Rozhovor s Ajnurem Kurmanovem o demonstracích v Kazachstánu
Autor Ivan Nezazorov, Zanovo Media
došlo 6. ledna 2022
https://lefteast.org/author/zanovo-media/
LeftEast vděčně oceňuje Zanovo-media, kde tento článek původně vyšel v ruštině.
Dnes jsou všechny postsovětské masové sdělovací prostředky a televizní kanály uchváceny protesty, jež náhle zachvátily Kazachstán. Některým vzbuzují naději, jiným hrůzu a odmítnutí. Existují rozpory a různé interpretace toho, co se děje: protest spravedlivých, tahanice klanů, spiknutí prozápadních a protureckých sil nebo dokonce „islamistické reakce“. Ale co se doopravdy děje? Korespondent Zanovo-media poskytl rozhovor Ajnuru Kurmanovovi – jednomu z předáků Socialistického hnutí Kazachstánu. ( http://www.socialismkz.info/)
Modelová republika
Kazachstán je jednou z největších postsovětských zemí, druhou v systému politických a ekonomických vztahů, který byl vybudován po rozpadu Sovětského svazu, za Ruskou federací. A to nejen proto, že Nursultan Nazarbajev byl jedním z architektů SNS (Společenství nezávislých států). Kazašský model hladké transformace bývalé stranické a sovětské nomenklatury v kapitalistickou oligarchii s „asijskou tváří“ byl mnohými považován za vzor. Tento model měl totiž povrchně přitažlivé rysy nejen pro vládnoucí elity v jiných republikách, ale i pro průměrného občana: vysokou ekonomickou úroveň, přítomnost formálních atributů demokracie a nemnoho omezení západní kultury. Velké zásoby přírodních zdrojů, včetně ropy, a průmyslový potenciál zděděný ze socialistického období se ukázaly jako dobrá startovací plocha pro mladý stát. Zároveň oficiální propaganda Ruské federace a kanálů SNS s oblibou uváděla Kazachstán jako příklad zachování „svazových tradic“, uctívání památky Velké vlastenecké války, absence nacionalismu a tak dále.
Masové protesty vypukly těsně po novoročních svátcích, 2. ledna. Důvodem protestů byl růst cen zkapalněného plynu pro automobily, a to ze 60 tenge na 120 tenge za litr. První nepovolené demonstrace začaly na západě Kazachstánu, v Mangistauské oblasti, srdci velkých ropných podniků. Právě zde se nachází nechvalně známý Žananozen, kde byla před deseti lety brutálně potlačena stávka dělníků: v Žananozenu bylo 15 stávkujících zabito a stovky zraněny.
Druhý den – 3. ledna – přidali protestující v provincii Mangistau ke svým původním požadavkům nové sociální a politické body: snížení cen potravin, přijetí opatření proti nezaměstnanosti, řešení nedostatku pitné vody, rezignace vlády a místních úřadů. V tento den se protestující začali shromažďovat také na náměstích a ulicích Almaty, hlavního města Nursultanu a dalších měst. Na řadě míst byly zablokovány silnice a demonstranti se nerozcházeli ani v noci.
V úterý 4. ledna se demonstranti střetli s policií. V Alma-Atě použily bezpečnostní síly paralyzující granáty k rozehnání demonstrantů. Demonstranti následně převrátili policejní auta. Večer téhož dne přestaly fungovat mobilní internet, messengery a sociální sítě.
Kazachstánské úřady se snažily zvýšení ceny plynu vysvětlit tím, že jeho cena je nyní určována elektronickou nabídkou. Jak se říká, „trh se rozhodl“. Správa Mangistauské oblasti pevně prohlásila, že vše je v rámci moderního tržního hospodářství a předchozí cena se nevrací.
Ale 4. ledna, pod tlakem demonstrantů, byla vláda nucena snížit cenu plynu v Mangistauské oblasti na 50 tenge za litr. Prezident Kazachstánu Kasim-Jomart Tokajev uvedl, že ostatní požadavky obyvatel budou posuzovány odděleně. A pak byl 5. ledna současný kabinet ministrů odvolán. Ředitel zařízení na zpracování plynu v Žanaozenu byl zadržen.
Oblast naprosté chudoby
Spolupředseda Socialistického hnutí Kazachstánu Ajnur Kurmanov popsal situaci následovně:
Jako první se zvedli dělníci z Žanaozenu. Zvýšení ceny plynu posloužilo jen jako spouštěč lidových protestů. Vždyť hora sociálních problémů se hromadí už léta. Loni na podzim zasáhla Kazachstán vlna inflace. Je třeba vzít v úvahu, že produkty se do oblasti Mangistau dovážejí a vždy tam byly 2-3krát dražší. Na vlně růstu cen na konci roku 2021 však cena potravin vzrostla ještě více a podstatně. Musíme také vzít v úvahu, že západ země je oblastí se solidní nezaměstnaností. V průběhu neoliberálních reforem a privatizace byla většina tamních podniků uzavřena. Jediné odvětví, které zde stále funguje, jsou producenti ropy. Většinou je však vlastní zahraniční kapitál. Až 70 procent kazašské ropy se vyváží na západní trhy, většina zisku jde také zahraničním vlastníkům.
Do rozvoje oblasti se prakticky neinvestuje: je to kraj naprosté chudoby a chudoby. A minulý rok začaly tyto podniky procházet rozsáhlou optimalizací. Ubývalo pracovních míst, zaměstnanci začali ztrácet platy, bonusy, mnoho podniků se změnilo v pouhé servisní společnosti. Když v oblasti Atyrau firma Tengiz Oil propustila naráz 40 tisíc dělníků, stala se skutečným šokem pro celý západní Kazachstán. Stát neudělal nic, aby takovému masovému propouštění zabránil. A je třeba pochopit, že jeden ropný dělník živí 5-10 rodinných příslušníků. Propuštění pracovníka automaticky odsoudí celou rodinu k hladovění. Nejsou zde žádná pracovní místa kromě ropného sektoru a sektorů, které slouží jeho potřebám.
Kazachstán vlastně vybudoval surovinový model kapitalismu. Obyvatelstvo nashromáždilo spoustu sociálních problémů, dochází k obrovskému sociálnímu rozvrstvení. „Střední třída“ je zničena, skutečný sektor je zničen. Nerovnoměrné rozložení národního produktu má značnou korupční složku. Neoliberální reformy téměř zlikvidovaly sociální záchrannou síť. A majitelé nadnárodních společností si s největší pravděpodobností spočítali, že k obsluze „roury“ je zapotřebí 5 milionů lidí; celých něco přes 18 milionů kazašské populace je příliš. A proto je tato vzpoura v mnoha ohledech antikoloniální. Příčiny současných protestů mají kořeny ve fungování kapitalismu: cena zkapalněného plynu na elektronických obchodech skutečně vzrostla. Vzniklo spiknutí monopolů, jež těžily z vývozu plynu do zahraničí, což vedlo k jeho nedostatku a zvýšení cen plynu na domácím trhu. Takže ony samy vyvolaly nepokoje. Je však třeba poznamenat, že současná sociální exploze je namířena proti celé politice kapitalistických reforem, jež byly prováděny v posledních 30 letech, a jejich destruktivním výsledkům.
Tradice dělnického boje. Spontánní stávka.
Formou protestu byla zpočátku klasická „proletářská“ stávka. V noci ze 3. na 4. ledna začala v ropných podnicích Tengiz divoká, nelegální stávka. Záhy se stávka rozšířila i do sousedních oblastí. Dnes má stávkové hnutí dva hlavní body zájmu – Žanaozen a Aktau.
Jak dnes píší zastánci konspiračních teorií, nepokoje v Kazachstánu byly na Západě pečlivě připraveny, o čemž svědčí pečlivá organizace a koordinace protestujících. Kurmanovovými slovy:
Tohle není Majdan, i když se to mnozí političtí analytici snaží prezentovat tímto způsobem. Kde se vzala tak úžasná sebeorganizace? To je zkušenost a tradice dělníků. Stávky otřásají oblastí Mangistau od roku 2008 a stávkové hnutí začalo v roce 2000. I bez jakéhokoliv přispění komunistické strany či jiných levicových uskupení existovaly neustálé požadavky na znárodnění ropných společností. Dělníci prostě na vlastní oči viděli, k čemu vede privatizace a převzetí moci zahraničními kapitalisty. V průběhu těchto dřívějších demonstrací získali obrovské zkušenosti v boji a solidaritě. Samotný život v divočině nutil lidi držet pohromadě. Právě na tomto pozadí se spojila dělnická třída a zbytek obyvatelstva. Protesty dělníků v Žanoazenu a Aktau pak udávaly tón ostatním oblastem země. Jurty a stany, jež demonstranti začali stavět na hlavních náměstích měst, nebyly vůbec převzaty ze zkušenosti s „Euromajdanem“: stávaly v Mangastauské oblasti během loňských místních stávek. Obyvatelstvo samo přineslo demonstrantům vodu a jídlo.
V Kazachstánu dnes není žádná legální opozice, celé politické pole bylo vyčištěno. Komunistická strana Kazachstánu byla v roce 2015 zlikvidována jako poslední. Zůstalo jen 7 provládních stran. V zemi však pracuje spousta nevládních organizací, které aktivně spolupracují s úřady při prosazování prozápadní agendy. Jejich oblíbená témata: hladomor třicátých let, rehabilitace účastníků hnutí Basmači a spolupracovníků druhé světové války a tak dále. Nevládní organizace také pracují na rozvoji nacionalistického hnutí, které je v Kazachstánu zcela provládní. Nacionalisté pořádají shromáždění proti Číně a Rusku, na něž úřady uvalují sankce.
Podle našeho mluvčího jsou zlověstní islamisté, kteří údajně stojí za nedávnými událostmi, v Kazachstánu také mimořádně slabí a špatně organizovaní. Jak nás ujistil, moderní Kazachstán je odhodlán budovat monoetnický stát a nacionalismus je jeho oficiální ideologií. Všechny zprávy o „prosovětském“ Kazachstánu od lidí jako je TV Mir jsou mýtus:
V roce 2017 byl v Kyzyl-Ordě vztyčen pomník Mustafy Čokaje, inspirátora turkestánské legie wehrmachtu. Dnes stát radikálně reviduje historii. Tento proces ještě zesílil po návštěvě Nursultana Nazarbajeva v USA před několika lety. Panturkické hnutí je také stále aktivnější. Nedávno byl i (z iniciativy Nursultana Nazarbajeva) založen Svaz turkických států 12. listopadu 2021 v Istanbulu. Kazachstánská elita si svá hlavní aktiva ponechává na Západě. Proto imperialistické státy absolutně nemají zájem na pádu současného režimu; ten už je zcela na jejich straně.
Ale snad není vše tak jednoznačné s geopolitickými prioritami Kazachstánu. Zdá se, že jeho vedení má přesto tendenci provádět nechvalně známou politiku mnoha směrů a manévrovat mezi Ruskem, Západem, Čínou a Tureckem. Jedna podmínka tu však vyhovuje všem zahraničním partnerům – místní „loajální“ legislativa umožňuje zahraničním společnostem vyvádět zisky ze země. Pokud to však bude možné, žádný z globálních hráčů se nezastaví před změnou vlády v ještě poslušnější. A samozřejmě, liberální opozice se bude snažit nastolit, a už si vytváří, kontrolu nad masovým protestním hnutím.
Rezignace Nazarbajeva na post prezidenta v čele Rady bezpečnosti byla motivována touhou vyvolat zdání demokracie, a to i na Západě. Ve skutečnosti si udržuje plnou kontrolu nad všemi větvemi moci a svou moc jen zvyšuje a zároveň se zcela vyhýbá odpovědnosti. Prezident Tokajev je dekorativní postava, pěšák ve vládnoucí rodině. Současné protesty mohou bezpochyby vést k pokusu některých frakcí o palácový převrat nebo podobné akce. Nemůžete všechno redukovat na konspirační teorie. Neměli byste si idealizovat ani současné protestní hnutí. Ano, je to sociální hnutí zdola, s průkopnickou rolí pracujících, podporované nezaměstnanými a dalšími sociálními skupinami. Působí v ní však velmi rozdílné síly, zejména proto, že dělníci nemají vlastní stranu, třídní odbory, jasný program, který by plně vyhovoval jejich zájmům. Stávající levicové skupiny v Kazachstánu jsou spíše (uzavřené) kruhy a nemohou vážně ovlivnit běh událostí. Oligarchické a vnější síly se budou snažit přivlastnit si a nebo alespoň využít toto hnutí pro své vlastní účely. Pokud zvítězí, začne přerozdělování majetku a otevřená konfrontace mezi různými skupinami buržoazie, „válka všech proti všem“. V každém případě si však pracující budou moci vydobýt určité svobody a získat nové příležitosti, včetně vytvoření vlastních stran a nezávislých odborů, které jim v budoucnu usnadní boj za jejich práva.
Kazakhstánské ozbrojené síly se snaží střetávat s demonstranty
P.S. Po zveřejnění článku vešlo ve známost, že v Almaty a některých dalších městech dochází k těžkým střetům, demonstranti obsadili mnoho klíčových infrastrukturních budov v Almaty a dalších městech. Prezident Tokajev pod tlakem protestů učinil bezprecedentní sociální ústupky – slíbil státní regulaci plynu, benzinu a společensky důležitého zboží, moratorium na zvyšování účtů za veřejné služby, dotované nájemné za bydlení pro chudé a vytvoření veřejného fondu na podporu zdravotní péče a dětí. Demonstranti také požadovali návrat k ústavě z roku 1993 a vládu složenou z lidí mimo systém. A stále požadují nižší ceny potravin a snížení věku odchodu do důchodu na 58-60 let, vyšší mzdy, důchody, přídavky na děti a tak dále.
Aktivisté liberální opozice nakvap prohlásili, že hnutí koordinují oni.
Večer 5. ledna bylo oznámeno, že Nursultan Nazarbajev již není předsedou Bezpečnostní rady. Místo něj nastoupil prezident Tokajev a prohlásil, že hodlá jednat „co nejtvrději. Zároveň bylo přislíbeno, že se brzy uskuteční „důsledné politické reformy“.
Později téhož dne vyzval Takajev k operaci k „udržení klidu“ (ve skutečnosti policejní) zemí Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (Rusko, Bělorusko, Arménie, Uzbekistán, Tádžikistán a Kyrgyzstán) k potlačení protestů, které Kazaši nyní vyhlašovali jako pokus o intervenci zvenčí. Ráno 6. ledna rada CSTO žádost schválila a již existují zprávy o ruských jednotkách v Kazachstánu.
překlad anglické verze Vladimír Sedláček