S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu, že dne 26. 1. 2020 zemřel po těžké nemoci ve věku nedožitých 73 let soudruh JUDr. Bohumil Jeníček, přesvědčený komunista oddaný myšlenkám marxismu-leninismu, spolupracovník redakce i sponzor našeho časopisu.
Čest jeho památce!
Redakce
Dalo by se říci konečně, po dlouholetém, intenzivním tlaku některých aktivních členů KSČM, kteří se nesmířili s nekomunistickou orientací strany a jejího tzv. Kladenského programu a postupem času i soustředěném tlaku iniciativních skupin, které v rámci strany vznikly na základě rozporuplné politiky strany a jejího vedení, X. sjezd KSČM uložil v bodě 4 usnesení: „Zpracovat aktualizaci programu KSČM a projednat ji na celostranické konferenci.“ Zodpovídá: předseda ÚV KSČM, termín: do 30. 6. 2019.
Kritický přístup k samotnému Programu strany je stejně starý, jako je vznik KSČM. Většinově pasivní členská základna KSČM v uplynulých téměř třiceti letech ale ani nenavrhovala, ani neuvažovala o změně tzv. Kladenského programu komunistické strany, který byl schválen v roce 1992 jako defenzivní a kompromisní, odpovídající dobovým podmínkám svého vzniku. Naproti tomu aktivní, leč menšinová část strany průběžně po celou dobu program a jeho striktní bránění, především ze strany jejího vedení, na konferencích všech stupňů i na posledních osmi sjezdech kritizovala. Nejen do kritiky, ale i do iniciativně předkládaných návrhů se již od počátku svého působení zapojil i Marxisticko-leninský odborný klub (MLOK). Například již před VIII. sjezdem KSČM, který se konal v roce 2012, jsme tehdejší ústřední programové komisi pro přípravu obsahových dokumentů sjezdu poskytli k využití ucelený dokument pod názvem „Programové prohlášení – minimální program“ jako návrh, který by mohl být inspirací, vodítkem nebo předlohou pro nový program KSČM, který by se měl společným úsilím, jak jsme tenkrát doufali, zrodit jako jeden z požadavků sjezdu strany. Materiál tehdejší vedení strany nevzalo v úvahu a v přípravě zmíněného VIII. sjezdu, stejně jako i v případě následujících sjezdů nedospělo k názoru, že je nutné přijmout nový ofenzivnější a především srozumitelný program strany. Číst dál
Žijeme v době, kdy „nový“ kapitalistický režim pro demonstraci své „legitimity“ potřebuje zdeformovaně, falešně interpretovat dějiny, aby ospravedlnil svou, dokonce právní normu o „zločinnosti komunistického režimu“ a v té souvislosti mohl manipulovat s myšlením zejména mladých lidí, kteří by o poválečné minulosti (kromě jejího očerňování a hanobení) neměli mnoho vědět.
Historický exkurs
V únorových dnech (4. – 11. února 1945) v ruském letovisku Jalta na Krymu vyvrcholila „operace Argonauti“ (mořeplavci kteří se plavili na lodi Argó pod vedením Iásona v rozsáhlé báji o Zlatém rounu. Šlo o dlouhou plavbu z Iólku do Kolchidy, během níž čekalo na posádku mnoho nebezpečí a úkladů). Setkání nejvyšších představitelů tří spojeneckých mocností, protifašistické koalice – J. V. Stalin, F. D. Roosevelt a W. Churchill, za účasti ministrů zahraničních věcí, příslušníků vojenských štábů a poradců SSSR, USA a Velké Británie. Hlavním cílem konference bylo řešení válečných a politických problémů, které bylo třeba řešit s blížící se porážkou fašistického Německa, a otázek poválečného uspořádání světa. Světa v míru, bez válek při spolupráci nejen zemí a států oné „velké trojky“. Číst dál
Kniha „Miloš Jakeš – příběh komunisty“ (generální tajemník Komunistické strany Československa letech 1987-1989) vznikla na základě několika desítek hodin rozhovorů, v nichž se Miloš Jakeš volnou formou vyjadřuje k jednotlivým etapám a událostem stoleté historie Československa a novodobé České republiky.
