Dělnickým, marxistickým, revolučním hnutím prošla řada lidí známých i anonymních. Každý zanechal nějakou stopu. Jak málo je známe! Marxe, Lenina a Stalina vyjmenuje každý, občas probleskne pár dalších jmen. Může to vypadat, že ani nikdo jiný nebyl. Někdy je záměrné zamlčovat postoje, názory a politickou aktivitu některých osob, které jsou známé, ale kapitalismus s nimi má jiné záměry.
Jednou z takových postav je William Morris (24.3.1834 – 3.10.1896).
Možná jej mnozí čtenáři ani neznají. Jiní, fandové fantasy literatury, si možná vzpomenou, že je pokládán za jednoho ze zakladatelů tohoto žánru. Do češtiny byly přeložené romány Příběh o třpytivé rovině a Studna na konci světa v nakladatelství Černý drak, edice Základní kameny fantasy). Jiní si třeba vzpomenou na jeho designy, které jsou i dodnes velmi oblíbené a najdeme je např. na bytovém textilu, tapetách, oděvech a doplňcích. Málokdo však ví, že tento muž celý život hledal, jak učinit svět lepším pro všechny a nakonec skončil jako revoluční marxista, komunista.
William Morris byl typickým představitelem své doby. Chytrý, tvořivý, vzdělaný člověk formovaný rozpory druhé poloviny 19. století. Na jedné straně byl velmi kritický k viktoriánskému kapitalismu a jeho estetice, ale zároveň se toužil vrátit do doby před kapitalismem, do období romanticky nahlíženého středověku a nakonec osvobodit pracující prostřednictvím socialistické revoluce. Morris byl téměř renesančním člověkem, jehož osobnost se otiskla v mnoha oborech. Dnes je známý jako textilní designér, ale zanechal stopu také v poezii, literatuře, výtvarném umění, rovněž ve spolkovém a socialistickém hnutí. Jeho jméno je spojeno s hnutím Arts and Craft.
William Morris byl významnou a známou osobností již za svého života. Ihned po jeho smrti začaly vycházet jeho životopisy a soupisy jeho děl. Následovala celá řada monografií analyzující jeho dílo. Morrisovu osobnost reflektovala i Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická v roce 1905, kdy v edici Duch pokroku vydala jeho práci Socialism a monopol. Dostupné: https://ndk.cz/view/uuid:04ebcc20-c409-11e5-bef4-005056827e51?page=uuid:daf45ad0-eba0-11e5-ae80-001018b5eb5c.
Dům Water House ve Walthamstow (SV Londýn, Essex), kde strávil část svého dětství, je dnes sídlem muzea věnovaného jeho dílu a životu (William Morris Gallery: https://www.wmgallery.org.uk/). Mnoho Morrisových děl nalezneme v řadě britských i světových muzeí a galerií.
Životní cesta a vývoj osobnosti
Morris se narodil jako třetí dítě (z 9 přeživších) do dobře situované rodiny. Jako prvorozený syn byl pojmenován po otci. Jeho dětství bylo harmonické. Vyrůstal na zahradě a v lesích okolo tzv. Jilmového domu i pak kolem domu ve Woodfordu (oba Essex), kam se rodina přestěhovala, když bylo Williamovi 6 let. Velký vliv na něj měl jeho otec, který jej bral na výlety po okolí i za památkami. Bohužel otec náhle zemřel v roce 1848. Rodina se musela uskrovnit, i když jí zůstaly podíly v měďných dolech a nestrádala. Morrisovi se přestěhovali do sídla Water House, opět v Essexu. William byl poslán na protestantskou střední školu Marlborough College, ale nebyl tam spokojený. Ostatní studenti jej šikanovali, považovali jej za podivína a častovali jej přezdívkou Krab. Rád se toulal po okolí sám, navštěvoval archeologické lokality, kterých bylo v okolí bezpočet. Jeho oblíbenými místy byl např. neolitický henge (do kruhu uspořádané masivní kameny) v Avenbury nebo mohyla Silbury Hill. Ze školy byl vyloučen údajně za jeho sympatie k anglikánsko-katolické církvi a romantizujícím názorům. Ve studiu pokračoval soukromě a v roce 1852 nastoupil na exeterskou kolej oxfordské univerzity, aby započal dráhu klasických studií. Opět nebyl spokojený. Mnohem více než starověké jazyky jej zajímaly středověké památky, které mu učarovaly. To byl častý jev v tehdejší Anglii, kdy se mnoho intelektuálů vyjadřovalo proti industrialismu a idealizovali si středověký, venkovský, jakoby pohádkový život. Morris věřil, že život ve středověku byl jednodušší, čistší, byla větší pospolitost a lidé respektovali rytířské hodnoty. Již v Oxfordu začal Morris budovat svůj protikapitalistický názor. Tehdy byl ovlivněn pracemi křesťanských socialistů Charlese Kingsleyho (1819-1875; kněz, přítel Ch. Darwina, spojený s hnutím křesťanských socialistů, zakladatel středních škol pro dělníky, dělnických spolků a družstev) a Fredericka Denisona Maurice (1805-1875; zakladatel křesťanského socialismu, věřil v dělnická družstva, která srovnával s prvotními křesťanskými komunitami).
