Během posledních dnů tu došlo k masovým protestům a ve středoasijském Kazachstánu se hovoří o revoluci. Tento článek si dává za cíl dát čtenářům všeobecnou představu o situaci z 5. ledna 2022. (Je celkem jasné, že se situace v zemi mění z hodiny na hodinu, natož ze dne na den, takže pokus o aktuální reportáž je problematický. Ale pro základní představu o skutečném stavu snad i tak pomůže. Pozn. překl.)
Úvod
Kazachstán je zemí OPEC, jako takový je masovým producentem ropy a má masové zásoby. Velká část národního hospodářství je závislá na těžbě ropy a následně na jejím pokračujícím vývozu k sousedům. Přibližně 90 % vozidel v Kazachstánu je na tomto plynu závislých, ale jeho průměrná tržní cena není pro většinu pracovníků dostupná. Kazachstán jako takový dotuje cenu plynu na domácím trhu již léta. Tyto dotace v minulosti držely ceny nízko (kolem 50-60 Tenge [cca 2,50-3 Kč]), ale to bylo na úkor Kazašské ropné společnosti (Kazakh Oil Capital). (Pro představu: Měsíční minimální mzda v Kazachstánu činila v roce 2021 po přepočtu na Kč 2 135 Kč, u kvalifikovaných dělníků 6 900 Kč; pozn. překl.)
Tyto mechanismy kontroly cen jsou pro kazašskou společnost Oil Capital zvládnutelné a jako takové chybí investice do údržby továren a domácích zásobovacích linek. Kvůli těmto cenovým kontrolám není prodej na domácím trhu příliš ziskový. Vidíme tedy nejen nedostatek investic do údržby, ale také nízké mzdy ropných pracovníků. V reakci na to vyhlásili v roce 2011 naftařští dělníci ve městě Jananozen stávku.
Stávka naftařských dělníků v Janaozenu
V roce 2011 v reakci na špatné mzdy a pracovní podmínky zaměstnanců ropného průmyslu ve městě Jananozen začala stávka za zlepšení jejich situace. To způsobilo nedostatek ropy a občanské nepokoje v jiných oblastech země. Stát v reakci na stávku tvrdě zasáhl proti zaměstnancům. Obvykle známý jako janaozenský masakr, přes 70 lidí bylo policisty zabito, přes 500 zraněno a mnoho dalších, včetně hlavních odborářů, bylo zatčeno a mučeno státní mocí.
V následujících letech se na domácí i mezinárodní scéně o masakru hodně diskutovalo. Mezinárodní odborové organizace a Organizace spojených národů vyzvaly k nezávislému vyšetření masakru, v důsledku čehož tyto výzvy stát ignoroval. Místo toho stát zatkl některé policisty a obvinil je z „překročení zákonných pravomocí“, na rozdíl od vraždy. Rodiny těchto řadových důstojníků a mezinárodních organizací tento verdikt zpochybnily.
Tyto mechanismy kontroly cen jsou pro kazašskou společnost Oil Capital zvládnutelné a jako takové chybí investice do údržby továren a domácích zásobovacích linek. Kvůli těmto cenovým kontrolám není prodej na domácím trhu příliš ziskový. Vidíme tedy nejen nedostatek investic do údržby, ale také nízké mzdy ropných pracovníků. V reakci na to vyhlásili v roce 2011 ropní dělníci ve městě Žananozen stávku.
V následujících letech se na domácí i mezinárodní scéně o masakru hodně diskutovalo. Mezinárodní odborové organizace a Organizace spojených národů vyzvaly k nezávislému vyšetření masakru, následně stát tyto výzvy ignoroval. Místo toho stát zatkl některé policisty a obvinil je z „překročení zákonných pravomocí“, na rozdíl od vraždy. Rodiny těchto řadových důstojníků a mezinárodní organizace tento verdikt zpochybnily.
Je třeba poznamenat, že mnozí v kazašském státě jsou považováni za oligarchy kvůli své rozsáhlé kontrole průmyslu, včetně státního průmyslu. Tito oligarchové také aktivně privatizovali státní průmysl prodejem vlastnictví západním společnostem (konkrétně v ropném průmyslu Bulat Utemuratov).
Tento incident nám ukazuje, že stát považuje za nezbytné udržet ropný kapitál, ať už je státní nebo soukromý, i když je to za cenu brutálního potlačování, mučení atd. Tuto taktiku potlačování, mučení a mediálních výpadků kazašský stát často využívá jako prostředek útlaku.
Současná situace
Vzhledem k tomu, že těžba ropy je pro kazašskou ekonomiku, potažmo pro stát, nezbytná, bylo rozhodnuto zahájit pravidelné tržní obchodování s ropou za tržní ceny, a to odstraněním subvencí na regulaci cen. Tento přechod začal prvního dne roku 2022 a způsobil, že plyn přes noc poskočil z 50-60 tenge na 120 tenge (cca 6 Kč). V reakci na tento náhlý nárůst cen vyšly rozhněvané masy na ulici.
Toto povstání původně začalo v Janaozenu, ale rychle se rozšířilo do dalších měst, včetně hlavního města Núr-Sultán a ekonomického hlavního města Almaty. Stát zpočátku nezasahoval, aby snížil ceny, a následně se vzpoura šířila dál a rozšiřovala své požadavky. Ministr energetiky Magzum Mirzagalijev v reakci na to uvedl, že dojde k opětovnému zavedení regulace cen a k vytvoření úvěrových programů pro ty, kteří budou zasaženi nejvíce. Navzdory tomuto prohlášení o snížení cen plynu kabinet odstoupil a občanské nepokoje se rychle šíří. Tato vzpoura na sebe vzala podobu útoku na ozbrojené složky státu, obsazení národních letišť (což způsobilo, že buržoazie, včetně oligarchů, uprchla ve svých soukromých tryskáčích), všeobecného ničení nástrojů práce (obchodů, budov, komodit atd.) a vypalování státních budov. V reakci na to byl vyhlášen národní výjimečný stav a prezident Kassym-Jomart Tokajev přesvědčil CSTO (Pakt o kolektivní bezpečnosti), aby lid ovládla.
V současné situaci je situace pátého ledna 2022 nejistá. Vývoj této vzpoury se musí ještě zorganizovat nebo nabýt ucelené podoby, je to skutečně učebnicová definice spontánnosti a jako taková se nedomnívám, že v současné podobě to je revoluce NATO. Je však jisté, že vzpoura se už netýká pouze cen plynu, ale má za cíl více politických svobod, zvýšení mezd a mimo jiné oslabení oligarchů. Tato situace se rychle vyvíjí a nelze tak předčasně dospět k širokým závěrům o povaze této vzpoury, a proto je naprosto nezbytné, abychom se poučili o stavu kazašských dělníků a sledovali jejich aktivní boj za případné osvobození, ať už k němu dojde nyní, nebo později.
Andrew Heggie, National Revolt in Kazakhstan (libcom.org)
překlad Vladimír Sedláček