80. výročí osvobození od fašismu si nechceme připomínat jen v květnu, případně chvíli před ním. Proto zveřejňujeme články a projevy současných představitelů a stran nejen k výročí, ale také k aktuálnímu chápání fašismu a jeho forem, jakož i k nynějšímu pojetí boje proti fašismu, antifašismu. V případě této problematiky se Kolektiv pro práci, kulturu a vědu ztotožňuje s KKE a se smyslem výroku B. Brechta – buržoazní antifašismus je stejně nesprávný a zastírající problém včetně jeho řešení jako buržoazní antiimperialismus.
To neznamená, že se nechceme spojovat s lidmi, kteří jsou tak či onak ovlivněny vlivy současného systému. Znamená to, že odmítáme spojovat se za tímto účelem s buržoazními stranami a buržoazií (nehovoříme o OSVČ, maloburžoazii a dalších příslušnících lidových vrstev). Redakce
Článek sekce mezinárodních vztahů ÚK KKE
Dne 23. dubna 2025 se v Moskvě konalo Mezinárodní antifašistické fórum (IAF), které uspořádala Komunistická strana Ruské federace (KPRF) s podporou, jak uvedla, ruské vlády a prezidenta.
Podle jejích prohlášení se IAF zúčastnilo 450 delegátů z 91 zemí, kteří zastupovali 164 organizací. Samozřejmě organizátoři dosud nezveřejnili seznam zúčastněných organizací. V předběžném seznamu, který se nám dostal do rukou, bylo Řecko zastoupeno delegací řecké pobočky tzv. Světové antiimperialistické platformy (WAP) složenou ze 2 … Jihokorejců (!), a také Řekyně, která zastupovala řeckou pobočku rovněž neviditelné „Mezinárodní antiimperialistické fronty“.
KKE se z konkrétních důvodů, které vysvětlíme níže, této akce nezúčastnila ani k ní nevyslala žádný vzkaz, jak bylo falešně šířeno. Jak se však ukázalo, žertovné fámy neskončily pouze zastoupením Řecka. Je charakteristické, že Turecko bylo mimo jiné údajně zastoupeno nacionalistickou stranou „Vatan“ („Vlast“), dříve maoistického původu, která nyní otevřeně podporuje současného prezidenta Turecka T. Erdogana z tzv. „antiimperialistických“ pozic a fámy ji přímo spojují s generálním štábem tureckých ozbrojených sil.
Vzhledem k výše uvedenému bychom měli tento text zde ukončit a čtenáře dále neunavovat. Nemůžeme však popřít skutečnost, že se tohoto IAF zúčastnily i komunistické a dělnické strany účastnící se Mezinárodních setkání komunistických a dělnických stran (IMCWP). Kromě toho jsme již v minulosti poukázali na to, že v IMCWP, kde se účastní i KKE, probíhá zuřivý boj o mnoho významných politických a ideologických otázek. Proto si myslíme, že je důležité se problematikou 2. IAF zabývat blíže.
Na osvědčeně problematickém kurzu
1. IAF se konal před 2 lety v Minsku a tehdy, stejně jako nyní, byl tématem „antifašistický boj“. To je patrné i z názvu Fóra, ale také z prohlášení předsedy KPRF Gennadije Zjuganova, který poznamenal, že 2. IAF si klade za cíl sjednotit všechny „levicové“ strany, „progresivní“ a „vlastenecké“ síly světa proti nebezpečí fašismu a na obranu tzv. „ruského světa“, což je jedna z hlavních „doktrín“ současné zahraniční politiky Ruska, aby ospravedlnila své intervenční akce v zahraničí.
V praxi tedy vidíme, že ve jménu pozitivních úmyslů se v boji proti fašismu upřednostňuje osvědčená slepá ulička formování „antifašistických front“ ve spojenectví s buržoazními silami a vládami, které se otevřeně podílejí na vyvlastňování národů a opětovném rozdělení světa, jež provádějí politickými a vojenskými prostředky. Jde o politiku aliancí, která tříští strategii komunistických stran pro revoluční změnu společnosti a dále zastírá odpovědnost buržoazních sil, které v praxi podporují kapitalismus a prostřednictvím takových „front“ se prezentují jako „progresivní“, „vlastenecké“ a „antifašistické“.
