„Nádherná Amerika“ (9)

(Jiná, zakrývaná a zalhávaná tvář USA)

Pokračování z minulého čísla

CIA v roce 1973 v Chile iniciovala a řídila vojenský, fašistický převrat

Do listopadu roku 1970 „v Chile vládla oligarchie … Předchozí vlády byly loutkami Spojených států.“ (Šílený svět studené války č. 5, Mír a válka, 02: 54 – 03:01). Slovy Gustavo Martina (ministr zemědělství v Allendeho vládě): „A severoamerické společnosti obíraly Chile o přírodní zdroje.“ /03:05/ Komentátor dodává: „Velké chilské povrchové doly jsou největším producentem mědi na světě. Třetina z nich patří Američanům. Marxistický prezident Allende znárodnil měděné doly. Vláda rovněž znárodnila větší banky a pozemky. Ke zděšení americké vlády se z Allendeho vyklube komunista…“ (Tamtéž /03:05–03:38/) Tedy přisvojit si zpět uloupené přírodní bohatství své vlastní země, navrátit jej svému lidu, národu, to byl pro americké imperialisty tyjící z cizího bohatství, vskutku „smrtelný hřích“! Bylo tedy třeba tvrdě, bezohledně zakročit a Allendeho umlčet, odstranit!

Brutální zásah USA do vnitřních záležitostí Chile

„Nixon řekl Kissingerovi, že musí za každou cenu Allendeho zarazit. Spojené státy podnikají kroky na nejvyšší úrovni…“ /03:52 – 04:04/ „Americký prezident Richard Nixon potají chystá pád komunistické vlády v Chile.“ /Tamtéž 04:12 – 04:17/

Pro případ, kdyby ve volbách zvítězila skutečná levice, pevně spjatá s pracujícím lidem, na čele s Allendem, vypracovaly tedy Spojené státy strategii destabilizace této země. Podle této strategie bylo třeba: „rozdělit a oslabit vládní koalici, rozšířit kontakty s chilskou armádou, podporovat všechny nemarxistické skupiny a strany a všechna antiallendovská média a nakonec prostřednictvím blízkých novin na celém světě šířit podezření z infiltrace Rusů a Kubánců do Chile. Pomoc Chile se v tichosti snižuje nebo škrtá. Americké společnosti jsou vybízeny, aby snižovaly své investice. Světová banka již v letech 1971 až 1973 neposkytuje Chile žádnou půjčku. Jedinou výjimkou je vojenská pomoc, která je poskytována kvůli zachování přímého vlivu na chilskou armádu. Allende se ji neodváží odmítnout ze strachu z odtržení armády.“ (Denoël Yvonnick, Černá kniha CIA, Práh s. 167-168)

Ve vztahu k většině zemí Latinské Ameriky zde v politickém systému fungoval princip buržoazního parlamentarismu, kdy jsou umožněny volby do parlamentu i prezidenta republiky. V této souvislosti se tedy osudným rokem stal rok 1970. V listopadu tohoto roku se konaly volby, v nichž nejvíce hlasů získala Allendeho socialistická koalice stran Lidové jednoty (sdružující socialistickou, komunistickou, radikální stranu a Hnutí jednotné lidové akce – MAPU) a Salvador Allende Gossens byl zvolen prezidentem. Získal největší počet (36,29 %) hlasů, protože však nedosáhl nadpoloviční většinu, jeho zvolení schválil, podle Ústavy země, Kongres.

