Před 26 lety se rozhodla vojensko-politická aliance NATO otevřeně zapojit do probíhající války na Kosovu v tehdejší Svazové republice Jugoslávie. Jednalo se o průlomový historický okamžik. NATO bylo založeno v roce 1949 jako nástroj zejména amerického imperialismu v Evropě a jako zbraň proti formujícímu se socialistickému táboru. Na začátku 90. let došlo k rozhodujícímu vítězství imperialistických sil nad socialistickými režimy v Evropě. Po tomto triumfu se celá Evropa dostala do sféry vlivu NATO a amerického a eurounijního imperialismu.
Avšak rozhodnutí přímo se zapojit do konfliktu v jugoslávském Kosovu byl jakýmsi testem, který prokazoval sebevědomí západních vůdců tohoto nového postavení využít i za cenu otevřeného násilí. NATO zasáhlo do války na Kosovu v pozici vrchního arbitra, který si může dovolit za použití vojenského donucení diktovat své požadavky suverénním státům, a v případě potřeby také vytvářet nové státní útvary (samozřejmě pod svým patronátem). Jednalo se o vytvoření precedentu v poválečné Evropě. Proto je třeba tuto událost připomínat v době, kdy nám masové sdělovací hlavního proudou vtloukají do hlav fráze o mezinárodním právu a vojenské agresi. Žádné právo však nemůže platit, pokud neplatí pro všechny. Západní imperialisté opakovaně ustanovili princip síly jako nadřazený jakémukoliv právu nebo suverenitě. Konali tak v době, kdy získali roli světového hegemona a nedokázali si představit, že by mohly tohoto principu ve svůj prospěch využít i soupeřící imperialistické bloky.
Zdůvodněním pro vojenský zásah proti SRJ byl teror, který vůči albánskému obyvatelstvu na Kosovu páchal režim Slobodana Miloševiče. Je potřeba říci, že tento teror skutečně probíhal a byl typický pro reakční, nacionalistický režim, který ovládal Srbsko již od konce 80. let. Toto zdůvodnění je však nutné zpochybnit. Za prvé je třeba poukázat na pokrytectví a selektivní kritéria, které vedoucí státy NATO neustále projevují. Je-li jako všeobecný princip stanoveno mezinárodní právo a státní suverenita, pak by konkrétní okolnosti neměly hrát roli při vojenskému útoku na mezinárodně uznávaný stát. Pokud však konkrétní okolnosti roli hrají, pak je možné problematizovat řadu dogmat, na nichž představitelé západních států dlouhodobě trvají. Například lze obhájit připojení Krymského poloostrova k Ruské federaci jako ochranu ruského a ruskojazyčného obyvatelstva před osudem, který toto obyvatelstvo potkal na Donbase a v jiných částech Ukrajiny po převratu r. 2014. Nebo lze naopak vyzývat k vojenskému zásahu proti Izraeli, který páchá v současnosti daleko krvavější teror proti palestinskému obyvatelstvu, než byl protialbánský teror na Kosovu.
Existují hlasy, které tvrdí, že ať už byly motivace NATO jakékoliv, došlo k zabránění genocidě proti Albáncům a zásah byl tedy oprávněný. Zde se setkáváme s morálním vydíráním, typickým pro celou soustavu světového imperialismu. Kapitalismus ve svém imperialistickém stádiu je překonaný, neživotaschopný systém. Jako takový neustále vytváří nová ohniska násilí, válek, masakrů, národností a náboženské nenávisti. V tomto krvavém koloběhu se může stát, že jedna či druhá část této soustavy může momentálně působit menší škodu, nebo napadat méně závažný chráněný zájem. Ovšem všechny tyto konflikty je nutné pozorovat a posuzovat v souvislostech. Nestačí se zaměřovat na jednotlivé situace a zabřednout do marného hledání menšího zla. Konec konců, pomineme-li tisíce lidí zabitých v samotném útoku NATO na Jugoslávii, došlo po jeho dokončení k novému kolu etnických čistek, tentokrát proti srbskému obyvatelstvu. A ne jenom jemu, albánští nacionalisté bezprostředně po získání moci perzekuci obrátili i proti Bosňákům, Romům a dalším nealbánským skupinám. Kosovo bylo ustanoveno jako satelitní stát USA, ovládaný zkorumpovanou mafií a založený na vykořisťování obyčejného albánského, srbského a dalšího obyvatelstva. Proto není možné obhájit vojenský útok NATO ani v případě, kdyby zabránil větším etnickým čistkám a masakrům proti jednomu etniku. Neustálé hledání menšího zla je vždy provázeno formováním většího zla, jinde a jindy – řečeno dnešním černobílým, zjednodušujícím a krajně nepřesným jazykem. Nelze podpořit žádné imperialistické intervence, vedené třídním zájmem kapitalistům a kalkulem jejich vojenských představitelů. Je třeba odmítnout celý imperialistický systém a směřovat k principům, které prokazatelné dokázaly vytvořit podmínky pro mír a soužití mezi národy jak na Balkánském poloostrově, tak v celé Evropě.
Za přátelství a spolupráci mezi srbským a albánským národem!
Za sociální zápasy proletariátu proti buržoazii v Srbsku, Albánii, na Kosovu i v celém světě!
Proti NATO imperialismu!
Proti světové imperialistické soustavě!
Kolektiv pro práci, kulturu a vědu