Na rozdíl od těch talentovanějších, není mým osudem ani údělem trávit čas předvolebními selfíčky s „prostým lidem“, komentáři čehokoliv včetně uzavírkového Stalingradu ministryně Maláčové či onanie intelektuálského pingpongu, který chce využít čas před koncem světa k národnímu souručenství za „bílého muže“ a za revanš předčasně ukončené kariéry.
Nemyslím si, že je nutné vyjádřit se ke každé potrefené huse, avšak povytažené obočí zasloužilé mistryně pedagogiky při mém dnešním emotivním projevu o přecitlivělosti našich individuí nabitém vulgarismy mě přesvědčilo, že teď je ta chvíle, ten okamžik zareagovat.
Společnost přešlechtěná liberálním individualismem, podobná cílům mistrů transformace, tedy přecitlivělým primitivům, kteří si jako prasata pomejí užívají odpadkového koše konzumu a životní úrovně na dluh, tito znudění nezdární rodiče nezdárných dětí, si zaslouží reakci, za kterou nebudu veleben, ale která jde od srdce i od plic a já doufám, že bude jasným vykřičníkem a vysvětlením, proč řešíme JEN problémy těch, co pracovali a pracují a výstřelky chovanců nás nezajímají.
Tento komentář jsem sice původně šetřil na jízlivé hodnocení proticovidového boje těch, kteří v karanténě žijí nikoli měsíce, ale roky, dobrovolně hermeticky uzavření od okolního světa, v sociální izolaci na sociálních sítích, odkud dští síru v podobě silných slov a udílí knížecí rady zbytku společnosti, jak se nedat a jak šířit konspirační teorie, potvrzené tím, že je kdosi psal na facebooku. Lidé bez sociálních vazeb a sociální inteligence ve svých myslích popravují celé generace, přesto dnes přišla inspirace mnohem silnější.
Kromě rozhovoru v regionálním tisku, který zaměstnance označil div ne za parazity a lidi s rouškou na ústech za ovce a vyzýval ke vzpouře za otevření restaurací a fitnesscenter, to byla veřejnoprávní televize, jež mi ukázala, že někteří naši lidé, tedy jejich vynikající vzorek vybraný ČT, neví „roupama“ co.
V pořadu 168 hodin nám reportáž sdělila, jak se nejmladší generace nudí, je z nudy frustrována, musí vyhledat odbornou pomoc a matka děvčátka, které trpí u počítače nám vysvětlila, že to vše je jen díky zlým seniorům a rizikovým skupinám. Je mi na zvracení nejen z reportáže, ale i z tohoto vzorku společnosti, který s přihlédnutím k egocentrismu a neschopnosti nějak využít svůj čas musím označit za vzorek prvotřídních lemplů.
Normální člověk by odvrátil zrak od těchto stupidních bolístek a raději se informoval na situaci zdravotního personálu, a to nejlépe osobně, na přetížení nemocnic, na rizika, která hrozí nejen seniorům a nemocným. Za dotaz stojí i situace zaměstnanců, tedy těch, co si neplní sny, neseberealizují se, ale živí se prací, jejichž zaměstnavatelé pod výmluvou covidu tlačí na osekávání jejich mezd a práv. Prioritou dne jsou však rebelující hospodští a pláč návštěvníků posiloven, který se rovná negativnímu psychickému dopadu lockdownu.
Nikam nekandiduji, na funkci neaspiruji, nemám hemoroidy, abych měl polstrovanou židli v zastupitelstvu či radě čehokoli. Proto ušetřím čas čtenáře a odpovím na tyto stesky, které vypovídají o nenormálním stavu naší společnosti větou, kterou v televizním rozhovoru odpověděl někdejší mluvčí polské vlády Jerzy Urban na otázku, zda má být generál Jaruzelský pohřben na krakovském Wawelu: „Je mi to u prdele!“
Martin Peč
Člen Ústředního zastupitelstva Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OSČMS)