V době svých oxfordských studií potkal přátele, se kterými zůstal nerozlučný po celý svůj život. Jedním z nich byl pozdější významný malíř Edward Burne-Jones. S dalšími podobně založenými studenty z Birminghamu z pembrookské koleje vytvořili bratrstvo zvané Birmingham Set. Morris toto uskupení výrazně podporoval finančně a byl také jeho nejvýraznější osobností.
Jeho rané názory ovlivnily práce Johna Ruskina a sdílel jeho negativní názor na masový průmysl dekorativního umění. Ruskin založil skupinu umělců Bratrstvo Prerafaelitů (nebo Prerafaelité), kde byli soustředěni umělci hledající ideály předrenesančního výtvarného umění. Na univerzitě – podobně jako mnoho mladých mužů – začal psát poezii, která tehdy nebyla příliš originální a byla výrazně ovlivněna katolickým romantismem.
V letech 1854-55 Burne-Jones a Morris navštívili Belgii a Francii, kde je uchvátila gotická architektura, a slíbili si, že své životy zasvětí umění, poté co byli po krátkou dobu rozhodnuti založit klášter zaměřený na „návrat do gotiky“. To vedlo k ochladnutí vztahů mezi Morrisem a jeho rodinou, jež si přála mít ze syna obchodníka nebo duchovního. Výsledkem nadšení obou přátel bylo periodikum The Oxford and Cambridge Magazine, kde publikovali pohádky, povídky, poezii, tzv. přátelskou kritiku a sociální témata. Oficiálně vydavatelem byl již zmíněný spolek mladých intelektuálů Birmingham Set. Celkem se jim podařilo vydat 12 svazků.
Nakonec Morris absolvoval univerzitu a odešel s titulem bakaláře v roce 1856. Přestěhoval se do Londýna a úplně fascinovaný Prerafaelity kupoval jejich díla. Zároveň se snažil získat znalosti v projektování architektury a malířství. Navrhoval si vlastní nábytek, který často dekoroval artušovskými motivy. V roce 1857 se mu podařilo vydat první básnickou sbírku The Defence of Guenevere, ale sklidil poměrně přísnou kritiku. Tehdy také poznal chudou švadlenku Jane Burden, která představovala pro Morrise múzu a symbol ideální krásy po celý život, i když jejich vztah nebyl ideální vzhledem k tomu, že Jane měla dlouhotrvající aféru s malířem Gabrielem Dantem Rossettim, který byl Morrisovým přítelem. Manželé se přestěhovali mimo město do cihlového domu v novogotickém stylu, který je zvaný Red house. Dům byl postaven podle projektu Philipa Webba, který se stal Morrisovým celoživotním přítelem a později společníkem. Interiéry byly dílem samotného Morrise. Dnes patří státní instituci National Trust (Národní památkový ústav Velké Británie pečující o imobilní památky) a slouží jako muzeum. Nachází se v Bexleyheath v Kentu.
