K ideologicko-politické konfrontaci na 22. mezinárodním setkání komunistických a dělnických stran a „triku“ o „protiruském“ a „proruském“ cítění.
Pokračuje diskuse o výsledcích Mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran (IMCWP) konaného v Havaně.
Některé síly a dokonce i buržoazní noviny se snažily interpretovat výsledky IMCWP svým vlastním prizmatem. Ruský list Nezavisimaya Gazeta tedy hovořil o „rozkolu v mezinárodním levicovém hnutí“ v Havaně kvůli ruské „zvláštní vojenské operaci“, jak ruská média označují válku na Ukrajině. První věc, kterou si lze všimnout, je zjevný spěch těchto novin nahradit i titul IMCWP nevýrazným a nevýrazným „mezinárodním levicovým hnutím“.
Ve skutečnosti však ruské buržoazní noviny tlačí do otevřených dveří, protože – jak KKE několikrát poznamenala – v rámci mezinárodního komunistického hnutí (ICM) probíhá v mnoha důležitých otázkách zuřivá ideologicko-politická konfrontace. Hovořili jsme o ideologicko-politické krizi v řadách ICM a také o potřebě jejího revolučního přeskupení.
Konfrontace v rámci ICM, jak KKE mnohokrát zdůraznila, má mnoho aspektů. Odehrává se například:
Mezi stranami, které podporují kooptaci komunistických stran do „širších levicových pokrokových aliancí“ a těmi, které bojují za zachování ideologicko-politické nezávislosti komunistických stran a posílení jejich vazeb s dělnickou třídou a lidovými vrstvami.
Mezi stranami, které zůstávají uvězněny ve staré strategii „stupňů k socialismu“ a podporují účast v buržoazní „levicové“, „anti-neoliberální“, „progresivní“ a „středolevé“ vládě v rámci kapitalismu, a ti, kteří odmítli účast v buržoazních vládách a zdůvodnění etap a boje za svržení kapitalistického barbarství.
Mezi stranami, které ztotožňují imperialismus výhradně s USA nebo některými mocnými kapitalistickými zeměmi Evropy či zahraniční agresivní politikou, a stranami, které vycházejí z leninského pojetí, že imperialismus je monopolní kapitalismus, nejvyšší a poslední stupeň vykořisťovatelského systému.
Mezi stranami, které se domnívají, že boj za mír je nerozlučně spjat s „multipolárním světem“, který by údajně zkrotil USA, pěstující iluze o údajně „mírové mezinárodní architektuře“, kterou prosazují sociální demokracie a oportunisté, a stranami, které věřit, že kapitalistický svět nelze „demokratizovat“, že nemůže uniknout z válek bez ohledu na to, kolik „pólů“ má, a že je nutné posílit boj za svržení kapitalismu, za novou, socialistickou společnost.
Mezi stranami, které považují Čínu za zemi „budující socialismus s čínskými rysy“ a stranami, které věří, že socialismus má zásady, které byly porušeny v Číně, kde nyní převládly kapitalistické výrobní vztahy; že se jedná o zemi moderního kapitalistického světa, který ve skutečnosti soutěží se Spojenými státy a ohrožuje jejich nadvládu v imperialistickém systému.
Existují také další závažné záležitosti, o kterých se v IMCWP vede tvrdý ideologický boj, včetně otázky imperialistické války na Ukrajině po nepřijatelné ruské invazi. Takže sólokapr Nezavisimaya Gazeta, že došlo k „rozkolu v mezinárodním levicovém hnutí“, se ukazuje jako kobylí hnízdo. Pokud jde o postoj stran, které se označují za „levicové“, zde stojí za zmínku, že europoslanci „levicové“ strany SYRIZA spolu s pravicovou Novou demokracií (ND) a sociálně-demokratickým PASOKem hlasovali v Evropském parlamentu pro vytvoření „mechanismu vojenské pomoci Ukrajině“. V minulosti SYRIZA také podporovala rozšiřování základen USA-NATO v Řecku a přistoupení nových zemí do NATO, což jsou záležitosti, proti kterým se KKE stavěla proti.
Co se stalo v Havaně?
Během IMCWPs se usiluje o formulování společných postojů, které, je-li to možné, jsou vyjádřeny prostřednictvím přijetí „Závěrečného prohlášení“. Tento dokument samozřejmě zůstává výsledkem ideologické konfrontace a sloučení názorů. Nicméně každý, kdo si přečte konkrétní dokument 22. IMCWP (http://www.solidnet.org/article/22nd-IMCWP-Final-Declaration-of-the-22nd-International-Meeting-of-Communist-and-Workers -Strany/) uvidí, že je bez problematických analýz „etap“, podpory „levicových a progresivních vlád“, „boje proti neoliberalismu“, který zastiňuje boj proti kapitalismu, „multipolárního světa“ atd. Místo toho zdůrazňuje společnou linii boje KS proti kapitalismu na podporu bojů dělníků a lidu a také cestu k vybudování nové, socialistické společnosti.
IMCWP zároveň poskytuje každé straně příležitost vyjádřit svůj postoj svým příspěvkem a rovněž předložit či podpořit usnesení k různým otázkám.
Navzdory rozdílným přístupům vyjádřeným v příspěvcích stran na 22. IMCWP o válce na Ukrajině tak Závěrečná deklarace 22. IMCWP obsahuje konkrétní odkaz na situaci na Ukrajině, o které se Sekce mezinárodních vztahů ÚV Komunistická strana Ruské federace (CPRF) se ve své odpovědi na Nezavisimaya Gazeta vyhýbá zmínit. Odkaz zní takto:
“3. V důsledku rostoucí agresivity imperialismu a probíhající geopolitické rekompozice čelíme nové eskalaci závodů ve zbrojení, posilování a rozšiřování NATO, vzniku nových vojenských aliancí, zhoršování napětí a vojenských konfliktů, jako např. jeden na Ukrajině, oživení fašismu v různých částech světa a ‚studená válka‘ a hrozba jaderného konfliktu, kterou musíme odmítnout.“
Dále byla předložena dvě usnesení. První z nich navrhla Ruská komunistická dělnická strana (RCWP), KPRF a Komunistická strana Ukrajiny a ospravedlňovala a podporovala ruskou invazi a reprodukovala „antifašistické“ záminky používané ruskou buržoazií, aby skryla své aspirace. Ten druhý navrhl Svaz komunistů Ukrajiny (a nikoli KKE, jak tvrdí D. Novikov, místopředseda ÚV KPRF v článku Nezavisimaya Gazeta). Tato rezoluce, která odhaluje imperialistický charakter války, odsuzuje reakční vládu Ukrajiny i cíle ruské buržoazie a byla podporována KKE.
K útoku proti KKE
Sekce mezinárodních vztahů KPRF se ve svém pokusu bagatelizovat důležitost konkrétní rezoluce zdůrazňující imperialistický charakter války připojuje k autorovi článku publikovaného v Nezavisimaya Gazeta. Oba se uchylují k „pohodlnému“ tvrzení, že „téměř žádná“ ze stran, které jej podepsaly, si „neužívá prestiže ve své zemi“. Ve stejném duchu se o několik dní dříve G. Afonin, místopředseda ÚV KPRF, v rozhovoru pro Radio Aurora vyjádřil hanlivě o KKE, když řekl, že má pouze 10 poslanců a dostává 5–6 % v volbách, přemýšlel o „rozsahu svého vlivu ve společnosti“ a dodal, že „propásla mnoho příležitostí ke spojení levicových a progresivních sil“ v Řecku.
Výše uvedené ukazuje, že se zdá, že KPRF měří „vliv“ jiných komunistických stran, které se opírají o čistě buržoazní parlamentní kritéria, jako je počet poslanců nebo procento voličů, zatímco je dobře známo, že procento voličů revoluční strany bojující o svržení kapitalismu je dosaženo tvrdým úsilím v podmínkách diktatury kapitálu. Historický vývoj i nedávné dění nás navíc měli naučit, že komunistické strany, které nemají žádné vazby na dělnickou třídu, dělnicko-odborové hnutí a boje dělnické třídy země a jejichž činnost je omezena pouze na parlament, mohou přes noc zmizet, a to se děje bez ohledu na jejich vysoké procento voličů nebo velký počet jejich poslanců.
Místopředseda strany, která za 29 let své existence nijak zásadně nepřispěla k rozvoji odborového hnutí v Rusku a zejména v době, kdy jsou odboráři za své odborové jednání vězněni, např. jako prezident moskevského svazu kurýrů Kirill Ukrayinchev, by měl být méně namyšlený. Měl by studovat bohatou historii a činnost KKE, která stála v popředí bojů dělnické třídy, pracujících zemědělců a osob samostatně výdělečně činných a mládeže, což je skutečnost široce uznávaná v předchozím období kádry KPRF.
Jak měří CPRF svůj vliv v době, kdy při desítkách poslanců zapomněla na třídní boj a dosud se nezmohla ani na jediné slovo kritiky na adresu ruského prezidenta V. Putina, který opakovaně napadal vůdce Říjnové revoluce V.I. Lenina a bolševiky? Jak si nevšimnout, že téměř každý důležitý projev V. Putina byl posetý citáty z knih ruského filozofa a zakladatele ruského fašismu I. Iljina?
Pomluvy proti KKE ohledně „protiruských“ nálad
Na různých platformách sociálních médií podporujících KPRF je realita ještě brutálněji zkreslená. Tvrdí se, že na 22. IMCWP byly předloženy dvě rezoluce; jeden vyjadřující „proruské“ smýšlení, prosazovaný oběma ruskými stranami, a jeden vyjadřující „protiruské“ smýšlení podporované KKE.
Jak však z toho vyplývá, že jedno usnesení odráží „proruské“ a druhé „protiruské“ nálady? Jediným kritériem pro toto rozlišení je, zda každá rezoluce podporuje záminky a rozhodnutí ruské buržoazie v imperialistické válce chránící své vlastní zájmy.
Může rezoluce, která akceptuje, že děti ruského lidu by se měly stát potravou pro děla pro imperialistickou válku, aby lépe sloužily zájmům ruských monopolů, které se střetávají s euroatlantickými monopoly na Ukrajině o rozdělování surovin, úrodné půdy , nerostné bohatství, průmyslovou infrastrukturu, pracovní sílu a podíly na trhu nazývat „proruské“?
Navzdory skutečnosti, že tvrzení týkající se „proruského“ a „protiruského“ sentimentu jsou zavádějícím trikem, dalo by se logicky říci, že „proruské“ – v jazyce KPRF – je právě usnesení, které odhaluje a podporuje nezávislé zájmy dělnické třídy a lidových vrstev Ruska, na rozdíl od zájmů buržoazie země, jejích aliancí a imperialistické války.
Lze rezoluci nazvat „protiruskou“, protože se střetává se zájmy ruské buržoazie?
Takové zdůvodnění je hluboce chybné! Uvažujme následující: KKE ve svých prohlášeních a svých příspěvcích na IMCWPs především zastává postoj proti plánům a postoji řeckých buržoazních vlád – dnes ND a dříve vlád SYRIZA a PASOK – které v pořadí sloužit zájmům rejdařů, bankéřů, průmyslníků a dalších částí buržoazie uvěznili zemi v plánech imperialistických organizací NATO a EU. Může někdo, kromě nacionalistů, obvinit KKE z „protiřeckého postoje“, protože nesouhlasí s volbami řeckých buržoazních stran a odsuzuje je?
Když KKE mobilizuje proti americkým základnám a strategické dohodě s USA, nemobilizuje se proti lidu a dělnické třídě USA, jejichž boj ctí řečtí komunisté, kteří k nim přispěli prostřednictvím imigrantů této země.
Když KKE mobilizuje proti nákupu francouzských zbraní a strategické dohodě mezi Řeckem a Francií, činí tak proto, že se domnívá, že to zapojuje zemi do nových imperialistických intervencí a válek, např. v oblasti Sahelu, a ne proto, že by měl „protifrancouzské“ pocity. Naopak, KKE oceňuje historický přínos bojů dělnické třídy ve Francii od Pařížské komuny až po současnost.
Když se KKE mobilizuje na straně bojujících přístavních lodí v přístavu Pireus, který je ovládán čínským monopolem COSCO, není poháněn „protičínskými“ pocity, ale je orientován na potřebu podporovat boj pracujících. pro bezpečné pracovní podmínky, důstojnou mzdu, kolektivní pracovní smlouvy atd.