Uvádí, co se za čtyřicet let budování socialistické společnosti dokázalo a výsledky srovnává s hospodařením po roce 1989. Na základě faktů, považuje období let 1970 až 1989 za nejúspěšnější léta v historii samostatného Československa. Číst dál
V těchto dnech si připomínáme 30 let od kontrarevoluce v ČSSR. Začnu asi nejobtížnější otázkou: Co považuješ za základní příčinu pádu socialismu?
Socialismus jako myšlenka lepší společnosti nezapadl. Dokonce události roku 1989 si lidé spojovali se „socialismem s lidskou tváří“. Podlehli slovům o demokracii, ale mysleli na spotřební zboží. Ne na kvalitu, ale na lepší obaly, kulturnější prodej apod. To bylo důkazem toho, jaký zmatek v hlavách lidí vládnul. Číst dál
25. ledna vysílala Česká televize dvouhodinový francouzsko-britsko-belgicko-americký film z roku 2017 s českým názvem „Smrtihlav“, v originále „The Man with the Iron Heart“, „Muž se železným srdcem“, mající pojednávat o nacistickém válečném zločinci Reinhardu Heydrichovi (1904-1942). Příběh, který film líčí, má se skutečným příběhem nacistického kata toho jména málo společného.
Období od 90. let se v domácím i zahraničním televizním vysílání (přinejmenším v zemích na západ od nás, odkud především se přebírá program k nám) vyznačuje zvláštní posedlostí po dokumentárních i hraných filmech o období hitlerovského nacismu a zvláště o jeho jednotlivých vedoucích představitelích. Ačkoli žádné z těchto děl přímo nacistické masové vrahy neobhajuje a jejich činy neomlouvá, připadá mi, že svou bulvární posedlostí po líčení jejich osobních a intimních životů a přebíráním dobových propagandistických záběrů jim vtiskuje jakousi „lidskou tvář“, zvláště před mladší generací. Číst dál
Po roce se delegace KSM opět vydala na cestu do Berlína na letos 25. konferenci pojmenované po Rose Luxemburgové, organizovanou novinami Junge Welt s názvem “Boj v ulici, odpovědět na systémovou otázku” (Kampf der Strasse, die Systemfrage beantworten). Ta se konala v Berlíně v sobotu 11. ledna 2020. Oficiálními jazyky konference byly němčina, angličtina, španělština a turečtina. Témata jednotlivých vystoupení, panelů a debat byla jako každým rokem různorodá a zajímavá. Mluvili zástupci mnoha německých hnutí zabývajících se problémy vzniklých z rozporů soudobé kapitalistické společnosti, jako je migrace, nedostatek bydlení, imperialistické války či rasismus. Na základě událostí posledních měsíců byla zařazena i solidární manifestace na podporu lidu Jižní Ameriky, kde postupně mluvili delegáti jednotlivých zemí a na závěr si všichni zazpívali chilskou píseň “El pueblo unido, jamás será vencido!” (Jednotný lid není poražen) Součástí byla i separátní místnost věnovaná mládeži, kde naší soudruzi z Německé socialistické dělnické mládeže SDAJ pořádali panely a workshopy řešící problémy postihující přímo mládež a debatovali možnosti, jak proti nim bojovat a boj organizovat. Na konferenci byly mimo nás účastni i delegáti komunistických mládeží Rakouska, Švýcarska, Dánska či Švédska. Čestnými hosty pak byli členové pronásledované Komunistická strana Polska. Číst dál
Současný stav uvnitř strany není příliš radostný. Vedení strany se holedbá úspěšnou politikou, jejímž základem je podpora vlády ANO a ČSSD. Tuto politiku považuje dokonce za minimální program strany, jako by nechtělo vidět, že jde o politiku především v zájmu buržoazie, kterou KSČM může podporovat pouze ve dvou ohledech: za prvé ve snaze zabránit návratu nejreakčnějších politických sil buržoazie k moci a za druhé ve snaze podpořit politiku vlády v těch krocích, kterými jde naproti levicové a vlastenecké veřejnosti. Ve všech dalších aspektech by vedení strany mělo na vládu vyvíjet tlak zleva, což však evidentně nečiní. Číst dál
Soudružky, soudruzi,
máme 4 měsíce do sjezdu a jsme rok a půl před 100. výročím založení naší strany, která toho této zemi přinesla tolik dobrého.
