinách ČR a nemáme nic moc očekávat. Zajímavé tvrzení – zejména s ohledem na projevy bývalých členů či podporovatelů ODS V. Klause a A. Babiše z minulosti, v nichž prohlašovali současnou dobu za nejúspěšnější v historii.
Na mezinárodní úrovni, hlavně v rámci EU, nebylo možné, aby byla zažehnána, oddálena nebo překonána krize systému (kapitalistická krize). Konjunktura, která následovala poslední krizi z let 2008-2010, byla neduživá a stála jedině a pouze na dalším zvyšování produktivity práce a vykořisťování pracujících. V celé EU soukromý i veřejný dluh rapidně narostl, přičemž nové technologie, místo aby byly využity ke zlepšení života, se stávají každodenní zátěží. Nový předseda vlády řekl, že ČR přežívá ze dne na den. Ale nutno přiznat, že každá vláda, všichni představitelé kapitálu v ČR od 90. let minulého století směřovali tímto směrem. Jejich jablkem sváru nebylo nic jiného než boj, která část kapitálu shrábne větší balík. Kapitalistickou konjunkturu zajišťují ti, kteří následně platí účet za krizi – dělníci, zaměstnanci a další lidové vrstvy. Děje se tak prostřednictvím zvyšování produktivity práce, navyšováním soukromého a veřejného dluhu, rozkulačením veřejného majetku. Pracující nesmějí skočit na lep planým slibům, že na konci roku uvidí první pozitivní výsledky politiky nové vlády. Jedná se o populistické sliby, čímže vlastně pokračuje v taktice předešlé vlády.
Nesmí zůstat u komentářů úrovně Babišových a Fialových lingvistických schopností. Fialova vláda bude pokračovat v daňových úlevách pro velký kapitál a nadnárodní společnosti, přičemž bude dál zvyšovat přímé i nepřímé zdanění lidových vrstev. Podobný přístup lze očekávat v energetické politice EU, jejímž výsledkem je nárůst cen energií, bydlení a dalších základních potřeb. Bude pokračovat v politice podpory velkých podnikatelských subjektů ze státní pokladny. Většina lidí bude i nadále platit imperialistické mise NATO. Z jejich práce ukrojí – jako dosud – nemalý díl také neziskové organizace působící v zahraničí. Protože je zřejmé, že velká část populace začíná chápat podstatu EU coby reprezentanta nejsilnějších kapitalistických sdružení, slibuje Fiala, že mezi „spojenci“ nalezne ty ještě větší spojence, kteří podpoří český kapitál zainteresovaný v gigantickém obchodu s energií.
Vykořisťovaní a zbídačovaní si však nesmějí dělat iluze, že EU vyřeší energetickou krizi v jejich prospěch. Ani to nemá v plánu a zároveň je to právě politika EU, která jim dělá ze života neutáhnutelný balvan. Nakonec všechny předchozí vlády následovaly politiku EU, její zájmy a bude tak činit i Fialova vláda. Je to politika, kterou ve své podstatě podporují všechny strany napříč politickým spektrem, a která vede k energetické chudobě lidových vrstev. Mini podpora, o kterou vláda licituje v rozpočtu, nemůže ani zázrakem ulevit domácnostem, jež bojují o to, aby alespoň jakž-takž vyšly. Předložený návrh kompenzací spíše připomíná prvorepublikové žebračenky, jen méně dostupné. Tato podpora pouze přispěje k rozdělení chudoby, podpoří obchod s ní různých lichvářů a spekulantů, přičemž větší část státního rozpočtu je tvořena přímými i nepřímými daněmi zmíněné většiny obyvatel. Je téměř k smíchu, že ti, kteří celá desetiletí argumentovali proti jaderné energii, dnes zastávají názor, že je to jediná možná záchrana (jejich zájmů). Pracující v takovém případě musí požadovat, aby rozhodnutí nepřijímali pouze politici, kteří reprezentují různé pochybné zájmy, ale aby byl slyšet hlas také na kapitálu nezávislých vědců (což je při dnešním stavu věcí prakticky nemožné).
Vědecké přístupy musí být zásadní i v případě covidu-19. Nový předseda vlády, stejně jako bývalý a vůbec všichni ostatní politici kapitalistického světa prohlašuje, že je “realista” a že i my se od teď musíme naučit žít s tímto problémem. Kdo žije, žije, kdo zemře, zemřel. Stejnou politiku měla v podstatě i předešlá vláda. Tyto přístupy vedou k mnohačetným zbytečným úmrtím. Je to ta stejná politika, která rozvrtala veřejné zdravotnictví, která nedokázala postavit ani jednu nemocnici, která se nedokázala vyrovnat se současnými zdravotními potřebami populace, nedovedla vytvořit zdravotnická zařízení na velkých pracovištích a ve školách, jako to bylo běžné před půl stoletím. Zde je zřejmý “pragmatismus” propadu “ceny” lidského života, který se stal spotřebním zbožím. Poslední návrhy ministra zdravotnictví Válka udržet v určitých oborech mimo karanténu také zaměstnance, kteří budou mít pozitivní antigenní test, jsou toho dalším důkazem. Jaký bude další krok? Nucená práce nemocných „kvůli udržení kritické infrastruktury“? Humanismus v praxi vládnoucí kapitalistické garnitury – bez ohledu na barvy stranických triček (viz zahraniční podobné návrhy a realizace).
A tak Fiala podobně jako Švejk slibuje, že “uděláme vše, co bude v našich silách!“ a dušuje se, že povede Českou republiku mezi nejvýznamnější země světa. To prohlašuje v době, kdy se vše mění, v době hluboké krize, v prostředí vyostřených antagonismů mezi jednotlivými imperialistickými centry a uskupeními, v kontextu EU, která se vleče jak kůň na jatka. V této situaci chce, abychom věřili jasným zítřkům. Přitom z výšin minimálně dvaceti nejvyspělejších zemí světa v řadě různých ukazatelů ČR za posledních třicet let postupně padala a padá.
Je čas, aby pracující nespoléhali na pocit, že to ještě chvíli vydrží, ale aby se začali organizovat, byli navzájem solidární, aby nekompromisně požadovali vše, co jim bylo odebráno, ukradeno, vše, co jim doba, věda a technologie umožňují.