Připomeňme si, že Brecht napsal, že „proti fašismu lze bojovat pouze jako proti kapitalismu, jako proti nejobnaženější, nejnestydatější, nejrepresivnější a nejzrádnější formě kapitalismu. Jak tedy může odpůrce fašismu nyní říkat pravdu o fašismu, když nechce nic říct o kapitalismu, který ho způsobuje?“
Jednostranný pohled
Výzva, která byla závěrečným dokumentem IAF, zdůrazňuje odpovědnost USA, NATO a EU, jež podporovaly fašistické síly v prosazování jejich plánů jak na Ukrajině, tak v pobaltských zemích.
Tento správný bod však zůstává neúplný a jednostranný, když přehlíží odpovědnost ruské buržoazie za rozvoj fašistických myšlenek. V textu Výzvy se nic neřekne o tom, že:
-v Rusku jsou školní děti běžně „krmeny“ jedem antikomunismu, např. známého antisovětského aktivisty Solženicyna, který omlouval ruské kolaboranty nacistů, byl obdivovatelem Franca a podporoval Pinocheta.
– ruská veřejná i soukromá média jsou plná antikomunismu a vítězství SSSR nad fašistickým Německem je prezentováno jako úspěch, k němuž došlo bez, a někdy i navzdory, aktivitám bolševické strany.
– ruské vedení veřejně propaguje mezi mládeží díla Ivana Iljina, ruského ideologa fašismu, zatímco na centrální veřejné univerzitě v Moskvě byla otevřena škola na jeho počest, kterou vede nacionalistický a fašistický filozof Al. Dugin.
– jednou z hlavních záminek ruské vlády na začátku války bylo napravit zkreslení Leninovy a SSSR politiky vůči Ukrajině a dosáhnout skutečné „dekomunizace“, čímž by se poskytla další munice pro antikomunisty všude na světě.
– oživení fašistických myšlenek na Ukrajině, které nebylo jednorázové, ale trvalo roky s kultivací Goebbelsových názorů na „genocidu“, mělo „materiální podporu“ ruské buržoazie, neboť v období 1991–2013 (tj. v období, kdy se tam fašistické myšlenky uchytily) ukrajinský rozpočet díky ruským preferenčním úvěrům a speciálním cenám ruských energií získal zhruba 250 miliard dolarů.
Recyklace „exportovatelného fašismu“
Naopak v dokumentech IAF lze nalézt pokus o oživení toho, co považujeme za nesprávná rozpracování pojetí Kominterny, které rozděluje buržoazní státy na „fašistické“ a „demokratické“, a také problematické definice fašismu, kterou představil G. Dimitrov na 7. kongresu Kominterny jako „(…) otevřenou teroristickou diktaturu nejreakčních, nejšovinistických, nejimperialističtějších prvků finančního kapitálu“. Na tomto základě se znovu zavádějí mylné názory na „export“ fašismu do jiných zemí fašistickými nebo fašisticky orientovanými zeměmi a v praxi se prosazuje podpora buržoazních sil, a dokonce i kapitalistických států, které se dovolávají antifašismu.
KKE zhodnotila, že: „7. kongres absolutně oddělil „moc“ finančního kapitálu od zájmů průmyslového kapitálu. Stejným způsobem také zcela oddělil kapitalistické státy na fašistické a demokratické státy. V důsledku tohoto oddělení bylo ideologizováno spojenectví dělnického a komunistického hnutí s částí buržoazních mocností a států a oslabena třídní připravenost proti opoziční třídě.“
Když se dnes někteří lidé na tuto definici fašismu odvolávají selektivně, ignorují skutečnost, že Komunistická internacionála před touto definicí fašismu uvedla ve svém Programu (1928) jinou definici, v níž mimo jiné poznamenala, že „za určitých specifických historických podmínek nabývá průběh buržoazní, imperialistické, reakční agrese podoby fašismu“, zatímco rysy fašismu byly podrobně prezentovány v Rezoluci o mezinárodní situaci na 6. sjezdu Komunistické internacionály (1928).
