Postřehl jsem informaci, že státní lesy budou dodávat zvěřinu v daleko větší míře do obchodních sítí. Vede je k tomu tlak na obrovské škody způsobené zvěří na lesních a polních plodinách. Před rokem 1989 v našich řeznictvích občas visel zajíc, bažant, srnčí v dece a za přijatelné ceny. No a na ty ceny jsem zvědavý, protože pokud nebudou akceptovatelné běžnými občany, tak odbyt bude váznout a některá chytrá hlava řekne, že občané o zvěřinu nemají zájem.
Už tady jeden takový byl – ministr zemědělství Lux na dotaz, proč klesá spotřeba hovězího masa oproti minulosti, odpověděl, že mezi občany není taková poptávka a taky proto se snižují stavy hovězího dobytka. Pan ministr jaksi při svém všeobecném přehledu poněkud přehlédl, že cena hovězího masa se pohybovala a pohybuje kolem dvou set korun za kilogram a výše a že většina si to jako běžné jídlo nemůže dovolit na rozdíl od „napíchaných“ kuřat za čtyřicet pět korun za kilogram. Rovněž tak se kdysi běžně dalo koupit skopové maso a skopové klobásy. Stráně tady v horách spásaly i ovce a nebyl to žádný přepych koupit si skopové maso. Dnes skopové na pultě neuvidíte, a když, tak je to maso málem pro horních deset tisíc.
Občané mají rozhodně zájem o zvěřinu i o skopové maso, ale je to vždy otázka ceny. Možná v tom lesáci budou i nevinně a celou tuto akci znemožní překupníci. Třeba to lesníci budou moci prodávat levněji, tak říkajíc ze dvora. Kdo ví, počkáme si.
Ještě ke zvýšenému odlovu – stavy zvěře jsou neúnosné, a to jak černé, tak vysoké. Dříve se zvěř chovala v oborách a ve volné přírodě byly stavy přísně regulovány. Na zemědělských plodinách škodí především zvěř černá, která se rozmnožila především po druhé světové válce a její stavy nezadržitelně rostou. Dříve se totiž škody na zemědělských plodinách tolik nesledovaly a způsobené škody se nahrazovaly naturálně při příležitosti třeba dožínek, zábav a plesů. Také většina zaměstnanců pracujících v zemědělství byla členy mysliveckých sdružení a spíše naopak se zvěři přilepšovalo nedosekáním některého pole s krmivem, vyvážením pozadků z čističek a sušiček, v lese skončila nejedna fůra řepných řízků či krmných brambor. Dnes v tvrdých ekonomických podmínkách zemědělských firem tato podpora zvěře není žádoucí a je na škodu.
Co se týká škod loupáním na lesních porostech v kombinaci s kůrovcovou kalamitou, je tragédií, tak je radikální snížení počtu vysoké zvěře nutností, jinak nám v lese nevyrostou ani ty listnáče. Četl jsem různé názory na potřebu zvěře loupat mladé stromky a ukusovat mladé výhony. Rozhodně to není z hladu, někdo píše jen o rozmaru zvěře, zpestření jídelníčku, někdo zase o potřebě získávat potřebné látky obsažené v lýku jehličnanů.
Možností odradit zvěř od tohoto „zlozvyku“ není mnoho. Uvedu ještě jeden příklad marného snažení mysliveckého sdružení eliminovat škody. Dlouho jsem byl členem mysliveckého sdružení v horské oblasti a náš plánovaný odstřel po jarním sčítání zvěře se pohyboval kolem sto třiceti kusů vysoké zvěře. Každý člen sdružení měl svůj krmeleček pro zvěř srnčí a krmelec pro vysokou zvěř a musel do zimy naplnit tyto krmelce zásobami sena. Nastala zima, a pokud vám to seno zrovna neodvezli koňáci, tak bylo k dispozici pro vysokou zvěř. Ta „naše“ zvěř, kterou jsme měli možnost na podzim obeznávat a věděli jsme, kde stojí, byla naprosto v pořádku. Nastala zima a tato zvěř sestoupila dolů do podhůří a místo ní nám přišla do honitby hladová zvěř z Polska, kde ji údajně vůbec nekrmili. No, a když u vašeho krmelce zalehne rudl vysoké (uzavřená skupina vysoké zvěře) v počtu kolem dvaceti kusů, tak tam vydrží třeba týden, vyžere krmelec, oloupe všechny mladé porosty okolo a jde zase dál, tak mysliveckému sdružení zůstanou jen ty škody k úhradě, protože tato zvěř přichází již mimo lovecké období a na jaře odchází vysoko do hor za hranice.
Zvěř jaksi hranice nerespektuje. Myslivci však zaplatit musí. Zasvěcení se možná podiví, že nepíši o zvěři srnčí, ale tato je našim klenotem, takovým „miláčkem“ našich polí a lesů a u ní jsme většinou plán odlovu měli velmi nízký a ani ten jsme neplnili. Škody, které snad páchá, jsou minimální, snesitelné.
Proč jsem se tolik o škodách způsobené zvěři tolik rozepsal? Kolem záměru zvýšit podstatně odlovy nastane velký rozruch, a to i ze strany lesníků, myslivců a ochránců čehokoliv. Chtěl jsem tím trošku přiblížit laické veřejnosti důvody, které ke zvýšenému odlovu vedou. Jsem velký milovník přírody, a proto je chápu.
Pavel Horák