Redakční úvodník k překladu článku o „kubánských reformách“
Před pár týdny jsme se z režimních sdělovacích prostředků dozvěděli, že kubánská vláda chystá jako odpověď na nedávné protesty malé části společnosti “reformy”, které mají ještě více rozšířit legální pole existence soukromého kapitálu na ostrově, a to jak co do počtu zaměstnanců, tak co do šíře oborů, ve kterých mohou působit. Protože dlouholetá praxe ověřila a dnes a denně ověřuje “věrohodnost” informací těchto médií, snažili jsme se je pomocí věrohodnějších zdrojů kriticky posoudit.
Zveřejňujeme článek, který je výsledkem našeho pátrání. Dokazuje, že realita je mnohem horší. Připadá nám nesprávné zveřejnit jej bez stanoviska Redakce, protože by se čtenáři mohli domnívat, že postoj oficiálních představitelů schvalujeme, nekriticky ho přejímáme, neb pochází z “komunistické Kuby”. Z toho důvodu jsme se rozhodli stručně se ke změnám vyjádřit. Nechceme k dění mlčet jako v minulosti k procesům ve Venezuele, ačkoliv jsme k nim byli interně velmi kritičtí. Nechceme mlčet jen proto, že žijeme v zemi, kde socialismu padl – věkově ani profesně nemůžeme být za tento pád zodpovědní. Bát se vyjádřit jen proto, že je naše hnutí v totální krizi a nepředstavuje masovou politickou sílu, také nechceme. Už proto, že základem uznávaného postavení všech revolučních stran minulosti byla především kvalita členstva a jeho přístupů.
Na Kubě dochází k velmi podobným procesům, kterými se snažili představitelé většiny zemí “zachránit” reálný socialismus – více nebo méně, resp. tyto prvky, k nimž dané procesy vedly, v jejich materiální základně stále existovaly. Vyjmeme nyní Čínu a její změny, na ni navazující a podobný Vietnam, kteréžto byly a jsou z mnoha ohledů specifické. Určité potíže tehdejších systémů, dle velké části kritérií zanedbatelné oproti tehdejšímu i dnešnímu kapitalismu, se snažila “věrchuška” ve všech případech “řešit” dalším obratem doprava, posilováním zbožně peněžních vztahů, vlivu trhu. Včetně ČSSR, kdy nebyly tyto procesy následkem událostí r. 1989 cele realizovány, vedení státu je pouze zahájilo (a k událostem r. 1989 nesporně přispěly).
Současné změny na Kubě nejsou ojedinělé ani ve vnitrostátní perspektivě. Nejsme uzavřeni ve slonovinové věži, chápeme objektivní (například polohu státu, její společenská úroveň v rámci historického vývoje, americkou blokádu, výbavu surovinami atd.) i subjektivní podmínky (úroveň strany, její zkušenosti, tamější politický systém, vyspělost lidu, proletariátu a rolníků, působení protisystémových sil ve spojení s imperialismem, vazby na ekonomické a jiné exulanty) kubánského systému po pádu SSSR a jeho spojenců. Obrat směrem k tržním vztahům byl proveden již v 90. letech v kubánském zvláštním období. Částečně byl pochopitelný, otázkou je, zda posun nebyl v kontextu změn celé revoluce příliš zásadní (např. ve srovnání s KLDR, která byla a je v objektivně složitější pozici), rizikový. Větším problémem však je, že změny v následujícím období vedení Kuby revolučně nenapravilo. Krok vzad v jakémkoliv procesu nemůže být nikdy “na věky”. Proto vedle dalších příčin a faktorů zbytnělé změny z 90. let napomohly další financializaci a kapitalizaci kubánského systému po r. 2010, kdy byla existence soukromokapitalistických podniků rozšířena v počtech zaměstnanců i oborů. Nyní proces zákonitě pokračuje.
Po 62 letech revoluce jde o několikátý úkrok směrem k tržnímu socialismu (ostatně dnešní kubánský systém jinak než tržní socialismus nazvat nelze – po ohlášených „reformách“). Je velice nepravděpodobné, že by tímto krokem změny skončily, spíše naopak. Tržní socialismus je v dlouhodobé perspektivě nesmyslem, nestabilním řešením, procesem ústupu od základů socialismu ke kapitalismu. Hovořit o modernizaci systému, jak činí kubánští představitelé, je naprostým klamem. Modernizace nemůže spočívat na starých, léty negativně, a to nejen v antikapitalistických zemích, prověřených změnách. Ty vedly s výjimkou Číny a Vietnamu k destabilizacím, resp. k pádům či problémům režimů (v poslední době lze tento příklad pozorovat např. v Libyi, Bělorusku, před válkou částečně i v Sýrii). Jak jsme naznačili, Čína a Vietnam jsou specifickými otázkami, na spirále vývoje však tamější změny v podstatě vedly k návratu do sice zvláštního, ale přeci jen kapitalismu.