Dalším významným mezníkem byl rok 1861, kdy společně se svými přáteli založil společnost produkující dekorativní umění: Morris, Marshall, Faulkner & Co. I jeho přátelé Rossetti a Burne-Jones byli součástí této společnosti. Jejich cílem bylo produkovat dekorativní umění inspirované anglickým středověkem. Navrhovali například vitráže, které byly velmi úspěšné.
Tehdy již měli Morris s Jane dvě dcery, kterým se intenzivně věnoval. Děti měly vliv na to, že se zlepšily Williamovy vztahy s jeho matkou, u které holčičky trávily hodně času. I když Morris neměl rád špinavý, industriální Londýn, v roce 1865 se rodina přestěhovala zpět do Londýna, aby byli blíže firmě, která se začala rozrůstat a bylo třeba se jí intenzivně věnovat. Tehdy získala firma řadu zajímavých zakázek, např. tapety pro Palác svatého Jakuba nebo možnost navrhnout Zelenou jídelnu pro muzeum jižního Kensingtownu (dnes muzeum Viktorie a Alberta). Přicházely i zakázky z USA, přesto zisky firmy nebyly nijak závratné.
Podnikání však nebylo jedinou aktivitou agilního muže. Intenzivně se věnoval psaní básní. V roce 1867 vyšla sbírka The Life and Death of Jason. V roce 1870 následoval epos Early Paradise. Kniha je reminiscencí Boccacciova Dekameronu a pojednává o skupině lidí, kteří utečou z města zamořeného morem a usadí se na ostrově, kde dosud žijí řečtí bohové. Kniha byla velmi oblíbená. To byl také moment, kdy Morris začal být veřejně a všeobecně známou osobností tehdejší Anglie.
Ale Morris neměl nikdy nouzi o inspiraci a nápady. Tehdy jej zaujaly islandské ságy, které přeložil do angličtiny. Opět se přestěhoval mimo Londýn do Kelmscotu v Oxfordshiru a do Londýna dojížděl. Vydal další knihu (Love is enough) tentokrát s ilustracemi Burne-Jonese. Začal se intenzivně zabývat kaligrafií, kterou také považoval za umění. A vydal se na Island. Ostrov ho velmi zaujal. Dokonce se setkal s prezidentem islandského parlamentu (Athing) Jónem Sigurðssonem a podporoval hnutí Islanďanů za nezávislost. Severský ostrov mu přirostl k srdci a o rok později cestu zopakoval. V roce 1874 se rozešel s Rossettim, patrně s ohledem na jeho vztah s Morrisovou ženou a firma se přejmenovala na Morris & comp. Tehdy začali produkovat textil a začala spolupráce s obchodníkem a specialistou na barvení látek Thomasem Wardlem. Morris se od něj učil, ale odmítl používat anilinové barvy, které v barvířství tehdy převládaly. Naopak prosazoval a aplikoval pouze organická barviva. Např. používal rostlinu Rubia tinctorum, která se používá k získávání červené barvy ve Středomoří. Morris chtěl umět vše, co vyráběla jeho továrna, tak se dokonce učil tkát hedvábí. V 70. letech 19. století byla firma Morris & comp. symbolem dekorativního zboží pro vyšší střední třídu britských ostrovů.
V roce 1877 mu vyšla další kniha a to Three Northern Stories, na základě které jej oslovila oxfordská univerzita, aby se stal profesorem poezie, ale Morris odmítl, že není dostatečně kompetentní.
V této době však nastaly další komplikace. Jeho ženě byla diagnostikována epilepsie. To byl tehdy důvod, aby byl postižený umístěný do nějakého sanatoria, ale Morris to odmítl a o svou ženu se staral v domácích podmínkách. Přestěhovali se opět do Londýna.
Tehdy začal být Morris politicky aktivní. Jeho kritický názor na viktoriánský kapitalismus jej zavedl k radikálním liberálům okolo Eastern Question Association (EQA), kde se stal pokladníkem. Strana se postavila proti tehdejšímu konzervativnímu premiérovi Benjaminovi Disraelimu, který podporoval Osmanskou říši, a vznikly oprávněné obavy z války s Ruskem. V této době napsal Morris slova k protiválečné písni “Awake, London lads!” (Povstaňte, londýnští chlapci). Ale obecně byl ze strany zklamaný. Považoval ji za součást systému a v roce 1881 vystoupil. EQA se následně rozpadla.
