U příležitosti 105. výročí od začátku arménské genocidy vydala Arménská komunistická strana toto prohlášení:
Potvrzení, rozpoznání a převzetí odpovědnosti za genocidu! Podniknutí nezbytných kroků k posunu vpřed!
24. dubna 1915 je datum, kdy osmanské úřady v Istanbulu (dříve Konstantinopoli) začaly shromažďovat, zatýkat a vynuceně deportovat přední arménské osobnosti z města, což je obecně považováno za začátek kampaně genocidy proti tehdejší menšině Osmanské říše – arménské komunity… Kampaň, která měla v následujících několika letech umožnit pokračování z velké části bez zdrženlivosti, jejíž ozvěny jsou stále ještě o sto let později citelné.
Nucené vyhoštění a vražda Arménů z oblastí jako Kars, Van a Západní Arménie – na východě Anatolie – byla klasickým rozdělením a panovám a obnaženým příkladem aktu vražedné agrese a imperialismu churavějící Osmanské říše. To, co se stalo – a bylo tomu dovoleno před zraky předních světových mocností – nesmazatelně poznačilo několik následných generací Arménů, se vzdálenou diasporou po celém světě a také významně utvářelo psychiky a identity v současné Arménii a Turecku za posledních 100 let. Události těchto let se také všeobecně považují za inspiraci pro vražedné kampaně nacistického Německa o desetiletí později. Na otázku, jak by ho historie posuzovala za zacházení se Židy, Adolf Hitler poznamenal: „Kdo si nyní pamatuje Armény?“
Arméni, kteří přežili genocidu a zůstali v Anatolii, tak učinili nucenou konverzí k islámu a přijali novou identitu nebo skrývání. Přes mnohá léta, která uplynula, na dlouhé cestě od té doby nezůstávají Arméni v dnešním Turecku v bezpečí a je všeobecně známo, že je třeba s jakýmkoli výrazem – ať už kulturním, etnickým nebo politickým – dbát na to, aby nepřekračovali rámec velmi skutečných omezení, které stále existují v moderní turecké republice. Genocida byla systematická a nenávist, která ji podporovala, byla také systematická … Systematická nenávist, která přetrvává až do současného režimu. Stačí jen citovat vraždu prominentního aktivisty a novináře Hranta Dinka za jasného denního světla před kanceláří v Istanbulu mladým fanatikem, který byl později vyfotografován s úsměvem a pózoval vedle svých policistů s tureckou vlajkou.
Nedemokratickou a nelidskou povahu Osmanské říše až po současný režim lze ve své bezprostřední podobě vidět v rasismu, který je nadále spáchán proti Arménům, Kurdům, Řekům a dalším etnickým menšinám v Anatolii – a ve své třídní podobě v přístup k tureckým občanům jako celku. Rozpory zděděné z dob Osmanské říše, které jsou za současného režimu v Turecku stále velmi živé a projevují se, zpochybňují připravené předpoklady týkající se modernity Turecka, – značné množství turecké populace zůstává rozděleno v otázkách arménské genocidy.
Jak Osmanská říše pracovala na svém vražedném útoku proti bezbranným a nevinným členům své populace a od roku 1915, kdy se její kampaň rozběhla, chyběla mezinárodní solidarita s arménským národem. V roce 1920 zasáhla intervence sovětského Ruska a jeho působení jako ručitele budoucí integrity Arménské republiky, aby konečně odrazila Turecko a další síly útočící a ohrožující arménský lid. Avšak uznání arménské genocidy a solidární postoj s arménským lidem a odsouzení činu, aby se už nikdy neopakoval, je povinností všech pokrokových lidí po celém světě – skutečně celého mezinárodního společenství.
Vyzýváme komunistické a dělnické strany z celého světa, aby se vyjádřily svou solidaritu s obyvateli Arménie, dělnickou třídou a jejími odborovými organizacemi v Arménii a Komunistickou stranou Arménie v jejich boji o přestavbu a práci na bezpečném, mírovém a progresivní budoucnost země.
Jerevan, Arménie
24. dubna 2020