Pokračujeme ve zveřejňování textů k 80. výročí osvobození, přesněji, slovy řeckých komunistů, Velkého antifašistického vítězství národů. Jedná se o projev generálního tajemníka ÚV KKE Dimitrise Koutsoumbase, v němž představuje originální pohled strany, jejích spolupracovníků a sympatizantů na 2. světovou válku a její kontext. Přístup KKE, založený na dlouhodobém důkladném studiu historie, se vymyká tradičním postojům dřívější, částečně i dnešní marxistické historiografie, ale odlišuje se také od názorů řady komunistických a dělnických stran. Dějinný pohyb, poučení z něj a z jeho studia dialekticky propojuje se současností a buducností.
Redakce
Úvodní projev Dimitrise Koutsoumbase, generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Řecka (KKE), na hybridním setkání (část účastníků přítomna osobně, část se připojuje na dálku, online – pozn. red.) Evropské komunistické akce, které se konalo v Berlíně 9. května 2025 na téma „80 let od Velkého antifašistického vítězství národů. Jeho závěry a význam dnes“:
Vážení soudruzi,
přesně před 80 lety zde v tomto městě, v Berlíně, vlála rudá vlajka, prapor prvního socialistického státu, Sovětského svazu, který byl triumfálně vztyčen na Říšském sněmu 1. května 1945 na znamení porážky tzv. „neporazitelných armád nacistického německého státu“. Německo se bezpodmínečně vzdalo za úsvitu 9. května 1945.
KKE vzdává hold všem, kteří bojovali a položili své životy za porážku fašismu a imperialistické Osy států, které ji v té době tvořily.
Ctíme a bráníme před do očí bijícím zkreslováním obrovský přínos Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) a Rudé armády, které nesly hlavní tíhu války, stejně jako komunistických stran po celém světě, jež vedly národně osvobozenecký a protiimperialistický boj. KKE je hrdá na to, že byla inspirací, organizátorem a životodárnou silou velké Národní osvobozenecké fronty (EAM).
Vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem a jeho spojenci bylo dosaženo díky:
- Úloze sovětské dělnické moci při vytváření a organizaci obranného štítu Sovětského svazu.
- Výhodám socializace výrobních prostředků a centrálního plánování ekonomiky.
- Vedoucí roli mas s dělnickou třídou v čele.
- Úloze Komunistické strany jako revolučního předvoje dělnické třídy.
To vše je obrovské historické poučení pro současnost i budoucnost revolučního hnutí.
Záchrana Sovětského svazu by nebyla možná, kdyby za 20 let po skončení občanské války, která následovala po Říjnové revoluci, neurazil obrovskou vzdálenost na cestě vědomě plánovitého socioekonomického a kulturního rozvoje, socialistické výstavby.
Sovětská epopej je odkazem pro všechny, kteří bojují za nastolení socialismu-komunismu. Nepatří vládám, jako je Putinova, pilířům ruského imperialismu, které zneužívají 9. květen k ideologickému posílení kapitalistické obnovy v SSSR, přivlastňují si oběti milionů komunistických mužů a žen a zatajují, kdo a z jakých důvodů vytvořil sovětský výdobytek.
Na druhou stranu se buržoazní třídy zemí euroatlantického imperialismu, NATO a EU, které se v současné době na ukrajinské půdě střetávají s ruskými kapitalisty o nerostné zdroje, energii, ropovody, úrodnou půdu, podíly na trhu atd., snaží ztotožnit SSSR s dnešním buržoazním Ruskem, které je jejich vlastním výtvorem. Snaží se tedy vymazat 9. květen 1945 z paměti, zkreslit jeho obsah a převrátit historickou pravdu odvoláním se na ruskou invazi na Ukrajinu. Jejich šílenství během posledních tří let války však nemůže zakrýt fakt, že na této cestě již byli, protože hanobení SSSR, Rudé armády a partyzánského hnutí je součástí jejich antikomunistické a antisocialistické propagandy již léta. Snaží se tak zakrýt organické spojení mezi zrůdností nacismu – fašismem a monopolním kapitalismem a velkou odpovědností všech buržoazních – liberálních a sociálnědemokratických – stran. Tuto úmyslnou špinavou kampaň vede kapitalistická unie evropských zemí, reakční Evropská unie, která ještě před válkou přejmenovala 9. květen na „Den Evropy“!
Drazí soudruzi,
KKE studuje svou historii a historii mezinárodního komunistického hnutí. Vyvozuje nezbytné a užitečné závěry, včetně těch, které se týkají příčin, podmínek a důsledků imperialistické druhé světové války.
Proto bych se zde na této aktuální akci Evropské komunistické akce rád krátce dotkl určitých otázek, které podle názoru KKE souvisejí se současnými ideologickými a politickými úkoly komunistických stran, v současných podmínkách zintenzivněných meziimperialistických rozporů a snahy buržoazních tříd ideologicky kooptovat národy do svých plánů.
