Nedávný článek Kemala Okuyana, generálního tajemníka Komunistické strany Turecka (TKP), zveřejněný na portálu soL News Portal dne 2. srpna 2024.
Zde je realita: Válka klepe na dveře
Izrael chce konflikt v plném rozsahu. Jeho zájmy a fanatismus, který neustále živí, to vyžadují. Domnívá se, že se chopil příznivé příležitosti ke konsolidaci a rozšíření území, která obsadil.
Nemusí být veden konsensem v období před volbami, ale existuje dostatek důkazů o tom, že Spojené státy, které kalkulují s prolomením rostoucího vlivu Íránu a Ruska v regionu, také povzbuzují Izrael, aby vedl širší válku. Americké speciální síly a zpravodajské služby jsou již přímo zapojeny do války v Gaze, americké letectvo a námořnictvo pravidelně útočí na šíitské milice v Iráku a na cíle Houthiů v Jemenu a americké jednotky jsou nadále přítomny jako okupační síly v Sýrii, která je od roku 1948 ve válce s Izraelem.
Při posilování solidarity s odporem palestinského lidu je důležité mít na paměti, že napětí a konflikty nelze omezit na palestinskou otázku.
Blízký východ je jedním z regionů, kde konkurence a krize v rámci imperialistického systému zesílily a přivedly jej na pokraj velké trhliny. Skutečnost, že Gazané platí největší cenu tohoto konfliktu, nemění nic na skutečnosti, že jsme včera čelili stejně těžké bilanci v Iráku a později v Sýrii.
S rozpadem Sovětského svazu se strategické kroky USA vyvíjely v souladu s cílem usadit se v regionech, kde socialismus ustoupil, a zahrnout země, které si mohly užívat určitého prostoru pohybu spoléháním se na rovnováhu dvoublokového světa pod jeho vlivem. Z tohoto důvodu byl Irák napaden, Jugoslávie byla za tímto účelem rozbita, Írán byl s těmito cíli obléhán, Sýrie byla podle těchto výpočtů prolita krví a bývalé socialistické země byly s touto logikou postupně zapisovány do NATO.
Ve skutečnosti se v 90.letech 20. století a po roce 2000 americký imperialismus snažil dosáhnout více, než jeho klesající ekonomická převaha mohla unést. V některých případech dosáhla svého, v jiných narazila na zeď.
Na jedné straně odpor zmíněných zemí, na druhé straně protiamerické nálady, které se v různých podobách projevovaly mezi masami chudých lidí; na jedné straně postupné oživování ruského kapitalismu, který si po pokusu o „spolupracovat“ s USA uvědomil, že to není možné, a na druhé straně rostoucí konkurenceschopnost Číny, která ví, že čas je na její straně se stala hrozbou pro hegemonii USA.
USA se dnes snaží tento odpor zlomit na nejslabším místě a silněji se zapojit do nadcházející konfrontace s Ruskem a zejména s Čínou.
Historie imperialismu, zejména imperialismu USA, je plná chybných výpočtů. Kromě toho si americká administrativa uvědomuje, že blok, kterému čelí, nejedná s určitými zásadami a ideály a ideologickou důsledností, jako tomu bylo v Sovětském svazu. Ve skutečnosti neexistuje žádný blok. Mnoho velkých i malých kapitalistických zemí, které si myslí, že neustálé otevírání nových intervenčních oblastí USA a NATO po celém světě ohrožuje jejich zájmy, se vzájemně propojilo a s různými ideologickými orientacemi vytvořilo ozbrojené síly spojené s masami chudých lidí, jež jsou rozzuření na agresi USA a jejich spojenců. Je třeba uznat, že ačkoli se islamismus jeví jako síla Íránu, Hamásu a Hizballáhu, je také jejich slabou stránkou.
Co se tedy dnes stane? A jaké jsou rozměry problému, který se týká Turecka? Pojďme jeden po druhém.
1. Írán, který utrpěl řadu těžkých úderů a vážných slabostí ve své institucionální struktuře, nemá jinou možnost, než se pokusit kompenzovat ztrátu prestiže způsobenou neschopností ochránit důležitého hosta v Teheránu. To chce i Izrael.
