Nedávno jsem si přečetl milý komentář jistého pana Petříčka (nikoli exministra zahraničí), který si vzal za cíl zvolat na odboráře OS ČMS: Neschovávajte se! …a zároveň z nich udělat šarlatány, neschopné a ještě k tomu z organizace přívěšek strany. Četl jsem tento barvotiskový text od člověka, který paradoxně nedávno s předsedou odborů i se sekretariátem komunikoval, a přiznám se, že ačkoli nebyl z Jiráskova pera, zvedl mě ze židle.
Pisatel je podepsán coby odborář, o jeho odborářské aktivitě mi není bohužel nic známo. Naopak nevraživost k předsedovi odborů, který byl dříve dlouholetým poslancem a volebním lídrem, z textu jen kape. Jsem rád za lekci o akceschopnosti od pražských revolucionářů, kteří bránili vztyčení Mariánskému sloupu, a zároveň nečinně přihlíželi další vlně privatizace bytového fondu, zdražení nájmů městských bytů, jízdného MHD i stavu vozového parku dopravního podniku, atp.
Lekci si beru k srdci. Především jako poučení z krizového vývoje o tom, kam bychom dospět neměli – a že odborové sdružení říká slovo „naše“ svým členům a pracujícím obecně, nikoli infantilnímu aktivismu zaprášeného stranického sekretariátu. Na barevné straně stranického tisku, ve kterém donedávna nebylo přes přehršel národně obrozeneckých textů místo, se pak za tímto opravdu sympatickým zvoláním zvoláním „Neschovávejte se!“ dostavila tiráda kritiky od webu odborů napadeném hackery počínaje (problém řešíme a zanedlouho dořešíme), přes žlučovitou slinu na předsedu odborového sdružení až po výtku, že se nebylo možno doklepat na dveře kanceláře.
Omlouvám se tedy těm, kteří mě nezastihli v kanceláři. Nejsem tam často. Nejsem „pražský“. Naše odbory dle názvu fungují v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Nejsme pragocentričtí. Ani závislí na nefunkčních zvycích jiných organizací. Jedeme po svém. I doma. I v zahraničí. A nejedeme i přes to, že se zajištěním nemůžeme rovnat reformistickým odborovým centrálám, špatně. Nenalháváme a pracujeme poctivě. To je deviza. Netlacháme. Nevedeme frační boje, které se zájmy skutečných lidí, o kterých se dosud tolik popsalo ,ale mnoho z pisatelů je nikdy neviděl.
Máme zde pandémii, tedy částečný home office našich zaměstnanců sekretariátu. I tak na sekretariátě bývají přítomní. I přes mou výtku, že pracují dostatečně z domu, že komunikujeme, že připravili vše potřebné a vše urgentní i budoucí je řešeno a vyřešeno a že především nesmí ohrozit svoje zdraví. Proč vlastně tajemník rozhodl o home office? protože nejsem nezodpovědný hlupák, který si ukájí panovačné sklony na lidech, kteří odvádí skvělou práci. Náš svět nekončí Václavským náměstím. Při vší úctě, pragocentrismus není naším programem. Předseda odborů je ze středočeské metropole automobilového průmyslu, já z moravské emeritní metropole oděvního průmyslu. Je dobré vyjet si po republice a vidět, že společnost není facebookový komentář.
Na výtky zareaguji krátce: Náš sekretariát pracuje a pracuje skvěle. Ale nenechám nikoho kvůli přežitému zvyku mnohdy nesmyslných kanceléřských sezení riskovat zdraví. Je to úcta k lidem a to k lidem, kteří své nesporné kvality prokázali a neustále prokazují – a jim patří můj vděk i dík. Je to praktická zkušenost, obětavost, lidskost. Nejsou to přemrštěné ambice, se kterými se setkáváme v narychlo nakvašené politické scéně dneška, jsou to skuteční lidé, za nimiž stojí práce, ne thymolinové úsměvy z plakátů.
Já sám jsem v poslední nepříliš jednoduché době často pracoval z domu, nicméně nikoli jen teoreticky. Kdo by se o odborovou činnost zajímal, mohl mě například v nočních hodinách potkat na policejní stanici řešit problémy pracujících, jejichž zaměstnavatelé je okrádali nejen o peníze, ale i o důstojnost. Odborová činnost není předvolební kampaň. Jednáme s lidmi. Ne nad lidmi.
Neříkáme, že jsme jediní svatí a zbytek světa nás nepochopil. Neděláme z lidí hlupáky jako ti, kteří pro ně nebyli důvěryhodní, uvěřitelní. Je dobré o tom před příkrými soudy naší organizace trochu popřemýšlet. Jsme si vědomi tlaku, který na naše pracující je. Netřeba rozepisovat. Není to angažovaná poezie, jsou to konkrétní zkušenosti jedna za druhou. A jedině pomocnou rukou odborů se spojuje síla a buduje důvěra – nikoli PR články, billboardy, plochými mediálními výstupy. To je stručná lekce ze života i z politiky. Hlavně ze života, kterému je vždy dobré se snažit porozumět.