KKE, hlásící se k principu proletářského internacionalismu, stojí na straně národů a dělnické třídy všech zemí, proti zájmům a plánům buržoazie a imperialistických odborů. KKE zastává oboustranně výhodnou spolupráci všech zemí a národů a staví se proti jakémukoli projevu rasismu a jakékoli xenofobie.
Lež se nikdy nedožije stáří
„Lidé nikdy nelžou tolik jako po honu, za války nebo před volbami“, jak se říká a v našem případě platí minimálně poslední dvě podmínky. Někteří lidé, i z naší země, se snaží házet bahno na KKE s tím, že vyjadřuje „protiruské nálady“, protože zastává svůj principiální postoj proti imperialistické válce. Lež však nemá nohy, protože je známo, že KKE:
Během všech těch let odolala, zdůrazňovala a odsuzovala nebezpečí rozšíření NATO o nové země směrem k ruským hranicím. Odsoudila předchozí vládu SYRIZY, která uzavřela dohodu se Severní Makedonií pouze o jejím vstupu do NATO a EU. KKE rovněž odsoudila vládu ND, která předložila parlamentu k hlasování členství Švédska a Finska v NATO, pro které hlasovaly i ostatní euroatlantické strany ve jménu údajného „sebeurčení“ výše zmíněných zemí.
Všechny ty roky KKE odsuzovala a stavěla se proti obklíčení Ruské federace novými vojenskými základnami a jednotkami USA-NATO, včetně naší země. Před vypuknutím války zdůrazňovala, že tento vývoj vytváří sud s prachem.
Vyjádřila se proti hlídkování řeckého letectva nad vzdušným prostorem balkánských zemí, což je jednoznačně akce proti takzvané ruské hrozbě.
Všechny ty roky KKE odsuzovala a hlasovala proti obchodní válce a sankcím EU proti Ruské federaci v Řecku a Evropském parlamentu a zdůrazňovala, že tyto sankce postihují především lidové vrstvy, jako jsou zemědělci v naší zemi.
KKE zdůraznila, že takzvané oddělení EU od ruského zemního plynu se dokonale hodí jak pro závislost EU na velmi drahém americkém zkapalněném zemním plynu, tak pro podporu „zelených“ daní pro takzvaný zelený přechod.
KKE se postavila proti a odsoudila rozhodnutí EU a řecké vlády na začátku imperialistické války zakázat provoz ruských médií.
KKE se postavila proti a odsoudila rozhodnutí EU a řecké vlády na začátku imperialistické války zakázat u nás akce s kulturními organizacemi z Ruska.
Strany jako KPRF, které jsou ovlivněny nacionalistickými názory a plně podporují ideologické konstrukty buržoazie, jako je takzvaný Ruský svět, si samozřejmě nemohou pomoci, ale v odmítání záminek vidí „protiruské“ cítění v odmítání záminek využívané ruskou buržoazií a k tvrdému odsouzení jak euroatlantického imperialismu, tak ruské buržoazie.
Odpovídáme posledním odstavcem rezoluce předložené Svazem komunistů Ukrajiny, kterou KKE podpořila: „Je hanebné a zločinné, aby komunisté na celém světě sledovali vlády buržoazních zemí a pracovali pro zájmy svých národních buržoazií, podporovali ten či onen blok buržoazních zemí. Naším neměnným úkolem je pomoci dělníkům na celém světě uvědomit si, že imperialistické války nevedou k emancipaci práce, naopak ji ještě více zotročují; že v imperialistickém konfliktu nemá dělnická třída mezi vládnoucími kruhy žádné spojence, pouze nepřátele; že jejich přáteli jsou pouze proletáři, bez ohledu na to, jaké jsou národnosti. Povinností komunistů je přivodit konec kapitalismu jako takového, jak na národní, tak na mezinárodní úrovni: ukončit kapitalismus znamená ukončit války. Pro tuto vznešenou věc, komunisté celého světa, spojte se se svými proletáři!“.
Eliseos Vagenas,
člen ÚV KKE,
Vedoucí sekce mezinárodních vztahů ÚV KKE
Vydáno v Rizospastis – orgán CC KKE ve dnech 26.–27.11.22
(ze zdroje Idcommunism přeložil M)