Článek od Dimitrise Xekalakise*, původně publikovaný v Rizospastis, tiskovém orgánu Ústředního výboru KS Řecka (KKE), v sobotu 3. 5. 2025.
Existují dobří a špatní imperialisté?
Situace a vývoj po Trumpově nástupu k moci a přeskupení spojenectví, ke kterému dochází v táborech imperialismu, zřejmě způsobily rozpaky a zmatek mezi těmi, kteří trvají na ztotožňování imperialistické politiky pouze s USA a pěstují představu, že „kapitalistické Rusko nás zachrání“.
Na druhé straně jsou samozřejmě buržoazní analytici a buržoazní politické síly ve stavu „závratě“ ohledně toho, jak a proč se v euroatlantickém táboře formují postoje a jaký je postoj „demokratického Západu“ v probíhajícím imperialistickém obchodu.
Od začátku imperialistické války na Ukrajině se oportunistické skupiny a aspirující pseudoanalytici pokoušejí ve jménu „skutečného“ militantního antiimperialismu podkopat pozice KKE, předbíhat v laciném antiamerikanismu a falešném antifašismu. Navzdory své „revoluční rétorice“ mlčí o tom, že příčina problému spočívá v „kořenu“ kapitalistického systému, imperialismu.
Tyto síly vyčerpávají svůj „antiimperialismus“ pouze proti euroatlantickému bloku a zdůrazňují jiná imperialistická centra a státy jako „oponenty“. V praxi jejich linie chytá národy a hnutí do pasti spojenectví s buržoazními třídami, jako je ta v Rusku, a připisuje jim vlastnosti, které nemají, a navrhuje „jednotnou frontu progresivních sil“.
Aby byli přesvědčivější (vůči lidem, kteří podporují KKE nebo oceňují její postoj), postupují v manipulativních tvrzeních, že údajně brání Sovětský svaz a socialistickou výstavbu. Aby ospravedlnili své stažení a slabost teoreticko-politické analýzy, která je dnes vede do slepé uličky a přímo do „objetí“ buržoazie, pokoušejí se přizpůsobit v útoku na KKE za její postoj k válce s cílem vytrhnout síly z jejího vlivu. Nikdo samozřejmě nemůže pochybovat o tom, že v Řecku čelí revoluční hnutí buržoazii země, státu a jeho vládám, jeho spojencům, NATO, Američanům, EU. Může nás však toto hodnocení dovést k závěru, že odpovědí je spojit se s imperialistickými centry, která se staví proti euroatlantickému táboru? Jinými slovy, v hledání dobrého imperialisty?
Smlouvání Trumpa a Putina, postoj USA v OSN, G7 a konfrontace s Evropskou unií ohledně války na Ukrajině, diskuse o společném využívání vzácných zemin na jejím území, jednání o jejím vstupu do EU a NATO, znovu a tím nejkategoričtějším způsobem potvrzují, že neexistuje žádná „prolidová“ imperialistická aliance.
Jak konfrontace, tak i mezistátní spojenectví v podmínkách imperialismu jsou vždy křehké a dočasné, protože zájmy se mění v důsledku nerovnoměrného vývoje. „Spleť“ rozporů je taková, že se tření a rozpory mezi spojenci stupňují, zatímco zároveň nekajícní nepřátelé přistupují k individuálním dohodám mezi sebou, právě proto, že vývoj nese pečeť aspirací buržoazních tříd, viz například konfrontace ohledně cel, účasti na válečných výdajích atd.
Zatímco vyjednávají příměří a mírové dohody, zintenzivňují válečné přípravy, organizují válečné hospodářství a plánují gigantické zbrojní projekty v hodnotě stovek miliard na úkor všech národů.
Relevance leninismu
Dnes, 110 let po napsání Leninova díla „Pod cizí vlajkou“ [1], je jeho odkaz cenným vodítkem k akci. V tomto díle, stejně jako v řadě dalších, z nichž nejdůležitější je „Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu“ [2], Lenin jasně uvádí, že v podmínkách monopolního kapitalismu představuje buržoazie minulost společenského vývoje a války mezi národními částmi monopolního kapitálu se vedou o rozdělení kořisti. Že dělnická třída je jedinou třídou, která může vést a zajistit společenský pokrok ať už v mírových, nebo válečných podmínkách. Jinými slovy, tváří v tvář státu a moci menšiny, diktatuře kapitálu, která generuje krize, války, chudobu a utrpení národů, je východiskem stát a moc většiny, diktatura proletariátu.
Na tomto základě je nepřijatelný postoj, že dělnické hnutí má jakýkoli důvod bránit tu či onu buržoazii v imperialistické válce. Stejně nebezpečný a nehistorický je postoj, že dělnická třída a její politický avantgarda, aby využily vnitroimperialistických rozporů, se musí vtáhnout do chvostu buržoazie nebo nějaké imperialistické aliance a zradit svou třídu.
Leninské učení, pro ty, kteří se jím chtějí řídit, a ne jej překrucovat, je jasné. Dělnická třída a revoluční hnutí zůstanou věrné samy sobě, pouze pokud se nepřipojí k žádné imperialistické buržoazii, pouze pokud akceptují, že „oba jsou horší než ti druzí“, pouze pokud si přejí selhání buržoazie v každé zemi.