Nový prezident Allende ve službách vlasti, lidu

„Vláda Salvadora Allendeho po svém jmenování provedla řadu opatření v oblasti ekonomiky i sociální politiky s cílem zlepšit životní podmínky lidu. Provedla znárodnění majetku zahraničních koncernů, bank a dolů, které se podařilo schválit téměř jednomyslně v Kongresu, kde většinu měla pravice. Započala reforma zdravotnictví a školství, kde např. všechny děti dostávaly zdarma denně půl litru mléka. V prvním roce vlády bylo vyvlastněno 1 400 zemědělských statků a dva miliony hektarů půdy, která byla rozdělena bezzemkům. Uskutečnilo se, podle přijatých zákonů, zestátnění i uhelného, textilního, železářského a ocelářského průmyslu, těžby ledku a telefonní sítě.“ (Vladyka, M., JUDr.: Výročí Hrdinství a zrady, Venceremos 3/2013, s. 27, OREGO)

Měly být znárodněny i „americké firmy jako výše uvedené doly, „ITT (International Telephone and Telegraph¹ a také Anaconda, Kennecot a další – Z. K.), které v podstatě řídily chilskou ekonomiku. Nixon řekl svému šéfovi CIA: „Ať se jejich hospodářství rozeřve zoufalstvím.“ „Veškeré mezinárodní instituce včetně Světové banky – s Robertem McNamarou u kormidla – se nyní spikly a svrhly tamější režim. CIA financovala opoziční strany, šířila propagandu a dezinformace, nabízela úplatky, organizovala demonstrace a násilné demonstrace proti vládě.“ (Stone, O., Kuznick, P.: Utajené dějiny Spojených států, Temné stránky Americké historie od anexe Havaje po tažení v Iráku, Press Brno 2015, s. 227) V sedmé části desetidílného filmového dokumentu oscarového režiséra „Americké století očima Olivera Stonea“, je uveden i tento výrok prezidenta Nixona, který byl rovněž určen řediteli CIA: „Položte je na lopatky!“ /40:37/

Pro USA bylo tedy třeba docílit celkové destabilizace země. K tomu patřilo i to, aby bylo dosaženo nedostatku „základních životních potřeb“ za podpory „obchodníků nepřátelských vůči vládě a blokádou dopravců živit občanskou nespokojenost.“ Ano šlo především „o to ukázat obyvatelstvu neefektivnost socialismu.“ (Denoël Yvonnick, Černá kniha CIA, Práh, s. 168)

Tento bezostyšně hanebný přístup uplatňovaný Spojenými státy i vůči jiným zemím a politickým směrům levicového zaměření, je uplatňován dodnes. Zásadní roli v tom již nehraje jen CIA, ale i různé, především politicky zaměřené „neziskovky“ a „nadace“ (př. G. Sorose aj.) usilující o docílení destabilizace a rozkladu v daných zemích (Ukrajina, Venezuela, Bělorusko, Kuba atd.).

Proto „Propaganda CIA, která tak dobře fungovala v roce 1964“, byla „znovu v plné síle aktivována. Hlavní deník pravice v zemi, El Mercurio, který byl na pokraji bankrotu, dostal na Nixonův příkaz od CIA milión dolarů.“ (Tamtéž s. 168)

CIA zorganizovala zavraždění velitele armády Chile, generála René Schneidera

Podstatnou součástí přípravy a provedení státního převratu zabezpečeného a řízeného USA, bylo pro CIA, odstranění legitimně a demokraticky, lidem zvoleného prezidenta a vlády. To pro ně nejprve vyžadovalo uskutečnit „zavraždění nejmocnějšího chilského generála René Schneidera (velitele armády), který přísahal, že demokracii ochrání.“ (Dokument, „Americké století očima Olivera Stonea“, 40:58-41:06) Ano, že bude pevně stát za legitimně zvoleným prezidentem a vládou Chile. Jeho likvidací měli reakční, fašizoidní, proameričtí, nejen vysocí důstojníci – generálové a plukovníci chilské armády, pootevřenou cestu ke zradě, k převratu.