Proto několik poznámek k tomu, jak na tom jsme a jakou máme perspektivu.
Všichni víme, že ta situace je povážlivě kritická a výhled málo povzbudivý. Jedno anglické přísloví říká: Je chyba nevěřit, že čert je tak černý, jak ho malují!
Zopakuju větu z článku prof. Krejčího po posledních volbách, která už zdomácněla na internetu: „Jak si vysvětlit, že po tolika porážkách vedení KSČM a ČSSD nedokážou samy odstoupit, aby otevřely prostor pro naději… a že stranický aktiv neumí tato vedení odvolat a nahradit?“
A o tom to je! Široký funkcionářský aktiv – ležící, spící – včetně tohoto slovutného orgánu (až na několik „narušitelů pořádku“), ukázněně a odevzdaně odmává vše, co mu je předloženo.
Jenže, vážení, dvanáctá už odbila. Vytrácíme se z obecného povědomí. Lidé o nás už moc nemluví! Číst dál
Vážení přátelé,
vážené soudružky a soudruzi,
zamýšlím se stále více jakou asi cenu má v dnešní společnosti práce dělníka a jak je v rovině společenské, z pohledu zaměstnavatelů, ale i zaměstnanců toto slovo dnes vnímáno? Jak je vůbec vnímáno i slovo pracující a postavení zaměstnanců odkázaných na prodej své pracovní síly. Kladu tuto otázku zcela záměrně. Hodnoty lidské práce stojí na materiální i duševní činnosti. Práce dělníka však po celé období kapitalismu je předmětem podstaty vykořisťování člověka člověkem, tam kde v kapitalismu nestačí pro soukromý kapitál ekonomické vykořisťování, přichází politický nátlak v různých formách, jež znehodnocuje lidskou důstojnost a velice často vedl v minulosti k různým formám násilí, včetně fašizace společnosti či válek. Jestliže se dnes vytrácí hodnoty buržoazní parlamentní demokracie a roste nátlak útočící na podstatu dnešního systéme, je třeba si uvědomit, že se tak děje nikoliv v zájmu zlepšení postavení pracujících a již vůbec ne třídy dělníků. Číst dál
Vážení soudruzi, bratři, přátelé,
jíž více než půl roku vedou politické levicové, vlastenecké organizace, protifašisticky smýšlející lidé boj proti rozhodnutí starosty Městské části Praha 6 z pravicové strany TOP 09 , Magistrátu hlavního města Prahy ovladaném politickou stranu Piráti proti odstranění pomníku maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva, který velel Rudé armádě jež od Berlína přispěchala na pomoc Praze povstalé proti nenáviděným nacistickým okupantům.
Starosta Městské části Praha Řeporyje za pravicovou ODS jde tak daleko, že chce budovat památník Ruské osvobozenecké armádě ROA, kterou vytvořili hitlerovci ze zrádců a kolaborantů Rudé armády pro boj proti Sovětskému svazu.
Bratři, soudruzi, hrozba fašizace české společnosti výrazně pokročila, nabrala na agresivitě, je tolerovaná řadou nejvyšších ústavních činitelů.