ZA PRVÉ: Fašismus vychází z útrob kapitalistického systému a není pouze výsledkem formy hospodaření, jako je neoliberální politika, jak tvrdí oportunistické a sociálnědemokratické síly Evropy. Je to „nemoc“ kapitalistického systému a jako s takovou s ní musí být bojováno. Je to jedna z forem, které monopoly používají k výkonu moci. Obhajuje také kapitalistické vlastnictví výrobních prostředků, vykořisťování člověka člověkem. Zejména v podmínkách kapitalistické krize, chudoby, nezaměstnanosti a rozkladu buržoazních vládnoucích stran využívá buržoazie různými způsoby nacistické strany jako oporu pro své zájmy. Využívá nacisticko-fašistické aktivity, které svým extrémním nacionalismem a údajnou „solidaritou“ vrhají síť na lidové síly, nezaměstnané a zničené maloburžoazní vrstvy a kooptují je.
Proto KKE, s více než stoletou zkušeností, bojů a obětí pro lid a socialismus, zdůrazňuje potřebu stabilní ideologické a politické fronty proti jakékoli formě diktatury kapitálu, jako je nacismus a fašismus. Zdůrazňuje, že fašismus nikdy nebyl skutečným odpůrcem kapitalismu, ale spíše jeho projevem. Zdůrazňuje relevantnost toho, co napsal velký německý komunistický myslitel Bertolt Brecht: „Fašismu se lze bránit pouze jako kapitalismu, jako nejobnaženější, nejdrzejší, nejurážlivější a nejlstivější formě kapitalismu. Jak chce někdo říkat pravdu o fašismu, proti kterému se staví, když se nehodlá ozvat proti kapitalismu, který ho produkuje?“
ZA DRUHÉ: Matrice první světové války je stejná jako matrice druhé světové války a válek, které proběhly na Ukrajině a na Blízkém východě v desetiletích mezi koncem druhé světové války a dneškem. A touto matricí jsou kapitalistické výrobní vztahy, kapitalistický systém v jeho imperialistické fázi. V tomto kontextu buržoazní třídy stále využívají ve svých válečných plánech nacionalistické, a dokonce fašistické síly, jak vidíme u obdivovatelů Bandery a Azovských praporů na Ukrajině nebo u „Vyšší politické školy Ivana Iljina“, pojmenované po fašistickém filozofovi, na velké státní univerzitě v ruském hlavním městě.
Jak je již mnoho let známo, úsilí SSSR o vytvoření protihitlerovské fronty bylo marné. Teprve když se ve druhé světové válce (po bitvě u Stalingradu) obrátil vývoj situace, Británie a USA vytvořily protihitlerovskou alianci se SSSR. Tato aliance nezměnila povahu války. Zůstala imperialistická. A také zůstala nespravedlivá vůči mnoha silám v protihitlerovské alianci.
Věříme, že druhá světová válka byla spravedlivá pouze z pohledu SSSR, který bojoval za obranu dělnické třídy a socialistické moci, a z pohledu hnutí odporu, které bojovalo proti fašistické okupaci za přežití a pokrok svého lidu.
Pro Británii, USA a síly, které nesou vlastní odpovědnost za vznik a vzestup fašismu v Německu, byla válka nespravedlivá a imperialistická, protože jejím cílem bylo zachovat a rozšířit roli, kterou si v imperialistickém systému zajistily díky svému vítězství v první světové válce. Pro druhou stranu, samozřejmě fašistickou Osu, byla válka imperialistická a nespravedlivá, protože jejím cílem bylo převrátit rovnováhu sil nastolenou po první světové válce. Obě soupeřící imperialistické aliance soupeřily rovnocenně o zajištění svých zisků a geopolitických zájmů. Obě se dopouštěly závažných zločinů proti lidskosti. Například fašistická Osa byla v popředí masových poprav a čistek, ale USA a Británie bombardovaly Drážďany a použily jaderné zbraně v Hirošimě a Nagasaki bez jakékoli vojenské nutnosti, jen aby varovaly SSSR a vnutily svou vlastní politickou agendu poválečnému vývoji.
Pro všechny buržoazní síly, které se účastnily druhé světové války, to byla válka nespravedlivá! Tento závěr je obzvláště cenný dnes, kdy se různé buržoazní síly, od ruské vlády, která tvrdí, že bojuje proti ukrajinskému fašismu, až po německou sociální demokracii, která tvrdí, že bojuje proti rasistické, profašistické AFD, halí do pláště „antifašismu“ a snaží se skrýt skutečné dravé cíle válčících stran v imperialistické válce vedené na Ukrajině.
ZA TŘETÍ: Dnes se rýsují neopodstatněné paralely, které způsobují zmatek, protože vznikají nové globální konflikty.
Například někteří se snaží srovnávat dnešní Čínu se SSSR během druhé světové války, ačkoli je zřejmé, že v Číně již dlouho převládají kapitalistické vztahy a že nyní soupeří s USA o nadvládu v mezinárodním imperialistickém systému.