Slovy „Černé knihy CIA“: Přes veškeré úsilí CIA byl „4. září Allende jako kandidát široké koalice zvolen prezidentem … Nixon odmítá přijmout výsledky voleb a vyzývá k akčnímu plánu. Pod tlakem Washingtonu se agentura snaží nejprve koupit hlasy v Kongresu, ale bez velkého úspěchu. Následně napře své úsilí na ekonomiku a armádu … Co se týče místní armády, CIA se setkává s velkou překážkou v osobě jejího šéfa René Schneidera, zarputilého zastánce práva.“ (Denoël Yvonnick, Černá kniha CIA, Práh s. 166-167)

Když se tento „hlavní velitel armády René Schneider bránil tlaku USA na provedení vojenského puče, byl 22. října 1970 unesený a postřelený komandem organizovaným CIA a o tři dny později na následky zranění zemřel. Generál Schneider byl loajální k čilské ústavě a byl ochranným štítem pro prezidenta Allendeho.“ (Ganser Daniel, Impérium USA. Bezohledná svetová velmoc, Vydavateľstvo TORDEN, 2021 s. 173) „Po třech letech sabotážních a destabilizačních aktivit uskutečnil Schneiderův nástupce generál Augusto Pinochet 11. září 1973 státní převrat pod vedením CIA a svrhl prezidenta Allendeho… Diktátor Pinochet jednal mimořádně brutálně proti obyvatelstvu a uvěznil 80 000 levicově zaměřených disidentů a příznivců Allendeho. Mnohé mučili. Někteří byli vyhozeni z letadel do Pacifiku. Další přivedli na mosty, postříleli a naházeli do řeky. Americký prezident Gerald Ford, který se po Nixonově rezignaci v roce 1974 nastěhoval do Bílého domu, vyhlásil, že to co USA dělají, je v nejlepším zájmu Čile a určitě v našem nejlepším zájmu“. (Tamtéž, s. 174) Ano, taková je Amerika, přesněji takové jsou Spojené státy americké.

A to je pro fanatické stoupence a obdivovatele Spojených států – včetně této politiky „zatlačování komunismu“ (tj. perzekuování, terorizování všech pokrokových, nejen komunistických a skutečně socialistických, ale i národně osvobozeneckých hnutí) – ono vskutku „demokratické“, bytostně „lidskoprávní“ a „humánní“ počínání vlády USA. Ty přeci mají být a jsou vzorem a spásou pro všechny země, nejen onoho kapitalistického, „svobodného světa“. A to přesto, že z jejich strany (Spojených států), šlo a nevyvratitelně jde o totálně bezohledné, zločinné spiknutí, zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí. Jednoznačně jde o uplatňování politiky státního terorismu.

Ještě jinak řečeno slovy O. Stonea: „Když Salvador Allende v prosinci 1972 vystoupil proti USA před nabitým Valným shromážděním OSN, byl sice nadšeně vítán, ale možná si tak podepsal rozsudek smrti: „Musíme čelit silám, které pracují ve stínech, bez vlajky, s mocnými zbraněmi, z pozic nesmírného vlivu … Jsme potenciálně bohatá země, a přesto žijeme v chudobě. Chodíme sem a tam, žebráme o půjčky a pomoc, kde se dá, ale přitom jsme velikým vývozcem kapitálu. Je to klasický paradox kapitalistického ekonomického systému.“ CIA naléhala na své chilské agenty, aby začali jednat.“ (Tamtéž, s. 227; Též: 7. část desetidílného filmového dokumentu „Americké století očima Olivera Stonea“, 41:08 – 41:46)

Říkat pravdu, hájit zájmy svého lidu, své země, není pro imperialistickou supervelmoc, jakou jsou Spojené státy, které takovou zemi fakticky ovládají, něčím pozitivním, ale naopak zcela škodlivým. Proto je třeba a to jménem kapitalistického, tzv. svobodného světa, antikomunismu a antisocialismu, rázně a „lidskoprávně“, bez skrupulí zakročit. Odstranit vlastenecké, národně osvobozenecké, vskutku demokratické a socialistické síly a hnutí (viz mj. Korea, Kuba, Indonésie – kde při aktivní roli CIA došlo k největší masové vraždě po druhé světové válce, neboť bylo povražděno víc než 500 000 lidí, údajných komunistů – dále Guatemala, Nikaragua, Vietnam, Grenada a dnes Venezuela, znovu Kuba atd. atd.)!