Nechci poučovat, ale je dobré rozpoznat, že odborová činnost nejsou ani šeříky, ani sladkobolné projevy a naivní prozření, nejsou to petiční akce ani vlajkosláva. Není to politická zastydlost, je to pomoc skutečnému životu, konkrétním lidem, je to organizování konkrétních lidí, ne sběr frází nebo soutěžení v kvantitě článků nebo počtu kladených věnců.
Odborová činnost chce odvahu, protože to není mlácení pěstičkou v prázdné místnosti, bouře ve sklenice vody nebo hra na vojáčky. Je to život se všemi jeho konflikty, které naráží na konkrétní lidi – nikoli výzdoba nástěnky, hezký slogan, předvolební žvást nebo nevhodná ambice. Zkuste vystoupit na vlastním pracovišti, zkuste řešit problémy lidí, kteří jí chleba a ne jalové fráze. Tyto odbory se neschovávají. Naše odbory žijí dneškem a v kontextu dneška.
Jsme členy Světové odborové federace, přejímáme s naší historickou zkušeností i plně aktuální program SOF, realizujeme konkrétní organizační práci, konkrétní podněty – jako např. ty z oblasti porušování zásad bezpečnosti práce či diskriminace zaměstnanců. Program SOF, příklad skvělých odborářů Řeckem počínaje a Indií, Sýrií nebo jižní Afrikou konče a realistické zkušenosti z jejich poctivé ale nikoli falešně křiklavé aktivity nám daly víc, než jiným pobrekávání, povyk nad rozlitým mlékem a radikalita s padesátiletým spožděním. Kdosi řekl, že se dnes vše řeší přes sociální sítě, přes internet, od stolu. U mě je tento postoj hrubě asociální, nemohu ho sdílet – koneckonců je dokázáno, že ovoce nikdy nepřinesl.
Jednoduše řečeno žijeme dneškem, vítáme nové členy, vítáme jejich podněty a podporujeme jejich konkrétní aktivitu na konkrétních pracovištích a pomoc konkrétním lidem. Jsme třídní odbory. Zastupujeme zaměstnance. Nejsme odbory zaměstnavatelů. Nejsme reformisté. Žijeme v kapitalismu, který nepotřebujeme natírat líbivými barvami a pro vlastní profit pouze povrchně kritizovat s pitomým údivem, jak je to vše špatné možné.
Víme o zákonitostech, víme o protikladných zájmech tříd. Víme to, protože si odnášíme zkušenost z reálného života, ne z přehršle grafomanské produkce. Odbory se vyjádřily k současnosti i minulosti k řadě prohlášení. Nejsme však falešně „zásadoví“ k minulosti a pasivní k dnešku. Protikladné zájmy nejdou spojit. Odbory využívají prostředků , které mají. Jak jsem uvedl – nejsme preferovaní režimem, jsme důvěryhodní lidem. To nám dává body. A také to, že naše aktivita je každodenní, nikoli pár týdnů před volbami.
Četl jsem, že je dobré se organizovat. A že je dobré se organizovat kdekoli. Netrpím komplexem být kdekoli. My se organizujeme, abychom něco dělali. Jinak organizování se postrádá smysl. Mezi fotbalisty, mezi včelaři, rybáři i zahrádkáři je potřeba snaha, disciplína, ale i spolupráce a výkon. Z politického organizování současné doby na nás jdou chmury z nefunkčnosti a neschopnosti, egocentrismu i asociálnosti těch, kteří si vzali jakýkoli program za svůj – a to i se sociální frazelogií a demagogií-, jen aby lízali med. Nežijeme na sociálních sítích, žijeme život skutečných lidí. Aktivitu nehodnotíme podle prosezeného času v kanceláři a vypitého „turka“, ale podle výsledků. Nezoufáme si, že nežijeme kdesi v minulosti, snažíme se zvládat situaci tak, jak před námi stojí.
Konstruktivní kritika založená na faktech a na vlastní sociální aktivitě je přínosná. Kritika jako součást hašteření bez reálného výsledku je spíš nelichotivým obrazem neúspěchů nedávné minulosti. Odbory nenesou vinu na prohrách těch, kteří se odtrhli od lidí, živících se prací. Odbory pracují v jejich zájmu. Odbory tady však nejsou proto, aby svou činnost orientovaly na uspokojený ambicí kandidátů do čehokoli nebo coby chrlič frází. A jsem za to rád.
Lidé hodnotí organizace i jedince podle toho, kdo jim skuteřným lidem kdy pomohl, nebo se o pomoc alespoň pokusil. Nijak jinak. Odpovím našim milým kritikům, kteří dostali více – a to dokonce barevného prostoru – než kdy celá naše organizace, slovy Julia Fučíka: Bděte!
Martin Peč
výkonný tajemník Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska