22. července zveřejnili americký prezident Joe Biden a jeho viceprezidentka Kamala Harrisová „přehled faktů“ o amerických „opatřeních“ vůči Kubě. V prohlášení Bílého domu se uvádí, že Kuba je pro vládu Bidena a Harrisové „nejvyšší prioritou“. 9. března Bidenova tisková mluvčí Jen Psakiová prohlásila: „Politický posun na Kubě v současnosti nepatří mezi hlavní priority prezidenta Bidena.“ Reportérka NBC News Kelly O’Donnellová se jí 12. července zeptala, zda Biden po včerejších protestech na ostrově přehodnotil své priority ohledně Kuby. „Pokud jde o to, kam se řadí v pořadí podle priority,“ odpověděla Psakiová, „nejsem v pozici, abych to mohla nabídnout, ale mohu vám říct, že budeme úzce zapojeni.“
Nejde o prioritu, úzce zapojeni, jde o prioritu nejvyšší: záležitosti se od 9. března do 22. července rychle posunuly. Co přimělo vládu tandemu Biden-Harrisová soustředit se tak rychle na Kubu? Ráno 11. července vyšli někteří lidé na Kubě – zejména ve městě San Antonio de los Baños – do ulic, aby vyjádřili nespokojenost se sociálními a ekonomickými problémy, které způsobila americká blokáda a globální pandemie. Reakce na tyto události v Havaně a ve Washingtonu D.C. je poučná: kubánský prezident Miguel Díaz-Canel se doslechl o protestech, nasedl do auta a odjel 40 mil do San Antonio de los Baños, kde se setkal s lidmi; zatímco ve Washingtonu Biden využil protestu k výzvě ke svržení kubánské vlády. Nevládní organizace financované americkou vládou a kubánské americké skupiny spěchaly využít tohoto šílenství, vzrušené možností změny režimu na Kubě.
Večer 11. července se napříč Kubou shromáždily desetitisíce Kubánců k obraně svého revolučního procesu. Od onoho nedělního večera se Kuba zklidnila.
Nejvyšší tlak
Jedenáct dní po těchto událostech Bidenova vláda oznámila svá „opatření“ pro ostrov. Existují dva druhy tlaku, který vláda Spojených států zosnovala: zpřísnění blokády a lži.
Bidenova vláda prohloubila americkou blokádu, která je v platnosti od roku 1960. Mezi prvky tohoto prohloubení patří pokračující zákaz svobody lidí ve Spojených státech vyplácet peníze příbuzným a přátelům na ostrově. V říjnu 2020 si Spojené státy vynutily uzavření 400 kanceláří Western Union na Kubě. Tímto aktem odepřely Spojené státy Kubě 2 až 3 miliardy dolarů v ročních úhradách (Kuba nepatří mezi 10 nejvýznamnějších latinskoamerických zemí, které na takovém příjmu závisejí).
V prosinci 1950 americká vláda vytvořila Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC), který spravuje sankční programy. Sankce jsou klíčovým prvkem „maximálního nátlakového“ tažení americké vlády proti jejím protivníkům. Seznam OFAC zaplňují kubánské banky a kubánské podniky, jakož i představitelé kubánské vlády a podniky a úředníci z dalších asi 30 zemí. V „přehledu faktů“ se americká vláda zmínila o přidání „jednoho kubánského jedince“, konkrétně kubánského ministra obrany. Je obviňován z „napomáhání potlačení pokojných, prodemokratických protestů na Kubě“. Termín „represe“ se používá volně. V roce 2020 zabili policisté ve Spojených státech 1 021 lidí, téměř tři lidi denně. Státní násilí takového rozsahu neexistuje nikde na světě, natož na Kubě.
Kdo je Álvaro López Miera?
Álvaro López Miera je kubánský ministr obrany, který tuto funkci převzal v dubnu 2021. V roce 1957, ve věku 14 let, López Miera odešel do Sierra Maestra, aby se připojil k rebelům proti diktatuře Fulgencia Batisty. Motivovali ho jeho rodiče, kteří byli ve španělské občanské válce partyzány a uprchli do Santiaga de Cuba, když byla Španělská republika v roce 1939 poražena fašisty. López Miera se směl účastnit Druhého frontu vedeného Raúlem Castrem, ale jen v resortu školství. Další dva roky učil sedláky v Sieře číst a psát.
Následně López Miera pracoval v kubánské armádě, dobrovolně se zapojil do protikoloniální operace Carlota v Angole v roce 1975 (kam se vrátil v roce 1987) a stal se součástí obrany Etiopie proti Somálsku v Ogadenské válce v letech 1977-78. Nyní je sankcionován americkou vládou.
Diplomacie lží
„Informační list“ příležitostně opakuje několik obvinění vůči Kubě, jež prostě nejsou pravdivá. Za prvé, americká vláda obviňuje Kubu ze „záměrného blokování přístupu na internet“. Toto obvinění vznáší nespočet zpráv, ale jejich důkazy jsou mizivé (například Otevřená observatoř pro sledování síťového rušení zjistila, že ke 23. červenci kubánská vláda zablokovala 86 webových stránek, z nichž mnohé byly financovány americkou vládou, stránky pro změnu režimu, zatímco Spojené státy zablokovaly 2 661 stránek); ve skutečnosti mnoho amerických internetových korporací – jako Zoom – brání Kubáncům v používání svých technologií. Za druhé, Bidenova administrativa opakuje fantazii o „sonickém útoku“ na americké diplomatické činitele v Havaně v roce 2017.
Po událostech z 11. července americká vláda rozeslala jednostránkové „Společné prohlášení o Kubě“ mezi členy Organizace amerických států (OAS), aby je přiměla odsoudit Kubu. Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodríguez Parrilla, který zveřejnil uniklý návrh na Twitteru, 21. července „intervenční manévry“ Spojených států s cílem „zesílit blokádu“ vůči Kubě ostře kritizoval.
24. července, poté, co byly obecně rozšířeny Bidenovy „přehled faktů“ a „společné prohlášení“, mexický prezident Andrés Manuel López Obrador prohlásil, že OAS ovládanou Washingtonem je třeba nahradit organizací, která není „lokajem nikoho“. Tyto komentáře zazněly v den narozenin Simóna Bolívara, v Latinské Americe známého jako Osvoboditel. Z přístavu Veracruz v Mexiku vypluly dvě lodě – Liberator a Papaloapan – naložené jídlem, léky a dalším zbožím na Kubu. Rusko poslalo dvěma letadly 88 tun zásob.
Nechte Kubu žít
23. července se na straně 5 deníku New York Times objevilo celostránkové prohlášení pod titulkem „Nechte Kubu žít“. Inzerát, který zaplatilo Lidové fórum, podepsalo více než 400 prominentů včetně Susan Sarandonové, Emmy Thompsonové, Noama Chomského, Marka Ruffala, Jane Fondové a Dannyho Glovera. (Mezi dalšími signatáři jsou i u nás známé osobnosti, mezi jinými bývalý brazilský prezident Lula da Silva, bývalý ecuadorský prezident Rafael Correa, Jeremy Corbyn, někdejší „ekonomický zázrak“ řecké Syrizy Janis Varoufakis nebo představitel americké organizace pastoři za mír Gail Walker; pozn. překl.) Byl to otevřený dopis Bidenovi, požadující, aby ukončil Trumpova „donucovací opatření“ a „zahájil proces ukončení embarga“.
Většina ze 193 členských států OSN učinila veřejná prohlášení na obranu Kuby před kampaní „maximálního tlaku“. V prohlášení 120 členů Hnutí nezúčastněných (NAM) „ostře odsuzuje mezinárodní kampaň organizovanou… s cílem destabilizovat Kubánskou republiku.“ NAM vyzvala k ukončení americké blokády.
Bílý dům dosud nereagoval ani na otevřený dopis, ani na prohlášení NAM.
Manolo De Los Santos a Vijay Prashad 30. července 2021
Manolo De Los Santos je badatel a politický aktivista. Deset let pracoval v organizaci programů solidarity a vzdělávání, aby zpochybnil režim Spojených států, který se vyznačuje nezákonnými sankcemi a blokádami. Manolo sídlí mimo Kubu už mnoho let a pracuje na budování mezinárodních sítí lidových hnutí a organizací. V roce 2018 se stal zakládajícím ředitelem Lidového fóra v New Yorku, pohybového inkubátoru dělnických komunit, který má budovat jednotu napříč historickými liniemi rozdělení doma i v zahraničí. Spolupracuje také jako výzkumník s Tricontinental: Institute for Social Research (Institut pro společenský výzkum) a je pracovníkem sdružení Globetrotter/Peoples Dispatch.
Vijay Prashad je indický historik, redaktor a novinář. Je to spisovatel a hlavní zpravodaj v Globetrotteru. Je hlavním editorem LeftWord Books a ředitelem Tricontinental: Institute for Social Research. Je to vysoce postavený pracovník v Chongyangském institutu finančních studií na čínské Renminské univerzitě. Napsal více než 20 knih, včetně knih The Darker Nations (Temnější národy) a The Poorer Nations (Chudší národy). Jeho poslední knihou je Washington Bullets (Washingtonské kulky) s úvodem od Evo Moralese Aymy.
Překlad Vladimír Sedláček