Tyto postoje platí pro všechny země bez ohledu na jejich ekonomickou nebo vojenskou sílu a samozřejmě pro kapitalistické země, které vznikly rozpadem SSSR a dalších socialistických států, po dominanci kontrarevolučních sil a formování buržoazních tříd, které drancují bohatství vytvořené národy v zemích socialistické výstavby. Kromě toho, abyste mohli skutečně a podstatně využít imperialistické rozpory a antagonismy ve prospěch boje za socialismus, museli jste se jasně oddělit od všech válčících imperialistických táborů. Koneckonců, tohle učili i sami bolševici.
Lenin navíc Kautského ostře kritizoval a zdůrazňoval chybu rozdělení buržoazních států na ty, které sledují, a ty, které nesledují imperialistickou politiku v éře monopolního kapitalismu. Reprodukce podobných konceptů vede k problematickému postoji, že imperialistickou politiku v současnosti vedou pouze USA, které si v mezinárodním imperialistickém systému udržují primát a všemi prostředky bojují za jeho udržení.
Solidní třídní, teoretická a politická analýza KKE
KKE od samého začátku zdůrazňovala imperialistický charakter války na obou stranách a zdůrazňovala, že válka na Ukrajině není jen válkou mezi dvěma státy.[3] Reagovala na argument, že současná úroveň rozvoje kapitalismu v Rusku údajně neopravňuje k obviňování z imperialistické politiky. Ukázalo se, že jeho buržoazie, která upevnila svou moc po vítězství kontrarevoluce, se aktivně účastní soutěží o přerozdělení a kontrolu nad trhy a územími ekonomického významu, že monopolní kapitalismus v Rusku hraje silnou roli v mezinárodním imperialistickém systému [4].
Na základě výše uvedeného buržoazní stát Rusko důsledně prosazuje imperialistickou politiku, odpovídající jeho ekonomické, vojenské a politické moci. Reagovala na mnohostranný antisovětismus a antikomunismus [5], na pomluvy namířené proti SSSR ze strany imperialistických štábů obou stran. Na jedné straně na mýty NATO o „národním útlaku“ lidu Ukrajiny a národů SSSR. Na straně druhé na ruskou buržoazii, která prosazovala logiku „územní výstavby“ Ukrajiny bolševiky a KSSS prostřednictvím ústupků území, která historicky patřila Rusku. Jde o zkreslování sovětského dědictví v národní otázce oběma stranami, aby se umlčela skutečnost, že po kontrarevolučních otřesech přirozeně vedla dominance a formování buržoazních tříd ve všech bývalých republikách SSSR k zesílenému boji mezi nimi, aby se podělily o kořist, kterou sovětský lid společně vytvořil v jednotném socialistickém státě. Vyzvala národy k odmítnutí záminek, a to jak ze strany NATO, že válka se údajně vede za „svobodu“ a právo na „sebeurčení“ lidu Ukrajiny, tak i ze strany druhé, která skrývá cíle vlastních monopolů a odvolává se na tzv. „denacifikaci“ Ukrajiny a „sebeurčení“ jejího rusky mluvícího obyvatelstva. Od roku 2014 aktivně vystupuje proti fašistickým skupinám, praporům Azov a roli buržoazní ukrajinské vlády, která vedla ke smrti tisíců rusky mluvících lidí na Ukrajině.
Zároveň zdůraznila, že ruská vláda zneužívá oběti milionů lidí ze SSSR, používá sovětské a komunistické symboly k vykořisťování a přivlastňování si hrdinského boje sovětského lidu proti nacistickému Německu a dalším kapitalistickým státům a přirovnává ho k ruskému útoku na Ukrajinu v zájmu ruských monopolních skupin.
KKE se postavila proti hlubokému zapojení naší země do imperialistické války. Zdůraznila odpovědnost vlády Nové demokracie, stejně jako ostatních euroatlantických stran, které proměnily zemi v „základnu“ pro vojenské operace NATO, USA, EU. Její akce a intervence mají mezinárodní rozměr s jasným třídním kritériem…
Dnes, zatímco v mnoha regionech planety zuří imperialistická válka, kdy se zostřuje boj o prvenství v globálním imperialistickém systému, kdy hledání ziskového odbytiště pro „stagnující“ kapitál a „minové pole“ recese zostřují konkurenci a obchodní válku, roste riziko zobecnění vojenských konfliktů a války jako přirozeného pokračování politiky a zájmů buržoazních tříd. Za těchto okolností je historická zkušenost bolševiků, kteří zajistili východisko z první světové války socialistickou revolucí, neocenitelná. Pro dělnické revoluční hnutí neexistuje žádnou ostudu.
S čistě třídním kritériem využívá KKE tyto historické zkušenosti a znalosti, jejich moderní rozpracování, aby se lidé nechytli do pasti cílů buržoazní politiky, aby byla zajištěna třídní a politická nezávislost dělnické třídy s konečným cílem, kterým je její vlastní moc, socialismus.
- V. I. Lenin, „Pod falešnou vlajkou“, sbírka „O válce a socialistické revoluci“, ed. Syghroni Epohi neboli Leninova Sebraná spisy, svazek 26
- V. I. Lenin, „Imperialismus, nejvyšší stádium kapitalismu“, ed. Syghroni Epohi neboli Leninova Sebraná spisy, svazek 27
- KOMEP v.2/2022 „Usnesení ÚV KKE: O imperialistické válce na Ukrajině“
- KOMEP v.5-6/2022 „Některá fakta o ekonomice Ruska“
- V. I. LENIN – I. V. STALIN „O třídním boji na Ukrajině“, ed. Syghroni Epohi.
* Člen ÚV KKE a ředitel nakladatelství Syghroni Epohi.
Zdroj: In defence of communism
Odkaz: https://www.idcommunism.com/2025/05/are-there-good-and-bad-imperialists.html