To je vlastně od zrodu Spojených států (jímž přeci vždy „žehná bůh“) jejich trvalou, zahraničněpolitickou i vnitropolitickou strategií a hodnotou. Bezohledně, agresivní cestou prosadit své zájmy, svou světovládu. Žádná svoboda člověka, občanů, ale dosažení – vojenskou silou i psychologickou manipulací – totální nadvlády nad světem.

Generál Pinochet, pod patronací USA, provedl vojenský, fašistický převrat

Zájem o nezbytnou likvidaci levicové, socialistické vlády, jednoznačně vyjádřil Nixonův hlavní poradce pro národní bezpečnost H. Kissinger: „Nevím, proč bychom se měli dívat, jak se jedna země stává komunistickou vinou nezodpovědnosti² vlastního lidu.“ Ano lid = demos, a jeho kratos – síla, moc = vláda (demokracie) je ničím. Neboť lid je „nezodpovědný“, jeho potřeby a zájmy nejsou hodny jakéhokoli uznání a respektu, ale jen manipulace a potlačení. Zájmy velkokapitálu, „elity“, těch skutečně mocných a mocichtivých jsou v USA vším!

Ne náhodou nutil Kissinger Nixona do akce. „Napsal mu: „Zvolení Allendeho za prezidenta Chile představuje jednu z nejvážnějších výzev, se kterou jsme se na této polokouli setkali.“ Použije starou teorii „dominového efektu“ (Eisenhowera – uplatněná ve Vietnamu – Z. K.), podle níž mohou být volby modelem pro další země na celém světě. Svrhnout Allendeho, je nyní více než kdy jindy aktuální …“ (Denoël Yvonnick, Černá kniha CIA, Práh s. 167)

Tedy žádná demokracie! To slovo pro politiky a přední ideology nejen v USA, je jen vábničkou, reklamním sloganem k manipulaci občanů. Jde ve skutečnosti, reálně vzato, o vládu, jak jsem to již připomenul (v úvodní části toto textu), jen o plutokraci³ Při dominantní, určující roli oligarchie – to je té nejbohatší a tím i ekonomicky a politicky nejmocnější vrstvy společenské třídy velkoburžoazie, velkokapitálu. Oligarchie, jež je mocensky „propojena“ v pevném svazku s ostatními vrstvami nejen třídy kapitalistů. Tato moc, diktatura buržoazie, je jevově prezentována buržoazním parlamentarismem. Ve Spojených státech pak prosazována v podobě, ve formě duokracie. To znamená, že trvalé držení monopolu moci je v „rukách“ jen dvou politických stran velkokapitálu, „republikánů“ a „demokratů“! V duchu i buržoazní politologie jde tedy v podstatě o totalitní režim, neboť ekonomická a tím i politická moc je trvale držena jen dvěma politickými stranami a to jedné a téže ekonomicky a politicky vládnoucí třídy – velkoburžoazie.

Tak je naprostá většina občanů uzavřena v obřím krunýři manipulativní propagandy – „ala“ svět reklamy – kde vládnou dobře placené PA agentury a ne skutečná soutěž idejí, ale „soutěž“ peněz, jimiž se prosazují zájmy těch nejbohatších. Silnější, mocnější vyhrává, většinou „bere vše“. Tak jako v duokraciích USA a Velké Británie. (K této problematice se blížeji vrátím v závěru tohoto vícedílného textu – Z. K.) Ano, ve Spojených státech naprostá většina občanů nemá žádný vliv na politiku. Je to jen malá skupina asi 300 000 superbohatých občanů USA, kteří řídí toto impérium a „těží z amerického imperialismu. USA nejsou demokracií, ale oligarchií, zemí, kde vládnou bohatí“ … „Sociální a hospodářská politika USA po celá desetiletí spočívá v podpoře bohatých … Proto se dnes skutečná moc soustřeďuje na zlomku jednoho procenta populace … Tito superbohatí… řídí říši.“ (Ganser Daniele, Impérium USA. Bezohľadná svetová veľmoc, Vydavateľstvo TORDEN, 2021, s. 44) Přitom v „USA žije 100 miliónů chudých lidí.“ (Tamtéž, s. 48-50)

Vraťme se k fašistickému, vojenskému převratu v Chile, k tomu co mu předcházelo.