2. Stejně tak Hizballáh, který je kvůli ekonomické krizi v Libanonu dlouhodobě zpochybňován, už nemá šanci ignorovat izraelské provokace.
3. Na druhé straně se Izrael rozhodl nasadit plné schopnosti své válečné mašinérie a své rozsáhlé zpravodajské sítě. Je třeba vzít v úvahu, že to bude mít na některé prvky odrazující účinek a v některých zemích může dokonce způsobit vážné vnitřní problémy.
4. Izrael je odhodlán netolerovat žádnou palestinskou autoritu, nemluvě o nezávislém palestinském státě. Proto jsme svědky operace rozšíření hranic z Gazy na Západní břeh Jordánu, z Golanských výšin do jižního Libanonu. Je nemožné, aby tato operace uspěla prostřednictvím konfliktů nízké intenzity a masakry civilistů.
5. Pro arabské země (a Turecko), které byly zastánci politiky sbližování s Izraelem, by dnes, když Palestina hoří, vstup do takového zmírnění napětí s Izraelem, představovalo obrovské vnitropolitické riziko. Izrael nedostane žádnou smysluplnou podporu ani od nejvíce spolupracujících regionálních zemí.
6. Na druhou stranu, navzdory všem tvrzením o nové ose, je Írán stejně izolovaný jako Izrael. Čína a Rusko nehodlají přímo zasahovat do izraelsko-íránského konfliktu. Turecko, které vůči Gaze zaujalo postoj proti Izraeli, konkuruje Íránu stejně jako Izraeli.
7. Izrael se na druhou stranu může spolehnout na vojenskou a politickou váhu USA v regionu, základny na Kypru, které Spojené království a USA využívají, jak chtějí, a svůj hluboce zakořeněný vztah s KDP (Demokratická strana Kurdistánu) v Iráku. Za zmínku stojí také úzká spolupráce KDP s Tureckem.
8. Každá síla v Sýrii, která udržuje damašskou vládu a proíránské síly pod tlakem, má navíc pro Izrael hodnotu. Kdo jsou tyto síly? PYD (Strana demokratické unie), kterou USA nadále podporují, je jednou z nich. Tím to ale nekončí. Izrael je také spojen s některými džihádistickými skupinami v Sýrii a poskytuje jim logistickou podporu. „Syrská národní armáda“, hrdě podporovaná AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje – vládnoucí strana v Turecku – pozn. redakce), je v partnerství s Izraelem v boji proti syrské armádě a proíránským milicím.
9. Izrael bude chtít využít každé příležitosti v zemích regionu v případě, že se válka rozšíří.
10. Problém a rivalita mezi Íránem a Tureckem je jednou z těchto příležitostí. V tomto smyslu je sunnitský Hamás, rozšíření hnutí Ikhwan, odklon od vlivu AKP a přechod pod vliv šíitského Íránu jedním z největších selhání neo-osmanské politiky.
11.V Turecku některá média a oficiální organizace napojené na vládu, která po havárii vrtulníku, při které byl zabit Reisi, zahájila závod v urážkách Íránu, projevila stejný postoj po zabití Haniyeha a zahájila psychologickou válku proti Íránu. Bez ohledu na podivný obraz Íránu, který byl režimem mulláhů zatažen do hlubokých problémů, je nutné zdůraznit na okraj tento moment.
12. Na tomto obrázku musíme pochopit, že možnost rozsáhlé války nevyvolává ochota Íránu riskovat takový konflikt, ale cíl Izraele rozšířit válku a rozšířit své hranice. 13. Potřebujeme vědět, že Turecko čelí riziku, že bude zataženo do nových a mnohem závažnějších problémů, aby vyřešilo problémy nahromaděné v důsledku politik AKP v možné regionální válce s Izraelem v jeho středu. 14. Neo-osmanská mentalita může chtít proměnit rozšíření rozsahu války v příležitost v Sýrii, na Kypru a dokonce v Iráku. Z této perspektivy je užitečné hodnotit Erdoğanovy nedávné diskurzy.
Zatímco nebezpečí války opět klepe na naše dveře, nechme otázku, co je třeba udělat proti americkému imperialismu, izraelské agresi a nebezpečí zapojení Turecka do rozsáhlé války, do dalšího článku. Solidnet.org
Zdroj: In defence of communism
Překlad Kolektivu Kominternetu