ČMKOS jako člen Evropské odborové konfederace místo hrozby fašismu raději poučuje o lidských právech v socialistických zemích, opakovaně podporuje demonstranty v Hongkongu, který je legitimní součástí Čínské lidové republiky. Číst dál
Po řadu týdnů se na nás valí předimenzovaná propaganda o „sametové revoluci“, v níž prý náš lid, na čele s „revolucionáři“ z disentu, společně zejména se studenty a herci, nakonec i s dělníky ČKD, porazil „komunistickou totalitu“ a dovedl nás do „svobody“ a „demokracie“. Do současného, jedině racionálního a správného společenského systému, kapitalismu, o čemž samozřejmě v oněch „revolučních“ dnech a týdnech pomlčeli. Tak jako o skutečných příčinách a hybných silách celého toho převratu v rámci naší světové socialistické soustavy.
Z počátku a jen ojediněle zaznívaly hlasy (př. P. Pithart), že nešlo o revoluci, ale o předání moci ze strany samozřejmě neschopného, rozkládajícího se „komunistického režimu“. Ve skutečnosti bylo v podstatě vše jinak. Číst dál
O víkendu 16. a 17. listopadu běsnila Praha, a o něco méně všechna krajská a mnohá další města republiky, masovým šílenstvím u příležitosti „30 let svobody“. Zatímco zbohatlíci právem (silnějšího) oslavují svá znovu nabytá nadpráví a neuvědomělé maloměšťáctvo hýká radostí v představách zázračného zbohatnutí a očekávání vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, zatímco mnozí demonstrují snad už jen ze samotného principu, že už 30 let „konečně mohou“, pro pokrokové lidi je 17. listopad dnem dvojnásobné národní tragédie.
Nebudeme měnit svou rétoriku založenou na konkrétní historické zkušenosti a nebudeme klekat k pomníku „obětem masakru na Národní třídě 17. listopadu 1989“, protože stejným podvodem jako byl tento plánovaný převrat, puč složek StB a gorbačovské KGB byli podvodem domnělé oběti, tedy konkrétně „zabitý“ student Šmíd, nikdo jiný než agent-provokatér StB Zifčák.
A stejně jako byla tato „revoluce“ založena na podvodu, byla nechutným podvodem i slova o demokracii, cestě k blahobytu, o konci totality. Naopak byla dopředu plánovaném rozkradení republiky od počátku 90. let nastolena totalita kapitálu, diktát nejvyšší třídy, která kromě ekonomické a industriální destrukce provedla destrukci sociální a morální, dovršenou nejen privatizací, nejen nelegitimními církevními restitucemi, těmito krádežemi tisíciletí, ale i indoktrinací antikomunismem, religiózním tmářstvím a vylhaným výkladem našich dějin vychovávající ke kosmopolitismu a slabošství. Číst dál
…řekla si značná část současných i bývalých členů KSČM, když se v září 2019 dověděla výsledek průzkumu společnosti Kantar o volebních preferencích strany. Podle něho se totiž při dalších volbách KSČM do parlamentu vůbec nedostane. Ať už je průzkum společnosti Kantar objektivní či nikoli, je pozoruhodné, jak na něho reagoval Filip a jeho souputníci. Prostě tento průzkum prohlásili za nedůvěryhodný, protože prý podobné průzkumy už v minulosti neodpovídaly skutečnosti. V posledních letech jsou takové podivné reakce vedení KSČM na volební porážky zcela normální. Tak je třeba znovu si připomenout Filipův výrok, po prohraných parlamentních volbách, kdy prohlásil, že by v případě jeho odchodu z funkce ve straně zavládl chaos! Vskutku odvážné tvrzení. Inu, skromnost nadevše. Připomeňme si při této příležitost i dřívější povolební perly vycházející z úst Filipových stoupenců, kteří mu na sjezdu pomohli k udržení v sedle. Číst dál
Výročním členským schůzím Komunistické strany Čech a Moravy byl předložen k posouzení Návrh aktualizace programu KSČM a dva jeho alternativní návrhy. Za první návrh, nepokrytě podporovaný a na úkor alternativ prosazovaný vládci strany, odpovídá místopředseda Stanislav Grospič. Jeden alternativní návrh předkládají Marxisticko-leninský odborný klub (MLOK) a iniciativa Restart, druhý iniciativní skupina komunistů zastoupená soudruhy Duškem, Kavijem, Posoldou, Skálou a Vytiskou.