Zároveň se svou politickou činností byl také aktivní v umění a designové tvorbě. V roce 1877 založil Společnost pro ochranu starých budov (Society for the Protection of Ancient Buildings), vytvořil tzv. Anti-Scrape program, který stál na Ruskinových postulátech opěvujících gotické umění. Tato společnost – jedno z prvních uskupení na ochranu památek – byla aktivní nejenom v Británii, ale také v zahraničí (např. v Maroku, Itálii).
V roce 1881 se Morrisova firma přesunula do bývalé továrny na hedvábí, kde byly zřízeny tkalcovny, barvírny a linka na výrobu okenních vitráží. Během tří let zde pracovalo na 100 dělníků. Ti měli lepší podmínky než v ostatních londýnských továrnách. Morris usiloval o to, aby dělníci pracovali s radostí a s tvůrčím nasazením.
Po vystoupení z EQA spoluzaložil politické uskupení Radikální Unie. To měla být strana hájící zájmy třídy pracujících, kritizující liberální politiku. Morris se stal členem Ústředního výboru, ale opět se se stranou záhy rozešel. Tehdy byla založena marxistická strana Democratic Federation a v roce 1883 do ní Morris vstoupil, rychle se stal členem ÚV a pokladníkem. Začal studovat marxistickou literaturu. Byl pozván na oxfordskou univerzitu, kde pronesl řeč na téma Demokracie a umění. Morris otevřeně propagoval socialismus, čímž na univerzitě způsobil šok.
V roce 1884 se aktivně zúčastnil stávky dělníků bavlnářských továren, pravidelně se účastnil demonstrací v Londýně. Vytvořil návrh členských legitimací, účastnil se psaní Manifestu strany. Strana bojovala za lepší podmínky bydlení pro dělníky, vzdělání pro všechny bez rozdílů, znárodnění půdy, drah a bank. Průmysl a zemědělství měly být pod kontrolou státu a mělo se podporovat družstevní hnutí. Strana vydávala noviny Justice (Spravedlnost). List často finančně podporovali jak Morris, tak také George Bernard Show. Morris tehdy věnoval skoro veškerý volný čas politice, a i když zůstal společníkem a přítelem s Burne-Jonesem, rozešli se politicky.
V roce 1884 se DF změnila na Social Democratic Federation, ale opět se začaly projevovat rozpory mezi Morrisem a stranou. Morris věřil v revoluci, nevěřil v postupné reformy, a tak levé křídlo okolo Morrise stranu opustilo. Ihned založili stranu novou, a to Social League. Vydali manifest, ve kterém proklamovali proletářský internacionalismus a světovou revoluci. Tehdy se Morris seznámil s F. Engelsem. Také měl určité sympatie k anarchistům. Morris často veřejně vystupoval a nejednou byl zatčen. SL vydávala noviny Commonweal (společné bohatství), které vycházely jako týdeník po 6 let. Do těchto novin přispívali Engels, Show, Lafargue, Liebknecht a Kautsky.
Zároveň s politickými aktivitami byl Morris velmi aktivní na poli literatury. Psal básně. V roce 1890 vyšel román News from Nowhere, který Morris rozložil do dílů, které vycházel v Commonwealu na pokračování. To přilákalo řadu nových čtenářů a román byl přeložen do francouzštiny, němčiny, italštiny a holandštiny.
Morris také oprášil svá klasická studia a přeložil Odysseu do angličtiny.
V roce 1887 byl delegátem na zakládajícím sjezdu Druhé internacionály. Nakonec však SL ovládli anarchisté a Morrise odstavili na okraj.
Nicméně Morrisova továrna prosperovala dál. Produkovala tapety a vitráže.
Morris také založil Cech dělníků v umění (Art Workers Guild). Stal se prezidentem společnosti Craft Exhibition Society, i když ji ze začátku nepodporoval.
Svůj poslední politický proslov (On one socialist party) pronesl v roce 1895 na pohřbu ruského anarchistického revolucionáře žijícího v Londýně Sergeje Michajloviče Stěpňaka-Kravčinského, kde byla také Eleanor Marxová a odborář Keir Hardie (1856-1915, skotský odborář, jeden ze zakladatelů Labouristické strany).
