Písmeno Z si vybral řecký spisovatel Vasilis Vasilikos (1933-2023) do titulu svého politického románu. První písmeno řeckého slova “zei” (žije), které pokrylo zdi domů, továren, pilíře mostů, zejména v Athénách a v Soluni po velkolepém manifestačním pohřbu zavražděného pokrokového poslance Grigorise Lambrakise, lékaře, profesora athénské univerzity, sportovce a otce dvou dětí.
Lambrakis politicky působil v rámci Sjednocené demokratické levice (EDA), jediné legální pokrokové politické strany v Řecku, která byla založena po občanské válce v roce 1951. Komunistická strana byla zakázaná. Řada dříve organizovaných komunistů a lidí komunistického přesvědčení se politicky aktivizovali v tomto uskupení. Lambrakis byl zvolen poslancem za Pireus ve volbách v roce 1961. Byl výraznou postavou mírového hnutí, jehož hlavním tématem v této době byla válka ve Vietnamu. Již v roce 1961 na základě jeho iniciativy byla v Řecku založena Komise pro mezinárodní uvolnění a mír (EDYE). Ve funkci viceprezidenta EDYE se Lambrakis účastnil mezinárodních pacifistických setkání a demonstrací, a to i přes časté výhrůžky smrtí. Jednu z dnes nejznámějších a symbolických aktivit zorganizovalo , řecké mírové hnutí 21. dubna 1963. Jednalo se o mírový pochod z Marathonu do Athén. Policie toto shromáždění a pochod zakázala a mnoho demonstrantů zatkla. Lambrakis chráněný svou poslaneckou imunitou pochodoval sám až do cíle s transparentem se symbolem míru (viz. foto).
Další mírové shromáždění, které se konalo 22. května 1963 v Soluni, se mu stalo osudným. Od samého začátku bylo shromáždění narušováno různými nastrčenými provokatéry a paramilitárnímí pravicovými skupinami, které plnily rozkazy všudypřítomné policie sloužící reakčnímu státu. I přes uzavřené ulice, jedna motorová tříkolka nerušeně jezdila tam i zpět a číhala na svou oběť. Uvnitř řidič a vrah s kovovým páčidlem. Když Lambrakis po ukončení shromáždění vyšel z budovy na ulici pouze v doprovodu dvou mužů, tříkolka ho předjela a vrah jej udeřil páčidlem do hlavy. Zásah byl prudký a silný. Jediný, kdo zareagoval, byl Manolis Hatziapostolou známý pod přezdívkou “Tygr”. Naskočil na tříkolku a pral se celý další kilometr s oběma vrahy (S. Kgotzamanis a E. Emmanouilidis). Nakonec se mu je podařilo zastavit s pomocí dopravního policisty, který o spiknutí svých kolegů nevěděl. Tento policista a Tygr byli později odsouzeni za pomluvy jednoho vojenského pohlavára.
Lambrakis po převozu do nemocnice umírá za 4 dni. Nebyla mu poskytnuta řádná lékařská péče…
Tentýž den došlo k útoku na dalšího poslance EDA G. Tsarouchase, který byl nakonec umučen ve vyšetřovnách řecké tajné policie v době vlády plukovnické junty v roce 1968.
Soudní proces s Lambrakisovými vrahy trval 67 dní a do historie se zapsal jako jeden z významných politických procesů, účelově zmanipulovaných . Došlo k odhalení krajně pravicových polostátních skupin a bezprecedentní lhostejnosti poroty k usvědčujícím důkazům. Mnozí svědci měnili své výpovědí během procesu a přiznali, že před vystoupením u soudu čelili vyhrůžkám. Mnoho důkazů “záhadně zmizelo” jako např. vrážedná zbraň. Řidič tříkolky s vrahem byli odsouzeni na 8 a 11 let vězeni. Xenofon Josmas, vůdce krajně pravicové organizace “Karfitsa” (špendlík), byl odsouzen k jednomu roku za narušování veřejného pořádku. Všichni poté byli amnestováií a propuštění na svobodu nastupující vládou černých plukovníků. 30. prosince 1966 soud v Soluni rozhodl, že smrt levicového poslance Lambrakise byla způsobena nedbalostí. Příslušníci národní bezpečnosti a policisté obvinění z porušení svých povinností veřejných činitelů byli osvobozeni. Tak skončil hojně medializovaný soudní proces, který celkem trval tři roky.
Jméno Lambrakis se v celém textu knihy nikde nevyskytuje, nahradil je onen symbol “Z”. Nevyskytuje se v ní ani řada dalších jmen z fašistických odpůrců a strůjců jeho zavraždění. I tak byl však celý její náklad brzy po vydání, k němuž došlo nedlouho před vojenským pučem v roce 1967, zabaven a zničen. Autor knihy Vasilis Vasilikos musel do exilu ve Francii. Textem knihy se inspiroval v Paříži žijící řecký demokrat, filmový režisér Kostas Gavras. Spolu s pokrokovým španělským spisovatelem v exilu Jorgem Semprúnem napsali scénář, jenž se stal podkladem filmu stejného názvu jako román. Natočení filmu naráželo od začátku na obtíže. Ve Francii se nikdo nechtěl produkce ujmout, látky se báli i Italové, a tak nakonec pomohla jeho realizaci až francouzsko-alžírská koprodukce. Je herecky výborně obsazen, Lambrakise hraje Yves Montand a jeho ženu známá herečka řeckého původu Irene Papas. Strhující hudbu k filmu zkomponoval Mikis Theodorakis. Kde byl uveden, sklízel velké úspěchy. Ve filmovém festivalu v Cannes v roce 1969 nedostal první cenu jen z politických důvodů. Neboť film Z se netýkal jen Řecka, ale všech režimů založených na teroru, násilí, bránicím svobody slova a perzekuování občanů za odlišný názor.
Česky vyšel román v roce 1970, tedy ještě v době plukovnické junty, když Vasilikos byl ještě v exilu. Skvěle vyprávěný, strhující příběh byl přeložen do 32 jazyků.
Román i film Z jsou aktuální svým obsahem i dnes. Historie se v určitých cyklech do určité míry opakuje a my jsme opět svědky nastupujícímu fašismu a krajně pravicových stran napříč Evropou. Nynější období je v mezinárodních vztazích charakteristické růstem nebezpečí dalšího rozšíření světové války. Pro lidstvo je nyní nejpřednější normalizace mezinárodní situace a zastavení sebevražedných závodů ve zbrojení. Úkolem všech a mírových aktivistů by proto nemělo být pouze omezování se na pouhé výkřiky o světovém míru, ale zejména vysvětlovat a ukazovat příčinu a viníka současné situace, kterým není nikdo jiný než samotný kapitalismus
Tomas Candulas
Zdroje obrázků: volné internetové zdroje