Samotný fakt, že alternativní návrhy jsou dva, považuji za nešťastný. Je více než pravděpodobné, že s ohledem na to žádný z alternativních návrhů nemůže získat podporu většiny delegátů budoucího sjezdu strany a bude podpořen návrh „z ústředí“. Vedení strany tak opět bude těžit z hesla „rozděl a panuj“. Číst dál
Seminář Centra strategických a teoretických studií (CSTS), Praha 21. 10. 2019
(Z diskusního vystoupení)
Téma dnešního semináře je bezesporu správné, potřebné a naléhavé! Je třeba se však ptát (a bylo třeba se ptát už dávno) proč levice ztrácí, proč se lidé od ní odvracejí, proč si voliči hledají někoho jiného, komu dát hlas, či zda vůbec jít k volbám?
Takže otázky zní:
– akcentuje levice to, co lidé považují za podstatné?
– rozumí tomu, co ta dnešní levice hlásá a obhajuje?
– nemíjí se občas – a stále více – se zdravým rozumem a lidskou normalitou?
– nechybí ji (a jejím vůdcům) odvaha? Číst dál
46. pražskou teoreticko-politickou konferenci pořádal v sobotu 12. října 2019 Obvodní výbor Komunistické strany Čech a Moravy Praha 1 společně se 17 dalšími okresními a obvodními výbory, městským výborem v Jirkově, Klubem pokrokové inteligence Olomouc a Komunistickým svazem mládeže. U příležitosti 100. výročí vzniku Komunistické internacionály se zabývala tématem „K problematice mezinárodní jednoty a součinnosti komunistického hnutí v boji proti antikomunismu a válečnému nebezpečí, za sociální pokrok“.
Do plného velkého sálu budovy Ústředního výboru KSČM se dostavili účastníci z 15 zemí tří kontinentů, kromě českých z Čínské lidové republiky, Francie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Ruska, Řecka, Švédska, Ukrajiny, Velké Británie a diplomaté z Kuby, Korejské lidově demokratické republiky a Vietnamské socialistické republiky. Přítomen byl místopředseda KSČM, předseda Středočeského KV KSČM a poslanec Parlamentu ČR soudruh Stanislav Grospič, předsedkyně KV KSČM Praha soudružka Marta Semelová a předseda Plzeňského KV KSČM soudruh Miroslav Kavij. Číst dál
Co čeká naši nešťastnou vlast, až všichni pamětníci německé okupace a protektorátní éry umřou? Pohrobci českých kolaborantů spolu se sudetskými Němci určitě důkladně přepracují dějiny. Lze již dnes odhadnout, že se čeští školáci dovědí, jak byli nacisté velkorysí a umožnili českým občanům přežít válku v oáze klidu a míru. Zároveň se poučí, že tuto idylku žel narušovaly neodpovědné živly, které si německé velkomyslnosti nevážily. Proto museli nacisté přistoupit k odvetným opatřením, a tak to holt někdo odskákal. Budou tvrdit, že se české děti díky protektorátnímu školství naučily německý jazyk a v hodinách zeměpisu důkladně poznaly Velkoněmeckou říši. Uměly zazpívat nacistickou hymnu a zvládly zdravit zdviženou pravicí. To všechno by se přece nemohly naučit bez otcovského přihlížení státního ministra K. H. Franka. Od konce světové války jsme už zaznamenali i řadu pokusů o obhajobu zrádců a kolaborantů. Je to neuvěřitelné, ale dokonce už v roce 1946 při procesu s členy tzv. protektorátní vlády se v soudním sále ozývaly výkřiky jejich příznivců. Je třeba připomenout, že zejména po listopadu 1989 se roztrhl pytel s omlouváním kolaborace „státního prezidenta“ Háchy a protektorátních filmových hvězd. Číst dál