Na přelomu 80. a 90. let vyšla řada Morrisových knih, z nichž mnoho bylo inspirováno prehistorií (The horse of the Wolfings). Morris také přeložil Beowulfa ze staré angličtiny. V roce 1890 založil vlastní nakladatelství Kelmscott Press, ve kterém vycházeli krásně upravené knihy. Ale také se spustily jeho zdravotní problémy. Začal mít halucinace, epileptické záchvaty a po celá dlouhá období nebyl schopen pohybu. Nakonec se nakazil tuberkulózou a v roce 1896 zemřel. I tak v době vážné nemoci Morris pracoval, psal a cestoval.
Morrisův pohřeb se konal 6. října 1896 a byl pohřben v rodinném hrobě, který navrhl Phillip Webb, na hřbitově sv. Jiří v Kelmscottu.
Morris a muzea, Morris v muzeích
Morris zaměstnal mnoho životopisců ihned po své smrti. Zanechal po sobě na 600 vzorů tapet, 150 vitráží, 650 dekorací pro své nakladatelství. Obnovil mnoho zaniklých technologií a sám mnoho technik uměl. Vždycky tvrdil, že se nestal továrníkem, aby vydělával peníze, ale aby mohl vytvářet, co se mu líbí.
V Londýně, v Morrisově posledním bydlišti, v Kelmscot House, sídlí Společnost Williama Morrise. Také v USA byla založena stejnojmenná společnost, která od roku 1961 vydává časopis The Journal of William Morris Studies.
V domě Water House má sídlo Galerie Williama Morrise, je zde také jeho knihovna a archiv, přístupné veřejnosti. Největší sbírka muzeálií souvisejících s Morrisovým životem a tvorbou se nachází v Galerii umění jižní Austrálie, ale řada dalších významných institucí po celém světě chrání část mnohočetné Morrisovy pozůstalosti. Morrisovy spisy a další dokumenty vztahující se k jeho životu jsou dostupné online.
Morris komunista, Morris a kapitalismus, Morris dnes
Za života byl William Morris znám jako básník a spisovatel. Byl znám i jako radikální aktivista dělnického a odborového hnutí. Dnes je uznáván jako představitel textilního umění. Motivy jeho textilních dekorací jsou populární i dnes.
Morris se narodil do doby, kdy se začaly projevovat problémy a rozpory viktoriánského kapitalismu. Ty se nekoncentrovaly pouze v sociální sféře, ale také v umění, vědě, filozofii a estetice.
Morrisovy tvůrčí snahy a životní filozofie byly poněkud rozporuplné, ale je třeba jej chápat v kontextu doby. Morris, o 15 let mladší než Marx, bystře vnímal rozpory kapitalismu. Hledal příčiny, řešení a konal bez ohledu na svůj prospěch. Morris pochopil odcizení práce v průmyslovém kapitalismu. Argumentoval, že vykořisťovaný dělník v továrně, kde vyrábí nehezké a nekvalitní věci, nemůže být spokojen. Říkal, že ve středověku to bylo lepší, protože člověk tvořil v souladu s přírodou a jejími zákonitostmi. Sám se snažil svými designy vracet se do pohádkových, romantických světů plných nádherných květů, motýlů, ptáků, jasných barev, ale též rytířů a princezen. Chtěl, aby dělníci vyráběli krásné výrobky rádi a aby je kultivovalo estetické prostředí. Aby krása byla jedním z hybatelů jejich nespokojenosti a nárokování si lepšího života. Byl přesvědčen o tom, že každý musí pracovat s radostí pro prospěch celku, pro celou společnost a přírodu. Celý život byl věrný přesvědčení, že kapitalismus odcizuje lidi od přírody, od tradice, krásy, čistoty. Postupem času si uvědomoval, že jeho designové hnutí, jeho manufaktury a továrny společně se vzděláním, které organizoval, nedokáží kapitalismus přemoci. Dospěl k poznání, že je třeba mířit na samotnou podstatu systému. Propracoval se k Engelsovým a Marxovým myšlenkám. Byl jejich aktivním propagátorem, organizátorem dělnického antikapitalistického hnutí.