„V roce 1952 dosáhl v prezidentských volbách v Chile kandidát Salvador Allende skromného výsledku 5 %. O šest let později při jeho opětovné kandidatuře vyskočil výsledek na 28 % hlasů. Kennedyho vláda byla jeho možným vítězstvím v příštích volbách v roce 1964 znepokojena. CIA je pověřena úkolem, aby byl zvolen křesťansko-demokratický kandidát Eduardo Frei: na podporu jeho kampaně bylo vynaloženo téměř 20 milionů dolarů, určených na poradenství amerických volebních expertů, ale také na podporu masivní protikomunistické propagandy: noviny, letáky a plakáty se snaží znepokojit obyvatele, zejména katolíky, upozorňováním na riziko sovětské nebo kubánské okupace v případě vítězství levice. CIA si tak může připsat na svůj vrub úspěch: výrazné vítězství Freie v roce 1964, a to s 57% většinou.“ Tím byl Washington „nucen podporovat chilskou ekonomiku, aby svého šampiona udržel u moci: mezi lety 1962 a 1970 obdrží Chile dary a půjčky ve vši 1,2 miliardy dolarů.“ I „vojenská podpora Spojených států“ dosahuje „rekordní úrovně. Přesto s blížícími se volbami v roce 1970 musí CIA přiznat, že hrozba zvolení Allendeho je tu opět: je velmi reálná.“ (Denoël Yvonnick, Černá kniha CIA, Práh s. 165-166)

Nástupcem zavražděného generála Schneidera se stal generál Pinochet, který nebyl žádným „nejvěrnějším stoupencem“ následně zavražděného prezidenta Allendeho – jak tvrdí M. Nekola ve své jinak zajímavé publikaci „Operace Kondor. Latinská Amerika ve spárech CIA“ (Nakladatelství Epocha 2012, s. 18) Ale naopak!

Nejvěrnějším stoupencem Allendeho byl, jak již bylo uvedeno, generál Schneider, který byl právě proto zavražděn, což bylo součástí přípravy otevřeného a bleskového převratu. Zrealizovaného za aktivní účasti Spojených států, chilskou armádou vedenou právě generálem Pinochetem, který byl 22. srpna 1973 Allendem jmenován vrchním velitelem armády. Neboť ten věřil „v jeho oddanost ústavě. Večer před tím řekl Pinochet Allendemu: „Pane prezidente, vezměte na vědomí, že jsem připraven položit svůj život na obranu ústavní vlády, kterou představujete.“ Za necelé tři týdny už Pinochet souhlasil s tím, že se postaví do čela převratu, když byl pučisty seznámen s plány na jeho provedení. Dne 11. září 1973 nařídil vojenskému letectvu bombardovat prezidentský palác. Allende zůstal … Zemřel v prezidentském paláci ještě téhož dne. Nejtemnější období chilských dějin mohlo začít.

Barbarské činy prováděné armádou po převratu nemají v chilské historii obdoby. Vojákům bylo nařízeno střílet „extrémisty“ na potkání. Do sídlišť a dělnických čtvrtí byly poslány armádní konvoje k zatýkání a zabíjení ozbrojených odpůrců (obránců prezidenta a ústavy! – Z. K.). Na univerzitní půdu vjely tanky a stovky studentů a učitelů zde byly drženy v zajetí. Tisíce lidí, včetně dětí, bylo odvlečeno do provizorních mučících center, které vyrostly po celé zemi. Národní stadion v Santiagu se proměnil v hrůzný mučící tábor …“ (Livingstoneová G., Zadní dvorek Ameriky. USA a Latinská Amerika od Monroeovy doktríny po válku s terorem, GRIMMUS Politika /Historie 2011, s. 85)

Spáchal prezident Allende sebevraždu, nebo byl zavražděn?

Namístě je připomenout, že oficiální stanoviska ke smrti prezidenta nejsou pravděpodobně pravdivá. Nejen již citovaní autoři, ale i v jiných publikacích či dokumentárních filmech se klade akcent, na to, že Allende spáchal sebevraždu. „Dne 11. září 1973 proběhl v zemi vojenský převrat podporovaný CIA. Ve chvíli, kdy vojáci obklíčili palác La Moneda, přednesl svůj poslední projev, ve kterém rezolutně odmítl rezignovat. Později téhož dne spáchal sebevraždu.“ (Wikipedie)

Realističtější, pravdivější názor na vojenský převrat a smrt Allendeho, prezentoval ve filmovém dokumentu „Šílený svět studené války“, Gustavo Martin (ministr v Allendeho vládě): „Podle mne ani sám Allende nepočítal s tím, že jej americká vláda může svrhnout.“ (Šílený svět studené války č. 5, Mír a válka, dokument USA, 2016 /06:25 – 06-32/) „Myslel jsem, že se aspoň někdo postaví na odpor. Nevěřili jsme, že převrat podporuje celá armáda. Mýlili jsme se.“ (Tamtéž, /07:15 – 07:23/) „Vojenský útok na prezidentský palác je nemilosrdný. Když v Chile vypukla střelba a došlo ke svržení Allendeho vlády v Santiagu a v dalších městech se ukrývalo 350 Američanů.“ /07:24 – 07: :47/ „Několik hodin po vypuknutí vojenského puče je Allende nalezen mrtev v Paláci La Moneda. Zemřel na průstřel hlavy. Někteří tvrdí, že šlo o sebevraždu, ale je to dodnes předmětem sporů.“ /Tamtéž 08:18 – 08:30/ Gustavo Martin k tomu dodává: „Mnoho lidí dnes prohlašuje, že Allende spáchal sebevraždu. Ale na základě našich informací prý nechal Allendeho zastřelit generál Palasio.“ /08:34 – 08:46/

Z dalšího věrohodného zdroje dodejme: „V dubnu 2013 na žádost představitelů Allendistické socialistické strany bylo lékařsky zkoumáno, zda Salvador Allende při hájení prezidentského paláce spáchal sebevraždu jak neustále tvrdí pučisté, nebo zda byl zavražděn při útoku pučistů. Téměř po 40 letech soud na základě lékařského vyjádření vydal usnesení, ve kterém uvádí, že Allende spáchal sebevraždu. Proti tomuto rozhodnutí se představitelé Allendistické socialistické strany odvolali s poukázáním na prohlášení tří paleontologů, učiněných před notářem v roce 1990 a uvádějících, že obličej Alleendeho nebyl nijak deformován, což vyvrací prohlášení pučistů o sebevraždě automatickou puškou AKA (Kalašnikov), která ani nebyla předložena při soudním rozhodování.“ (Venceremos 3/2013, s. 31) K tomu již není, podle mého názoru, třeba co dodat.

Závěr

Vskutku, když se velkokapitál a jeho buržoazní pseudodemokracie, nejen v národním, ale i v mezinárodním měřítku (zvláště v případě Spojených států) cítí ohrožena legitimní a legální, ústavně potvrzenou a zajištěnou cestou národů a států jít ke skutečné svobodě, pak jsou všechna i ona formální „demokratická pravidla“ hozena přes palubu a je nastolena diktatura fašistického typu. S jejím hrůzným, krvavým terorem, aby bylo, stůj co stůj, zamezeno společenskému pokroku. Aby byla udržena, za každou cenu, politická moc buržoazie, její diktatura. A to alespoň ve formě, v podobě vojenské, přímo fašistické diktatury.

Zdeněk Košťál