Rozhovory o CAP (Common Agriculture Policy; Společná zemědělská politika Evropské unie; pozn. překl.) se zastavily. To znamená žádné nové ekologické plány, dokud mocnosti, které jsou stranami jednání, nebudou jedna ruka s kapitalismem velkých peněz. Výsledek samozřejmě prospěje velkým společnostem a továrnám, nikoli malým či středním zemědělcům, pracovníkům jatek nebo venkovským námezdním silám.
Teď, když rozhovory začínají, potřebujeme, aby v Evropské unii byly slyšet všechny hlasy poslanců EP, kteří chápou problémy pracujících. Potřebujeme víc poslanců jako Clare Dalyová a Mick Wallace.
Covid
Situace v masokombinátech je, co se týče covidu, nejhorší v zemi (Irská republika; pozn. překl.). Ubytování zahraničních pracovníků je naprosto otřesné, se čtyřmi až deseti osobami v jedné místnosti, potom pracujícími v různých provozovnách.
Zlá situace těchto migrujících pracovníků je celonárodní skandál. Masokombináty jejich podmínky už dlouho ignorují. Jsou, spolu se zemědělci, bezdůvodně vykořisťovaní, a vláda k tomu ani necekne. Nemá na srdci zájmy lidí. Kapitalismus je nepřítel pracujících, venkovských i městských.
Větrné elektrárny
Cooleská větrná elektrárna (13 turbín a s kapacitou do 50 MW; pozn. překl.) oslovila zemědělce z Westmeathu, protože chtěla na některé polnosti umístit průmyslové větrné elektrárny a na jiné silnice a mosty, přičemž vůbec nebrala ohled na pitnou vodu, dobytek ani na skutečnost, že těžba štěrku a kamene na zemědělských areálech vystavuje stáje a chlévy nebezpečí zřícení. Tak ji zemědělci odmítli a projekt byl ukončen.
Ale vrátil se zpátky, tentokrát v místních močálech, s obrovskými turbínami a s nejméně 950 větrnými věžemi přibližně kilometr od místních stavení. Ke kampani proti průmyslovým větrným elektrárnám bylo založeno seskupení North Westmeath Turbine Action Group. Do dění vstoupila další skupina, Evropská platforma proti větrným elektrárnám (EPAW), která je aktivní ve třiceti šesti evropských zemích (!). je spjata se Severoamerickou platformou proti větrným elektrárnám (North American Platform Against Windfarms), čímž je vedena v podstatě světová válka proti rozlehlým větrným elektrárnám.
EPAW věří v zavedení Aarhuské konvence (2008) a zprávám Strategic Environmental Assessment (SEA; Posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí) a Environmental Impact Assessment. Občané žijící v blízkosti průmyslových větrných elektráren mají v podstatě právo na plnou konzultaci a zapojení do všech aspektů projektu, od začátku do konce.
Ale Cooleská větrná elektrárna vůbec neměla v úmyslu dodržet Aarhusskou konvenci, takže dvě zmíněné skupiny se snažily větrné elektrárny zastavit nebo alespoň zajistit, aby se místní společenství mohlo plně podílet na všech záležitostech i procentech z ročního zisku větrné elektrárny, aby je využilo k místní revitalizaci; jinými slovy, dát této firmě vědět, že venkovské oblasti tu nejsou proto, aby byly vykořisťovány kapitalistickými hyenami.
První předložení návrhů krajské radě skončilo rozhodnutím „NE“ – tedy rozumným výsledkem. Druhé kolo podání skončilo vítězstvím skupin NE. Teď, navzdory rozhodnutí krajské rady, Cooleská větrná elektrárna jde přímo k An Bord Pleanála (nezávislý, statutární, kvazi-soudní orgán, který rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím územních orgánů v Irské republice; pozn. překl.), kde probíhá další kolo posuzování. Tentokrát Cooleská větrná elektrárna vítězí a z krajské rady dělá téměř bezvýznamnou žvanírnu, jejíž rozhodnutí lze přehlasovat, pokud nebude dodržovat vládní politiku. Na řadě je tak soudní přezkoumání. Za účelem získání peněz byly uspořádány benefiční akce – stolní kvízy, procházky atd. – a byly úspěšné. Soudní přezkoumání nadále probíhá.
Cooleskou větrnou elektrárnu převzal norský dres, Statkraft, napojený na společnost General Electric Comp. Zkusili to znovu a pokusili se položit podzemní kabel, jenž by propojil plánované větrné elektrárny s rozvodnou stanicí a elektrickou sítí. Takže další kolo posuzování, a tentokrát vítězství NE a práva lidí.
Celkově si lidé v téhle kampani vedli velmi dobře. Čtyři spěchy z pěti je dobrý výsledek; ukazuje, že venkovská a městská společenství a dvě na sobě nezávislé organizace NE, s různou taktikou, mohou dosáhnout dobrých výsledků.
Je to ale jen jedna bitva v celosvětovém konfliktu, lidové globální válce proti vykořisťování venkovských oblastí, považovaných za bezvýznamné síly, jejichž odpor je však jako boj lidu v minulosti, pro-kapitalistickou, pro-firemní vládou.
Joe Hurley pro Socialist Voice, měsíčník KS Irska, 4. dubna 2021
Překlad Vladimír Sedláček