Morris žil v době, která byla v ledasčem podobná té dnešní. Kapitalismus procházel první výraznou krizí a nenabízel (ani nemohl) nabídnout žádná řešení. Převládající světový společensko-ekonomický systém přestával uspokojovat čím dál tím větší počet lidí napříč sociálními a kulturními sférami, stejně jako dnes. William Morris patřil mezi ty, kteří intenzivně hledali cestu ven z nespravedlivé, nelidské, vykořisťovatelské společnosti. Morris byl výrazně sociálně zaměřený, ale vnímal také nespravedlnost kapitalismu vůči životnímu prostředí a přírodě. Bojoval za čistý Londýn, ochranu přírody. Nakonec svého života došel k přesvědčení, že jedinou cestou je svržení kapitalismu a nastolení socialistické společnosti.
Je paradoxní, že Morris zasvětil celý život hledání lepšího světa, dostal se do rozporů s kapitalismem, jeho úřady, zákony, nespravedlností a nelidskostí, a tomu zasvětil celý život, ale dnes je znám a prezentován jenom jako designér snových motivů. Sám o sobě v roce 1889 napsal: „Začnu tím, že se označuji za komunistu a nemám v úmyslu toto označení nijak upřesňovat přidáním jakéhokoliv dalšího slova.“
Také kapitalismus, proti kterému bojoval, si přivlastnil jeho tvorbu a na Morrisově invenci a ideálech vydělává ještě dnes řada kapitalistických podniků používající jeho designovou tvorbu, která vznikla z lásky k člověku a přírodě. Nedá práci najít oblečení a doplňky, bytový textil, nábytek, tapety, kalendáře, diáře, zápisníky apod., které jsou pokryty do detailu okopírovanými Morrisovy motivy. Ke každému hedvábnému šátečku, deštníku nebo kabelce by se měla přidávat brožura s Morrisovými politickými názory a mohla by se třeba jmenovat „Povstaňte, chlapci“.
Veronika Fabiánová
Souhrnné dílo Williama Morrise na https://www.marxists.org/archive/morris/works/index.htm
Seznam literatury
ADAMS, Steven (1997). Hnutí uměleckých řemesel. Praha: Svojtka a Vašut.
BEAUMONT, Matthew (2023).The Socialist Imagination of William Morris, Jacobin,
https://jacobin.com/2023/04/william-morris-socialism-communism-arts-crafts
HOLLAND, Owen (2015). Revisiting Morris’s internationalism: reflections on translations and colonialism (with an annotated bibliography of translations of ‘News from Nowhere’, 1890–1915. The Journal of William Morris Studies, pp. 26–52.
KAPLAN, Wendy – CRAWFORD, Alan (2004). The Arts & Crafts movement in Europe & America: Design for the Modern World, Los Angeles: Los Angeles County Museum of Art.
KLONTZA-JAKLOVA, Vera (2025). William Morris (1834–1896). In TIŠLIAR, Pavol (ed.). Osobnosti uměleckoprůmyslového muzejnictví. Bratislava: Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 2025, s. 107-114.
MacCARTHY, Fiona (1994): William Morris: A Life for Our Time. London: Faber & Faber
MACKAIL, John William (1901): The Life of William Morris: Volume One. London, New York, and Bombay: Longmans, Green & Co.
MACKAIL, John William (1899): The Life of William Morris: Volume Two. London, New York, and Bombay: Longmans, Green & Co.
NOYES, Alfred (1908) William Morris. English men of letters. London: Macmillan.
ROBINSON, Michael (2012). Pre-Raphaelits. London: Anness Publishing.
RODGERS, David (1996): William Morris at Home. London: Ebury Press.
THOMPSON, Edward Palmer (1955). William Morris: Romantic to Revolutionary. London: Lawrence & Wishart.
VALLANCE, Aymer (1897): William Morris: His Art, His Writings and His Public Life. London: George Bell and Sons.
Zdroje obrázků: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:George_Frederic_Watts_portrait_of_William_Morris_1870.jpg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Morris_Kennet_indigo_printed_textile_1883.jpg
.jpg){kind=link}
https://williammorrissociety.org/about-william-morris/