V novém antikomunistickém politickém prohlášení z tohoto týdne (zveřejněno 8. 1. 2026 – pozn. red.) prezident Kazachstánu Kasym-Žomart Tokajev vyhlásil rozsáhlou reformu systému sociálních dávek v zemi a otevřeně odsoudil existenci širokých, veřejně financovaných sociálních dávek jako rovnocennou… „vítěznému komunismu“, který musí skončit.
V televizním projevu Tokajev prohlásil, že kazašská bezplatná zdravotní péče, široká škála dávek a státní sociální výdaje vyvolaly závist sousedních států a vedly k „masivnímu parazitismu“ příjemců státní podpory.
Argumentoval také tím, že nadměrné závazky v oblasti sociálních dávek způsobily rozpočtové deficity, podvody a administrativní chaos, což ospravedlňuje okamžitou a systémovou revizi mechanismů financování.
Prezident označil oficiální statistiky poukazující na přibližně 740 000 lidí se zdravotním postižením za „abnormální pro dobu míru“ a nařídil vládě a orgánům činným v trestním řízení důkladné vyšetřování s cílem „vyčistit“ systémy sociální podpory – což je krok, který v praxi signalizuje nadcházející škrty a přísnější kontroly způsobilosti pro některé z nejzranitelnějších členů společnosti.
Tokajev formuluje svou ofenzivu jazykem manažerské efektivity a rétoriky proti podvodům, ale podstatou je politický útok na sociální práva. To, co stát označuje za „závislost“, je ve skutečnosti sociální nutnost – mzdy a podpora, které živí miliony lidí, kteří nejsou schopni přežít pouze na kapitalistickém trhu. Prezidentova rétorika přesouvá vinu za ekonomickou zátěž z oligarchické akumulace, dobývání renty a nerovného vymáhání zisku na ty, kteří jsou příjemci sociální pomoci.
Toto je klasický ideologický manévr: Vydávat univerzální práva za nezasloužená privilegia, vykreslovat žadatele o tato práva jako podvodníky a „parazity“ a poté zmenšovat nebo rušit ochranu ve jménu fiskálního „zdravého rozumu“. V tomto konzervativním rámování jsou bezplatná zdravotní péče a široké sociální dávky znevažovány jako pozůstatky „komunismu“, ačkoli ve skutečnosti představují těžce vydobyté výdobytky pracujících – ať už za socialistických režimů nebo v sociálnědemokratických bojích po celém světě.
To, co vláda odmítá jako „komunistickou hojnost“, zahrnuje: Bezplatnou všeobecnou zdravotní péči poskytovanou státem. Širokou škálu sociálních dávek pokrývajících rodiny, seniory, osoby se zdravotním postižením a domácnosti s nízkými příjmy. Veřejné financování vzdělávání a dotace, které snižují bariéry přístupu k nim.
Tato ofenziva v Kazachstánu neprobíhá izolovaně. V celém postsovětském prostoru byla dekomunizace politicky využívána k vymazání odkazu úspěchů dělnické třídy, k nahrazení sociálních záruk tržní disciplínou a k demontáži kolektivních institucí vybudovaných v rámci minulých socialistických projektů. To, co je prezentováno jako rozchod s „ideologií“, je ve skutečnosti třídní útok – útok na síť sociálního zabezpečení, na veřejné vlastnictví základních služeb a na samotnou myšlenku, že by společnost měla sdružovat zdroje k uspokojování lidských potřeb, spíše než k uspokojování zisků korporací.
V Kazachstánu se tento proces nyní rozšiřuje i na sociální politiku. Vládní řeči o „vyčištění“ seznamů osob se zdravotním postižením a příjemců sociální pomoci prozrazují hlubší agendu: nejen fiskální zpřísnění, ale i ideologickou dekomunizaci – úmyslné odstranění jakýchkoli zbytků společenského řádu, kde je blahobyt komunity upřednostňován před obohacováním elit.
Tato dekomunizace – symbolické a materiální vymazání společenských výdobytků, které byly kdysi spojovány se socialistickým myšlením – ještě není dokončena. Zájmy pracujících a chudých musí být bráněny organizovaným odporem zakořeněným v třídní solidaritě, nikoli apely na stát, který nyní tyto apely označuje za ideologické selhání.
Vybrala a přeložila redakce KPKV