Dění na Kubě zdánlivě dává za pravdu všem buržoazním ekonomickým teoriím, které tvrdí, že zajištění potřeb obyvatel a ekonomickou rovnováhu mezi jednotlivými subjekty hospodářství dovede zajistit jedině neregulovaný trh a správná politika centrální banky. Účelově se však zapomíná na to, že žádný z režimů budování socialismu za hranice zbožně peněžních vztahů nevkročil, trh a peníze nepřekonal, plného společenského vlastnictví výrobních prostředků, služeb a kapitálu nedosáhl. Velmi zjednodušeně řešeno, systém nekolaboval kvůli direktivnímu plánování a nadměrnému společenskému vlastnictví, ale proto, že bylo plánování postupně stále více paralyzováno trhem, zbožně peněžními vztahy a z nich rostoucí, od většiny lidí odtržené sociální vrstvy.
Větší potíže ve společenské rovnováze se představitelé tehdejšího od marxismu vzdáleného vedení a jeho pozadí nikdy nepokoušeli řešit posílením revolučních principů, odbouráváním zbožně-peněžních vztahů, další socializací, postupem proti vznikající “rudé buržoazii”, modernizací a demokratizací plánování. To by byl vskutku moderní přístup, modernizace.
Současní kubánští představitelé se z minulosti v její podstatě nepoučili. My sklízíme katastrofické plody následků podobných kroků z minulých desítek let dosud. Z toho ohledu soudíme, že je od nás čestné se k celé situaci postavit čelem.
*
Kuba legalizuje drobné, malé a střední podnikání
Kubánská vláda dala 6. srpna zelenou vytvoření drobných, malých a středně velkých podniků (MSMEs).
Před dvěma měsíci, v červnu, vláda schválila udělení právního statusu soukromým podnikům, z nichž mnohé působí – v některých případech legálně a v jiných nezákonně – v kategorii „samostatně výdělečně činných osob“.
MSME budou klasifikovány podle počtu zapojených pracovníků: mikro (1 až 10 pracovníků), malé (11 až 35 pracovníků) a střední (36 až 100 pracovníků).
Kubánský soukromý sektor v posledních letech roste co do velikosti i významu. Samostatně výdělečně činní lidé v současné době tvoří více než 13% kubánské pracovní síly – zhruba 600 000 pracovníků. Dosud však nebyla pro strukturu MSME schválena žádná formální právní struktura. To znamenalo, že o licenci k provozování podniku mohla požádat podle zákona pouze „fyzická osoba“ (jednotlivec).
Tyto změny nyní Kubáncům umožní založit obdobu společnosti s ručením omezeným, která má jak „členy“, tak „zaměstnance“.
MSME bude ručit za své závazky vůči třetím stranám veškerým majetkem, který tvoří jeho dědictví, a bude mít:
- správní rady, pokud jsou přijaty dohody týkající se fungování společnosti;
- správní orgán odpovědný za řízení a zastupování MSME, a
- orgán dohledu a kontroly, který bude dohlížet na dodržování příslušných zákonů.
Pokud však MSME vlastní jediná osoba, nebude mít správní radu jako takovou.
Řada reforem od roku 2010 umožnila Kubáncům pracovat jako osoby samostatně výdělečně činné v soukromém sektoru. Až donedávna však mohli pracovat pouze ve 127 poměrně úzkých kategoriích definovaných vládou.
Většina vládních licencí na provoz se týkala odvětví služeb, jako je provozování malého obchodu, restaurace nebo řízení taxíku.
Kubánská vláda se v únoru rozhodla otevřít velkou část ekonomiky soukromému sektoru s výjimkou klíčových oblastí, jako je zdravotnictví a léčiva, vzdělávání, produkce tabáku, média a komunikace a obrana.
Samostatně výdělečně činným osobám bylo nyní zpřístupněno asi 2000 činností. Nový seznam otevírá velký nový prostor pro mnoho forem výroby.
Státem vlastněné společnosti jsou normou, a jak vláda s námahou zdůrazňuje, tak tomu má být i nadále. Premiér Manuel Marrero Cruz v červnu prohlásil, že rozšíření povolených soukromých aktivit nebude smět zajít příliš daleko, „neboť existují hranice, které nelze překročit“.
Místopředseda kubánské vlády a ministr hospodářství a plánování Alejandro Gil Fernández prohlásil: „První MSME vzniknou ze současných podniků řízených osobami samostatně výdělečně činnými, což je odvětví, které zaměstnává spoustu pracovníků.“
V případě státem řízených podniků Fernández uvedl: „Provádíme studii, která zjišťuje, které organizace by se mohly k této zkušenosti připojit, vždy s prioritami země jako hlavním zaměřením.“
Ekonomika se loni snížila asi o 11%, což byl největší pokles od „zvláštního období“ na počátku 90. let po rozpadu Sovětského svazu.
Hospodářství je ve špatném stavu z mnoha důvodů, mezi hlavní patří pokles cestovního ruchu v důsledku pandemie COVID-19, špatný exportní rok v zemědělském sektoru v důsledku sucha a především blokáda USA, která po desetiletí dusí Kubu.
10. srpna 2021
Z australského zdroje https://www.greenleft.org.au/ díky zpravodaji z Barcelony
Vladimír Sedláček