Také se ignoruje, že Dimitrovova známá definice z roku 1935 byla představena za jiných historických okolností, kdy imperialistické mocnosti plánovaly zánik jediného socialistického státu na světě, zatímco SSSR se zase snažil vyvolat rozkol mezi imperialistickými mocnostmi a využít jejich rozporů. Tato definice je proto vzdálena historickým podmínkám, které ji daly vzniknout, a snaží se ji mechanicky a nevědecky přenést do dnešních podmínek, kde SSSR neexistuje a situace, která se vyvinula jak v Rusku, tak v Číně, v žádném případě neodpovídá principům socialismu. Čína je kapitalistická supervelmoc soupeřící s USA o primát ve světovém imperialistickém systému.
Komunisté odhalují nejrůznější imperialistická záminky
Závěrem nelze než poznamenat, že k tomuto konkrétnímu IAF došlo v době, kdy na Ukrajině probíhá imperialistická válka, a to v Moskvě, v hlavním městě kapitalistické země, jejíž vedení je otevřeně zapojeno do války a odvolává se na antifašismus, aby před lidmi skrylo skutečné příčiny války, jež spočívají v rozdělení úrodné půdy, vzácných zemin, energie, potrubí, přístavů, výhradních ekonomických zón Černého moře, podílů na trhu atd.
Ruský prezident V. Putin, který si v těchto dnech vyměňuje zdvořilosti a rozděluje Ukrajinu s údajnými „fašisty“ v americké vládě, vřele uvítal jednání tohoto fóra, signalizující spojení organizátorů IAF s imperialistickými cíli ruské buržoazie, a rozptýlil veškeré konečné pochybnosti, jež by se mohly objevit o skutečných cílech IAF ve jménu antifašistického boje.
A nezapomínejme, že pokud na ukrajinské straně bojuje neonacistický pluk Azov, který je lídry EU víceméně prezentován jako obránce svobody a demokracie, na ruské straně bojují mimo jiné neonacistické skupiny jako „Skupina Rusič“ a „Ruská carská legie“, které se prezentují jako obránci hodnot „ruského světa“.
S blížícím se 9. květnem, kdy si budeme připomínat 80. výročí rozdrcení nacismu SSSR, Rudou armádou a ozbrojenými hnutími odporu, budou komunisté bránit historickou pravdu jak před buržoazními mocnostmi, které ji potlačují nebo přepisují, tak i před těmi, kteří ji zkreslují nebo se ji snaží zkreslit.
Budeme bránit nutnost autonomní organizační, politické a ideologické identity komunistického hnutí a odrazovat pokusy o jeho asimilaci do imperialistických projektů jedné či druhé strany vnitroimperialistického konfliktu. Ať už se tak děje pod záminkou antifašismu, který upřednostňuje ruské vedení, nebo pod záminkou „svobody“ a „demokracie“, kterou upřednostňuje euroatlantická strana.
Cesta ven pro lid spočívá v antikapitalistické alianci, která bude bojovat proti protilidové politice a ukončí barbarství kapitalismu, války, krize, imperialistická spojenectví a vykořisťování, chudobu, nezaměstnanost a útlak, aby ospravedlnila boje a oběti minulých generací, aby otevřela cestu a naplnila sny a současné potřeby lidu s dělnickou – lidovou mocí, socialismem – komunismem!
Zdroj: In defence of communism
Odkaz: https://www.idcommunism.com/2025/05/communist-party-of-greece-kke-on-the-international-antifascist-forum-in-moscow.html
Vybrala, přeložila, upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu