Někdo to rád horké, někdo rohlík

V posledních týdnech proběhla řadou médií (např. https://www.e15.cz/byznys/rohlik-zmenil-zpusob-odmenovani-kuryru-ti-se-bouri-na-socialnich-sitich-1386778) zpráva o nesouhlasu zaměstnanců internetového supermarketu Rohlík.cz se změnami ve vyplácení řidičů rozvážejících objednané nákupy. Řidiči pracují na živnostenský list, jsou placeni podle počtu rozvozů denně a hodnocení zákazníků. Řidiči jsou se změnami, které firma považuje za motivační, vzhledem k tomu, že navyšují odměny špičkovým výkonům a snižují odměny těm méně „výkonným“, nespokojeni. Postižení řidiči vyjadřují svůj nesouhlas hlavně na sociálních sítích.

Tuto zprávu by bylo možné přejít bez povšimnutí. Nakonec, kolika lidí se týká? A jen ať se řidiči snaží, svůj nákup chci rychle a řidič na mě ještě musí být milý. Ale je na ní možné demonstrovat několik zásadních aspektů.

Práce na živnostenský list: pro zaměstnavatele je tento způsob výplaty dokonalý způsob jak ušetřit a nemít k zaměstnanci žádné povinnosti. Řidič si zajišťuje pojištění, často jezdí vlastním dopravním prostředkem, nemá nárok na dovolenou, na nemocenskou, na přesčasy, na stravenky, na zvyšování mzdy, je snadné ho kdykoliv vyhodit, nebo zvýhodňovat některé řidiče na úkor druhých. Neexistují pracovní úrazy. Nastavováním různých kategorií je možné zvyšovat produktivitu na úkor volného času, zdraví a bezpečnosti řidičů. Řidiči nemají prakticky žádnou možnost kolektivního odporu.
Řidiči se právem ozývají, že jsou podmínky pro ně nevýhodné a často nelidské, ale způsob jejich odporu, který se soustřeďuje na komentáře na sociálních sítích je mlácením prázdné slámy. Je na něm patrný stav hnutí pracujících, jejich uvědomění.

Abychom se předem vyhnuli komentářům o nutnosti šetřit v době krize a námitkám, že řidiči živnostníci nemusejí přijímat nevýhodnou práci, dodejme, že Rohlík.cz měl v loňském roce rekordní obrat. Ze 7,3 miliard Kč v roce 2020 téměř zdvojnásobil v roce 2021. Expanduje do zahraničí, kde realizuje miliardové investice. Celková hodnota firmy je dnes na 1,2 miliardách Kč. Podobně jsou na tom i ostatní e-prodejci s dodávkou jako Volt, Dáme jídlo a další. Jejich distributoři jsou placeni podle počtu rozvozů, velkou část zákazníkem zaplacené částky si nechá právě zprostředkovatel na úkor např. restaurace, která jídlo vyrobila.

Tento trend najímat zaměstnance „na vlastní zodpovědnost“ není skvělým nápadem Rohlíku.cz, ale je to rámec, který postupně zavedly evropské vlády na základě rozhodnutí EU, která nejenom tímto souborem zákonů jasně prezentuje, čí zájmy prezentuje.

Co s tím?

Pojďme si dát rohlík jinde. Na příkladu kurýrů a řidičů z Řecka si ukážeme, co je možné a proč je kurýrní systém realizovaný ve většině evropských zemí dalším účinným způsobem vykořisťování, i když formálně řidiči a kurýři nepatří se svými živnostenskými listy mezi dělníky, ba ani zaměstnance ve službách. Také je to jeden z prostředků, jak zvyšovat zisky zprostředkovatelských firem, mezi kterými vládne nelítostná konkurence a to zvlášť v době pandemie, která dala dodavatelským službám ohromný prostor pro zisk.

V Řecku byl až v minulém roce odhlasován zákon, který umožňuje zaměstnávat pracovníky na živnostenský list, zvyšuje podíl elastické práce a počítá odpracovaný čas na hodiny a ne na dny, jako tomu bylo dosud. Zákonu se říká Chatzidakisův zákon podle ministra práce pravicové Nové demokracie. Proti zákonu se dlouhodobě bouřili řečtí pracující i odbory, jeho odsouhlasení bylo výrazně oddáleno, ale nakonec byl přijat.

Na základě tohoto zákona největší rozvážecí firma německých zájmů, působící v mnoha zemích, E-food, rozhodla, že své už tak špatně placené zaměstnance, kteří byli přijímání na tříměsíční dohody, prostřednictvím pracovní agentury Man Power, museli používat své dopravní prostředky (hlavně motorky), zaměstná na živnostenský list. Konkrétně 15. srpna 2021dostal každý zaměstnanec sms zprávu, ve které stálo, že buď dotyčný přejde na živnostenský list, nebo je bez práce. V komunitě řidičů už to ale i tak vřelo. Výdělky byly nízké, ježdění za každého počasí, často na pochybných strojích, pronásledováni únavou a náročnou hustou dopravou řeckých měst, byly pracovní úrazy na denním pořádku. Situace pak kulminovala kolem poloviny září 2021, kdy jeden z mladých kurýrů přišel o život v dopravní nehodě, přičemž se odhaduje, že dopravní nedohoda, ve které je účasten kurýr se odehraje každé tři dny. Zaměstnanci E-food vešli do stávky za podpory třídní odborové organizace PAME (Bojová fronta všech pracujících) a odborů pracovníků ve službách a stravování. To se samozřejmě nestalo samo sebou. Někteří ze zaměstnanců byli členy odborů. Ve svých organizacích přijali rozhodnutí, že je třeba jít do stávky, ale většina kurýrů v žádných odborech nebyla. Bylo nutné je přesvědčit. A tak byla zorganizována a synchronizována informační kampaň a materiály zdůvodňující stávku. To se uskutečnilo během několika dní. V konkrétní den pak odboráři vyzvali k všeobecnému setkání všech zaměstnanců ve všech centrech rozvozu. Prakticky ve stejný moment po celém Řecku došlo k odhlasování stávky opět v celořeckém měřítku. Přirozeně, ani to nespadlo z nebe. Odboráři působili mezi zaměstnanci delší dobu, všichni znali jejich postoje a názory. Nejednalo se o žádné zaměstnance kanceláří, ale řidiče, jako všichni ostatní.

Na základě velmi úspěšné stávky, která se odehrála 22. 9., v předvečer rozsáhlé stávky a demonstrace naplánované na 24. 9., na níž přislíbili účast i kurýři a řidiči jiných distributorů, ale také řada dalších odborářů z příbuzných oborů, vedení firmy E-food přijalo hlavní dva požadavky: všech 2016 zaměstnanců firmy dostalo smlouvu na dobu neurčitou (!) a firma rozvázala smlouvu s Man Power. I přesto se následujícího dne odehrála demonstrace, kde tisícovky motorek řeckých rozvozců, kurýrů a dodavatelů na motocyklech zablokovalo Athény, spolu s nimi další větší i menší řecká města. Důvodem bylo, že se jedná pouze o částečný ústupek, zápas nekončí a konečným cílem je odvolání Chatzidakisova zákona.

Následně se zaměstnancům E-food a dalších podobných firem podařilo založit odborovou organizaci v Athénách, Soluni, Patře i jinde. Členem odborů nemohou být vedoucí pracovníci firem. Jejich hlavní požadavky jsou:

Zaměstnavatel musí poskytnout služební mobil a motorku
Zařazení zaměstnání do kategorie „těžká a nezdravá povolání“
Všichni zaměstnanci musí dostat zadarmo od zaměstnavatele ochranné pomůcky (např. přilby, rukavice, bundy na motorky)
Každý nový zaměstnanec musí dostat smlouvu na dobu neurčitou
Musí být zrušen systém hodnocení řidičů na základě individuálních výkonů
Musí být stanoven počet kilometrů, které každý řidič může ujet, aby se omezila nehodovost
Nesmí být přijat žádný kurýr/řidič na živnostenský list

Výsledek se brzy dostavil: již 16. 11. potvrdilo ministerstvo práce požadavek zaměstnanců o tom, že zaměstnavatel musí poskytnout ochranné pomůcky svým zaměstnancům.

Shromáždění, demonstrace a další aktivity odborů se uskutečňují pod centrálním heslem „Jsme pracující, ne spolupracující.“

Ještě třeba dodat, že vítězná stávka kurýrů a řidičů byla velmi pozitivně přijata řeckou veřejností a dodala sebevědomí řadě dalších odborových organizací. V následujícím období proběhly další významné stávky, které např. donutily nadnárodní holding čínských zájmu Cosco, aby přijal požadavky přístavních dělníků.

Co z toho vyplývá pro Rohlík.cz?

Pro jeho zaměstnance, že upřímné lkaní na sociálních sítích nezmůže nic. Pokud pracovníci (zaměstnanci nebo živnostníci) skutečně požadují změny, je třeba se zorganizovat a sjednotit. Problémem je tristní stav odborového hnutí v ČR. Jasně se ukazuje – dokládá to snaha diskreditovat, oslabit, perzekuovat odborové hnutí a odboráře – že právě zorganizovaní pracující jsou Achillovou patou každého zaměstnavatele. Tudy vede cesta, pokud chtějí zaměstnanci zlepšení svých pracovních podmínek. Zde je třeba vznést otázku, kde stojí odborová sdružení v případě řidičů a kurýrů a zda jsou jejich funkcionáři případně připraveni dát kůži na trh, zda se vůbec snaží vstoupit do kontaktu s výše jmenovanými pracujícími. Jediné sdružení, které na sociálních sítí propaguje nutnost sjednocení a vstupu do odborů, je Odborové sdružení Iniciativa pracujících (https://iniciativa.noblogs.org/) patřící k anarchistickým odborům IWW. Ale i jejich aktivity se omezují na posty na sociálních sítích, což vzhledem k jejich zájmovému a politickému charakteru nepřekvapuje a nedává kurýrův výraznější šance na posun kupředu

Kde jsou politické subjekty, které proklamují podporu pracujícím, v jejich slovníku často označovaným jako „obyčejní lidé“. V Řecku se ukázalo, že dokáží být dost neobyčejní…

Kde byly, když se v parlamentu a předtím v Bruselu hlasovalo o zákonech válcujících vybojovaná práva a potřeby pracujících, elastickou pracovní dobu, švarcsystém, počítání pracovní doby na hodiny apod.?

Poučení ale plyne i pro zaměstnavatele: pokud se podaří pracujícím sjednotit, jasně a důsledně stát za svými požadavky, pak ani ten nejchytřejší marketér nevysvětlí, jak dokonalý je nový systém soutěže o výplatu.

Věra Klontza-Jaklová