Jiní reprodukují rozdělení buržoazních států na „fašistické“ a „demokratické“, které je podle našeho názoru chybné a které se objevilo po 7. sjezdu Komunistické internacionály (KI). Zhodnotili jsme, že 7. sjezd KI svými směrnicemi zcela oddělil „moc“ finančního kapitálu od zájmů průmyslového kapitálu. Stejně tak zcela rozdělil kapitalistické státy na fašistické a demokratické. V důsledku tohoto rozdělení bylo spojenectví dělnického a komunistického hnutí s částí buržoazních sil a států povýšeno na ideologii a třídní připravenost proti opoziční třídě byla oslabena.
Dnes se v mezinárodním komunistickém hnutí nacházejí tací, kteří používají termín „fašistický“ k označení některých z nejsilnějších imperialistických mocností, jako jsou USA a EU, které „vyvážejí“ fašismus do jiných zemí. Po zvolení Trumpa v USA a jeho úzkých kontaktech s ruským vedením jsou zastánci tohoto falešného rozlišení samozřejmě ve stavu zmatku.
Ve skutečnosti rozdělení států mezinárodního imperialistického systému na ty profašistické a válečné štváče a ty „progresivní“ a „promírové“, skrývá základní příčinu vzniku a posilování fašistického proudu, která spočívá v samotném monopolním kapitalismu, a to i v rámci každé země. Navíc výzvy k vytváření „antifašistických front“ beztřídním směrem, tj. v aliancích bez kritérií sociální třídy, společně se všemi „pokrokovými a čestnými lidmi“, jsou v konečném důsledku pro komunistické hnutí škodlivé. Totéž platí pro různá takzvaná „antifašistická fóra“ a „antifašistické internacionály“ podporované buržoazními vládními silami. Tento postoj odzbrojuje části komunistického hnutí a dělnické třídy, vede je k opuštění jejich historického poslání a přijetí linie údajně „očišťující“ imperialismus od „fašistických sil“. V podstatě se ve jménu boje proti fašismu otevírá kluzký svah ke spolupráci s oportunismem, sociální demokracií a buržoazií nebo jejími částmi v každé zemi. Otevírá se tak cesta k přidávání se na stranu jednoho či druhého imperialisty, tj. dělnické hnutí se ocitne v situaci, kdy bude podporovat určité imperialistické síly v regionální nebo generalizované válce z důvodu, že ostatní jsou „fašistické“, a tím se třídní, dělnické a komunistické hnutí dostane pod falešnou vlajku.
ZA ČTVRTÉ: Problémy ideologické a strategické jednoty se projevovaly v celé Komunistické internacionále, pokud jde o povahu revoluce, povahu nadcházející války po nástupu fašismu v Německu a postoj k sociální demokracii. Rozpuštění Komunistické internacionály (květen 1943), navzdory problémům s jednotou, které měla, a bez ohledu na to, zda mohla být zachována či nikoli, připravilo Mezinárodní komunistické hnutí o centrum i potenciál koordinovaně rozpracovat svou revoluční strategii, aby se boj proti imperialistické válce a zahraniční okupaci proměnil v boj o moc, což je společným úkolem všech komunistických stran v národních podmínkách.
ZA PÁTÉ: Komunistické strany mohou využít životně důležitý prostor vytvořený vnitroburžoazními a meziimperialistickými rozpory k rozvoji své činnosti pouze tehdy, pokud mají jasné pochopení společné, protiodborové a protilidové povahy všech buržoazních frakcí a imperialistických aliancí a neodchylují se od cíle revolučního svržení kapitalistické moci. Musí si zachovat svou ideologickou, politickou a organizační nezávislost. Jinak zhorší a udrží rozdělení uvnitř dělnické třídy a jejích spojenců na protichůdné buržoazní a imperialistické tábory.
Vážení soudruzi,
Na závěr tohoto krátkého úvodního projevu jménem Komunistické strany Řecka bych rád zdůraznil, že naše strana nepodceňuje současné obtížné podmínky, negativní mezinárodní poměr sil ani krizi v mezinárodním komunistickém hnutí. Historie nás však učí, že národy mají sílu čelit obtížím a negativnímu poměru sil a mohou z nich vyjít vítězně! Výsledek války před 80 lety byl toho důkazem.
Pro ty, kteří dnes volí cestu kompromisu, cestu integrace do systému, by měla sloužit jako připomínka Leninova slova v novinách „Jiskra“, založených v roce 1900 během politického exilu zde v Německu [v Mnichově]: „Z jiskry vzplane plamen“, převzato z básně revolučního proděkabristy Alexandra Odojevského pro Alexandra Puškina.
Uprostřed bouře kontrarevoluce, imperialistických válek a kapitalistických krizí jsme dnes my, strany Evropské komunistické akce, vyzýváni k zachování této jiskry, protože budoucnost lidstva není kapitalismus, ale nový svět, socialismus!
Zdroj: In defence of communism, odkaz na původní článek zde
Vybrala, přeložila a upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu