Nebudeme měnit svou rétoriku založenou na konkrétní historické zkušenosti a nebudeme klekat k pomníku „obětem masakru na Národní třídě 17. listopadu 1989“, protože stejným podvodem jako byl tento plánovaný převrat, puč složek StB a gorbačovské KGB byli podvodem domnělé oběti, tedy konkrétně „zabitý“ student Šmíd, nikdo jiný než agent-provokatér StB Zifčák.
A stejně jako byla tato „revoluce“ založena na podvodu, byla nechutným podvodem i slova o demokracii, cestě k blahobytu, o konci totality. Naopak byla dopředu plánovaném rozkradení republiky od počátku 90. let nastolena totalita kapitálu, diktát nejvyšší třídy, která kromě ekonomické a industriální destrukce provedla destrukci sociální a morální, dovršenou nejen privatizací, nejen nelegitimními církevními restitucemi, těmito krádežemi tisíciletí, ale i indoktrinací antikomunismem, religiózním tmářstvím a vylhaným výkladem našich dějin vychovávající ke kosmopolitismu a slabošství.
Míra demokracie je v polistopadovém režimu nejlépe poznat na svobodě být obětí ekonomického a sociálního nátlaku, nejlépe se pozná na konkrétních pracovištích, protože tam se projevuje svoboda větších či menších kapitalistů vykořisťovat. Kapitalistický převrat nám nadělil sociální i mravní bídu. Jedním z prvních kroků byla destrukce třídního a jednotného odborového hnutí, aby nebránilo v protilidovém postupu nenažraným kapitalistům odsud i zpoza našich hranic.
Nebudeme zde psát fráze o deziluzi z vývoje, ani o tom, že se vývoj nepovedl, zvrátil atd. Naopak. Žádné deziluze jsme neměli, ani v nich nežijeme dnes.
Na zkušenosti posledních třiceti let nezapomínáme. Nenechali jsme se koupit. Nejsme žluťácké odbory, nejsme uplacené odbory, nejsme zkorumpovaní ani naivní. Jediným lékem pro pracující našeho národa, pro mladé i pro seniory i pro nynější či budoucí nezaměstnané, je vyměnit kapitalistický systém za spravedlivý systém socialismu! Pokud nám má být výročí 17. listopadu 1989 v něčem poučením, pak v tom, co nechceme.
Sekretariát OS ČMS