Autorem knížky bohatě vybavené fotografiemi a dalšími ilustracemi je profesor dějin umění FF MUNI Ivan Foletti, vědec a autor, který se inspirativně pouští do zamlčovaných témat, nebo témat, která nejsou na první pohled vidět. Nebojí se klást otázky, které současný status quo zamítá nebo přímo zakazuje. Autor si je vědom rozporů a rozporuplnosti současného světa, bez okolků na ně upozorňuje, ale nevyslovuje žádná řešení.
Nicméně esej Ženy u oltáře je velice zajímavá. Začíná pojednáním, jak rozporuplné je současné žvanění o rovnoprávnosti žen v reálném životě a ukazuje, že snaha zakrýt ženy před historií je dlouhodobý fenomén (my víme, že související s třídní společností).
Autor čtenáři předkládá důkazy a indicie, že ženy sloužily jako kněžky nebo jáhenky v rané křesťanské církvi, a to ještě ve 4. – 6. století, kdy již vládnoucí třída formovala toto náboženství jako nástroj moci a kontroly mas. Předkládá obrazy žen v ornátech, se štólou, s paliem, doplňuje nápisy a písemnými prameny. Je to téma, o kterém jsme nikdy ve škole neslyšeli. Představa křesťanství bez žen přetrvala i v mnohem pokrokovějších dobách, než je ta dnešní. Křesťanství se však zrodilo z touhy po spravedlivější společnosti a ženy v prvních křesťanských komunitách hrály významnou roli, jak v šíření této víry, tak formování křesťanských komunit a v neposlední řadě v symbolice křesťanských rituálů. Nakonec byly ženy v 6. století vytlačeny muži (nejenom z církevních institucí) a zvítězivším pojetím křesťanství jako státní ideologie a instituce na okraj společnosti..
Foletti se nezastavuje ani před kritikou současné katolické církve a přímo ji osočuje ze lži, když cituje např. Jana Pavla II., který tvrdil, že ženy nemohou stát před oltářem, protože “tak to bylo vždy”. Ale nebylo… Tento dialektický vzkaz věčného pohybu, změn a principu panta rei, je dnes tak aktuální, jak je potíraný.
Ženská otázka je jedním z témat, která ani dnes nejsou dostatečně systematicky rozpracovávána marxistickými teoretiky. Názory se pohybují od přijímání buržoazních přístupů, které Foletti kritizuje, i když z jiného než marxistického úhlu pohledu, nebo úplného bagatelizování aktuálnosti ženské otázky. Ale ženy již v době formování prvních třídních společností byly vytlačovány směrem k vykořisťovaným vrstvám. Některá náboženství jako právě tři Abrahámova náboženství (křesťanství, judaismus, islám), která i dnes kontrolují masy lidí po celém světě, dokonce považují ženy za nižší bytosti od samotného stvoření světa, kdy jejich preventivní trestání je na místě.
V souvislosti s ženskou otázkou doporučujeme přečíst si klasické dílo Žena a socialismus od A. F. Bebela (1879), které v Československu vyšlo naposledy v roce 1962, přičemž na přelomu 19. a 20. století bylo nejčastěji vydávanou marxistickou knihou. Dále knížku řeckého historika Th. Paparigase Starověká athénská demokracie (Praha 2008) o podřadném postavení žen v opěvované a idealizované athénské demokracie. Také doporučujeme podcast současné americké psycholožky Herriety Fraad na téma marxistické teorie sociální reprodukce, ve kterém se mimo jiné věnuje i problému, proč velké procento současných žen nechce mít děti (https://youtu.be/vYv7VdC1jdI?si=MttijbI51eHJLmMB).
Veronika Fabiánová